BURLESQUE 1.

3. září 2012 v 4:35 | Saline A.

S každým koncem přichází i nový začátek a já bych vás ráda uvítala u nové povídky s názvem Burlesque, jež vás zavede do prostředí jednoho z Berlínských klubů. Více už vám poví příběh sám. :)
A děkuji Pétince za krásný banner ♥

Pairing: Bill/Bushido

Sedím před obrovským zrcadlem, po stranách ozdobeným žárovičkami, úplně stejným, jako mívají všechny velké hvězdy ve svých šatnách. A já velká hvězda jsem, alespoň dnes večer v tomhle klubu určitě. Jerry, můj osobní stylista na mou pleť nanáší silnou vrstvu make-upu, přičemž oči mi rámuje kouřovými stíny, zatímco Natalie se stará, aby mi kolem obličeje padaly perfektně rovné a uhlazené prameny mých ebenových vlasů. Když je tohle všechno hotovo, zbývá poslední - šaty.


Jako první v mém pěveckém vystoupení byla na řadě romantická balada, takže Jerry podle toho musel i vybírat, a protože jednoduše miloval svatební šaty, nikdo už se nedivil, když mě viděli kráčet v krásných bílých šatech na jeviště. Dnešek nebyl výjimkou, Jerry vybral jako vždy skvěle a já se cítil báječně.

Ano, správně. Jsem muž. Nebo pro někoho ještě stále chlapec, to je fuk. Náš klub je ve spoustě věcech v celém Berlíně výjimečný. Například, já jsem jediný ve městě, kdo pravidelně vystupuje čtyřikrát týdně, aniž bych jedinkrát použil playback. Můj hlas sice není naprosto dokonalý, ale zdejší návštěvníci ho shledávají krásným a tak se nezdráhají zaplatit dvacku za jediný večer. Přestože náš klub není nejluxusnější ani nejnavštěvovanější, rozhodně je nejdiskutovanější. Spousta lidí o nás mluví jako o travesti baru, ale kdo nás jednou navštíví, tak ví, že k travesti máme opravdu daleko. Ano, možná se oblékám, líčím a tančím jako dívka, ale je to o něčem jiném. U nás jde všechno od srdce a do čísel dáváme světu na odiv celou naši podstatu.

"Deset vteřin, Bille," mávne na mě Mike, zvukař.

Přikývnu a posadím se na jeden ze čtyř schůdků, abych nabudil dojem zhrzenosti. Opona se pomalu zvedá, hudba začíná hrát a já dělám to nejlepší, co umím - zpívám.

"Když jsem ztracen v dešti vím, že v tvých očích najdu světlo, aby svítilo na mou cestu. A když jsem vystrašený a ztrácím zem, když se můj svět stává bláznivým, ty to všechno můžeš otočit."
*

"Dneska to bylo perfektní, Bille," usměje se na mě jedna z pravidelných návštěvnic. Vděčně se na ní usměju a tiše poděkuju, jsem příliš unavený na cokoliv jiného. Kvůli nemoci jedné z tanečnic jsem musel odtančit o tři čísla navíc, což mě úplně odrovnalo.

"Na jak dlouho to tu vidíš, Tomi?" vyčerpaně se opřu o bar a kouknu na svého milovaného bratra.

"Dneska na hodně dlouho, promiň," s povzdechem omluvně zamrká. "Můžu ti zavolat taxík, chceš?"

"V pohodě, zavolám si ho. Jeď domů opatrně," políbím ho na tvář a pomalým tempem zamířím pryč z klubu, na postel se těším jako snad ještě nikdy. Po objednání taxíku zastrčím mobil do kabelky, hlouběji se zavrtám do svetru a opřu se o zeď. Taxikáři si vždycky dávají na čas, ale běda, když se o minutu zpozdíte vy - většinou už jsou beze slova omluvy pryč, vás ať někdo třeba zabije.

"Bill?" ozve se vedle mě hluboký hlas, přičemž v zorném poli se mi objeví černé lakovky. Pohledem vyjedu přes hubené, ale statné tělo oděné v dobře padnoucím obleku až k obličeji snědého zhruba třicátníka.

