Lonely nights in Tokyo 4.

18. srpna 2012 v 23:29 | Helie |  Lonely nights in Tokyo

Pairing: Bill Kaulitz/Adam Lambert

Adam se probudil brzy. Byl zvyklý na cestování a změna času mu nečinila žádné problémy. Byl velice přizpůsobivý. Musel však čekat do poledne, než přijede Bill, aby mu dělal společnost. Adam zatím zasedl v obývací části apartmá s notebookem a snažil se věnovat práci. Vždycky si ji bral všude s sebou. Vlastnit firmu byl vždycky jeho velký sen, který se mu nakonec podařilo splnit. A díky tomu se taky seznámil s Joem. Jejich firmám se nejlépe dařilo, když spolupracovali. Bohužel pak se Joe, v tehdejší době jen viceprezident firmy, musel přestěhovat spolu s firmou do Japonska, čímž přetrhal prakticky veškeré spojení s Adamovou firmou. Teď tu však Adam byl, aby obnovili staré pouto a dohodli se na dálkové spolupráci. Adam musel po dobu tří měsíců zůstat v Tokiu, než se dohodnou na nový běh obou firem. Navíc mohl být přínosem i pro Joea, jehož firma zůstala odtržena od trendů Ameriky a řídila se daleko víc trendy japonskými.


Adam se zašklebil, když zapnul mail. Zřejmě udělal chybu, když před spaním svojí emailovou schránku nezkontroloval. Znal to dobře - jeho firma skvěle fungovala i bez jeho vedení, ale jeho zástupce byl takový zmatkař, že mu psal o radu s každou blbostí, kterou by klidně vyřešil i někdo jiný. Bohužel Adam doposud nepoznal žádného člověka, který by mohl zastupovat toto místo.
S hlasitým povzdechem doprovázejícím každý email očišťoval svoji schránku, aby následně mohl odepsat emailem dlouhým zhruba na dvě stránky. Jeden email si také nechal pro Joea, aby mu napsal, jak se mu líbí jeho dočasné bydlení a jak dobře se mu spalo. Téměř okamžitě mu přišla překvapená odpověď, jak je možné, že už je vzhůru. Adam se ušklíbl a napsal laškovnou odpověď, že se nemohl dočkat na odpoledne strávené s Billem, načež mu přišel email, že Joe celou dobu věděl, že se mu Bill bude líbit.

Adam potočil oči a zaklapl notebook. Neměl na to náladu. Vlastně neměl náladu vůbec na nic. Žaludek mu hlasitě oznámil svoji přítomnost. Zvedl se z gauče a rozhodl se, že zbytek času zabije v jídelně u švédských stolů.

*

V poledne Adam postával před hotelem a čekal. Naprosto příšerně se nudil a nemohl se dočkat, až přijede slibované auto s jeho zábavou pro dnešní den. Nemusel čekat dlouho, Joe oplýval vlastností zařizovat všechno na minutu přesně. Už brzy Adam dosedal na zadní sedadlo luxusního černého BMW. Vedle něj seděl Bill, který se ani neobtěžoval s pozdravem a dál zíral ven z okna. Adam se rozhodl, že to nebude on, kdo načne rozhovor, proto jen v tichosti seděl a pozoroval mladého gejšu, který ho okatě ignoroval. Adam z něj vycítil onu dobře skrývanou nevoli - podle všeho absolutně nestál o to, aby musel o někoho pečovat. Adam slyšel o gejšách mnohé, proto ho tolik vyváděla z míry Billova odměřenost a chlad, který z něj vyzařoval. Na pohled sice oplýval dech beroucí krásou, ale jeho nitro by odradilo každého, kdo by se o něj více zajímal.

