Haus für ungewollt 16. (1/3)

22. dubna 2012 v 1:45 | Saline A. |  Haus für ungewollt

"Anisi!" lehce jsem ho praštil se smíchem do ramene. "Nech toho," snažil jsem se od něj odstrčit, aby mě nemohl vousy šimrat pod bradou. "No tak, vážně to lechtá, Anisi."
"Moc dobře to vím," rozesmál se, ale ve své snaze zlechtat mě pokračoval a navrch i na mou klíční kost.
U Anise jsem byl už týden, během kterého jsem se už úplně uzdravil. Nebo mě to alespoň skoro nebolelo, takže jsem se víceméně navrátil do svého původního života, minimálně co se soužití s Anisem týče. Užívali jsme si každou volnou chvíli, co jsme spolu byli, ale zároveň se pomalu připravovali na skutečnost, že velmi brzy se budu muset vrátit k Tomovi. Ani jeden z nás si to nechtěl moc připouštět, vůbec jsme se o tom nebavili, ale přesto jsme na to mysleli neustále. To téma nad mezi námi viselo tím víc, čím mi bylo lépe.
"Co chceš dneska dělat?" konečně se ode mě odtáhnul na vzdálenost, ze které mě svými vousy nemohl dál šimrat.
"Nic," neurčitě jsem pokrčil rameny. "Pusťme si nějaké filmy, udělám ti masáž, zítra už musíš do práce."
"Část s masáží zní opravdu dobře," spokojeně zavrněl. "Ale ta práce se mi nelíbí. Nějak se mi nechce opouštět pohodlí po tvém boku."
"Vždyť tam budu celé dny s tebou."
"A já se ti nebudu moct věnovat," zabručel.


