Haus für ungewollt 16. (3/3)

6. května 2012 v 6:48 | Saline A. |  Haus für ungewollt
Unavený, s kruhy pod očima, ale spokojený, že obraz je hotov, jsem ráno přešlapoval v kuchyni s žaludkem na vodě. Z celého dne jsem byl neuvěřitelně nervózní, i když jsem se těšil. Obraz stál v předsíni, hned vedle mé kabelky a stejně jako já netrpělivě čekal, až se bytem rozezvučí zvonek ohlašující Anisův příchod.
"Jsi nervózní?" povzbudivě se usmál Tom, poklidně snídající.
"Úplně se mi klepou ruce," souhlasně jsem přikývl a zděšeně vzhlédl ke zvonku, který se konečně rozezvonil. "Já teda jdu, Tomi. Přijdu večer nebo zítra, ale spíš večer, ano? Užij si den."
"Ty taky a buď v klidu."
Roztržitě jsem přikývl, zatímco jsem se soukal do kabátu a bral všechny své věci. Schody jsem bral po třech, až se zpětně docela divím, že jsem nespadl a nezlámal si minimálně dvě končetiny, jak znám své štěstí. Po otevření dveří se na mě zářivě usmíval Anis, ležérně opřený o auto. Sotva spatřil obraz v mých rukou, hlasitě se rozesmál.


