Your love over the sex 4.

18. května 2012 v 3:07 | Saline A. |  Your love over the sex

Varování: Bill/Bushido

Po snídani, která představovala lívance s javorovým sirupem (bůh ví, kde se mu je podařilo koupit), jsem si zašel zakouřit na balkon. Poté, co jsem si všiml, že dům je v obležení novinářů, jsem děkoval všem svatým, že mě napadlo obléknout se, protože obvykle jsem chodil kouřit jen v boxerkách.
"Máš tam desítku novinářů," zabručel jsem po příchodu do obýváku.
"Kvůli mně tam nejsou."
"A kvůli komu asi?"
"Kvůli tobě a tvýmu skvostnýmu zadku," se smíchem mě přes něj plácnul a stáhl si mě na klín. "Nebruč, nesluší ti to, zlato," prstem mě pošimral pod bradou.
"Neříkej mi zlato," oženu se po jeho prstu zuby. "Jezdil jsem sem rád hlavně kvůli tomu, že jsme byli z obliga od novinářů. A teď jsou už i tady."


"Chceš se přestat scházet?" překvapeně ke mně vzhlédnul.
"Ne," povzdechl jsem si. "Jen už nebudeme mít takovou pohodu," krátce ho políbím. "Předtím jsme si nemuseli dávat tolik pozor, ale teď, když o nás vědí, bude to šílené. Co jim řekneme?"
"Že jim do nás nic není," pokrčil rameny, jako by to byla jasná věc. "No tak hvězdo, nenervuj se," za týl si mě přitáhl k sobě a jemně, dlouze mě políbil.
"Promiň," zašeptal jsem mezi polibky odevzdaně. Nechával jsem se znovu svlékat. Sotva jsem byl nahý, Bushido si stáhl boxerky ke kolenům a líně do mě vstoupil. Přirážel pomalu, nepřestávaje mě líbat. Moc dobře věděl, co mi nejvíc pomáhá uklidnit se. Jazykem mi obkresloval tepnu na krku a rukama krouživými pohyby masíroval mé boky.
"Víš, že mi nejčastěji děkuješ nebo se omlouváš?" s úsměvem mi zamumlal mezi polibky do rtů.
"Vážně? Promiň."
"Přestaň s tím," něžně mě napomenul. Už už jsem otevíral pusu, ale v poslední chvíli jsem se zarazil a jen kývl, hlouběji přirážejíc. Vykřikl jsem v návalu orgasmu. "Dej mi ještě chvilku," zamručel a pevně si mě přidržel za boky, aby mohl rychlými a tvrdými přírazy přijít vrcholu i on. Když se udělal, jen s úžasem jsem sledoval jeho krásný obličej, který křivily nejrůznější grimasy. Jemně jsem ho prsty pohladil po jemných rtech, zcela omámený uvědoměním si, jak velké štěstí mám, že jsem to já, koho si volá když je sám. Že jsem to jen já, koho ty plné, hebké rty líbají. Byl jsem dítě štěstěny.

"Mhm," nespokojeně zabručel, když jsem z něj chtěl sesednout.
"No tak," krátce se zasměju. "Sednu si hned vedle tebe," konejšivě přislíbím a sesednu, jakmile uvolní sevření mých boků. Jak jsem slíbil, sedl jsem si hned vedle něj a úsměvem ho prstem pošimral na krku. "Vím, že jsme si to zakázali, ale prostě ti musím říct, že jsi naprosto dokonalý, když dosáhneš orgasmu," tiše přiznám, porušujíc jeden ze zákazů - narážky, ať už pochvalné nebo ne, na náš vzhled.
"Nic neříkej," prosebně ke mně vzhlédl s bolestí v očích, která mě zarazila.
"Děje se něco, Bushido?" starostlivě ho pohladím po tváři.
"Ne, ale nezapomínej na naše pravidla, prosím," zavrtěl hlavou a zavřel oči, abych neměl další možnost v nich číst. Zmateně jsem zamrkal, něco mi na téhle chvíli nesedělo, ale nemohl jsem přijít na to, co. Oblékl jsem si znovu boxerky a postavil se. "Kam jdeš?" s povzdechem Bushido okamžitě otevřel oči, oblékaje si boxerky.
"Pro pití a zapálit si," pokrčil jsem rameny.
"Vždyť jsi kouřil před chvílí," nechápavě nakrčil obočí.
"Klepou se mi ruce, potřebuju je trochu zklidnit," popravdě přiznám a zvednu ruce, aby viděl, že se doopravdy klepou. Zamračeně mě za ruce chytil, ale obě je jemně políbil. Rozpačitě jsem ho sledoval, až jsem ruce nakonec opatrně vyvlékl. "Žádné city, pamatuješ?" zašeptal jsem na vysvětlenou, když ke mně překvapeně vzhlédl. "Asi bych měl jít."

