Haus für ungewollt 13.

2. dubna 2012 v 12:52 | Saline A. |  Haus für ungewollt


Po zhruba půl hodině mých intenzivních pohledů Anis konečně odložil svou práci a hrdě si mě za ruku vyvedl k autu. Pár chlapců, kteří si mě z mého pobytu stihli zapamatovat, se po nás překvapeně ohlédlo, jeden dokonce pozdravil, ale jinak si mě nikdo nevšímal. Anis vedle mě oplýval radostí a úsměvem. Jeho nálada byla tak nakažlivá, že jsem se usmíval stejně široce, jak on.
"Naviguj, kudy kam."
"Jeď na Alexanderplatz, tam už to vezmeme pěšky," pohladil jsem ho po stehně. "Je to kousek."
"Tvé přání je mi rozkazem," přikývl a spěšně vyjel. Složil jsem ruce do klína, aby měl volný pohyb při řízení a sledoval krajinu ubíhající za oknem. "Jak se ti líbilo v práci?"
"Moc," nadšeně jsem zašvitořil. "Děti jsou naprosto skvělé, mám tu nejmenší a nejmladší skupinu, jsou to zlatíčka. Nehledě na to, že jsem tam ze sebe dostal všechnu svou dětinskost pro dnešní den. Je to přínos i pro tebe," krátce jsem se zasmál.