"Nemohl jsem přijít s prázdnou," na vysvětlenou jsem zamumlal, než jsem věci bezpečně uložil na zadní sedadla. "Ahoj," objal jsem ho kolem krku, abych s ním mohl spojit rty v láskyplném polibku.
"Mohlo mě napadnout, že najdeš něco jiného, že najdeš nějakou skulinu. Mamka se zblázní," objal mě nazpět kolem pasu. "Ale bude nadšená z toho, jak jsi vynalézavý."
"To jsem rád, jsem z toho hodně nervózní," zabořil jsem mu hlavu do krku.
"Můžu ti dát panáka na kuráž, v kastlíku mám placatku s vodkou."
"To bych se znemožnil už úplně, protože mně stačí úplně malinko, abych se začal motat. Hrozně rychle se mi začnou plést nohy, o jazyku ani nemluvím. Kdybys tam ale měl čokoládu, tak nepohrdnu," culil jsem se pod nos.
"Tu nemám v kastlíku, ale v kapse u kalhot, kam si musíš sáhnout sám," ušklíbl se. Nadšeně jsem vypískl, abych v zápětí mohl začít prohrabovat všechny jeho kapsy, než mi v dlani skončila zabalená čokoládová tyčinka. Rty se mi roztáhly ve slastném úsměvu a nyní, naprosto spokojený, jsem odcupital na své místo spolujezdce.
"Můžeme jet," křikl jsem s pusou až po okraj nacpanou tou nejlepší čokoládou, kterou mi mohl přinést, když se stále opíral o auto.
"To rád slyším," pobaveně se usadil za volant a zkušeně se zařadil do provozu. "Až vyjedeme z vaší čtvrti, pojedeme asi 20 minut do Charlottenburghu."
"Jen 20 minut? Myslel jsem, že z Kreuzbergu to bude trvat déle," překvapeně jsem k němu vzhlédl. "Ale to nevadí, hlavně, že ji máš takhle blízko od sebe."
"To každopádně, při výběru lokality to hrálo velkou roli. Rozhodně bych nechtěl, aby bydlela daleko ode mě. Těším se, až uvidíš ten dům, určitě se ti bude líbit. Je vážně optimisticky naladěný už zvenku. Přesně, jako moje máma."
"Těším se na ní," popravdě jsem zamumlal, s rukou pevně svírající tu jeho. "Konečně poznám člověka, který mi daroval to druhé nejvzácnější v životě, co mám."
"Ona se na tebe taky těší," jemně mi políbil ruku, alespoň jako náhražku za rty.
"Jak se jmenuje tvoje maminka?" zvědavě jsem se na něj natočil, abych mohl pokládat všechny otázky, které mě na jazyku svrběly.
"Marie Luisa."
"To je moc hezké jméno. Zní velmi mile. Máš sourozence?"
"Mladšího bratra Sercana. Možná ho dnes poznáš, žije s mámou, je mu jen třináct," pousmál se.
"Páni, to je docela velký věkový rozdíl, vůbec si to neumím představit," překvapeně jsem vydechl. "A jak si rozumíte? Nemáte mezi sebou rozepře nebo tak?"
"Stejně jako všichni bratři, i my spolu máme rozepře, to je jasné, ale myslím, že spolu celkově vycházíme dobře. Sice je to úplně typický huberťák, ale hodný kluk, mám ho rád," pyšně se usmíval, zatímco o něm mluvil. "Mamka si myslí, že si našel přítelkyni, ale ta malá potvora to vůbec nechce přiznat."
"Myslím, že ty by ses ve třinácti taky nepřiznal. To, že se přiznáváš teď, je něco úplně jiného," provokativně jsem do něj šťouchnul. "Až bude chtít, určitě vám dotyčnou slečnu představí," usmál jsem se a rozhlédl se právě začínajícím Charlottenburghem. Okamžitě mě do očí praštil krásný žlutý dům s rozlehlou zahradou. "To je on?" zvědavě jsem vyhrkl.
"Věděl jsem, že ho poznáš," zářivě se usmál a s pouhým kývnutím zajel na předem vyznačené parkovací místo. Lehce uvolněný z předešlé konverzace s Anisem jsem vystoupil z auta, pobral své věci a pro dodání opory propletl prsty s Anisem. Povzbudivě se usmál a v pravidelných intervalech zesiloval a povoloval stisk mé dlaně, zatímco jsme se blížili k domovním dveřím. Aniž by se obtěžoval zvonit, rovnou jsme vstoupili dovnitř a mířili do nějaké místnosti. Nechal jsem sebou vláčet a rozhlížel se domem, hledal jsem nějaké fotografie nebo něco, ale než jsem si stačil něco prohlédnout, už mě trhnul zase o kus dál. Co naplat, budu si muset najít čas zvlášť. Najednou jsem se, neznámým způsobem ocitl v útulné kuchyni zaplavené lahodnou vůní.
"Mamko, jsme tu," vesele pustil mou ruku a vrhl se kolem krku drobné sympatické brunetce u kuchyňského pultu. "A tohle je můj přítel, Bill Kaulitz. Bille, tohle je moje maminka," seznámil nás.
"Dobrý den," okamžitě jsem jí podal ruku.
"Říkej mi Marie, drahoušku," vlídně se usmála, věnujíc mi polibek na tvář.
"Oh, dobře, děkuju," opětoval jsem jí úsměv. "Jinak, tady vám něco nesu. Anis mi vyřídil váš zákaz ohledně květin, tak jsem převzal iniciativu a vlastnoručně něco vyrobil. Přišlo mi hloupé přijít s prázdnýma rukama," pohotově jsem jí do ruky vložil zabalený obraz, v duchu se modlíc, aby se jí to líbilo.
"To je moc krásné, Bille, děkuju!" nadšeně mě objala poté, co obraz rozbalila. "Přesně vím, kam půjde, takže později pošleme Anise nabít hřebíky na zavěšení a zatím si promluvíme, probereme drby z jeho života," spiklenecky na mě mrkla.
"Dobře, to přijímám," se smíchem jsem mrkl na Anise, nesouhlasně se pošklebujícího. "Viděl jsem, že něco kuchtíte, chcete s něčím pomoct?"
"To by bylo skvělé!" okamžitě souhlasně přikývla. "Anisi, miláčku, běž rozdělat gril, my zatím připravíme jídlo," něžně ho pohladila.
"Jasně," políbil ji na čelo, přičemž když procházel kolem mě, vtiskl mi polibek na spánek a do ucha zabroukal tichá slůvka díků. Rychle jsem ho pohladil v pase, než mi dveřmi na terasu zmizel.
"Takže, Bille," okamžitě spustila Marie. "Všimla jsem si, že jsi podstatně mladší, než Anis. Kolik ti je?" podala mi prkénko s rozkrájenou zeleninou a sama se vrhla na porcování masa, zřejmě od včerejška naloženého v nějaké marinádě.