"To jsem já," přikývnu. "Co potřebujete?"

"Poděkovat Vám za krásný večer," usměje se. Nechápavě a zároveň překvapeně zamrkám - jak mi může děkovat za večer, když jsem ho celý strávil na jevišti? "Opravdu jsem si Vaše vystoupení užíval, už chápu, proč se o Vás tak často a pozitivně mluví. Myslíte, že bych Vás někdy mohl pozvat na skleničku?"

"No já nevím," nejistě našpulím rty. "Ani neznám Vaše jméno."

"Jsem hlupák, moc se omlouvám. Jsem Bushido," natáhne ke mně ruku. Chviličku se na ní nedůvěřivě dívám, ale nakonec jí s povzdechem přijmu a lehce stisknu. "Přijmete mou nabídku na drink?"

"Na dělání takových rozhodnutí jsem moc unavený a navíc mi přijel taxík, neradi čekají. Přijďte na další vystoupení a zkuste se zeptat znovu, rozmyslím si to do té doby," pousměju se, míříc k taxíku.

"Kde Vás najdu?"

"To si musíte zjistit sám," pobaveně se ušklíbnu a nastoupím. Po nadiktování adresy řidiči ještě pohlédnu z okénka na toho muže. Na rtech mu pohrává pobavený úsměv, díky čemuž se mu kolem očí vytvořily vějířky, dodávajíc jeho vzhledu mnohem víc sympatický dojem, než předtím. I přes ostře řezané rysy vypadal mile, trochu jako medvídek. Jen se pomazlit.

Věnuju mu poslední úsměv, než se auto dá do pohybu a my tak vyjedeme vstříc mému a Tomovu domovu. Možná vám bude připadat zvláštní, že ve svých devatenácti letech žiju se svým bratrem, zatímco všichni ostatní se od rodiny stěhují, ale on není jen můj bratr, je to mé dvojče. Už odmala jsme na sebe byli hrozně fixovaní, ale s přibývajícím věkem se náš vztah akorát prohluboval, takže bydlet spolu byla jasná volba. Chtěli jsme se brzy osamostatnit, což se nám naštěstí podařilo, přičemž nám oběma se splnil sen - já zpívám a Tom mě při většině vystoupení doprovází na kytaru i s ostatními hudebníky, ale většinu času dělá za barem, stejně jako já dělám číšníka mimo dny s vystoupením. Nějak se na živobytí vydělávat musí a z toho, co dostáváme v klubu, bychom rozhodně nevyžili.

S úlevou se zuju, odhodím klíče i kabelu na botník a chvíli jen mlčky stojím, užívajíc si ten pocit bosých nohou. Přestože cestu jsem absolvoval v botaskách a na chození na podpatcích jsem zvyklý, stále mě nohy po celovečerním pobíhání na pódiu bolely. Po krátké chvíli odpočinku si bez otálení svážu vlasy do culíku a rovnou zamířím do koupelny, po cestě odhazujíc svršky na zem, na uklízení bude čas ráno.

Pod pramenem horké sprchy se mé tělo uvolňuje až překvapivě rychle, napnuté svaly se povolují a já se tak pozvolna dostávám do příjemně ospalé nálady. Z toho důvodu ve sprše nijak dlouho neotálím, mám ve zvyku v ní usínat, a jen s ručníkem kolem boků konečně zamířím do své ložnice, kde už na mě čeká chladná, ale pohodlná postel s tuctem nadýchaných polštářků.

*

Rozespale zamžourám po ztemnělém pokoji ve snaze pochopit, proč jsem kruci vzhůru, ale když k mým uším dolehne zvuk zvonícího telefonu, dojde mi to. Vzhledem k tomu, že je sedm ráno, nemůže volat nikdo jiný, než manažer směn z naší kavárny, určitě mu zase vypadli lidi. Neochotně to tedy zvednu a poslouchám děsně důležitá sdělení, která jsem slyšel už snad tisíckrát, a na která nezabírá ani námitka, že dnes mám mít dovolenou. Vážně, kdybych neměl sedm Euro na hodinu, už dávno bych se sebou takhle zametat nenechal. Jenže kde jinde vám dají tak skvělé peníze? Chodím obvykle na desetihodinovky čtyři až pětkrát týdně, takže to už si něco vydělám.