"Copak ti ještě nikdy nikdo neřekl, že ta tvá dětinskost je naprosto sladká?" s úsměvem mě chytil za ruku, přičemž následně si se mnou propletl prsty a zařadil vyšší rychlostní stupeň. "Ani nevíš, jak bylo sladké, když jsem tě vousy škrábal na břiše a ty ses smál jako šílený. Nebo když jsem ti ukazoval to miminko a ty's nadšeně pištěl. Myslíš, že je tahle vlastnost hrozná, ale já jí upřímně zbožňuju. Je krásné vidět dospělého člověka s dětskou, upřímnou radostí," spěšně zaparkoval. Udiveně jsem sledoval jeho zručnost, jak jednou rukou na volantu přesně zajel tam, kam potřeboval. Mlčky jsem vystoupil a počkal, než ke mně dojde. "Pojď sem, ty mé dítě," krátce se zasmál, a poté mě dlouze políbil. Naše jazyky spolu naprosto automaticky tančily, zatímco ruce pevně svíraly toho druhého.
"Měli bychom jít," s úsměvem jsem se od něj odtrhl. "Mám totiž opravdu velký hlad," dodal jsem a objal Anise kolem pasu.
"Tak to rychle, nesmíš mi totiž strádat," chytil mě kolem ramen. Cesta k mé oblíbené pizzerii od parkoviště netrvala dlouho, ale stejně jsem stačil v dnešním mrazivém počasí trochu promrznout. Nepomohlo ani tulení se k Anisovi, proto jsem si hned po příchodu objednal levandulový čaj, místní bravurní specialitu. "Co mi doporučíš za pizzu?"
"Já si obvykle dávám sýrovou nebo vegetariánskou," pokrčil jsem rameny. "Každopádně, ať si vybereš jakoukoli, bude ti chutnat, věř mi."
"Nedovolil bych si o tvých slovech pochybovat," naklonil se přes stůl, aby mi mohl vtisknout letmý polibek.
"Co si budete přát?" vyrušila nás číšnice.
"Já poprosím sýrovou," rozpačitě jsem se pousmál.
"Já si vezmu Hawai a kávu se smetanou, prosím," změřil si jí pohledem, nijak nereagujíc na její vystavené poprsí a svůdný úsměv. Trochu jsem se zachichotal, až se po mně oba nechápavě ohlédli, tak jsem mlčky počkal, než si slečna všechno poctivě zapsala a odešla. "Čemu ses smál?" zvědavě se ke mně Anis naklonil hned po jejím odchodu.
"Na té slečně je vidět, že zoufale potřebuje muže. Dokonce se nestyděla flirtovat s tebou, poté co viděla, jak se líbáme," znovu jsem se zachichotal. "Vlastně je mi jí líto, chudinky."
"No, můžeme jí zkusit někoho dohodit," pobaveně zamumlal. "Co třeba ten muž v obleku, tamhle v rohu?"
"Tomu půjde jen o peníze," nespokojeně jsem zabručel při pohledu na jeho oblek od Armaniho a jedny z nejnovějších Rolexek. "A ten muž tam?" prstem jsem naznačil směr, kterým se měl podívat.
"Ten celou dobu zírá na tebe," zavrčel. "Myslím, že mu nedošlo, že náš polibek nebyl přátelský."
"Tak mu ho ukážeme ještě jednou, ne?" uculil jsem se a natáhl ještě víc, abych mohl z počátku nesmělý polibek prohloubit. Anis mi rukou zajel do vlasů a lehce skousnul můj spodní ret.
"Nejraději bych tě odvedl na záchod a vzal si tě," zamumlal mi do rtů.
"Zase?" krátce jsem se zasmál a posadil se zpět na své místo. "A mně říkáš, že jsem ďábel."
"Také, že jsi," ušklíbl se. "Nikdy jsem ale neřekl, že by mi to vadilo."
"Bylo by zvláštní, kdyby ti to vadilo. Sám jsi mě to naučil."
Poté, co nám číšnice přinesla naše pizzy, oba jsme se s chutí dali do jídla, přičemž čas od času jsme prohodili pár slov, ale víceméně jsme se soustředili na to, jak nám to jídlo padá do žaludku. S úsměvem jsem pozoroval Anisův spokojený obličej a zároveň se rozhlížel po restauraci. Do oka mi padl barman za pultem s krátce střiženými vlasy, tmavýma očima a rošťáckým úsměvem. Stydlivě jsem odvrátil pohled, jakmile jeden z úsměvů věnoval i mně a podíval se zpět na Anise.
"Chutná ti?"
"Jsem absolutně spokojený," s úsměvem přikývl. "Budeme sem chodit častěji."
"To rád slyším," úsměv jsem mu opětoval.
*
"Poprosím vás o 16 Euro a 35 centů," předala nám lístek z kasy servírka, a zatímco Anis lovil peníze v peněžence, otočila se ke mně. "Tohle vám posílá náš barman," spiklenecky na mě zamrkala.
"Oh," rozpačitě jsem k němu vzhlédl. "Děkuju," zamumlal jsem a lísteček s jeho číslem zastrčil do kapsy od kalhot. Hned jak jsme vylezli ven, pevně jsem Anise objal kolem pasu. "Děkuju za oběd, příště je to na mě."
"Chceš jít zase sem?" objal mě kolem ramen. Pomalým krokem mě vedl přeplněnou pasáží, skrz kterou jsme museli projít, abychom se dostali k menšímu parku.
"Nevím, jak se nám bude chtít. Proč?" zvědavě jsem ho druhou rukou hladil po hrudníku.
"Číslo na toho barmana sis nechal, viď?"
"Ani jsem se na něj nepodíval," zamumlal jsem. "Nijak vážně ho neberu," zamířil jsem k jedné z okolních laviček a posadil se na opěradlo.
"Byl pohledný," přistoupil ke mně.
"Řekl bych, že přímo krásný," potutelně jsem se usmíval. "Nehledě na to, že vypadal velmi sympaticky. Myslím, že bych si s ním skvěle rozuměl."
"Zavoláš mu?" pevně stiskl mé boky.
"Nevím, možná," s drobným úsměvem jsem do něj strčil. "Žárlíš?"
"Já? Vůbec," posměšně si odfrkl.
"Ale ano, žárlíš!" hlasitě jsem se rozesmál. "Jsi vážně sladký, když žárlíš," kousl jsem ho do nosu. "Ale neboj se, tebe nikdo neohrozí." Anis něco nespokojeně zabručel na znamení velmi chabých protestů, ale hned na to mě vášnivě políbil. Zalapal jsem po dechu, jakmile mé rty propustil, protože jeho atak byl naprosto nečekaný. Moc prostoru na nabrání dechu mi nedal, jelikož sotva jsem ho popadl, už mě dravě líbal znovu. Nevím, co mi tím chtěl říct, ale ať to bylo cokoli, vůbec by mi nevadilo, kdyby mi to chtěl říkat denně. Byly to dech beroucí, dokonalé polibky.
*
Poté, co jsem Anisovi snad tisíckrát slíbil, že se mu během večera ozvu, a že se domluvíme na schůzku zítra, jsem byl konečně s jemným polibkem na památku propuštěn domů. Bylo něco kolem deváté večer, obloha už byla tmavá a vypadalo to na pořádný déšť, proto jsem co nejrychleji zalezl do domu a vyšlapal ty odporné schody.
"Ahoj, Tomi," letmo jsem ho políbil na tvář, když jsem kolem něj procházel do svého pokoje.
"Kde jsi byl tak dlouho?" šel za mnou.
"Venku, s Anisem. Říkal jsem ti to včera," nechápavě jsem nakrčil obočí. "Něco se snad stalo?"
"Byl jsi venku vážně dlouho."
"Já i Anis jsme dospělí, dokážeme se o sebe postarat. Byli jsme na jídle a pak jsme zakotvili v parku. Nemáš se čeho bát, Tomi."
"Moc se mi to nelíbí," zamumlal a stoupl si k mému oknu. "Vůbec jsi mi nedal vědět, byli jste bůh ví kde, nehledě na to, že toho Anise vůbec neznám, nikdy jsem ho neviděl, tudíž nevím, co od něj můžu očekávat."
"Myslel jsem, že nemám žádná omezení, když se sem stěhuju," bojovně jsem zkřížil ruce na prsou. "Anis je dospělý muž, který sám podniká a v Německu, možná i ve světě má své jméno. Byl to on, kdo mě zachránil. Nehledě na to, Anise, alespoň povrchně znáš."
"Vážně? Tak proč ho ještě neznám osobně? Vlastně promiň, znám. Ale jméno Anis mi neříká ani ťuk!" zvýšil hlas. "Jsi si jistý, že ho ta moc znáš?"
"Na rozdíl od tebe ano!" oplatil jsem mu hlasitým výkřikem. "Vystupuje pod pseudonymem Bushido. To už ti něco říká, že?!" odsekl jsem a pozoroval jeho náhlou změnu v obličeji. Bylo mi celkem jedno, co řekne - nic o něm nevěděl a byl jsem za Anise ochotný bojovat. Tom neměl ponětí, kdo Anis je.
"Bushido?!" zařval hrozivě. "Děláš si ze mě srandu, že ses spustil právě s Bushidem? V celém Berlíně je spousta vlivných a bohatých mužů a ty si vybereš zrovna toho násilníka?!"
"Ten násilník, jak ho nazýváš, na mě jednou jedinkrát nevztáhl ruku, zatímco ti ostatní násilníci se nerozpakovali poslat své muže, aby mě zbili a znásilnili! Nemáš vůbec ponětí, čím jsem si musel projít, ale Anis to věděl a náležitě se pak ke mně choval, Tome. Vůbec ho neznáš. A navíc, já s ním nejsem kvůli penězům," procedil jsem skrze zuby.
"Znám ho víc, než dobře. Chvilku si s tebou pohraje a pustí tě dál," zavrčel. "Budeš jeho malá kurvička."
Bez rozmyslu mi prudce vystřelila ruka a zastavila se až o jeho tvář. "A teď odejdi z mého pokoje, nebo odejdu já, Tome. Anis je můj přítel a ty ho budeš muset překousnout. Naučíš se ho respektovat."
"To si nemyslím," ublíženě se držel za tvář.
"Já ti nedávám na výběr," výhružně jsem odsekl. "Teď odejdi, chci jít zavolat Anisovi a spát." Sledoval jsem, jak hrdě vztyčený odchází, přestože byl zlomen. Bylo mi víc, než jasné, že mu má slova ublížila, ale nedalo se nic dělat. Musí si uvědomit, že přestože ho bezmezně miluji, právo mluvit do mého života nemá. Každopádně, zjištění, že Anis je Bushido přišlo mnohem dřív, než jsem čekal.
 


