Your love over the sex 7.

7. června 2012 v 2:09 | Saline A. |  Your love over the sex

Zase jeden z nočních příspěvků! :D Nebojte, brzo to skončí ;) Nicméně tenhle díl bud trochu oddychový a... něžňoučký ^^ Krásné počtení! Mimochodem, víte že jsem od prvního už přidala šest článků a všechno jsou to povídky? :D Červen bude asi povídkový měsíc! A děkuji vám za komentáře a návštěvnost ♥

Varování: Bill/Bushido

Domů jsem dorazil krátce po půl deváté, takže mé kroky automaticky hned směřovaly do mé ložnice, kde už čekala sportovní taška, kterou sem zřejmě včera dopravil Tom. Hbitě jsem začal balit věci, o kterých jsem měl alespoň tušení, že bych je mohl potřebovat, přičemž samozřejmě nemohla chybět Anisova mikina.


"Hádám, že se všechno uklidnilo, když jsi na noc nepřišel domů," postavil se mezi dveře Tom a pousmál se.
"Jo, naštěstí," opětoval jsem mu úsměv. "Dal mi druhou šanci, za což jsem mu hrozně vděčný. Kolik mám času, prosím tě?" vzhlédl jsem k němu, zatímco jsem do kufru házel i boty a kosmetiku.
"Asi deset minut," zamumlal.
"Kruci, to se nestihnu převléct. Nedá se svítit, pojedu v tomhle," rozhodil jsem rukama, ale zároveň pohledem vyhledával svůj notebook a nabíječku na mobil. Šťastně jsem vypískl, když jsem je našel a rovnou je narval do kabelky. Ještě jsem se rozhlédl pokojem, jestli si náhodou nevšimnu něčeho, co bych na cestách mohl postrádat, ale po zjištění, že bych měl mít všechno, jsem se vydal i s taškou a Tomem v závěsu k autu, které akorát naléhavě zatroubilo. "Je všechno vypnuté?" otočil jsem se k Tomovi během nakládání zavazadel do kufru auta.
"Všechno jsem povypínal už včera, neboj," krátce mě políbil na spánek, než nasedl do auta, kam jsem ho hbitě následoval, zdravíc se s kluky. "Jak jste připravení na výlet, pánové?"

"Naprosto," zasmál se Georg. "Má někdo z vás ale ponětí, co se má dít?"
"Nnějaký naprosto zbytečný akce, kterými nám má David zaručit publicitu. Myslím, že vás dva přinutí na nějaké sportovní akce a nás s Tomem dosadil na koncert Beyoncé. Bože, už teď jsem z toho jejího ječáku unavený," opřel jsem si hlavu o sedačku a pohodlněji se usadil. "Nechce si to se mnou někdo vyměnit?" s nadějí jsem po nich přejel pohledem, ale oba, Gustav i Georg, jen posměšně vrtěli hlavou. "Tohle není fér, proč jednou nemůžeme na nějakou sportovní akci my s Tomem?"
"Protože nesnášíš sport, Bille," rozesmál se Gustav.
"Ne, nesnáším provozování sportu. Sleduju ho celkem rád," zasmál jsem se a prsty zatahal za dres. "Vidíš? Fandím národnímu týmu!"
"Vždyť ani nevíš, jestli je to hokejový nebo fotbalový dres!" rozesmál se i Tom.
"Protože Německu fandím ve všech sportovních odvětvích!" pokrčil jsem rameny se smíchem a opřel se o Toma. "Trochu se na tobě prospím, jo? Dneska jsem vstával moc brzo," zívl jsem a aniž bych čekal na odpověď, už jsem na Tomovi usínal.

*

Nemám sebemenší ponětí, jak dlouho mi bylo dopřáno sladce snít, ale když mě Tom budil, byli jsme před hotelem a buď se stmívalo nebo pršelo, ale vylézt se mi nechtělo tak ani tak.

"Bille no tak vstávej, bohužel tě neunesu," nespokojeně mi mručel do ucha. Okamžitě jsem si vzpomněl na to, jak mě Anis bez sebemenších problémů nosil po celém bytě. S povzdechem jsem se narovnal a rozespale zamžoural kolem. "Šikulka, tak pojď, než začne pršet."
"Je tam hodně novinářů?"
"Tak jako obvykle," pokrčil rameny.
"Bože, roznesou mě na kopytech za to, jak jsem neupravený," zabručel jsem, ale pošoupnul se ke dveřím a kývnutím dal Tomovi najevo, že můžeme vyrazit. Cestičku skrz novináře nám naštěstí udělali bodyguardi v čele se Sakim, takže nebyl problém rychle proběhnout do haly, ale stejně jsem se cítil, jako kdyby se mi fotografové dostali až pod kalhoty. Byl jsem nezvykle nesvůj.

