Your love over the sex 19. Konec

31. srpna 2012 v 10:57 | Saline A. |  Your love over the sex
O dva měsíce později po konci HfU, i milované YLOTS dospělo ke svému konci a je na čase přenechat kontrolu nad životem Billa a Anise jim. Nechávám jim tedy volnou ruku, aby se sebou naložili jak uznají za vhodné, však já se ozvu, když se mi něco nebude líbit. :)
Děkuji vám za krásné komentáře, které jste za sebou zanechali a doufám, že se uvidíme u další povídky.
Saline A.


Rozhodnutí měnící všechno
Pairing: Bill/Bushido

Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a stále nemohl uvěřit, že ta osoba s vystříhanými stranami a vysokým čírem jsem já, přestože jsem si na svou novou image už pár dní zvykal. Všichni mě přesvědčovali, že je to perfektní a já jim opravdu chtěl věřit, ale přestože i fanoušci mě chválili na veřejných akcích, jichž jsme se už stihli zúčastnit pořád to nebylo ono. Sice mi to dodávalo víc odměřené a chladné rysy, ale já zatoužil po dlouhých vlasech dodávajících mi něžnosti. A navíc mi neuvěřitelně chyběl ten pocit, když mi při každém zaklonění hlavy sahaly vlasy až k zadku a Anis tak za ně mohl hezky tahat. Zkrátka a jasně, už jsem nebyl jeho princezna, jak mi občas ze srandy říkával.


S novým účesem ale bohužel přišly i nové pracovní povinnosti, a my tak museli v září vycestovat na nejrůznější propagační akce a několik koncertů. Upřímně, po třech týdnech nepřetržitého kontaktu s Anisem a hlavně usínání v jeho náruči, jsem se i přes Tomovy protesty musel nacpat k němu do postele, abych zaplnil to prázdno, ale i tak jsem celou noc probděl, protože se mi stýskalo po Anisovi... Ráno se mi netrpělivostí klepaly ruce, když jsem mu volal. Docela mě to vyděsilo, protože když jsem takhle reagoval po první noci bez něj v Německu... Co budu dělat po první noci v Los Angeles? Děsil jsem se i pitomého nasednutí do letadla, do háje!

"Bille, vypadáš skvěle," už asi po sté mi Tom promnul ramena. "Teď už ale musíme jít, jsme hlavní hvězdy večírku a máme zpoždění."
"Co? Jo jasně, omlouvám se, zamyslel jsem se," prudce jsem vstal, až se mi zatočila hlava.
"Jsi v pořádku?" hned mě Tom pohotově podepřel.
"Jasně," s úsměvem jsem kývl, dávajíc se na cestu z pokoje. "Jen jsem prudce vstal, tak jdeme."

*

Párty byla v plném proudu, všichni se skvěle bavili, většina však pod vlivem alkoholu nebo drog, nicméně já jim nemohl nic vyčítat, jelikož přes veškeré mé přesvědčení a lékařova doporučení jsem si dal dvě skleničky bílého vína s domněním, že mi to neublíží, jenže...! Byl bych moc velký klikař, kdyby mi prošla i ta minimální kombinace alkoholu s léky, takže mě samozřejmě rozbolela hlava a žaludek, ale snažil jsem se za každou cenu tvářit maximálně statečně, pro dodání síly jsem kouřil jednu cigaretu za druhou, z čehož mi v konečném důsledku bylo ještě hůř.

"Přinesu Vám znovu víno?" usmála se na mě sympatická servírka.
"Ne, ne, děkuji, ale poprosím o vodu s citronem," oplatil jsem jí úsměv. Přikývla a spěšně zmizela, zatímco mě pátravě pozoroval Tom. "Co?" znervózním.
"Vodu s citronem piješ, jen když je ti špatně," přimhouřil zkoumavě oči.
"Ne, je to jen prevence. Měl jsem ta vína, tak je chci v žaludku zkrotit dřív, než stihnou napáchat nějaké škody. Díky," převzal jsem si sklenku od servírky a hned se hltavě napil. Jako by snad bolest zázračně zmizela.
"Řekl bys mi, kdyby ti bylo špatně, že jo?"
"Samozřejmě, Tomi," usmál jsem se falešně. "Ale opravdu je mi fajn."
Přikývl a ještě jednou si mě nedůvěřivě prohlédl, než se znovu zapojil do konverzace s Georgem a Gustavem, po očku mě kontrolujíc. Bylo mi víc, než jasné, že mi vůbec nevěřil, ale nechtěl jsem mu zavdat žádný důkaz. Připomínal by mi to až do smrti.