Anketa

Mám raději...

Billshido 33.8% (26)
Hetero 15.6% (12)
Slash 13% (10)
Twincest 37.7% (29)

Komentáře

1 Pétina | Web | 14. dubna 2012 v 12:17 | Reagovat

Tákže - 1) s tím řízením taky tyhle zkušený řidiče obdivuju. Já když jsem se učila parkovat, trvalo mi to vždycky dobrých 10 minut, aby to jakž takž vypadalo :D Takže Anis - frajer :D

2) S tou pizzou si mi dala, sýrovou mám nejradši a teď tu zrovna sedím s kručením v břiše - a my máme 'ubohou' sekanou! :D PROČ si museli dávat sýrovou! :D

3) Ten číšník mi tam trochu vadí! Možná už tušim proč poteče krev? Ale jsou to jen spekulace, bůh ví, jestli tam dál bude působit. Tím polibkem je jasné, co chtěl Bu říct (já vim všechno!) - "jsi můj!" určitě něco takového :D

4) Líbí se mi, jak je Tom starostlivý a ochranářský vůči Billovi, možná si toho Bill váží míň, než by měl, ale na druhou stranu by to Tom měl pochopit a snažit se mu vyjít vstříc a třeba i poznat Bushida osobně :))

2 Saline A. | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 17:24 | Reagovat

[1]: 1) Já jsem se ještě učit parkovat neučila, takže je obdivuju taky :D Maximálně :D Nechci se vidět, až se to vážně budu učit :DD

2) Já mám taky nejradši sýrovou, promiiň :D Nemohla jsem tušit, že zrovna dneska si budeš číst tenhle díl a budeš mít hlad :DD

3) Tušíš velký kulový, drahá :DD Přesně tohle chtěl říct, jsem ráda, že se to z toho pochopilo :))

4) Já taky miluju jeho starostlivost, ale možná je až přehnaná. ;) Ale souhlasím, Bill by si jí měl zatraceně vážit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.