Lonely nights in Tokyo 3.

18. srpna 2012 v 23:24 | Helie |  Lonely nights in Tokyo

Pairing: Bill Kaulitz/Adam Lambert

Tu noc se Bill vracel zpět domů dokonale zmatený. Naprosto netušil, co by si měl myslet. Byl by hloupý, kdyby Joeovu žádost nepřidal, obzvlášť když mu slíbil dvojnásobek běžné ceny a to za jediný den. Bill by po celou dobu Adamova pobytu v Tokiu nemusel hledat další zákazníky a ještě by byl pochválený. Považoval to za práci jako každou jinou, ale bylo tu něco, co ho děsilo. Celý večer strávil v přítomnosti dobře známého pana Josepha a jeho přítele z Ameriky. Celý večer se také snažil všímat si pouze Joea, protože letmé pohledy, které mu cizinec věnoval, jej děsily. Adam vypadal naprosto nezaujatě, v jeho šedavě modrých očích se odrážel pouze chlad.
Bill upřímně nesnášel, když se někdo v jeho přítomnosti cítil klidně. On byl přece člověk, který měl v každém vzbudit obdiv, touhu a chtíč. Ale Adam působil dojmem, že ho považuje pouze za obyčejného člena jejich večeře.


V Billovi vřel vztek. Nikdo neměl tu drzost, aby se na něj díval naprosto chladně. Bill to považoval za urážku. Stál u okna ve svém pokoji. Joe byl vždycky tak ochotný, že ho dovezl až domů, ušetřil mu tak docela dlouhou cestu. Zíral ven z okna a pozoroval světla z centra, která doléhala až k jeho oknu. Otevřel ho a rukama se zapřel o parapet. Slabý vítr se prohnal kolem něj, pohrával si s lehounkým županem na jeho těle a studil ho do bosých nohou. Bill ho však uvítal - pročišťoval mu hlavu přehlcenou myšlenkami. Stejně však mnoho z nich přetrvalo. Byly to myšlenky na černovlasého muže s šedavě modrýma nalíčenýma očima, s dobrým vkusem pro oblékání a s odměřeným přístupem, který v Billovi vařil krev.

Bill zprudka otevřel oči a rukou zaťatou v pěst udeřil do parapetu. Adam byl velice atraktivní muž, vyjma jeho chladného přístupu. Bill se ušklíbl, právě se rozhodl… podmaní si ho stejně jako všechny ostatní. Však on mu už brzy bude zobat z ruky.

°°*°°

"Tak co na něj říkáš?" zeptal se Joe a spokojeně se opřel hlavou o opěrku v limuzíně. Byli na cestě k hotelu, ve kterém Adamovi zablokoval apartmá.
"Měl jsi pravdu, je skutečně působivý," odpověděl Adam s pokrčením ramen. Nechtěl Joeovi vykládat, jak moc na něj Bill zapůsobil.
"Jen mě štve, že jsi nic nezkusil. Pokud to nezkusíš ani za tu dobu, co jsem ti smluvil Billovu péči, neskutečně mě naštveš. Mám tě rád, Adame, proto to pro tebe dělám, hádám, že nikdo jiný by ti takovou laskavost neposkytl. Nemůžeš odmítat moji velkorysost," mrkl na něj Joe. Vlastně sám netušil, proč to dělá, ale připadalo mu to jako dobrý nápad. Dřív mezi sebou měli takovou hru. Když Joeova firma měla ještě sídlo poblíž San Diega, vídali se pravidelně. O víkendech spolu chodili do barů. Vždy si vytipovali dva muže, o které potom po zbytek večera usilovali. Naneštěstí to byl většinou Adam, kdo uspěl.

Od té doby se sice životní styl jich obou dost změnil, Joe sice trávil stále hodně času v barech, ale za pánskou společnost si byl ochoten i zaplatit. Na rozdíl od Adama, který po jeho stěhování ztratil zájem. Nebavilo ho vysedávat v barech samotného a nebavilo ho usilovat o něčí tělo, když se potom neměl komu posmívat. Občas se sice na lov vypravil, ale to bylo jen z důvodů ukojení potřeb… nic víc, nic míň. Z jeho dříve tak rozmanitého života se stal pouhopouhý stereotyp. Když mu potom Joe napsal, že jeho firma potřebuje osobní konzultaci ohledně dalšího společného projektu, Adam neváhal. Většinou na takovéhle akce posílal svého zástupce, ale tohle byl Joe - jeho dlouholetý kamarád. Však ona mu firma za ty tři měsíce nezkrachuje.