"Jsi v pohodě?" objal mě Tom kolem ramen poté, co vyzvedl klíče o pokoje.
"Cítím se hrozně divně," popravdě jsem přiznal. "Jako kdyby byl všude nastrčené kamery a štěnice. Hrabe mi."
"Až přijdeš na pokoj, půjdeš si lehnout, dobře? Z dnešní akce tě omluvím, není nijak důležitá, ty si potřebuješ odpočinout. Musíš být psychicky naprosto v pořádku. Hned jak budu moct vypadnout, přijdu za tebou," starostlivě mi mnul ramena během cesty na pokoj. Mlčky jsem přikývl, ačkoliv se mou hlavou rojily pochybnosti, zda právě Tom je to, co potřebuju. Měl jsem zoufalou potřebu schoulit se někomu do náruče, ale Tom to nebyl.
"Buď opatrný," zašeptal jsem za Tomem, když ode mě odcházel poté, co mě pečlivě zabalil do peřiny. Ještě se na mě s vřelým úsměvem otočil, než zmizel za dveřmi, zanechávaje mě tak samotného se svými myšlenkami.

*

"Tak co, jak ti je?" starostlivě mě pohladil Tom po zádech poté, co jsem dobrovolně vylezl na snídani, přestože mě ten divný pocit neustále nutil ohlížet se přes rameno.
"Nic moc," přiznal jsem a natáhl se pro croissant. "Ale na ten koncert půjdu, někde se objevit přeci jen musím. David by mě roztrhal na kousíčky, jen bych to navrhl. Nehledě na to, že po tom, co jsem poslední dny předváděl, tak si zaslouží trochu té publicity."
"Pokud se necítíš dobře, Bille, nebudeme to hrotit, je to jen koncert!"
"Nemůžu se schovat pokaždé, když se necítím dobře, Tomi. Sice mě baví být primadona, ale musím být trochu zodpovědnější k roli, kterou jsem si zvolil. Neboj, určitě se ozvu, když už vážně budu mít dost," jemně jsem ho s úsměvem pohladil po ruce. "Gustav s Georgem už jeli na tu jejich akci?"
"Jo, vyjeli brzo. My si vlastně až do večera můžeme dělat co chceme, máme volné pole působnosti. Máš nějaký nápad, co bychom mohli spáchat? Procházku, kino, filmové odpoledne na pokoji?" oplatil mi úsměv.
"Filmové odpoledne na pokoji zní skvěle, alespoň budeme odpočinutí na večer," přikývl jsem a líně vstal. "Jestli už jsi najezený, tak můžeme jít, jen po cestě zavolám Anisovi."
"Běž napřed, já se ještě nacpu. Alespoň budeš mít klid na telefonát," pousmál se. Vděčně jsem ho políbil na tvář a, už s telefonem u ucha, zamířil k výtahům. Zvonilo to dlouho, prakticky až k mému pokoji, ale naštěstí to Anis zvedl ve chvíli, kdy jsem plánoval zavěsit.

"Ahoj, omlouvám se, neměl jsem u sebe telefon," udýchaně zadrmolil.
"To nevadí, doufám jen, že nevolám nevhod," zabouchl jsem dveře od svého pokoje a rozešel se k posteli, na kterou jsem okamžitě padl, i když to nebylo nijak extra dlouho od doby, co jsem z ní vylezl.
"Ne, vůbec, jsem ve studiu," krátce se zasmál. "Jak se máš, hvězdo?"
"Jde to," pokrčil jsem rameny. "Vlastně mi od včerejška není moc dobře, mám paranoidní pocity, že mě neustále někdo sleduje. Ale to je jedno, ono to přejde."