"Nechoď," tiše zaprosil.
"Musím," vyděšeně jsem o krok poodstoupil. "Nemůžu zůstat. Nevidíš to? Porušujeme námi určená pravidla úplně bez výčitek, tohle nemůžeme. To prostě nejde," zavrtím hlavou a začnu se oblékat.
"Bille, počkej," chytl mě za ruku. Jako na povel jsem se zastavil a pohlédl do jeho očí, které byly pár centimetrů od mých. Krátkou chvíli se na mě díval, ale pak mě najednou prudce políbil. Pár vteřin jsem si to omámeně užíval, ale pak se se slzami v očích odtáhl.
"Já nemůžu," zašeptal jsem, popadl mikinu a spěšně vyběhl z jeho bytu. Schody jsem bral po dvou, jen abych co nejdřív seděl ve svém autě a jel domů. Ulice Hamburgu jsem projížděl rychle. Bylo mi jedno, že mě sledují novináři i to, že kdyby mě chytla policie, měl bych malér. Chtěl jsem jen sedět v křesle svého pokoje a s lahví dobrého vína v ruce zapomenout na to, co se ještě před malou chvílí odehrávalo u Bushida v bytě.

Během cesty od auta domů, kde jsem v baru vylovil flašku vína a zalezení do svého pokoje jsem přemýšlel. Nemůžu říct, že by se mi někdy nestalo, že jsem si přál, abychom s Bushidem byli víc než jen sexuální partneři, ale vždy to bylo v rámci snění a navíc v úplných začátcích vztahu. Naivně jsem si tehdy myslel, že ho můžu změnit, ale po nějaké době jsem se smířil s opakem a došlo mi, jak skvělý Bushido vlastně je. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec mi to došlo. A od té doby jsem ho začal vnímat úplně jinak. Nikdy by mě ale nenapadlo porušit naše pravidla, na to mi byla až moc vzácná.

S povzdechem jsem se svalil do křesílka, odhodil mikinu na postel a zapálil si. Co nás vedlo k tomu, abychom naše zákazy porušili? Bylo to odhalení veřejnosti po roce "vztahu"? Nebo můj stres z všudypřítomných novinářů? Co za tím kruci stálo?
Rozhlédl jsem se pokojem a pohled mi padl na mikinu, kterou jsem odtáhl z Bushidova bytu. Hned po prvním pohledu mi ale bylo jasné, že mikina není má, nýbrž právě Bushida. Tiše jsem zaklel a z kapsy kalhot vytáhl mobil.
"Omylem jsem si odnesl tvou mikinu, při první příležitosti ti jí vrátím," rychle jsem namačkal textovku, zatímco jsem nervózně potahoval z cigarety. Proč mě tak lákala představa obléct si ji?
"Klidně si ji nech, stejně ti sluší víc," přišla mi okamžitá odpověď. Živě se mi v hlavě vykreslil obraz, jak s nevinným úsměvem krčí rameny.

"Ááá!" frustrovaně jsem vykřikl a mobilem hodil na postel. Rukama jsem si objal nohy, nervózně jsem se kýval dopředu a dozadu. Měl jsem chuť do něčeho kopnout, něco rozbít na co nejmenší kousíčky do půjde.
"Děje se něco?" přiběhl ihned Tom.
"Vypadni!" zavrčel jsem a blýskl po něm takovým pohledem, až se divím, že neležel na zemi v kaluži krve. Díky bohu mu dřív než obvykle došlo, že ho tu vážně nechci a vzal nohy na ramena. Ruku s cigaretou jsem si přitiskl k čelu a zoufale jsem si povzdechl. Kam jsem se to dostal?

*

Když jsem se druhý den vzbudil, velký kalendář na stěně mi připomněl, že už jen dva dny a budeme muset zase vyrazit na cestu, i když jde jen o pár dní. Poté, co jsem se nad tím ale zamyslel, jsem byl docela rád, že odjíždíme. Znamenalo to pro mě absolutní možnost přemýšlet, aniž bych měl Bushida víceméně za rohem. No, jeho mikinu si s sebou sice vezmu, ale i tak…

Rozlámaný, otrávený, znechucený a dalších asi dvacet negativních stavů v mysli. Přesně v tomhle rozpoložení jsem se vyhrabal z postele a vybral se do kuchyně s nadějí horkého kafe s tunou cukru a hektolitrem mléka.
"Ahoj," pozdravil jsem Toma sedícího nad snídaní.
"No nazdar," hvízdnul. "Takhle se chceš ukázat na tom rozhovoru?"
"Cože?" prudce jsem se otočil jeho směrem. "Jaký rozhovor?"
"Pro Bravíčko, je to v kalendáři," s plnou pusou ukázal za sebe, kde se v dnešní kolonce vyjímal velký tučný nápis: BRAVO 14:00.
"Kurva," zasyčel jsem, nechal kafe kafem a rozešel se zpět do své koupelny.

