BURLESQUE 2.

11. září 2012 v 10:49 | Saline A. |  BURLESQUE
Pairing: Bill/Bushido

"Bille, sedmička s tebou chce mluvit a nevypadá zrovna spokojeně," spěšně ke mně doběhne Georg. Nechápavě k němu vzhlédnu, zatímco dodělávám latté. Je čtvrt hodiny před zavíračkou, opravdu si někdo musí stěžovat teď? "Běž, já to tu dodělám."


"Děkuju," pousměju se, nechám ho zaujmout mou pozici a s hlubokým nádechem zamířím k boxu číslo sedm, jako na potvoru je to jeden z těch zapadlejší, ale aspoň není v patře. "Dobrý večer, je nějaký prob-... oh!" samým překvapením zalapám po dechu, když spatřím Bushida, přičemž k tomu, jak si ho pamatuji z noci, má opravdu daleko. Znovu má na sobě perfektně padnoucí oblek, ale sako je přehozené přes opěrku křesla a kravata chybí úplně, takže já se můžu pokochat pohledem na jeho tělo zahalené ledabyle zapnutou košilí - dva koflíčky navrchu jsou rozepnuté a mě jeho čokoládová pokožka láká natolik, že... "Pro-promiňte, co jste říkal?"

Zasměje se. Mě se rozklepou nohy při tom zvuku a pohledu na ty smyslné plné rty. "Neposadíte se ke mně na chvíli? Jsem si jistý, že po celém dni roznášení kávy Vás musí bolet nohy."

"Nemůžu," vydechnu, nevědomky zadržovaný, vzduch z plic a konečně vzhlédnu od jeho úžasných rtů k ještě úžasnějším očím. Bože, jak může po světě chodit někdo tak... dokonalý? "Do konce pracovní doby chybí ještě deset minut a já musím pomoct Georgovi uklidit a tak," vysvětlím rychle, aby to nevypadalo, že snad nechci.

"A předpokládám, že po práci už máte něco domluveného."

"Nemám," vyhrknu, možná až moc rychle. Bože, musím vypadat jako naprostý zoufalec.

"V tom případě Vás zvu na skleničku, přičemž nedávám prostor na námitky," usměje se a dopije svou kávu. "Tak honem do uklízení, ať Vás tu nedrží moc dlouho," podá mi hrneček. Nadšeně přikývnu a hrnek převezmu, lehce otírajíc prsty o ty jeho. Bože, bože, bože můj, umřu!

"Jen Vás odtud asi za chvíli přijdou vyhodit, bude se vytírat, takže... Ale můžete jít dopředu, tam nikomu překážet nebudete," usměju se, aby to nevyznělo nějak zle. "Ukažte, pověsím to sako, aby se nepomačkalo," ochotně se nabídnu, když bez jediného slova vstane, sbírajíc své věci.

"Díky," vděčně mi přejede konečky prstů přes bedra, kvůli čemuž jsem nucený přivřít oči a přemáhat husí kůži, která se mi objeví po celém těle. Pevně chytím sako a pokynu mu, aby mě následoval, přičemž po cestě k saku nenápadně přivoním. Bože můj, můžu umřít?

"Je mi líto, pane, ale zavíráme, tady nemůžete zůstat," přísně se na Bushida zadívá Georg.

"To je dobrý, Geo, čeká na mě," s úsměvem se na něj otočím, zatímco věším sako. "Umyješ stroje a já nádobí?" navrhnu.
"Fajn," přikývne ochotně. "A já pak vytřu, zatímco ty umyješ stoly, platí?"

"Zní to fér," se smíchem kývnu a začnu si napouštět vodu do dřezu. Naštěstí byl čas umývat do průběžně, takže tam toho tolik není. "Nechcete nějaký zákusek nebo něco?" vzhlédnu od mytí nádobí k Bushidovi. Překvapeně zamrkám po zjištění, že se na mě upřeně dívá.

"Ne, děkuju, nechávám si prázdný žaludek na později," nonšalantně se usměje. "Mám v plánu Vás zavézt na pozdní večeři do mé oblíbené restaurace."

"Večeři? Ale to přeci nejde!" zavrtím hlavou a uhnu pohledem, maskujíc to hledáním hadříku a saponátu na stoly. "Nemůžu dovolit, abyste za mě platil," spěšně začnu utírat jeho stůl.

"Bille," chytne mě za ruku, čímž si vyslouží mé naprosté ztuhnutí. "Já se neptám, já Vám to prostě oznamuji."

"Ale já..." zadrhne se mi hlas, sotva k němu vzhlédnu.

"Vy teď jdete umýt zbytek stolů, ať můžeme co nejdříve vypadnout," dopoví za mě. Mlčky přikývnu, zmatený z náhlého zájmu a začnu rychle umývat i další stoly. Není pravda, že bych nebyl zvyklý na pozornost a zájem mužů i žen, občas jsem dokonce unavený z přehnané pozornosti, ale ještě nikdy jsem se necítil tak... dobře. Nevím, jestli za to může fakt, že Bushido je opravdu výjimečně krásný muž nebo způsob, jakým se na mě dívá, ale ať tak či onak, jediným mým přáním je, aby se na mě nepřestal dívat. Nikdy.

