Vzpomínka na budoucnost 13.

15. května 2012 v 3:22 | Saline A. |  Vzpomínka na budoucnost
(z pohledu Natalie)
Po našem výletu do kavárny jsme obě celkem rychle zmizely z obchodního centra, přičemž Caroline zmizela na neplánované focení. Jedna z modelek si prý zlomila nohu, šikulka. A tak jsem se rozhodla, že doma vyhodím tašky s oblečením a vyrazím si zaběhat. Od doby, co jsem se dala dohromady s Caroline, jsem svůj pravidelný trénink nějak zanedbala, což se stoprocentně muselo změnit.
Doma, jak jsem se tomu bytu naučila velmi rychle říkat, jsem se převlékla do kraťasů a tílka, vlasy si stáhla do pevného culíku, nasadila brýle na oči a s hudebním přehrávačem v ruce a sluchátky v uších jsem se už pomalu rozbíhala svým obvyklým tempem na prohlídku ulic slunného Hamburgu.


.
*
.
"Musím ti něco říct," zašeptal Bill, když jsme se sešli na smluveném místě.
"To i já tobě."
"Budu se ženit", vyhrkl, stejně jako ve stejnou chvíli já své: "Jsem těhotná". Nechápavě jsme na sebe zírali, přičemž oběma se zalily oči slzami.
.
*
.
"Kruci," prudce jsem se chytla za břicho a předklonila se. Srdce mi divoce bušilo, jako kdyby chtělo vyskočit a běžet vlastní maraton, zatímco já bych tam stála. Když jsem se po několika minutách, kdy jsem se vydýchávala z mého vidění, pomalu narovnala, měla jsem sto chutí znovu se vrátit do předklonu. Pár metrů ode mě stál Bill a nechápavě na mě zíral. Okamžitě jsem se otočila a chtěla se rozběhnout pryč, ale jeho hlas mě zastavil.
.
"Natalie?!" křikl. Několik vteřin jsem jen stála, ale nakonec jsem se k němu s povzdechem odevzdaně otočila. "Věděl jsem, že se mi to nezdá!" chvatně ke mně přešel. Chystal se mě obejmout, ale jen jsem o krok ustoupila a zavrtěla hlavou. "Co se děje?"
"Máš přítelkyni, Bille. To se děje," zašeptala jsem.
"Ale v Berlíně...!" rozhodil rukama.
"Já vím," přikývla jsem. "To, co se odehrálo v Berlíně, by tam mělo zůstat, Bille, ať už si přeju cokoliv. Máš přítelkyni, se kterou už nějakou dobu jsi a já tu nejsem od toho, abych vám to ničila."
.
"Ale...! Proč jsi přijela?"
"Caroline tu dostala práci..." zamumlám neurčitě.
"Proč jsi přijela ty, Natalie?" jemně mi stiskl loket a pátravě se mi zadíval do očí.
"Měla bych jít," vyhrkla jsem a o krok ustoupila, nechávajíc tak jeho ruku spadnout. "Pozdravuj Toma a vyřiď mu, že pokud se mu ten večer s Caroline líbil, ať rozhodí sítě a hledá. Nebude mu trvat dlouho, než ji najde," drmolila jsem s pohledem zapíchnutým do země. "A ty se vrať ke své přítelkyni," vzhlédla jsem k němu, ale než stačil cokoliv říct, už jsem byla zády k němu a běžela daleko od něj. Slyšela jsem, jak na mě cosi křičí, ale raději jsem si znovu zapnula písně v přehrávači a nevnímala ho. Stačilo by jediné slovo a já bych mu skočila přímo do náruče. Tím jsem si jistá.
.
*
.
Poté, co jsem dorazila domů, bylo mi jasné, že moje odmítnutí Billa nebude úplně bez následků, a že si to všechno vypiju až do dna. To mi došlo hned, jak mi začalo intenzivně pulsovat ve spáncích. Zamračila jsem se a rovnou si postavila vodu na mátový čaj.

"Zdravíčko, Natalie," přitančila ke mně Caroline. "Jaký jsi měla den? Ještě jednou se omlouvám, že jsem tak zmizela!"
"Neomlouvej se, mně jsi oslňovala celý den, musela jsi oslnit i další. Doufám, že jsi alespoň způsobila nějakou kolizi," se smíchem po ní kouknu. "Já jsem si šla zaběhat, prozkoumat okolí," pokrčím rameny.
"Vážně? A co hezkého jsi viděla?" se zájmem se posadila na linku a houpala nohama.
.
"Billa," zamumlala jsem. "Objevil se v parku krátce po jednom z mých vidění."
"Super! Byla pusa?"
"Caroline..." promnula jsem si spánky. "Nedělej mi to ještě těžší. Ale řekla jsem mu, aby vyřídil Tomovi, že se má ozvat. Jsem si jistá, že budeš jedině ráda."
"No, já nevím," zabrblala si cosi pod nosem, co už jsem jí nerozuměla.
"Caroline!" se smíchem jsem do ní šťouchla. "Vím moc dobře, že na něj od té osudné noci myslíš. A navíc mám pocit, že potřebuješ někoho, kdo tě vytáhne z toho srabu s Paulem. Věř mi, potřebuješ se odreagovat. Já mám třeba v plánu odreagovat se taky," pokrčím rameny.
"Oh vážně? A jak?"
"Půjdu pařit," znovu pokrčím rameny, jako by to nebylo nad slunce jasné. "Až ti Tom zavolá, abyste se sešli, já vyrazím do nějakého místního klubu, při běhání jsem jeden zahlédla. Poznám nové lidi, opiju se, s trochou štěstí se budu i bavit. No tak, není to skvělé?"
"Naprosto," kývla, ale přesto jsem v jejích očích viděla, že není nijak extra nadšená ani z Toma, ani z připomínky Paula, ani z mého způsobu uvolnění.
 


Komentáře

1 small-diary | 15. května 2012 v 8:45 | Reagovat

Skvelyyyyyyy :) těším se na další dil (kterej ale pisu já coz uz neni tak super :D) teda je ale nevím kdy se k tomu dostanu :D :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 15. května 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]: Klídek, říkala jsem že ti ten rok dám :D A děkujuu ♥ Aspoň někdo to okomentuje :D

3 carrousel | Web | 16. května 2012 v 20:36 | Reagovat

vypadá to dobře x))

4 Saline A. | E-mail | Web | 17. května 2012 v 0:31 | Reagovat

[3]: Děkuji! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.