"Sedmnáct, ale já ten rozdíl moc nevnímám," dal jsem se do krájení.
"Sedmnáct, to je krásné! Doufám, že takhle milý bude ve tvém věku i Sercan," krátce se zasmála. "Samozřejmě tím nechci říct, že by nebyl milý, ale to víš, občas s ním puberta mlátí všemi couly."
"To chápu, my s bratrem byli také velmi… vášniví puberťáci."
"Ty máš bratra?"
"Ano, Toma. Je to mé dvojče," pousmál jsem se. "Nějakou dobu jsme se sice moc nevídali, ale teď už u něj bydlím a jsme spolu vždy, když nejsem s Anisem."
"O tvé nepříjemné minulosti už jsem byla seznámená od Anise, snad se nezlobíš," váhavě ke mně vzhlédla a počkala, než nějak zareaguji, tak jsem zavrtěl hlavou. "Je mi to líto, co se ti stalo, opravdu si nedokážu představit počínání tvých rodičů, ale chci ti říct, že u mě jsi kdykoli vítaný, i bez Anise. Pokud třeba odjede a tobě bude smutno, klidně přijď, ráda tě tu uvidím."
"Děkuju, moc si toho vážím, opravdu. Velmi rád poslouchám, když o vás Anis mluví, protože vždycky mluví moc pěkně. S jistotou můžu říct, že jste skvělá matka, protože málokterý muž nahlas přizná, že miluje svou matku a Anis to dělá často, což je opravdu skvělé. Když se to řekne nahlas, je to pravda," vlídně jsem se na ní usmál a nemít ruce od papriky, už bych jí objímal. "To, jak o vás mluví, mi plně nahrazuje můj chybějící vztah s matkou."
"Odteď mě ber jako svou matku, pokud chceš, Bille. Budu tu pro tebe stejně, jako pro Anise a Sercana."
"Děkuju," vykašlal jsem se na papriku a velmi opatrně, nedotýkajíc se jí prsty, jsem ji objal. "Moc."
"Tak co je s tím jídlem? Umírám hlady," vesele vešel Anis, ale sotva nás spatřil, se zarazil. "Tak vy se tu mazlíte a beze mě? To snad abych začal žárlit! Pojďte ke mně, vy moje lásky," rychle se vzpamatoval, objal nás kolem pasu a vtiskl polibky na čelo.
"Odnesu to ven," vyhrkla Marie a s tácy jídla v ruce vytančila na zahradu, nechávajíc mě v náručí Anise samotného.
"Bille?" zašeptal a vyčkal, než k němu vzhlédnu. "Miluju tě," jemně mě prstem pohladil po tváři. Mlčky, přemožen dojetím, jsem ho dlouze políbil.
*
Den utíkal rychle. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a my se radostně účastnili podzimního grilování, při kterém se k nám na chvíli připojil i Anisův bratr Sercan, ale zhruba po hodině se s tajemným úsměvem zase vytratil a zanechal jen domněnky, kam by asi mohl jít. Celou dobu jsem si skvěle povídal s Marií, ze které se vyklubala skvělá vypravěčka a já tak měl možnost poznat další kousky Anisova dětství, několikrát i s názornou ukázkou v podobě fotografií.
Bohužel, stejně jako končí pohádky na dobrou noc, i dnešní den se blížil ke konci a nám tak nezbývalo nic jiného, než se pomalu rozloučit a vyjet zpět do našich domovů.
"Určitě přijedeme brzy znovu," políbil jsem Marii na líčko.
"V to doufám," zářivě se usmála, načež horlivě objala i Anise. "Dávejte mi na sebe pozor."
"Budeme, mami. Díky za dnešek, byla jsi skvělá," nadšeně ji stiskl. S láskou jsme tu scénu pozoroval, šťastný, že Marie Luisa existuje. Hned, jak se od sebe odpojili, Anis pevně objal kolem pasu mě. Ještě jednou jsme zamávali k domu, než jsme, oba nadšení, sedli do auta a vyrazili na cestu. "Máma nebyla jediná skvělá. Ty jsi byl úžasný," láskyplně se usmál, berouc mě za ruku.
"Dnešek byl celý skvělý, Anisi. Děkuju. Bude to den, na který nikdy nezapomenu," jemně jsem po políbil na hřbet dlaně.
"Nechceš dnes zůstat u mě a zakončit tak tenhle perfektní den?"
"Moc rád," s úsměvem jsem přikývnul a zároveň vytáhnul mobil. "Jen napíšu Tomovi," dodal jsem na vysvětlenou. Zatímco mi pod prsty tančila klávesnice zaznamenávající obsah zprávy, sledoval jsem okolí ulice Schönesbergu, kterou jsme právě projížděli. Zbývala už jen jedna odbočka a my zastavili před Anisovým domem.
"Zaparkuju později nebo vůbec," dodal na srozuměnou, když se ani nepokoušel otevřít garáž, jen za námi zavřel branku. "Jsem moc líný srovnávat to," krátce se zasmál, načež mě pustil do útrob domu.
"To chápu," pousmál jsem se, zatímco jsem se zbavoval botasek.
Jen co jsem se postavil, kolem pasu se mi ovinuly Anisovy apže a na krk se přitiskly jeho rty. S něžným úsměvem sem hlavu naklonil, aby měl snazší přístup a položil ruce na ty jeho. Bylo jasné, že se chce mazlit a já mu to chtěl dopřát. Drobnými a pomalými krůčky jsme došli do ložnice, kde už jsme se konečně v jeho náruči přetočil a spojil tak naše rty v dlouhém něžném polibku. Vzápětí na to už jsem ležel v posteli znehybněn Anisovým tělem. Brali jsme to velmi pomalu, jako už dlouho ne.
Když mě Anis svlékal, na každý nově objevený kousek mé kůže mi vtiskl drobný polibek, tudíž mé tělo bylo zcela zulíbáno. Svíjel jsem se pod jeho přesně mířenými doteky, přičemž jsem se ho zároveň snažil svléknout. Jakmile jsme oba byli nazí, nic nám nebránilo v tom, abychom společně spojili naše těla v jedno. Líně jsme se proti sobě pohybovali, rty neustále spojené v jednom dlouhém polibku. Nikdo z nás nemusel nic říkat, stačilo to, jak jsme se líbali, jak mě Anis hladil v záhybech těla.
"Miluju tě," zabroukal mi do ucha, dosahujíc svého vrcholu.
"A já miluju tebe," znovu jsem ho políbil a s táhlými steny si užíval chvíle, kdy se Anis věnoval mému vyvrcholení.
 