Hned jak umyju poslední stůl, spěšně zamířím do šatny, kde se bleskově upravím, tedy rozpustím vlasy, které se trošičku zvlnily díky tomu, že jsem se ráno svázal do culíku mokré, upravím rozmazanou řasenku, natřu rty leskem a už s kabelkou v ruce dojdu zpět k Bushidovi a Georgovi.

"Zamkneš to tu, prosím?" lehce Georgovi stisknu rameno.

"Jasně, jdi a bav se," s úsměvem kývne.

"Díky, uvidíme se zítra," oplatím mu úsměv a otočím se k Bushidovi, už oblečenému. "Můžeme jet."

"Ještě moment," zamyšleně vstane a přejde ke mně, rukama mě chytajíc za pas. Překvapeně sebou slabě cuknu a vzhlédnu k němu, ale poslušně stojím, jako pejsek. "Tohle tady nechte," pobaveně se usměje, zatímco mi hbitými prsty rozváže zástěru, kterou vzápětí pověsí na háček. "Teď už můžeme jít," spokojeně přikývne. Jednou rukou, přidržujíc mě za bedra, z čehož já jsem v naprosté extázi, mě vyvede z kavárny a kamsi mě vede.

"Kam to jdeme?" zvědavě k němu vzhlédnu po pár vteřinách cesty.

"Mám tu kousek auto, k té restauraci Vás prvně musím odvézt, je to pěkný kus cesty," ochotně vysvětlí a dlaní mě po zádech lehce pohladí. Přikývnu, lehce a nenápadně se k němu tisknouc, ale zřejmě to zas tak nenápadné nebylo, jelikož mě Bushido bez okolků chytne kolem pasu. Spokojeně vydechnu, div nezačnu vrnět. Jeho velká teplá dlaň se na mém těle vyjímá tak dobře, že mám sto chutí ji tam přilepit vteřinovým lepidlem. Nebo přibít hřebíky, to je fuk. "Tak, nasedat," s úsměvem mi otevře dveře auta, když k němu dojdeme.

"Já jen..." zastavím se těsně před nasednutím. "Nemůžeme si tykat? I když je to vykání určitým způsobem krásné, tykání je přeci jen osobnější," bázlivě k němu vzhlédnu.

"Jsem Bushido," natáhne ke mně ruku se zářivým úsměvem odhalujícím bělostné zuby.

"A já Bill," nadšeně jeho ruku přijmu a s lehkým stisknutím dlaně se k němu nakloním a políbím ho na tvář. "Moc mě těší."

"Potěšení je na mé straně," konečky prstů mě pohladí po tváři, načež s úsměvem obejde auto, aby usedl na své místo řidiče, tudíž i já nasednu.

"Omlouvám se, ale musím dát vědět bratrovi, že přijdu později, než jsem slíbil, tak aby na mě nečekal," začnu v kabele hledat telefon.

"Starší bratr?" pousměje se a zručně se zařadí do provozu. Po mém kývnutí pokračuje, "nedivím se, že o tebe má strach, ty musíš úchyláky a recidivisty vyloženě přitahovat." Pozvednu obočí a vzhlédnu k němu od psaní textovky. Proč to říká? Uvědomuje si, že jsem si s ním sedl do auta? "Takhle jsem to nemyslel," hned se zasměje. "Přísahám, že nejsem úchylák ani recidivista. Myslel jsem to tak, že existuje určitě spousta mužů, kterým připadáš stejně úchvatný, jako mně, jen s rozdílem, že oni to můžou dávat najevo nevybíravým způsobem."

"Párkrát už se to stalo," pokrčím rameny. "Tom mě pak dlouho nechtěl nikam pouštět samotného, ale nakonec mu nic jiného nezbylo, nemůže mě všude doprovázet, když mu práce začíná, zatímco mně končí."

"Co dělá?" zvědavě se na mě Bushido krátce podívá, načež se pohledem zaměří znovu na vozovku.

"Je barman," pousměju se. "Pracuje v Burlesque, díky němu jsem se tam dostal i já. Nebýt jeho, asi bych zůstal pouze v naší kavárně jako číšník."

"Proč z kavárny neodejdeš, když pracuješ v klubu?" dál vyzvídá. "Určitě tě to musí vyčerpávat, přeci jen v Burlesque celý večer pobíháš po podiu a končíš kolem půlnoci, načež jdeš druhý den do práce."

"Vyčerpává, to máš pravdu," tiše se zasměju. "Ale dá se to přežít, nebo spíš zvyknout si. Směny si navrhuju tak, abych to zvládal, i když přiznávám, že občas melu z posledního, ale bez toho příjmu bychom to s Tomem nezvládali, Burlesque si nemůže dovolit dávat nějaké ohromné sumy, víceméně tam vystupuju jen pro zábavu."

"Kolik si za jeden večer na jevišti vyděláš?" zastaví na parkovišti lampami osvětleném jen v rozích.

