Lonely nights in Tokyo 6.

18. srpna 2012 v 23:35 | Helie |  Lonely nights in Tokyo

Pairing: Bill Kaulitz/Adam Lambert

Dalšího rána byl Adam nešetrně vytažen z postele zvukem mobilu. Ještě pospávající došel k vyzvánějícímu přístroji a po stisknutí zeleného tlačítka nepříjemně zavrčel. Ani se nepodíval na volajícího. Počítal s tím, že to bude některý z výše postavených zaměstnanců, který zapomněl na časový posun. Vlastně Adam sám neměl tušení, kolik hodin je právě v jeho vlasti.
"Přijdu ke dveřím za … tři… dva…" Adam nechápavě poslouchal odpočítávání. "Kurva, pojď mi otevřít, ty idiote!" Ledová sprcha v podobě přívalu sprostých nadávek Adama konečně probrala z otupělosti. Ukončil hovor a došoural se ke dveřím, za kterými našel - jak jinak - Joea. Potutelně se na něj uculoval a Adam měl chuť zabouchnout mu dveře přímo před nosem. Místo toho však couvl, aby Joe mohl kolem něj projít do středu obytné části pokoje. Joe se okamžitě rozvalil na pohovce a nohy hodil na konferenční stolek, až na něj chtěl Adam ze zvyku zavrčet jako jeho máma, že má ty pracky dát okamžitě dolů. Místo toho si však sedl taky a čekal, co má Joe na srdci. Ten ho pouze několikrát sjel pohledem od hlavy dolů a zase nazpátek. Párkrát přitom zamlaskal. Adam se ho snažil ignorovat a doufal, že mu nervy neprasknou dřív, než se za Joem zabouchnou dveře.


"Tak co chceš?" zeptal se netrpělivě Adam, když Joe stále mlčel. Byla mu zima a netoužil po ničem jiném, než se převléct do normálního oblečení a udělat ze sebe člověka. Kdyby v obýváku jeho apartmá seděl jiný člověk, nejspíš by byl červený až na zadku, že se ukázal tak neformálně oblečený, ale Joe už na něm viděl i horší kousky, než byl starý děravý nátělník a trenýrky se soby, které mu dali k Vánocům vtipní kolegové.
"Nic, jen jsem chtěl vědět, jak sis užil včerejší den. Čekal jsem, že se mi třeba večer ozveš, ale bohužel tě to nenapadlo, proto jsem přišel sám."
"Nemůžeš čekat zázraky hned po prvním dni." Protočil Adam oči. "Navíc se mi zdá, že jsem ho krapet urazil."
"Bože, Adame, ty jsi vážně kretén! Já ti tu sháním prvotřídní maso a ty si ho hned první den, co vás nechám o samotě, poštveš proti sobě?! Musíš k němu být milý, netlačit na něj, chovat se k němu jako skutečný gentleman. Nebo alespoň předstírej, že takový jsi. Co jsi mu vůbec provedl?"
"Nejsem si tím tak úplně jistý," pokrčil Adam rameny a zahanbeně sklonil hlavu. Z nějakého důvodu si připadal jako malý kluk, který na základní škole udělal nějakou neplechu a teď si musí vytrpět hněv rodičů a kárání ředitele.

Joe si povzdechl a přisunul se blíž k němu. "Víš co, ono to vlastně není až tak podstatné. Hlavně v tom nepokračuj, ať to nezajde mimo snesitelné hranice. Odteď se k němu budeš muset chovat tak, jak jsem předtím říkal. A důležité je dobře zapůsobit už při prvním dojmu, takže teď dobře poslouchej, nehodlám to opakovat dvakrát…"

*

Adam postával před hotelem a čekal na Joeovo černé BMW, které mělo přivést Billa. Kupodivu vyslechl všechny Joeovi rady, a dokonce nejen to… Rozhodl se, že jim dá šanci a bude se jimi skutečně řídit. Neznal Billa tak dlouho jako Joe, proto nemohl s přesností říct, jestli budou ty malé, snad až ohrané triky fungovat, ale s přesností věděl, že by to rozhodně zapůsobilo na každou ženu. Netrpělivě čekal a poklepával si nohou do rytmu písničky, kterou nejspíš zaslechl v nějakém rádiu. Mezi prsty žmoulal stonek růže ze stánku vzdáleného o tři ulice dál po pravé straně. Tím začínal Joeův plán, který se Adam rozhodl přikořenit svými vlastními nápady.

Narovnal záda, když před hotelem konečně zastavilo dlouho očekávané auto. Adam neváhal ani vteřinu a spěšně nasedl. Billa našel ve stejné pozici jako předchozího dne. Pohledem se utápěl v davu lidí a nevšímal si Adama, který dosedl na sedačku vedle něj. Adam potlačil chuť protočit panenky. Místo toho se beze slova natáhl k Billově ruce položené na jeho stehně a mírně ji nadzvedl, aby pod ni zastrčil drobnou růži. Poté se také odvrátil k oknu, mírně zklamaný, že se nedočkal žádné odezvy.