Všemožnými krémy a make-upy jsem se snažil zamaskovat kruhy pod očima i špatnou náladu. Představa, že studio Brdíčka je jen kousek od Anisova bytu mi nepříjemně zhoupla žaludkem. Bezva, to zas nebudu schopný nic sníst. Jakmile kruhy pod očima byly víceméně neviditelné (já je viděl), jsem se dal na nalíčení očí. Udělal jsem si silné linky, abych co nejvíc zvýraznil oči. Po zkontrolování celého looku nezbývalo než uznat, že jsem k sežrání. Oblékl jsem si úzké džíny, černé tričko a bílou koženou bundu a konečně se odebral do kuchyně pro své vytoužené kafe.

"Takhle chci jít," s jemným úsměvem jsem kývl na Toma a nachystal si přísady do svého oblíbeného tumbleru.
"Jo, to vypadá dobře," souhlasně pokýval hlavou. "Za půl hodiny pro nás přijede auto."
"Proto si vařím kafe s sebou," s úsměvem podotknu.
"Dobrý nápad," zasmál se. "Já se jdu teda taky obléknout," uklidil nádobí do myčky a odešel do svého pokoje. Zatímco odcházel, já jsem vytáhl mobil z kapsy a otevřel nově příchozí sms.

"Uvidíme se dnes?" psal Bushido.
"Nevím," popravdě odepíšu.
"Prosím!" okamžitě mi přišla odpověď.
"Od dvou jsem ve studiu Brava, až skončím, přijdu," s povzdechem mu odpovím a zaliju svou kávu. V tu chvíli akorát před domem zatroubilo auto. Umí někdy jezdit jinak, než dřív? "Tome, auto je tu!" křikl jsem a jen s mobil a kávou v jedné ruce a klíči od domu v druhé jsem se rozešel k autu. "Ahoj kluci."
"Máš co vysvětlovat," okamžitě mě zpražil pohledem David.
"Tak spusť," odevzdaně se posadím a čekám, s čím se na mě vytasí.
"Řekneš, že je to fotomontáž, a že s Bushidem se setkáváte jen na oficiálních akcích."
"Jo, tak to by mě včera nesměli vyfotit u něj na balkoně," ušklíbnu se. "Prostě jim řeknu, že jim do nás nic není, proč něco složitě koumat?"
"Děláš si srandu?"
"Ani v nejmenším ne," zavrtěl jsem hlavou a ohlédl se po příchozivším Tomovi. "Myslím, že můžeme jet," pohotvě jsem se obrátil k Davidovi. "Vít i k nastalé situaci neřeknu, je to moje věc."
"Kopeš si hrob."
"Možná, ale kopu ho sobě a ne tobě, takže toho prosím nech," zašeptal jsem, než jsem se otočil zády k nim a zadíval se z okénka.

Samozřejmě, že mi bylo jasné, že i oni mají právo něco k tomu říct. Šlo o moji kariéru stejně jako o jejich, ale teď jsem se nacházel ve stádiu, kdy bych nejraději umlčil i své myšlenky. Protože ať už jsem byl z dnešního setkání s Bushidem sebevíc nervózní, nemohl jsem popřít, že se těším, až mě obejme a políbí. To byl fakt, který prostě nešel přehlédnout.

S povzdechem jsem vylezl u auta a rovnou zamířil dovnitř budovy, následován kluky. Nastoupili jsme na povinné focení a zhruba po půl hodině se usadili do křesel, očekávaje rozhovor. Celou dobu, co jsme byli zasypáváni otázkami, jsem jel víceméně na autopilota, probral jsem se až ve chvíli, kdy na mě uhodili otázkou, co je mezi mnou a Bushidem.