"Dvacku," pokrčím rameny. "Občas dostanu nějaké dýško, když máme vystoupení mezi lidmi, ale i tak by to bylo zoufale málo, kdybych neměl vedlejší příjem. Tom si tam vydělá zhruba padesát Euro za den, takže se to zvládá hned líp," usměju se.

"Wow, opravdu jsem čekal mnohem víc," překvapeně zamrkám zamykajíc auto, ale hned ke mně přejde a znovu, jako předtím, mě obejme kolem pasu, z čehož já mám opravdu chuť začít vrnět blahem. Ani na okamžik mi na mysl nepřijdou myšlenky, že pouhým držením mě kolem pasu ho pouštím mnohem dál, než všechny mé dosavadní známosti. Ale copak se dá JEMU říct: "Dej ze mě ty pracky pryč"? Ne. Muže, jako on, ještě poprosíte, aby se vás dotknul. "Chceš být venku nebo uvnitř?" pootočí na mě usměvavý obličej, aby mi viděl do tváře.

"Můžeme venku, prosím? Dnes to vypadá na jednu z posledních letních nocí, bylo by fajn si jí užít," oplatím mu trochu rozpačitě úsměv. Určitě si bude myslet, že jsem bláznivý romantik.

"To je moc dobrý nápad," s kývnutím mě provede pískem nebo čímsi až k zahrádce restaurace. Počká, než se usadím do kulatého proutěného křesílka a hned na to odběhne objednat. Zatímco on je uvnitř, já se nadšeně rozhlédnu. Křesla od sebe nejsou vzdálena ani dvacet centimetrů, což znamená, že si s Bushidem budeme stále blízko přičemž sedíme čelem k, světly velkoměsta ozářené, řece, takže... Takže si dětinský tiše zatleskám a složím si nohy pod tělo, nadšeně sledujíc Berlínské panorama. Sice jsem toho ze světa moc neviděl, ale v porovnání s tím co už jsem viděl za hranicemi i v Německu, Berlín je nejkrásnější. Hlavním městem je zcela zaslouženě. "Doufám, že piješ červené víno," pohladí mě Bushido po rameni, načež usedne vedle mě.

"Máš šťastnou ruku, červené víno mám moc rád," s úsměvem přikývnu a vděčně převezmu sklenku. "Je tady naprosto krásně."

"To vskutku je," oplatí mi úsměv. "Jsem rád, že tu můžeš být se mnou, Bille."

"Věř nebo ne, ale i já jsem rád," stydlivě sklopím zrak, zřetelně vnímajíc ruměnci zalité tváře.

"Máš rád palačinky?" změní raději téma, když vidí, že se stydím.

"Miluju je!" dychtivě přikývnu, čímž si vysloužím pobavený smích.

"To je dobře, protože tady dělají nejlepší na světě... nebo v Berlíně určitě. Objednal jsem ti dvě, s čokoládovou zmrzlinou, banánem a pokapané čokoládovým toppingem. Vyhovuje?"

"Naprosto!" nadšeně ho bez rozmýšlení políbím na tvář, ale jen co mi to dojde, krvavě zrudnu a stáhnu se zpět do svého křesla, hlavu si vrážejíc hluboko mezi ramena. "Moc děkuju."

"Rádo se stalo," usměje se.
 


Komentáře

1 Danchen | 11. září 2012 v 14:56 | Reagovat

Teda Bille, ty se chovas naprosto jinak :D
Doufam, ze Bushido, te nema jen jako hru .. :/  nebo spise tak, ze by te chtel pretahnout nekam k sobe .. No, ale nechame se prekvapit no :)

2 flixo | E-mail | 11. září 2012 v 19:11 | Reagovat

naprosto sdílím své pocity s Billem. áách, Bushido takový elegán a džentlmen. normálně jsem si myslela, že snad přiloží i ruku k dílu, aby Billa dostal z kavárny co nejrychleji. :D nejkrásnější moment byl, když Billovi sundal zapomenutou zástěru. :) a jak mu Bill tak spontánně lípnul pusinku.. ňuňůů. :D

3 Saline A. | E-mail | Web | 12. září 2012 v 16:55 | Reagovat

[1]: Žije dvojí život :))
Myslím, že Bushido v tomto příběhu bude opravdu slušný a počestný muž, nemusíš se bát. :))

[2]: Já bych se u něj asi roztekla, co si budeme nalhávat. :D
A no, nebudu to tajit, původně jsem to i měla v plánu, ale nakonec jsem si řekla, že by Billa už rovnou odváželi s infarktem. :D :D
Ten moment jsem si moc užívala i já, bylo to sladké. A tvé ňuňůů je boží! :D

4 Anett | 13. září 2012 v 17:35 | Reagovat

Wow, další překrásný díl. Achjo, já tak tomu Billovi závidím! :D Místo, abych četla knihu do školy, tak se tu rozplývám nad Burlesque, se mnou je to zlý :D
dál, dál, dál ♥

5 Saline A. | E-mail | Web | 13. září 2012 v 18:33 | Reagovat

[4]: Děkuji! :* ♥
No, normálně bych tě možná politovala, ale vzhledem k tomu, že dáváš přednost mé povídce před školní, tak mi to vůbec nevadí. :D ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.