Po přislíbení, že tam na půl devátou budu, se vyštrachám z postele, abych si stihl dát ještě kratičkou sprchu, než se budu muset dát dohromady, ale jen co na mě dopadnou první kapky vody, se rozhodnu, že vsadím na přirozenost a sprchu si tak vychutnám o něco déle. Hned po osvěžení si tedy vlasy svážu do vysoko posazeného culíku, důkladně se odlíčím, což jsem v noci zapomněl, a namísto výrazného líčení si jen dvakrát přetáhnu řasy mascarou, rty bezbarvým leskem a hned na to zamířím do kuchyně pro kávu, protože jinak po cestě jistojistě usnu.

"Už zase?" zničehonic se za mnou ozve Tomův unavený hlas, vyděšeně sebou cuknu.

"Jo, volali před chvílí," s povzdechem si nachystám kávu do tumbleru, jež se stal mou nedílnou součástí. "Budu končit v půl deváté a autobus jede v devět, nejpozději v deset tedy budu doma."

"Nechceš si vzít auto? Budeš mít rychlejší a pohodlnější cestu."

"To je dobrý, teď pojedu metrem a večer autobusem, jako vždycky. Třeba poznám nové lidi," pousměju se a s tumblerem v ruce zamířím do ložnice, abych se mohl obléknout.

"Nebo třeba toho vysněného prince, viď?" pobaveně se ušklíbne, následujíc mě.

"Třeba," s úsměvem pokrčím rameny, zatímco se spěšně nasoukám do úzkých džínů perfektně obepínajících můj zadeček a trička zdůrazňujícího mé drobné tělo. "Kdyby se něco dělo, zavolej, ale snaž se, aby se nic nedělo, víš, že nemají rádi telefonování v pracovní době."

"Jasně, neboj se. Snaž se užít si den, potkáme se večer," upraví mi pár pramínků vlasů s úsměvem. "A opatrně po cestě."

"Měj se, Tomi," políbím ho na tvář, obuju se, popadnu kabelku a spěšně vyběhnu po schodech dolů, vstříc rannímu městu. Vzhledem k tomu, že je školní rok, po cestě se srazím s několika opozdilými školáky, ale snažím se je ignorovat, protože příležitostí k tomu, aby mě dokázali naštvat, budou mít v kavárně víc, než dost.

V metru si jako tradičně sednu do třetího vagonu od konce, během několika let pravidelného ježdění jsem vypozoroval, že právě sem si chodí sednout ti největší businessmani z nějakého důvodu nemající auto nebo vlastního řidiče. A já si opravdu užívám pohled na muže v obleku, perfektně jim tvaruje tělo, což mě přivádí k myšlence na muže z dnešní noci.
Nijak extra vysoký, ale ani mrňavý, možná stejně vysoký jako já. Vysportovaná postava, což znamená, že není líný pro své tělo něco udělat a perfektní úsměv, kterým mě, upřímně řečeno, dostal do kolen. Víc jsem z něj ani neviděl kvůli pokročilému stupni tmy, ale i tak mohu říct, že je krásný, a že se těším, až ho uvidím znovu. Ovšem pokud mě tentokrát pozve na skleničku, rozhodně neodmítnu. To by byl hřích.

S úsměvem na tváři, který se mi tam při vzpomínce na Bushida vkrade, vyběhnu z metra na své zastávce na poslední chvíli a hned spěšně vyběhnu schody, už mám menší zpoždění. Jediným pohledem se rozhlédnu, po uvážení, že je auto ještě daleko přeběhnu silnici rovnou ke kavárně a hned se chopím zástěry, kterou mi podává Georg mezi dveřmi.