"V novinách a na internetu se s tím roztrhl pytel, Bille, takže bychom rádi věděli tvé oficiální stanovisko."
"Ehm," odkašlal jsem si. Bylo mi víc než nad slunce jasné, že na mě upírají pohled snad všechny páry očí v téhle místnosti. "Já… myslím, že vám k tomu nemám co říct. Jsou věci, o kterých nechci, aby měli ostatní lidé hlubší informace, což mé soukromí bezesporu je. Pokud bych chtěl, světu bych své oficiální stanovisko poskytl, ale já nechci. Takže se nezlobte," jemně jsem se usmál, přestože se mi šíleně rozklepaly ruce.
"To samozřejmě respektujeme. No, to byla má poslední otázka, takže vám děkuju za rozhovor." Cosi jsem zamumlal na pozdrav a vystřelil ze studia jako namydlený blesk.

První, co jsem venku udělal bylo, že jsem se zastavil uprostřed ulice a rozrušeně si zapálil. Slastně jsem vyfoukl kouř a rozhlédl se, ale okamžitě se zase zarazil. Kousek ode mě se o lampu ležérně opíral Bushido, propalujíc mě pronikavým pohledem.
"Co tu děláš?" zašeptal jsem a cigaretu típl. Neměl rád, když mě viděl kouřit.
"Nechtěl jsem riskovat, že mi utečeš," pokrčil rameny. Jednou rukou si mě za pas přitáhl k sobě.
"Někdo nás uvidí," vyděšeně jsem k němu vzhlédl, dlaněmi se opírajíc o jeho hrudník.
"Stejně celý svět obletěla informace, že spolu něco máme, hvězdo," druhou rukou mi zajel do vlasů. "A to, že mají pravdu nevyvrátíš," sklonil se ke mně a jemně se otřel svými rty o mé.

"Bille!" křikl na mě popuzeně Tom. Prudce jsem otočil hlavu jeho směrem, Bushido mě stále držel. "Jedeme domů."
"Pojď ke mně," otřel se mi rty o ucho Bushido.
"Přijedu později," křikl jsem s pohledem upřeným do Bushidových očí. Spokojeně vyprostil ruku z mých vlasů a nepřestávaje mě držet kolem pasu, se semnou rozešel k jeho domu. Povolně jsem ho následoval, ta tam byly pochyby, nejistota a strach. Vždyť mě pevně držel, nemohlo se nic špatného stát.

*

"Chceš něco k pití? K jídlu?" rozešel se do kuchyně Bushido hned, jak se za námi zavřely dveře.
"Ne, děkuju," zamumlal jsem a následoval. "Anisi," s důrazem na jeho jméno jsem ho chytil za ruku, když začal přecházet po místnosti. Mlčky ke mně tázavě vzhlédl od země. "Proč jsi chtěl, abych přišel?"
"Já nevím!" zoufale si promnul spánek. "Já prostě… Bože, připadám si jako naprostý idiot, ale včera, když jsi odešel, tak moc jsem chtěl sednout do auta a jet za tebou, ale nedokázal jsem ani zvednout telefon a zavolat ti. Nemám sebemenší ponětí, co se to se mnou děje, ale vím, že vždy, jakmile za sebou zavřeš dveře, tak se mi po tobě stýská," vyčerpaně rozhodil rukama.
"Ale… Co naše zákazy?" vyplašeně jsem zamumlal.
"Proč myslíš, že ti to říkám až teď?" pousmál se a jednou rukou mě chytil za tvář. Ihned jsem přivřel oči, do dotyku se slastně opírajíc. "Zapomeňme na naše zákazy, stejně už jsou nám k ničemu."

"Slibuješ, že mezi námi zůstane ta bezstarostnost a volnost?"
"Slibuju," zářivě se usmál. Vzápětí na to mě políbil takovou silou, až jsem se lehce zapotácel. Pohotově mě chytil kolem pasu a spokojeně zamručel. "Už nikdy nechci mít v posteli ani nikde jinde jiné tělo, než to tvé," zabroukal mezi polibky, přičemž si mě za zadek pevně tisknul k sobě.
"Taky by ti už žádné nevyhovovalo," rychle jsem z něj sundal tričko a rty se přisál na jeho krk. "Oba jsme totiž naše nejlepší možnosti," nechal jsem se vyzvednout do jeho náruče a odnést na pohovku do obýváku.
"Dneska ti to tak kurevsky sluší! Měl jsem chuť vzít si tě už před studiem," táhle zasténal, zatímco mě rychle vysvlékal. Jakmile jsem byl nahý, svlékl se i on a bez jakékoli přípravy do mě vstoupil. "Kurva."
"Bože můj," protočily se mi oči a zadrhl dech. Zaryl jsem mu nehty do ramen a roztržitě ho políbil, přičemž on do mě prudce a tvrdě přirážel, přesně mířenými přírazy narážel na mou prostatu. Miluju živočišný sex!
"Bille!" táhle zasténal, když jsem se kolem něj stáhnul. Během několika vteřin jsem ucítil, jak se do mě udělal. Přestože stále vydýchával svůj orgasmus, ruku prostrčil mezi naše těla a zapracoval na tom mém. Netrvalo dlouho, než i já okusil kousek svého nebe.
 