"Dojdu si na záchod," konejšivě jsem Tomovi stiskl rameno, když se po mně ohlédl, sotva jsem vstal. "Hned budu zpátky," usmál jsem se a spěšně zamířil k záchodům, dřív než by si všiml mého bolestného výrazu, jelikož hlava mi třeštila ještě víc, než předtím.
Opřel jsem se o umyvadlo, v zoufalé snaze udržet svůj dech v rovině a nezpanikařit, když se přidalo i točení hlavy a bolest žaludku. Bylo mi, jako bych se znovu ocitl na té šílené atrakci, na kterou mě vzal Anis, ale tam jsem měl alespoň jistotu, že to hned přejde. Poté, co se mi dýchání ještě ztížilo, jsem se odevzdaně svezl po zdi k zemi a opřel se, s pevně zavřenýma očima se snažíc zklidnit.

"Bille?" šokovaně kdesi u mě vydechl Tom, ale nemohl jsem otevřít oči. "Co se děje?"
"Je mi hrozně zle," přiznal jsem, už nemělo cenu zapírat. "Šíleně mi třeští hlava," spustily se mi slzy.
"Musíš odtud," zavrčel nekompromisně a vyzvedl si mé bezvládné tělo do náruče. "A propagační šňůra končí."
"Chci za Anisem," zavzlykal jsem zoufale v náhlé potřebě po jeho objetí a konejšivých polibcích. "Chci domů."
"Brzy budeš, nemusíš se vůbec bát," pevněji mě k sobě přitiskl, zatímco se prodíral davem lidí. Jen z vypjetí posledních sil jsem se ho křečovitě držel za tričko, bylo mi okamžik od okamžiku hůř. Na půl ucha jsem vnímal, jak někomu, zřejmě řidiči, diktoval adresu, když mě posadil.
"Sežeň mi prosím Anise," zašeptal jsem, během vteřiny usínajíc.

*

"Jak sis to vůbec představoval? Víš, co všechno se mohlo stát?" Anis rozzuřeně přecházel po pokoji druhý den, když už jsem byl vzhůru. "Lékař tě výslovně varoval, že na ty léky nemáš pít, Bille!"
"Omlouvám se," s povzdychem jsem přitakal. "Nenapadlo mě, že i dvě skleničky vína můžou udělat tolik. Ale teď už vím pro příště."
"Žádné příště nebude, Bille. Už se skleničky s alkoholem ani nedotkneš," zavrčel.
"Dobře," přikývl jsem kajícně. Anis měl absolutní pravdu - bůh ví, jak jsem mohl skončit, kdyby na toalety nepřišel Tom, ale někdo jiný nebo vůbec nikdo. Ani jeden z nás neměl ponětí, jak se budu chovat. Možná proto Anis celou noc probděl v křesle u mě v pokoji. "Opravdu mě to moc mrzí."
"To by mělo," přikývl, ale s povzdechem se otočil a vlezl si ke mně do postele, pevně mě objímajíc. "Ani nevíš, jak šílený strach jsem měl, když mi Tom volal uprostřed noci, že je ti špatně."

"Děkuju, že jsi přijel," zamručel jsem mu do krku. "Byl jsi to jediné, co jsem opravdu potřeboval."
"Slíbil jsem ti, že přijedu, kdykoliv zavoláš, jen jsem dodržel svůj slib," pokrčil rameny. "Teď, když jsi vzhůru, ale budu muset jít. Čekají na mě s rozhovorem a už teď si budou myslet, že se chovám povrchně."
"Svěď to na mě, něco si vymysli," políbil jsem ho a hned opatrně vstal.
"Řeknu, že jsi mě nechtěl pustit z postele," pobaveně se ušklíbl, rukou mě objímajíc kolem pasu a vedouc dolů ze schodů. "Vyzvednu si tě pak?"
"Můžeš," usmál jsem se a ještě jednou ho krátce políbil, než zmizel za dveřmi, míříc na rozhovor. Já se hned otočil a zamířil učinit můj rozhovor s Tomem, ke kterému jsem se dnes ráno rozhodl. "Tomi?"
"Jo?" s úsměvem vzhlédl od notebooku a pokynul mi, abych se posadil.