"Kam to bude?" zeptal se dost nepovedenou angličtinou řidič. Z jeho hlasu zazníval výrazný přízvuk a Adam pochyboval, že by se angličtinu někdy učil. Nejspíš měl naučených několik frází, aby se alespoň základově dorozuměl.
"Dovezte nás k východní části města," poručil si Bill a jeho oči se poprvé upřely na Adama. Věnoval mu drobný úsměv, ale jeho tvář zůstávala strnulá a chladná. Řidič uposlechl Billův pokyn a snažil se přes centrum dostat k požadovanému místu. Dopravní špička opadla už před dvěma hodinami, ale stále ještě se na silnici pohybovalo mnoho aut.
"Co máš v plánu?" zeptal se Adama.
"Nic, co by nemohlo počkat, dokud to neuvidíš sám," odpověděl odměřeně Bill a znovu se odklonil k okénku. Adam si povzdechl. Zřejmě nemělo smysl snažit se navázat alespoň zdvořilou konverzaci.

*

"Zastavte," poručil Bill po půl hodině cesty. "Číslo na vás mám, takže až se budeme potřebovat vrátit zpět do města, zavolám vám."
Řidič pokýval hlavou a otevřel Billovi dveře, aby mohl vystoupit. Na Adama se samozřejmě vykašlal, ten si musel pomoci sám. Řidič oběma pokýval na rozloučenou a rozjel se zpět k centru města. Adam se rozhlédl kolem dokola.
"Co tady?"
"Pár kroků odsud je krásný park. Procházka neuškodí, ne?" zeptal se Bill a vydal se dobře známým směrem. Pokud výjimečně dostal den volna, uchýlil se právě sem. To místo pro něj byla pohodová oáza klidu, moc lidí sem nikdy nechodilo a on parčík považoval za své útočiště plné útěchy. Když v noci přemýšlel, kam by Adama vzal, vybral právě toto místo - užije si ho a zároveň za to dostane zaplaceno. Nemohl vybrat lépe.

Adam šel za ním. Čekal by něco jiného, například nějaký bar. Myslel by si, že Bill využije situace pro svůj prospěch a bude se z toho snažit vytěžit co nejvíc. Místo toho však mířili k překrásnému parčíku. Jeho středem protékal uměle vytvořený potůček počínající u drobného vodopádu. Přes něj v mnoha místech vedli mostky s občasnými zastřešenými altánky pro odpočinek. Celým prostorem se nesla omamná vůně právě rozkvetlých sakur. Adamovi se z ní točila hlava. Po očku sledoval Billa, jehož tvář se s příchodem do parčíku změnila k nepoznání. Na rtech mu zářil úsměv - první skutečný úsměv, který u něj Adam zatím viděl. Připadalo mu, že gejša konečně složil svoji masku, kterou vyžadovalo jeho povolání, a stal se člověkem s touhami, s emocemi… už nebyl pouze ta dokonalá porcelánová panenka bez duše.

Změna v jeho chování Adama uchvátila daleko víc než překrásný park. Omámeně se nechal dovést až k jednomu z altánků uprostřed prostorného můstku před umělý potok.
"Chodíš sem často?" zeptal se mimochodem Adam a opřel se o zábradlí obhánějící altánek kolem dokola. Donutil se tak odtrhnout pohled od Billa. Jeho změna ho natolik okouzlila, že si byl jistý, že kdyby Bill luskl prsty, udělal by naprosto cokoliv, co by si zamanul. Nelíbilo se mu to - nesnášel, když s ním někdo manipuloval. Proto ho tolik překvapilo, že teď by mu vyhověl s ochotou.
"Když smím…" pokrčil rameny Bill a posadil se na lavičku. "Mám to tu rád. Připomíná mi to domov. Taky jsme tam měli jeden takový park."
"Domov? Myslel jsem, že pocházíš z Evropy," otočil se překvapeně Adam a zády se opřel o zábradlí.
"To ano, ale vyrůstal jsem v jedné vesnici několik kilometrů od Tokia. Jedna z posledních vesnic, kde i v dnešní době přežívají staré tradice. Maminka měla vždycky pro Japonsko slabost, tolik toho o něm slyšela, i když v té době samozřejmě na černo. Když potom dostala možnost odcestovat sem, nezaváhala a vzala mě s sebou."
"Kde je teď?" zeptal se Adama, ale okamžitě svojí otázky zalitoval, když viděl, jak se čokoládové oči mladého gejši plní slzami.
"Nechci o tom mluvit," zavrtěl Bill hlavou a sklopil pohled k zemi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.