Anketa

Mám raději...

Billshido 33.8% (26)
Hetero 15.6% (12)
Slash 13% (10)
Twincest 37.7% (29)

Komentáře

1 Fee | Web | 18. května 2012 v 3:25 | Reagovat

Krásnej díl. Ale máš ode mě imaginární něžný pohlaveček za hodinu zveřejňování. :D Jejich pravidla mě překvapila. Je to pozoruhodný, zajímavý a pochopitelný, když někdo přibližně ví, čeho se v tomhle příběhu držíš, a jak to s nimi bude.
Ťuťani. Možná by mi ani nevadilo, kdyby mezi nimi úplně na konci došlo k citovýmu zlomu. Vlastně by mi to nevadilo vůbec. :D Musím říct, že momentálně nastavená linie, kdy se hlubším pocitům bráněj, mi přijde neskutečně roztomilá.
A naprosto mi vyhovuje míra sexu. :D
Je to nádherně dlouhý, Aničko. Přečtu si to určitě několikrát. :)

2 Danchen | 18. května 2012 v 11:16 | Reagovat

ja te snad plesknu :D Ten Bill se tak ryhcle necha zmast :/ Nekdy by mu mohl rict ne a stat si za svym nazorem :D
A za tu hodinu te, ais zastrelim :D

3 Saline A. | E-mail | Web | 18. května 2012 v 11:53 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji :) A nestěžuj si, zpříjemňovala jsem ti čekání! :D Víš jak se to říká - pravidla jsou od toho, aby se porušovala :))
Ohledně citového zlomu jsem se ti vyjádřila na FB, ale pšt, nikomu ani muk ;))
Míra sexu se zvýší, muhehe :D
I délka se zvětší. :) Tohle je jeden z delších dílů, ale ne nejdelší :)) Moc děkuju :*

[2]: To bys mi přeci neudělala! :D Copak ty bys nepodlehla Anisovu štěněčímu pohledu? Bože, já bych podlehla kdyby se na mě podíval jakkoli :D
Ale nestřílej, stejně jsi spinkala! :D

4 cincina | Web | 21. května 2012 v 15:33 | Reagovat

Ach super :D Zákazy se pěkně porušují :D Za chvíli zmizne jejich volnost a zjistí, že jsi sou souzený a že se prostě milují.... sladké :D

Udivuje mě čas zveřejnění 3:07? :DD V tenhle čas jsem v hlubokém bezvědomí :D Mi neříkej, že ty jsi vzhůru :D

5 Saline A. | E-mail | Web | 21. května 2012 v 16:05 | Reagovat

[4]: Zákazy jsou od toho, aby se porušovaly. :D A ano, taky si myslím, že k tomu takhle brzy dojde. :D

Ehm... Jsem vzhůru :D Jak marodím, tak ponocuju, tohle je pro mě celkem normální čas, kdy chodím do hajan. :D Řeknu ti, že po nocích píšu nejgeniálnější díly! :D ^^

6 Mintam | Web | 26. června 2012 v 22:13 | Reagovat

"Oba jsme totiž naše nejlepší možnosti,"

Tak tahle věta je, s odpuštěním, naprosto kurevská pravda! Sakra!! :-*

Normálně se mi klepaly ruce s Billem. Já bych tedy upřímně z tohodle náhlého zájmu byla pekelně nervózní a zároveň nervózní z Bushida, protože si nejsem úplně jistá, zda je dobře, že Bill přikývnul na zahození všech pravidel. Ať je Bushido sebevíc něžný, pořád mě ještě nepřesvědčil natolik, abych mu tohle věřila. Nevím. Uvidím v dalších dílkách na což se už KUREVSKY těším :) :-*
Zamilovaná, zamilovaná, zamilovaná :)

Díky za tenhle popsaný kus nebe :) :-*

7 Saline A. | E-mail | Web | 26. června 2012 v 23:07 | Reagovat

[6]: ňuch, rozplývám se nad tvými komentáři! ♥

Já ti na to ani nemám co říct, ty jo. Samozřejmě bych byla taky neuvěřitelně nervózní a nejistá a asi bych hned tak nekývla, protože přeci jen zajeté koleje jsou zajeté koleje, ale tak... Pro Bushida všechno. :D

Díky za tyhle nádherné komentáře ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.