"O to se nestarej, nějaká chvilka se tam vždycky ukradne," s úsměvem jsem si ho k sobě přitáhnul, abych ho mohl políbit. "Vymyslíš filmy a já dojdu pro jídlo?"
"Dobře," krátce mě políbil, než sklouzl z pohovky a jal se vybírat něco ke koukání. Já se zatím odebral do kuchyně, kde jsem do ohromných mís nasypal nejrůznější druhy brambůrků a popcornu. S plnou náručí slaných neřestí jsem se svalil zpátky na pohovku vedle Anise, spokojeně oddechujícího a pozorně sledujícího televizi.
"Co's vybral?" poposedl jsem za větším pohodlím, opírajíc se o jeho tělo.
"Půlnoc v Paříži."
"Oh, beznadějná romantika, co jsem slyšel. Dlouho jsem v Paříži nebyl," s povzdechem jsem si pusu narval brambůrky.
"Ne? Tak alespoň vím, co ti koupit k narozeninám. Kdy je máš?" se smíchem do mě šťouchnul.
"Prvního září, ale nic takového nechci. Pokud mi chceš něco koupit, tak něco malinkého, co mi tě bude navždy připomínat. I když, kdo ví, co bude za rok, jestli spolu vůbec budeme."
"Pochybuješ snad o mých slovech, že spolu budeme navždy? Podceňuješ mě," s tichým zabručením si mě přitáhl pro polibek. "Myslím to s tebou velmi vážně a příští rok mám v plánu velkolepou oslavu našeho vztahu."
"A kdo by nám na tu oslavu přišel, hm?" pátravě jsem na něj zašilhal. "Nemůžeš si zničit reputaci homosexuálním vztahem s klukem, kterého vyhodili z domu jedny z nejvlivnějších a nejbohatších osob Berlína, Anisi. Zničilo by tě to."
"Nikdo mi tu nebude diktovat, koho mám mít rád. Ti homofobní idioti už vůbec ne. Kdybych chtěl, stačilo by lusknout a všichni by šli ke dnu, jen kdybych řekl. Já se s tebou nebudu schovávat, Bille. Naopak tě chci hrdě vystavovat jako svůj poklad. Což mi připomíná, zanedlouho bude předávání cen Bambi a já chci, abys tam šel semnou. Jako můj partner," zcela vážně se na mě podíval.
"Já nevím, Anisi… Ještě si o tom spolu promluvíme, ano? Pořádně to promyslím, ale asi s tebou půjdu, pokud si to tak moc přeješ," prsty jsem jemně projel jeho strništěm. "Bude mi ctí jít s tebou, i když se budu bát reakcí. No, uvidíme, jak se konečně rozhodnu."
"A víš ty co? Vlastně by se mi tam hodila sekretářka, takže jít musíš," rozesmál se.
"To beru, ale znamená to, že půjdu jen jako asistent. Víš přeci, že vztahy na pracovištích jsou zakázané."
"Kruci, to jsem si moc nepomohl," okamžitě zmlkl a hluboce se zamyslel. "Teď mě žádný trik nenapadá, ale já na něco přijdu!"
"Než na to přijdeš, budeme se dívat na ten film," se smíchem jsem ho políbil a znovu se začal věnovat Paříži.
*
Otráveně jsem si balil své věci do kabelky, přičemž nesmělo chybět ani pár Anisových kousků načichlých jeho typickou kořeněnou vůní. Nemohl bych dopustit, že přijdu domů a neucítím ho, dokonce mi bylo i jedno, že jsou mi asi o tři čísla větší, o košilích nemluvě. Bylo pro mě důležité, že ho u sebe ucítím, i když u mě nebude. Bylo pro mě nesmírně těžké odcházet od něj, ač jsem šel ke svému bratrovi, protože za posledních několik dní s Anisem jsem si na jeho přítomnost až neúměrně zvykl.
"Jsi sladký, když se mračíš," objal mě zezadu kolem pasu, přičemž mi vtiskl polibek na spánek.
"Ještě sladší jsem, když vím, že se vedle tebe ráno probudím," zabručel jsem. "Ale já vím, já vím. Musím jít domu, abych urovnal rozházené vztahy s Tomem, a abych tak měl klidnější spánek," odrecitoval jsem známý proslov, který už mi byl přednesen několikrát. Poznámku, že spánek mám nadmíru klidný, jsem raději spolkl.
"Přesně tak," krátce se zasmál. "Nemysli si, že tě tu nechci - neznám větší půvab, než tebe hned po ránu, ale myslím, že to takhle bude lepší pro nás oba, i pro Toma. Navíc máme výhodu, že se uvidíme už v sedm ráno před tvým domem, až tě přijedu vyzvednout do práce, kde budeme spolu celý den."
"Tím jediným se tak nějak utěšuju, jinak nevím, co bych zbytek večera dělal," znovu jsem zafňukal, ale tentokrát už si kabelku nasadil na rameno a útrpně na Anise pohlédl. "Vážně mi ty naše dny budou chybět."
"Moje nabídka na nastěhování se stále platí," lišácky se usmál.
"Myslím, že bys měl jít nastartovat auto," posměšně jsem zamrkal. "Můj názor znáš, zeptej se mě na stejnou otázku za půl roku nebo rok, pokud budeme ještě spolu."
"Ok, beru na vědomí," se smíchem mě štípnul do zadečku. "Počkám na tebe teda v garáži, tašku ti vezmu," něžně mi ji sundal z ramene, než mě znovu políbil na spánek a odešel. Rozhlédl jsem se velkým, ale útulným pokojem, už předem se mi po něm stýskalo a těšil jsem se, až tu budu spát zase příště.
Upřímně řečeno, návratu k Tomovi jsem se bál. Stále jsme byli rozhádaní, k usmíření nedošlo a já tak netušil, s čím mám po příjezdu počítat. Nehledě na to, že za celou dobu u Anise, jsem s ním komunikoval jen párkrát, ale většinu času jsem měl telefon vypnutý, abychom s Anisem nebyli nikým rušeni.
"Můžeme jet," tiše jsem zamumlal, když jsem se usadil na místo spolujezdce. Hned po vyjetí z garáže mě Anis chytil za ruku, zatímco kličkoval ulicemi Berlína, přeplněnými studenty užívajícími si slunečný podvečer. Čím blíže domu jsme byli, tím víc se mi chtělo vzít nohy na ramena a utéct.
"Jsme tu," zbytečně oznámil Anis, jakmile zaparkoval před domem, otáčeje se na mě. "Všechno bude v pohodě, Bille," konejšivě mi stiskl ruku, když si všiml mého pohledu na dům.
"Já vím," zabroukal jsem nepřesvědčivě. "Ale po tobě se mi bude stýskat."
"Nemusíš se ničeho bát, o žádný společný čas nepřijdeme. Budeme spolu v práci i po práci, rozhodně se uvidíme," prsty mi hladil bradu tak dlouho, dokud jsem k němu nevzhlédl od řadící páky a neviděl tak rozvernou jiskru v jeho očích.