"Jsi v pořádku, hvězdo?" starostlivě zamumlal.
"Je to jen prachobyčejná paranoia, nic na co by se umíralo," krátce jsem se (falešně) zasmál. "Rozhodně ale budu klidnější, až budu v Hamburgu, nějak mě ti novináři včera odrovnali."
"Viděl jsem fotky, v tom dresu ti to vážně seklo, navíc jak jsi byl rozespalý, vypadal jsi opravdu sladce, byl jsi pomilováníhodný!" zamlaskal vesele. "Kdy se vrátíte?"
"Doufám, že zítra, ale nevím kdy. Bože, ani nevím, kde teď jsme," zaúpěl jsem, volnou rukou si mnouc čelo.
"V Berlíně, hvězdo," zasmál se. "Vážně ti ty plánované prázdniny přijdou vhod, potřebuješ si odpočinout a nějakou dobu zůstat na jednom místě, to věčné pendlování musí být celkem síla."
"Ať žije propagace," s povzdechem jsem vzhlédl k právě otevíraným dveřím, ve kterých se objevil Tomův obličej. "Budu končit, akorát přišel Tom. Zase zavolám, hm?"
"Dávej mi na sebe pozor, hvězdo," zamumlal, načež zavěsil. O něco klidnější jsem telefon odložil na noční stolek a znovu vzhlédl k Tomovi, který se usmíval. V rukách držel nějaké filmy, které si zřejmě vypůjčil, přičemž se mi okamžitě nacpal do postele.

*

Seděli jsme s Tomem v autě, kluci jeli zvlášť, a konečně mířili domů už na zasloužený odpočinek, což mi potvrdil včerejší koncert Beyoncé. Normálně bych si to i přes veškeré neduhy alespoň trochu užil, ale včera jsem to vyloženě přetrpěl. S Tomem jsme byli ochotní zvěčnit se jen asi třikrát, přičemž dvakrát s chlapem, který se na mě celý večer nepříjemně lepil. Měl jsem sto chutí chrstnout mu vodku do obličeje, jak moc byl otravný, ale Tom mi to bohužel rozmluvil. Škoda, mohla být sranda.

S Anisem jsem nakonec od našeho prvního a posledního hovoru nemluvil, s největší pravděpodobností měl hodně práce ve studiu, ale tak jako tak jsem se mu vůbec nemohl dovolat. Mrzelo mě to, potřeboval jsem slyšet jeho hlas, abych se zbavil té protivné paranoidní nálady, která se mě držela jako klíště.

"Pojedeš dnes za Bushidem nebo přespíš doma?" vstoupil do mých myšlenek tiše Tom.
"Nevím, ale nejspíš doma, nemůžu se mu dovolat," usmál jsem se. "Budeme tam brzy? Jsem celkem unavený."
"Do pěti minut tam budeme," opětoval mi úsměv a dlaní mi promnul rameno. "Cítíš se psychicky líp?"
"Čím blíž domů jsme, tím je mi líp. Potřebuju prostě na delší dobu vypnout, na nic nemyslet a hlavně nependlovat den za dnem po světě. Chci prostě relaxovat."
"Myslím, že k tomu budeš mít pomocníka," pousmál se. Nechápavě jsem nakrčil obočí a podíval se skrz přední sklo, abych tak mohl spatřit Anisovo tělo sedící na schodech našeho domu. Když auto zastavilo a já vylovil svou tašku, rozešel jsem se přímo k němu, stále ještě překvapený.

"Jak jsi věděl, kdy přijedeme?"
"Nevěděl, nějakou dobu už tu sedím," zasmál se, přičemž kývnutím pozdravil Toma. "Nechceš zajít ke mně?"
"Chce," pohotově za mě vyhrkl Tom, až jsem na něj vykulil oči. Odkdy mě sám posílá k Anisovi? "Tašku ti vezmu, jen jdi," políbil mě na spánek. Než jsem se stačil vzpamatovat, Tom i s taškou byli v domě a mě kolem pasu jemně svíral Anis.
"Půjdeme? Mám tu auto," usmál se.
"Dobře," opětoval jsem mu drobně úsměv, nechávajíc se odvést k autu. Připadalo mi, jako bych byl opilý a nevěděl, co mám dělat, jak moc jsem byl zmatený. Cesta k Anisově bytu tak proběhla naprosto mlčky, před domem mě Anis znovu objal kolem pasu a vyvedl až do posledního patra s jeho bytem, kde za námi pohotově zavřel dveře.

"Jsi v pořádku, hvězdo?" starostlivě mě pohladil po tváři, když jsem se nejistě rozhlédl předsíní. Aniž bych cokoli říkal, rychle jsem se k němu přitiskl, nechávaje se hladit po zádech. "Co se děje, Bille?"
"Já nevím," zamumlal jsem mu do krku. "Nemám sebemenší ponětí, co se semnou zatraceně děje, ale mám šílený strach."
"Pojď," zašeptal. Za ruku mě dovedl do ložnice, kde okamžitě zatáhnul závěsy a uložil mě do postel, přičemž si ke mně hned lehl a ukryl mě tak ve svém náručí. "Děsíš mě, hvězdo."
"Promiň," zašeptal jsem, vděčně se k němu tulíc.
"Neomlouvej se, Billi, za to nemůžeš. Jen nevím, jak ti pomoct, to mě děsí."
"Takhle mi pomáháš. To, že mě objímáš a jsi se mnou. Nevím, co mi je, ale určitě to brzy přejde."