"Potřeboval bych s tebou mluvit... Ohledně té Ameriky," nejistě jsem si k němu přisedl. "Nevím, jestli sis toho všiml nebo ne, ale od mé první hospitalizace jsem si s Anisem opravdu blízký, mnohem víc než předtím. Je milý, pozorný a mně díky jeho péči nedělá problém mluvit o citech nebo dokonce o lásce, což jsem ještě před půl rokem dokázal jen pro kamery. Myslím, že mojí změny si všiml každý a já se toho nechci vzdát, Tomi. Je to poprvé od Daniela, co vidím budoucnost s někým po boku, ale tady v Německu. Ne v Americe."
"Nechceš se stěhovat," s povzdechem zkonstatoval.
"Ne... Ale zároveň tě nechci opustit, Tomi. Jsi pro mě šíleně důležitý, to víš."

"Klid," chytil mě za ruku s povzbudivým úsměvem. "Vlastně jsem čekal, že s tím za mnou přijdeš, jen... Dej mi pár dní na rozmyšlenou, abych věděl, co dělat dál, dobře? Jsem rád, že vím, jak to teď cítíš a budu na to brát zřetel, až budu přemýšlet."
"Ne, Tomi. Přemýšlej nad tím, co si myslíš, že je nejlepší pro tebe s Monikou. Já už to všechno nějak zvládnu, když budu vědět, že jsi šťastný."
"Opravdu jsi zamilovaný, viď?" pousmál se. "Protože tohle jsi už konečně ty... Vstřícný Bill, který neohroženě kráčí skrz nenažrané novináře, ale v soukromí se mění na krotkého beránka, který myslí hlavně na ostatní."
"Mám tě rád, Tomi," políbil jsem ho na tvář. "Ať už se rozhodneš jakkoli."

*

Seděl jsem schoulený v Anisově náručí na pohovce u něj doma. Sledovali jsme můj oblíbený film Seznamte se, Joe Black, ke kterému jsem Anise musel nějakou dobu přemlouvat, nakonec ale naštěstí povolil a jak si to v konečném důsledku užíval!

"Anisi?" vzhlédnu k němu.
"Jo?" neobtěžoval se odtrhnout pohled od televize.
"Nestěhuju se do Ameriky."
"Cože?" šokovaně se na mě podíval. "Ale, jak je to možné? Říkal jsi, že musíš!"
"Už se zkrátka nechci řídit tím, co musím nebo nesmím, ale tím, co chci ze všeho nejvíc. A právě teď chci ze všeho nejvíc zůstat s tebou a zjistit, jak moc velký potenciál má náš vztah."
"Myslíš to vážně, Bille?"
"Naprosto," s kývnutím jsem se lehce usmál. "Už to ví i Tom a podpořil mě."
"Lepší zprávu jsi mi prostě nemohl říct. Ani nevíš, jak jsem rád, že ses rozhodl zůstat," naléhavě mě políbil.

"Vlastně mám ještě jednu zprávu, která tě určitě potěší," s úsměvem jsem se od něj kousek odtáhl a sledoval ho.
"Tak mluv," netrpělivě mě pobídl.
Zasmál jsem se jeho nedočkavosti ale mlčky si ho prohlížel. Štěstím rozzářené oči, usměvavé rty teplá dlaň na mém pase... "Miluju tě," zašeptal jsem pevným hlasem, sledujíc výrazy v jeho tváři. Několikrát překvapeně naprázdno otevřel pusu, než se ke mně sklonil a prudce mě políbil, přesto však s nenadálou něhou. Zalapal jsem po dechu a objal ho kolem krku.
"Víš, že já tebe taky, hvězdo," odvětil po několika minutách tichého líbání. A já v tu chvíli věděl, že zůstat v Německu bylo to nejlepší, co mě mohlo napadnout.
 