Když se Joe dozvěděl, že Adam přijede osobně, přichystal se na pomstu. Tušil, že Adam se vrátí ke starému vtípkování, ve kterém se dřív oba natolik vyžívali. Dlouho přemýšlel, čím by snížil Adamovo ego… a pak ho napadl Bill. Všechno měl dokonale promyšlené od začátku, stačilo jen najít vhodnou příležitost. Přišla až nečekaně rychle, ale Joe za to byl jedině rád. Sice ani jemu se nepoštěstilo, aby zavítal na zakázané území, ale stačil mu pocit, že se bude moci konečně Adamovi začít smát, že někoho nedostal.

"Nemyslím si, že by byl nějak nadšení, že jsi mu mě pověsil na krk," zakroutil hlavou Adam s úšklebkem ve tváři.
"Určitě je nadšený. Slíbil jsem mu přeci dvojnásobek jeho obyčejné ceny. To by odmítl jenom blázen. A když se k němu budeš chovat slušně, třeba si tě oblíbí," zašklebil se na něj Joe, než zavřel oči. Limuzína projížděla centrem strašně pomalu - vždycky tu bylo rušno i v noci. Dost bylo řečí, Joe ráno brzy vstával, musel být alespoň trochu odpočatý. Den mu začínal konferencí, nemohl mít kruhy pod očima nebo tak něco.

Když limuzína konečně dojela až před hotel, ve kterém bylo Adamovo apartmá, Joe konečně rozlepil oči.
"Kartu máš rezervovanou na svoje jméno, na recepci se s klidem domluvíš anglicky. Zítra ráno nechám pro Billa poslat taxi, takže kolem poledne buď připraveny. Během zítřka se nejspíš neuvidíme, ale večer ti můžu zavolat, abychom se domluvili na další den. Kufry už máš v pokoji, takže neměj strach," dával mu instrukce Joe, než ho nechal vylézt z auta. "Dobrou noc a užij si zítřek." Mrkl na něj ještě, když vylézal. Adam protočil oči a zabouchl za sebou dveře dřív, než Joe stihl pronést ještě nějakou další vtipnou poznámku. Zamával mu skrz kouřové sklo a po červeném koberečku se vydal k hotelu. Připadalo mu to jako neuvěřitelně ohrané klišé, ale na jednu stranu to bylo vtipné a možná i roztomilé. Joe mu podle všeho zařídil skutečně kvalitní bydlení, když zde měli i červený koberec.

Cítil se nepatřičně, když vcházel do hotelu a zamířil k luxusně vypadající recepci, aby, překvapivě, rusovlasou Evropanku požádal o kartu k jeho pokoji. Žena mluvila plynulou angličtinou, na tváři jí neustále hrál úsměv, který ji činil od pohledu sympatickou. Adam si od ní převzal kartu ke svému pokoji a přemístil se k výtahu, který jej k němu dopraví.
Když Adam vstoupil do pokoje, zalapal po dechu. Snad nikdo mu nikdy nezařídil tak velký pokoj. Skládal se z obrovského obýváku se vším vybavením - počítač, plasmová televize, minibar, obrovský už od pohledu pohodlný gauč. Na gauči ležely jeho kufry. Adam se s otevřenou pusou přesunul do dalšího pokoje, konkrétně do ložnice. Celému pokoji vévodila obrovská manželská postel překrytá modrým přehozem, pod kterým se ukrývaly peřiny. Po jedné stěně ložnice se táhly zasunovací dveře na terasu s okouzlujícím výhledem přímo do centra města. Samozřejmě na terase nechyběl venkovní nábytek.

Adam, stále ještě naplno paralyzován přepychem apartmá, se vydal směr koupelna. Pokud si myslel, že ho už nic nepřekvapí, šeredně se spletl. Většinu obrovské koupelny zabírala rohová vana s vířivkou. Nad umyvadlem viselo velké zrcadlo. Všechno pak spojovala dohromady skříň, na které ležely načechrané bílé ručníky a měkoučký župan stejné barvy.
Konsternovaný Adam vyklopýtal z koupelny a automaticky došel až do obýváku, aby si vybalil. Všiml si lístku zatěžkaného svíčkou vonící po vanilce na konferenčním stolku.

Doufám, že se ti tu bude líbit. Chci, abys měl na Japonsko jen ty nejlepší vzpomínky.
Joe

Adam se ušklíbl. To rozhodně mít bude. Zmuchlal papír a zahodil ho na zem. Vykašlal se na vybalování, místo toho se přesunul na terasu a obsadil jedno z nepohodlných dřevených křesílek.
A tak začala jeho první osamělá noc v Tokiu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.