"Miluju tě," tiše jsem řekl, načež mi odpovědí byl typický polibek. Přestože bych konečně rád slyšel odpověď, i polibek jsem přijal s vděkem, láskou a ochotou. "Uvidíme se tedy ráno," natáhl jsem se pro kabelku.
"Pokus se užít si zbytek dne, miláčku," naposledy mě krátce políbil, než jsem vystoupil z auta a okamžitě zamířil dovnitř domu, než by na mě padly obavy a pochyby. V zádech jsem cítil Anisův upřený starostlivý pohled, ale neměl jsem odvahu otočit se - rozběhl bych se hned zpátky k němu.
Pomalu a těžce jsem vyšlapával schody k našemu bytu, abych nenamáhal občas stále bolící záda. Ve chvíli, kdy klíč zapadl do zámku a já jím otočil, mi bylo jasné, že Tom není doma a někde si užívá, protože bylo zamčeno. Jak moc jsem se mýlil, mi došlo hned v zápětí, když jsem dveře otevřel úplně. Z kuchyně se ozývaly hlasité steny a vzdechy doprovázené výkřiky jmen. Vzedmul se ve mně vztek a nakráčel jsem rovnou k nim.
"Vidím, že jsem ti nechyběl tak moc, jak jsi tvrdil," vztekle jsem se opřel o dveře a užíval si moment překvapení. Tom i ta dívka na mě hleděli s neskrývaným šokem vepsaným v očích.
"Bille, počkej, není to tak, jak si myslíš!"
"Bill Kaulitz je tady proč?" zhnuseně si odfrkla ona dívka.
"Protože jsem dvojče kluka, se kterým právě šukáš, pokud jsi zapomněla," vítězně jsem se usmál a nečekaje na další reakce odkráčel do svého pokoje, kde jsem na postel vyndal Anisovo oblečení a své špinavé rovnou v koupelně hodil do pračky, aby bylo použivatelné i v dalších dnech. Sice mi nebylo úplně jasné, kde se ve mně vzedmulo tolik vzteku, ale rozhodně jsem toho výbuchu nelitoval. Jen ať Tom vidí, že už se sebou nenechám zametat, a že už se nebojím ozvat.
"Co to mělo být?" vtrhl ke mně Tom, akorát když jsem se vracel z koupelny.
"Co by? Něčemu z toho, co jsem řekl, jsi nerozuměl, Tomi?" nevinně jsem zamrkal.
"Proč mi děláš scény? Týden jsi tu nebyl, teď si přijdeš jakoby nic a uděláš mi scénu?"
"Tomuhle říkáš scéna? Oh bože, řekl jsem ti jednu větu! Ta druhá byla pro tu děvku," rychle jsem vyhrkl, když něco namítat. "Žádnou scénu jsem ti neudělal, tak se zase uklidni, Tome. Jestli scénu chceš, klidně ti jí dám, ještě si pro tebe na skladě jednu schovávám."
"Co mi to s tebou ten hajzl provedl?" nevěřícně na mě zíral.
"Neučil mě žít, Tome. Ukázal mi, že když budu tichý a poddajný, nikam to nedotáhnu. Ty si myslíš, že mě hrozně změnil, ale on ve mně akorát probudil to, co tam bylo vždycky, jen jsem se bál dát to najevo. Jsem to pořád já, jen trochu odvážnější. Anis mi pomohl."
"Takového tě neznám, Bille," zamumlal.
"Protože se mě ani nesnažíš poznat. Jakmile ses dozvěděl, že ten, kdo mi tak nesmírně pomohl, je Anis, okamžitě jsi všechno odsoudil, včetně jeho. Já ale vím, že kdyby ses ho alespoň snažil poznat, musel bys uznat, že je dobrý. Ať už byl jakýkoli v době, kdy's ho poznal, dnes už takový není, Tome. Musíš vědět, že bych se nezamiloval do někoho špatného nebo zlého. Já dokážu poznat lidské nitro a Anis se mi otevřel víc, než kdokoli jiný, takže já vím, kdo je. Vím o něm všechno," klidně jsem vysvětloval.
"Miluješ ho víc, než mě?" smutně je mně vzhlédl.
"Miluju ho stejnou měrou, jako tebe, ale miluju ho jiným způsobem, Tome. Oba vás nesmírně miluju a nechci přijít ani o jednoho z vás. To, co chci je, abyste se pokusili jeden druhého poznat, protože jste nejdůležitější muži mého života," něžně jsem ho chytil za tváře. Uklidnění situace bylo na cestě a rozhodně jsem chtěl chytil příležitost za pačesy.
"Nevím, jestli budu schopný se přes to přenést, Billy."
"Nechme minulost spát, Tome. Ať bylo co bylo, určitě to nebylo tak vážné, abys to nemohl zapomenout. Neuč se odpouštět, nebuď plný záště."
"Budu potřebovat pomoc."
"Od toho jsem tady," jemně jsem ho políbil na čelo. "Vím, že to bude těžké, bude to hodně dlouhá cesta, ale chci jí s tebou zkusit, vím, že to má smysl!" naléhavě jsem šeptal. Bylo vidět, že nad ním pomalu "vyhrávám", dostávám se do jeho zatvrdlé duše.
"Já už o tebe nechci znovu přijít," suše vzlyknul, než mi hlavu zabořil do krku s mohutným objetím.
"Nepřijdeš, Tomi. O to tu přeci nejde," objal jsem ho nazpět. "Jsem tu pro tebe, pokud tu budeš ty pro mě."
"Slibuju, že budu. Mám tě rád."
"A já tebe, hlupáčku," s úsměvem jsem ho znovu políbil na čelo. Všechno bylo dobré.
*
V ruce jsem držel telefon a syslil textovku Anisovi, že všechno už je dobré, a že jsme si to s Tomem vyříkali. Oči se mi klížily, chtělo se mi spát, ale nechtěl jsem mu odepřít právo vědět, co se děje, a do rána by se nedočkal, jak vím. Jen, co textovka odešla, telefon už se rozdrnčel příchozím hovorem.
"Ahoj miláčku," nadšeně jsem se ohlásil. "Doufám, že tě nebudím."
"Rozhodně nebudíš, dělal jsem nějaké papíry, které mi dovezl David z kanceláře.
"Papíry ne, to zase nebudeš spát!" nespokojeně jsem zamručel. "Slib mi, že jakmile skončíme tenhle hovor, půjdeš do sprchy a spát. A nezkoušej podvádět, víš, že to na tobě poznám," pohrozil jsem mu prstem, přestože to nemohl vidět.
"Dobře, slibuju," krátce se zasmál. "Ale teď povídej, jak to probíhalo doma. Ani nevíš, jak jsem rád, že se to uklidnilo."
"To já taky, Anisi. Uklidnilo se to hlavně kvůli tomu, že jsem mu ukázal mou bojovnou povahu, kterou jsi ve mně probudil. Nakonec jsme si promluvili, bude to trvat dlouho, ale nakonec myslím, že byste mohli najít kompromis ve vašem vztahu."
"To rád slyším," znovu se zasmál. "Bille, asi budu muset končit, abych mohl dodělat JEDNU smlouvu, a pak půjdu spát."
"Dobře. Krásně se vyspi, uvidíme se zítra," rychlým mlasknutím jsem mu poslal polibek a s telefonem vedle hlavy se zachumlal do peřiny.
 


