Haus für ungewollt 10.

12. března 2012 v 10:10 | Saline A. |  Haus für ungewollt


Přesně jak Anis řekl, v noci přišel kolem jedenácté, tudíž jsme oba po pár líných polibcích usnuli, přičemž ráno v půl sedmé mě znovu líně políbil, než odešel. Po jeho odchodu jsem už nemohl usnout, tak jsem se pečlivě nalíčil, abych zabil alespoň část času, který mi zbýval, než se vzbudí Adrien. Chtěl jsem ho vzít ven na procházku a po pravdě řečeno, chtěl jsem si najít nějakou práci, abych měl peníze na studium, jelikož jsem se po dlouhé úvaze rozhodl, že si dokončím střední. Dálkově nebo po internetu, to už je jedno, hlavně, že mi to zabere co nejméně času a já budu mít školu. Zbývají mi už jen dva roky, to půjde lehce.
Jakmile jsem usoudil, že líčení i vyžehlené vlasy jsou perfektně sladěné, oblékl jsem se a pomalu vyrazil k Adrienovi.


"Dobré ráno," nakoukl jsem mu do pokoje. "Připraven?"
"Už i nasnídaný!" hrdě narovnal ramena. "Jsem zvědavý, kam mě chceš vzít, pomalu jsem ani nemohl dopsat. Nehledě na to, že by mě vážně zajímalo, jak jsi mě našel na internetu."
"Nebuď zvědavý," rozesmál jsem se. "Moje soukromé tajemství, které ti později řeknu, a teď pojď, nebo mi někdo vyfoukne tu práci, na kterou si dělám zálusk," s úsměvem jsem ho popostrčil ze dveří, aby se pohnul.
Cesta do města proběhla rychle, netrvalo ani deset minut a já byl na místě. Zatímco Adrien jen překvapeně zíral na školku, do které jsem vesele nakráčel, já už dávno mluvil s ředitelkou a domlouval se na způsobu provedení práce. Po necelých dvaceti minutách už jsem vycházel s podepsanou smlouvou s tím, že od 1. října můžu nastoupit, což bylo perfektní.
"Jak budeš chodit?" zvědavě se ke mně Adrien naklonil.
"Sudý týden pondělí až čtvrtky, lichý týden čtvrtek až neděl. Je to docela fajn, jsou tam maximálně do tří, takže budu mít i spoustu volného času," pousmál jsem se.
"Proč jdeš vlastně do práce? Vždyť máš bohatého přítele."
"No právě. Nechci být na nikom závislý, rád bych si na sebe vydělával sám. Chci být soběstačný, nemám rád, když někdo někoho ždímá. Když jeden pracuje a druhý si jen vesele užívá. To se mi prostě nelíbí."
"Zní to logicky," přikývnul. "Ale teď pojď sem, mám šílenou chuť na zmrzlinu," zatáhnul mě do nejbližší cukrárny, ale zatímco Adrien labužnicky vybíral, můj pohled se zastavil na osobě stojící uprostřed náměstí a naléhavě se rozhlížející. Aniž bych Adrienovi něco řekl, okamžitě jsem k ní vykročil, nevnímajíc dav lidí nebo auta, prostě jsem šel.
"Tomi," zašeptal jsem, když jsem stál pouhých pár centimetrů od něj. Pozoroval jsem, jak mu ztuhly ramena a náhle se přestal rozhlížet, jen se prudce otočil a zíral na mě.
Ani jsem se nenadál, už mě pevně svíral v náručí. "Věděl jsem, že jsi to byl ty, poznal bych tě mezi tisíci," šeptal mi do ucha, zatímco jsme oba tiše plakali. "Mně tak stýskalo, Billy. Mluvil jsem o tom s matkou, říkala mi o tom, že's tam byl. Je mi to hrozně moc líto, Billy, zrovna jsem byl ve sprše. Kdybych to věděl, nikdy bych jí nedovolil, aby tě vyhodila, bráško můj."