"Měl by ses vyspat," poodhrnul mi pramínek vlasů z obličeje, ale zároveň se ke mě sklonil a přitiskl rty na mé. Vděčně a lačně jsem jednotlivé polibky přijímal, až jsem jeden prohloubil. Anis to vzal jako signál, takže mi rukama zajel pod tričko, aby ho mohl vysvléknout. Ochotně jsem mu to dovolil a zároveň ho vysvlékl i já jemu. "Myslím, že jsem ten lék našel," zašeptal, když nás oba zbavoval ostatních kousků oblečení.
"Možná," přikývl jsem, vpouštějíc ho mezi svá stehna, kam se natěsnal a téměř okamžitě do mě vstoupil až po kořen. Objal jsem ho nohama kolem boků, rukama kolem ramen a přimkl se k němu, zatímco mě něžně líbal a přirážel jen v krátkých a pomalých intervalech. Po chvíli opustil mé rty a jazykem sjel na krk a klíční kosti, které jemně laskal. "Anisi," zasténal jsem, zaklánějíc hlavu pro usnadnění jeho přístupu.
"Jsi nádherný," zašeptal mi do ucha, než mě znovu políbil. Netrvalo dlouho, než jsem ucítil známé cukání v jeho penise, načež se do mě udělal. A v tu chvíli mi to došlo. Poprvé jsme spolu spali bez ochrany. S pootevřenou pusou jsem se na Anise překvapeně podíval, ale odpovědí mi byl jen úsměv.

"My jsme..."
"Já vím," skočil mi do řeči. "Chci, abys věděl, že skutečně chci, aby mezi námi byl vztah v pravém slova smyslu.."
"Anisi," dojatě jsem se usmál a přitulil se k němu.
"Ty pravidla ti ponechám, dokud sám neuznáš za vhodné, že i ty chceš jít dál. Dám ti čas, hvězdo. Hlavně se pak vždycky vrať ke mně. Tady ti dám totiž všechno, co si budeš přát."
"Děkuju," dlouze jsem ho políbil. Nechal jsem se držet kolem pasu jednou rukou a tou druhou vískat ve vlasech, zatímco jsem v jeho náručí upadal do vyčerpaného, ale spokojeného spánku.
 


Komentáře

1 Fee | Web | 7. června 2012 v 2:27 | Reagovat

Slint slint slinty slinty slint. Něčeho víc nejsem v tuhle hodinu schopná (kecám, zvládám i smysluplně psát Movie :D).
Líbilo se mi Billovo znechucení Beyoncé, to je můj kluk! :D Tom byl úplně extrémní drahoušek, díky jeho opečovávání jsem na chvíli zapomněla, že se tady nehraje na twincest. Hvězdo, hvězdo... ano, jen ať ho tak nazývá, můj Anis říkává Billovi Hvězdičko. ^^ Miluju slovo pomilováníhodný. Miluju tvýho Bubua tady. Ale co je s tím Billem, ksakru? Co zas vymýšlíš, ty jedna? O__________o :D A mám prostě takovej vlezlej pocit (asi mě hned vyvedeš z omylu :D), že dnešním dílem, tím závěrem, skončila Billova role děvky v téhle povídce. :D ♥

2 Danchen | 7. června 2012 v 12:41 | Reagovat

O______________________________________________________________________o
Tenhle dil je naprosto dokonaly!! :D Ale jak o Beyonce muzes napsatz ze ma jecak? :D pleskla bych te za to :D boze.. :D
A jsem rada, ze konecne Tomsn ho k Anisovi sam dokopal. ^^ :D
A taky DOUFAM, ze Bill bdue v poradku a treba se neslozi z toho vseho nebo tak neco!!
Ja chci at mi taky Bushido rekne HVEZDO!! :D a neirka to svoji .... :D
CHCI HNED DALSI DIL!! :D ♥