Komentáře

1 Pétina | Web | 22. dubna 2012 v 18:16 | Reagovat

Musela jsem si to přečíst znova, přestože jsem měla tu čest dostat tenhle díl do rukou dřív (ale tak ticho, že!) :D

Tom, no jo, ani mě moc nepřekvapovaly ty jeho orgie. Asi trochu nečekal Billův návrat, ale tak zase si zamknul byt, trochu se o soukromí posnažil. Kdo by čekal, že by jeho spolubydlící mohl mít stejný klíče :D:D
Ale nakonec se to urovnalo celkem dobře:) Mohl by se Tom tedy trochu v tomhle směru vzchopit a podpořit bráchu v jeho vztahu, pokud je šťasný:)

A líbí se mi Billova péče o Anise :D Myslím, že v téhle situaci je vždycky oproti Billovi takhle prťavej *ukazuje velikost mravence* :D:)

2 Saline A. | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 20:22 | Reagovat

[1]: Jsi zlatíčko ♥ Ale přesně tak, ticho, nikdo nemusí vědět, že máš kapku protekce :DD

Tom je starý prase :DD Ale fakt je, že se doopravdy zamknul, což mě by ani nenapadlo :D Skutečnost, že má Bill stejný klíče už nedomyslel no :DD
Zmlátíme Toma, jestli se nevzchopí :DD

Myslím, že by byl každej oproti Billovi takhle prťavej, kdyby o něj chtěl pečovat. :DD ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.