Komentáře

1 Danchen | 6. května 2012 v 9:38 | Reagovat

jezisi ten dil je nadherny ^^ Libi se mi, ze Bill si mel toli kco rict s tou jeho maminkou :) A taky se mi hooodne libi, ze ona je prijala :)
To chce dalsi dilek :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 6. května 2012 v 11:11 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! :) Jsem ráda, že ta pohoda naplnila i tebe :))
Další dílek zase za týden ;D

3 Pétina | Web | 6. května 2012 v 14:09 | Reagovat

Já nevím, proč mají všichni v párech takhle strach seznamovat se s rodiči:D Pokud se člověk nebude chovat jak idiot, tak no stress. . ale dobře, dopadlo to víc než skvěle, to je hlavní asi pro Billa^^

A ten zakončený, pomalý a něžný sex je prostě bezkonkurenční část tohohle dílu (alespoň z mého hlediska, žeee :D) :))

Nice, jako každý díl téhle povídky <3

4 Saline A. | E-mail | Web | 6. května 2012 v 14:12 | Reagovat

[3]: Já to brala podle sebe, když mě kdysi šel přítel představovat rodičům, bylo mi špatně týden předem, hrozně mě bolel žaludek a málem jsem to celé zrušila :DDD Takže tohle je slabej odvar! :D

Příště zkusím dát nějaký divočejší, aby tě to trochu nabudilo ;))

Děkuju honey :* ♥

5 Turmawenne | 6. května 2012 v 16:47 | Reagovat

Vychutnávala jsem si tu idylka, která v tomhle dílu započala :)
Moc hezký a povedený dílek.. ostatně jako vždycky :)
Jsem zvědavá, jak se to bude rozvíjet dál. Jen čekám, kdy tuhle idylku něco naruší.. a mám z toho celkem obavy.

6 Saline A. | E-mail | Web | 6. května 2012 v 18:08 | Reagovat

[5]: To jsem moc ráda! :) A moc děkuji, jsi zlatíčko :*
Och, to je milé, že už předpokládáš konec idyly, protože ona skutečně přijde. :D No, uvidíš. :))* ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.