3 Saline A. | E-mail | Web | 7. června 2012 v 12:48 | Reagovat

[1]: V půl třetí? :D Bože, vždyť jsme měly párty do čtyř :D :D
Mně to přes prsty moc nešlo, protože mám její hlas většinou ráda, ale tak... Bill má asi jinej názor :D Tom je miláček ^^
Jo, tady taky párkrát padne Hvězdička, ale Hvězda vévodí, není to příliš romantický ani neosobní, je to sladký :D
Slovo pomilováníhodný je skvělý, naučila jsem se na něj u Syhy :DD
Jo, co je s Billem bych upřímně taky moc ráda věděla :D :D :D Snad se to někdy dozvíme :D :D :D
A ano, vyvedu tě hodně rychle z omylu, tahle Billova role rozhodně jen tak nekončí :D ♥

[2]: O____O Děkuju :D :D Já to nenapsala, Bill to řekl! :D Já nic, já andílek!!! :D
Tomsn (to je šílený :D:D:D) teď bude miláček. :D
Jo, taky v to doufám. :D Uvidíme, uvidíme, aleeeeeeeeeee..... :D :D
Nene, hvězda je jen Bill :D :D
Až za týden, drahá :D ♥

4 Aňa | 7. června 2012 v 14:31 | Reagovat

Ooooo, krásný díl, jsi zlatíčko :*. Ano, ano Tom je miláček. A Anis? Zbožňuju ho!!! Týden??? Saline, týden??? To nepřežiju, stávám, se totálně závislá, na této povídce i na Anisovi O:)

5 Saline A. | E-mail | Web | 7. června 2012 v 15:07 | Reagovat

[4]: Já jsem zlatíčko? Ty jsi zlatíčko, děkuju! :*
Nooo tak uvidíme, možná zveřejním něco dřív, podle toho, jak moc se mi podaří napsat díly dopředu, hm? :) Budu se snažit, slibuju! :*

6 Aňa | 7. června 2012 v 17:20 | Reagovat

[5]: oh už teď se těším, jak říkám si zlatíčko :*

7 Saline A. | E-mail | Web | 7. června 2012 v 17:21 | Reagovat

[6]: Nene, ty jsi zlatíčko ^^

8 NikiTHa | 7. června 2012 v 18:39 | Reagovat

wááááá krásnýý dííleeek :)
uplně to Anisovo hvězdo..úúžasnéééé ^^ doufám že brzo bude další dílek :) a nejraději bych byla kdyby takhle povídka nikdy nesončila,ale všechno má své konce bohužel :)

9 Saline A. | E-mail | Web | 7. června 2012 v 19:15 | Reagovat

[8]: Děkuji! :)
Přesně jak říkáš, všechno má své konce, ale myslím, že s touhle povídkou se nějakou dobu ještě setkávat budeme, takže je zatím zbytečné a předčasné mluvit o konci :))

10 Mintam | Web | 27. června 2012 v 9:20 | Reagovat

Do začátku, jen menší upozornění - mám načtenou rubriku s dílkama této povídky a nevědomky jsem začala jako další díl, po tom šestém, číst osmý, protože sedmý díl jsi asi zapomněla do rubriky zařadit ;) Dohledala jsem si ho v archivu, sice, ale měla jsem potřebu tě na to upozornit ;) :-*

Jinak byl tohle fakt úžasný, něžňoučký dílek :-* Všichni se o něj tak krásně starají. Anis má starost, Tom má starost...a myslím že Bill nebyl jediný, který byl překvapen, že ho Tom sám poslal k Anisovi bez řečí :) Hezké gesto - už Billovi trochu svítá?...

Úžasně nádherný dílek, mám z něho chuť úplně šišlat :-* Povedené. Líbí se mi, jaká volíš slova. Nic se nikde neopakuje, nádherný :) Taky bych chtěla umět takhle krásně psát, aniž by se mi neustále opakovali nějaké nesmyslné pojmy za sebou...:-//

Děkuji, že píšeš, a teď teda zpět do rubriky na osmý dílek :) :-*

11 Saline A. | E-mail | Web | 27. června 2012 v 16:40 | Reagovat

[10]: Och, tak to moc děkuji za upozornění, drahoušku, zřejmě jsem byla tak natěšená na přidávání, že jsem přeskočila rubriky, děkuji ♥

Uvidíš sama, jestli mu svítá nebo ne, každopádně tahle něha se mi také moc líbila, bohužel nebude mít moc příjemnou dohru =/

Šišlat? Tak si zašišlej, drahá, mně to vadit nebude :D ♥ Jé, to jsem moc ráda, že mi to říkáš, protože z toho mám vždycky největší hrůzu, kolikrát třeba pět minut přemýšlím nad tím, jaké jiné slovo zvolit, aby se nic neopakovalo. :D Ale vždyť ty krásně píšeš, drahoušku! ♥

Ňuch, děkuju ♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.