Komentáře

1 Danchen | 31. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

:')) nemuzu uverit tomu, ze ta povidka uz konci :( .. Tak moc sem si na ni zvykla, ze si vsechny dily postahuju a budu si je cist nekolikrat denne i :)
Opravdu lepsi Billshido nez tohle jsem necetla a ta sem jich par cetla :)
A veri mtomu, ze To mse taky neodstehoval a zil vedle v baracku s Monikou, a jako sousedy mel Billa a Anise :D
A furt byli u sebe nakvartyrovani :D Jojo :D
^^
Tesim se na to, az napises zase nejakou povidku :)

2 Fee | Web | 31. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

Buuuuuuuuuu, dneska to bylo tak krátký a navíc naposled! Budu mít depku. :'(
Když jsi mi tuhle povídku popisovala tenkrát, než ses do ní pouštěla, ani ve snu by mě nenapadlo, že bude takováhle. :D Byla jsem ráda, že ses rozhodla vrátit k plánu napsat Billshido, kde bude Bill děvečka, protože ho takovýho miluju. V přůběhu čtení jsem z toho ale takovou radost neměla. Nemohla jsem mít, když jsi to na druhou stranu psala tak, že Anis je zamilovanej trpící chudák. Přechytračila jsi mě. :D A navíc ses neudržela a neodolala jsi a nakonec jsi povídku zvrhla do svý klasiky - láskyplný romantiky. Ty se nezměníš, viď? :D Kažopádně jsi miláček a máš jediný štěstí, že to dopadlo takhle, jinak bych tě v pondělí uškrtila na svejch vlasech. ^^ ♥ :D

3 Mintam | Web | 2. září 2012 v 1:14 | Reagovat

Ach :)

Nevím, zda jsem byla jediná, ale absolutně jsem netušila, že se tahle povídka blíží ke konci. A i kdybych to věděla, absolutně bych s tím nesouhlasila. A když souhlasila, tak ale jedině pod nějakým násilím :D! Překvapila jsi mě tím. Ačkoliv jsem poslední dny neměla na čtení a na nic téměř čas, stejně jsem si tuhle povídku vždycky vyhledala a teď mám být bez ní? Ano, v nejlepším se má skončit, a Bill s Anisem si asi opravdu už zaslouží vzít si jejich vztah do vlastních rukou a naložit s ním jak uznají za vhodné, ale přeci jen bych ráda ještě do vnitřku jejich vztahu přes tvé dílky nakoukla ;)  

Nicméně, když už tedy překousnu to, že je tento díl poslední, je to to nejlepší zakončení :-* Úžasný díl. Nemálo se ti povedl a ani nevíš, jakou radost si mi udělala tím, že Bill neodjíždí. Kéž by měl nějakého takového Anise u sebe i v roce 2010, který by mu řekl, ať se nestěhuje. A on by ho poslechl...
Úchvatné, nemám slov :-* Díky :-*

Jak jsem říkala, je to má první povídka s Billshidem, a musím říct, že hned první mne nadchla. Nasadila jsem na toto párování ale takovou laťku, že teď si budu hooooodně vybírat ;D Díky díky díky :-* A zasáhni včas, kdyby tihle dva zas chtěli zlobit ;) :-*

4 Turmawenne | 2. září 2012 v 18:24 | Reagovat

Je mi hrozně líto, že povídka končí, ale jsem moc ráda, že se uchýlila ke klidnému a hlavně šťastnému konci :)
Celou povídku jsem hltala, nikdy jsem se od ní nemohla odtrhnout a věřím tomu, že se k ní budu nadále ráda vracet a vzpomínat na ni s úsměvem :) vážně se ti moc povedla a já děkuju, že jsi tak skvělé dílo napsala :)

5 NikiTHa | 4. září 2012 v 22:05 | Reagovat

jéééé ^^ úžasný poslední díl :)..nechce se mi věřit že je to konec,ale aspoň že má happyend :) další úžasné dílo od tebe které jsem si užívala a představovala jako film na který bych mohla koukat pořád :) moc ti děkuju že jsi tohle napsala a já si to mohla zapsat do nejoblíbenějších povídek :)

6 Anett | 9. září 2012 v 20:29 | Reagovat

konečně jsem se dostala k poslednímu dílu téhle povídky. Mám jí strašně ráda a věřím, že se k ní ještě ráda vrátím :)
Konec mě strašně rozněžnil, je to tak roztomilé ♥
Jen tak dál, píšeš úžasně :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.