"Díky moc," usměju se na něj, omotávajíc si zástěru kolem pasu. Nakrčím obočí a rozhlédnu se, když mi po zádech přejede mráz. Jako by mě někdo sledoval...
 


Komentáře

1 Danchen | 3. září 2012 v 13:32 | Reagovat

Boze ^^ ta nejlepsi zprava, jak prijdu z prace, precist si dalsi nejakou tvoji uzasnou povidku ^^ :)
Uz jen to, ze Bill tancuje a dela v kavarne, je neco dokonale :) a ze Bushido mu prijde podekovat :)
Prvni dil a ja sem takhle hotova ^^
To se opravdu tesim na pokracovani :)

2 flixo | E-mail | 4. září 2012 v 22:44 | Reagovat

ach..můj..božééé! O_O
téhle povídky jsem se nemohla dočkat, Pétin dokonalý banner mě strašlivě natěšil. :) pustila jsem Bushida, jak už mám u čtení tvých příběhů ve zvyku a s každým dalším slovem, které zachytily moje oči, jsem byla nadšenější víc a víc!
moc se mi líbí, že nikdy nezapomeneš na Toma. ve většině Billshidovek, kde není ani špetka twincestu, se Tom jako další samostatná postava neobjevuje, ale ty necháváš dvojičky vždycky spolu. :)
ovšem když se objevil Bushido.... budu se opakovat, ale ach..můj..božéé! šla jsem do kolen taky. v obleku jsem z něj vždycky totálně hotová. :D kromě kvádra, tepláků s přiléhavým tílkem mu to nejvíc sluší určitě už jen nahatýmu. :D
těším se na Billovu pohádku.. :)

3 báři | Web | 6. září 2012 v 0:28 | Reagovat

Sice jsem díl nečetla, protože nejsem příznivcem tohohle párování, ale musím se vyjádřit k banneru - je totiž neskutečně povedený, tenhle film mám ráda. A Billova hlava na těle Xtiny je prostě.. :D k popukání, ani nevím proč. I přesto, jak je to povede, rozesmálo mě to. :D Možná ta bujná prsa, která Bill asi nikdy mít nebude :D

4 Anett | 7. září 2012 v 18:57 | Reagovat

největší zamilovanost!!!
tahle povídka mě už zezačátku něčím okouzlila. Anis se mi jeví jako neskutečný sympaťák, no ještě uvidíme, co se z něj vyklube z kluka ušatýho!! :D Bill je naprosto rozkošný a Tom taktéž. Nemůžu se dočkat dalšího dílu :))

5 Saline A. | E-mail | Web | 8. září 2012 v 21:00 | Reagovat

[1]: No to jsem ráda, že jsem tě potěšila takhle! ^^
Moc děkuji! Díly budou jako vždy jednou týdně. :))

[2]: Oh, to je naprosto krásné, děkuji, moc moc si toho vážím! ^^
Myslím, že Tom je jedna z nejdůležitějších složek všech povídek, protože je to Billova polovina a bez ní by byl ztracený, je nesmírně důležitý, přestože hraje jen vedlejší roli a netočí se kolem něj příběh. Komu by se totiž chodil Bill vyplakávat na ramínko? :)
Tak to je dobře, tady bude v obleku neustále, jen výjimečně se obleče do něčeho jiného, jak mi Bill stihl pošeptat do ouška. :D Bude to elegán se vším všudy ^^
To jsem ráda, já se těším na tvé reakce ^^ Děkuji :*

[3]: Také mám ten film ráda, proto jsem si dovolila znásilnit jejich obrázek. :D Billova bujná prsa jsou občas při zpěvu potřeba, tak proč je neukázat i na banneru? :D

[4]: Oh, děkujii ^^
Jsem moc ráda, že tě chytla od prvního dílu, moc si toho vážím. :)
Přesně tak, další vývoj se uvidí, ale Anis je miláček, ať už dělá cokoliv. :D Děkuji, někdy v příštím týdnu se objeví :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.