Tu největší však už nemohl vidět. Bill zíral na růži na své noze a na rtech mu pohrával drobný úsměv. Prsty přejížděl přes stonek zbavený trní, přes sametové, krvavě zabarvené lístky. Jeho maska opadla stejně rychle, jako byla téhož rána nanesená na jeho obličej spolu s vrstvou bílého make-upu a černých stínů kolem očí. On ji však ještě nechtěl dávat pryč, ještě ne tak brzo. Od svého prvotního plánu upoutat Adama už dávno odstoupil, protože si uvědomil, jak milný byl jeho úsudek po prvních společně strávených chvílích. Adam to sice nedával povrchově najevo jako mnozí jiní, ale uvnitř něj vzkvétala slabost pro mladého gejšu a Bill si toho byl plně vědom. Jenže ta stejná slabost se pomalu probouzela i v něm. S Adamem se cítil dobře a ani jeho neudivilo, když předešlého dne stáhl svoji profesionální masku. Adam byl prostě jiný. Netlačil na něj jako všichni ostatní a Bill začínal pochybovat, jestli mu vůbec o něco jde. Byl tolik zvyklý na patrné náznaky, že ty menší zapomněl poznávat.

Z hlubokého zamyšlení ho vytrhl hlas řidiče, který se ptal na cestu. Bill zopakoval svůj včerejší požadavek. Vlastně nevěděl, kam by měl Adama brát. Neznal město tak dobře, aby ho mohl brát na všechna vzrušující místa, kterých ve městě bylo zajisté nespočet. On sám znal pouze překrásný park a pár obchodů, restaurací a nočních podniků. Jeho kroky se řídily kroky zákazníka a většinou ještě ten den v noci zapomněl, kde vlastně byl. Nikdy nechodil na stejná místa, protože nikdo nevydržel s Billem tak dlouho.
Adam, který se snažil pochytit alespoň něco z rozhovoru, však zakroutil hlavou. "Řekni mu, ať zastaví v některé z obchodních čtvrtí." Bill zmateně zopakoval, co po něm Adam chtěl, ale nápad se mu vůbec nelíbil. Chtěl do klidu svého milovaného parku, ne pobíhat po obchoďácích. Na námitky už však bylo stejně pozdě a auto za několik minut zastavilo.

Adam vystoupil a pomohl vystoupit i Billovi, který z auta jen nerad vylézal. Smutně se díval za odjíždějícím BMW, zatímco Adam se snažil zorientovat v ulici. Byla to přesně ta ulice, na které se s Joem domluvili. Teď jen potřeboval najít dva objekty, kam chtěl Billa vzít. Hledal záchytné body, které mu radil Joe, dokud konečně nenarazil pohledem na italskou restauraci. Netradiční jídlo zde bylo zřejmě velice v oblibě, což bylo poznat už jen podle cen zaznamenaných na tabuli před vchodem do budovy. Pátral pohledem dál, dokud nenašel i obchodní dům, ve kterém se krom jiného měla nacházet i vyhlášená čajovna, o které sice Joe řekl, že tam chtěl Adama vzít sám, ale rozhodně mu ji doporučoval.
Adam, jakožto správný gentleman, nastavil Billovi rámě. Gejša se ho zachytil, a i když nevypadal zrovna nadšeně, že mu Adam překazil plány, nechal se strhnout a zvědavě pokukoval kolem sebe, jak se snažil zjistit, co má Adam za lubem.

"Říkal jsem si, že dnešní odpoledne bychom mohli udělat takové odpočinkové. Včera jsme toho vážně hodně nachodili, tak proč si neudělat další odpoledne poklidné?" usmál se Adam, zatímco vedl Billa k obchodnímu domu, kde mělo začít jejich společné odpoledne. "Stejně se toho moc stihnout nedá."
"Zní to dobře," pokýval hlavou Bill, kterému stejně nezbývalo nic jiného než souhlasit. S řidičem se na návrat nedomluvili, proto už nebylo útěku.
Adam byl příjemně potěšen, když zjistil, že čajovna je jen kousek od vchodu, takže nemusí chodit nijak daleko. Představoval si nějakou zapadlou místnost prosycenou vůní čaje, tabáku a občas i nasládlou vůní marihuany, ale tady se zřejmě drželi úplně jiných tradic a měřítek. Jednalo se o prostornou místnost rozdělenou na mnoho boxů, které se většinou nacházely i v restauracích. Světlo zde bylo ztlumené; jediným zdrojem byly hořící svíčky na každém nízkém stolku a dvě plynové lampy zavěšené nad oválným barem uprostřed místnosti. Vzduchem nekolovalo nic jiného než omamná vůně různých druhů čaje. Adam vybral jeden z boxů v zadní části místnosti. Uvnitř boxu se nacházel nízký stolek, ke kterému by se ani židle nevešla. Kolem něj bylo rozmístěno několik měkkých polštářků přisunutých tak blízko k dřevěné stěně, že se o ni klidně dalo opřít.

Adam počkal, dokud se Bill někam neposadí, a pak si sedl naproti němu. Okamžitě k nim přiběhla servírka a podala jim nápojové lístky, ve kterých se Adam stejně neorientoval, protože obsahovaly pouze znaky. Hodil zoufalý pohled po Billovi, který potlačil smích a přikývl, aby mu dal najevo, že se může přisunout, aby mu Bill pomohl s výběrem. Ihned začal Adamovi popisovat různé příchutě čajů zapsané v nápojovém lístku. Adam však nevnímal jeho překlad, popřípadě přídavek v podobě sdělení vlastní zkušenosti. Sledoval, jak všechno napjetí kolující Billem ještě v autě, opět pomalu mizí do ztracena. Dokonce se zdálo, že ani sám Bill si nevšiml své změny.
Když servírka přišla, aby zjistila jejich objednávku, Adam stále ještě nebyl rozhodnutý, proto přenechal výběr na Billovi. Ze svého místa vedle něj se už nevzdálil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.