"Říkala mi tak ošklivé věci, Tomi," vzlykl jsem a pevněji se k němu přitiskl. "Už nikdy se tam nechci vrátit."
"Už nemusíš, Bille. Odstěhoval jsem se, koupil jsem si byt a chci, abys bydlel semnou. Chci, abys žil u mě," odtáhl se ode mě, ale stále jemně svíral mé dlaně. "Prosím, přestěhuj se ke mně."
"To nejde, Tomi. Já… Někoho jsem poznal, tam, kde teď bydlím a mám ho rád, nemůžu jen tak odejít. A našel jsem si práci a…"
"Kdy nastupuješ do práce?" skočil mi do řeči.
"Prvního října," zamumlal jsem.
"V tom případě se třicátého stěhuješ ke mně," nekompromisně vzhlédl a tvrdě mi pohlédl do očí. "Už tam máš udělaný pokoj, jsou tam všechny tvé věci, které jsem zachránil. Nenechám tě žít u cizích, když můžeš žít u mě, Bille. Splní se nám tak náš sen, že budeme žít spolu. To je to, o čem jsme vždycky snili."
"Ale co Anis?" vyděšeně jsem k němu vzhlédl od země. "Nemůžu jen tak odejít. Nechci o nikoho z nich přijít."
"Nebráním ti vídat se s nimi, Bille. Nikdy ti nebudu bránit vídat se s těmi, které máš rád. Já nejsem matka. Ale chci tě mít u sebe, Bille."
"Promluvím si o tom s Anisem, ano, Tomi?" vyhrkl jsem, když jsem zaslechl Adrienovo pátravé volání. "Musím jít, napíšu ti!"
"Vrať se domů, Bille, ke mně," pevně mě objal.
Bez dalších slov jsem se od něj odtáhl, a aniž bych jeho poslední výrok komentoval, rozběhl jsem se k Adrienovi, který mě zkoumavě prohlížel.
"Kdo to byl?" zvědavě zamumlal.
"Můj bratr," zašeptal jsem. "Půjdeme?"
"Jasně," souhlasně přikývl s pohledem zapíchnutým do Toma.
*
Seděl jsem v rozlehlé zahradě pod stromem a užíval si ještě stále teplý vzduch při západu slunce. Většina chlapců byla zalezlá doma a dodělávala si úkoly do školy, včetně Adriena. Doma… S povzdechem jsem se v myšlenkách vrátil k mému rozhovoru s Tomem, kdy mě vyzval, abych se s ním vrátil domů. Jenže, co je doma? Vždycky jsem si myslel, že je to místo, kde se cítíme v bezpečí a milování, což jsem se právě teď cítil tady, u Anise. Nechtělo se mi náhle odcházet z místa, které mi dalo vše potřebné - bezpečí, přátelství a nakonec i lásku. Necítil jsem stejný pocit i k Tomovu bytu, nechtělo se mi tam a zároveň se mi nechtělo odmítat ho, což mě děsilo. Co jsem to za bratra, když s tím svým nechci žít?
S povzdechem jsem oběma rukama objal svá kolena, na která jsem si položil hlavu a vzhlédl ke slunci mizícímu za domy. Přál bych si, aby západ slunce trval věčně a zanechal ve mně pocit klidu.
"Ahoj," mělce mi někdo zašeptal do ucha. Nemusel jsem se ani otáčet, abych věděl, že je to Anis proto jsem se jen mírně pousmál a pokynul mu vedle sebe, aby zaujal místo. "Jaký jsi měl den?"
"Docela fajn, byli jsme s Adrienem ve městě," pokrčil jsem rameny. "Našel jsem si práci v jedné z místních školek. A potkal jsem Toma."
"Co říkal?" pousmál se.
"Hlavně se omlouval za matku, jinak nic důležitého," uchýlil jsem se k malé lži, alespoň do doby, než to všechno vyřeším sám se sebou. Nepotřeboval jsem, aby se mi do toho rozhodnutí někdo pletl, přestože to byl právě Anis.
"A proč tu sedíš tak sám?" automaticky se ke mně přišoupl a políbil mě na spánek.
"Nějak jsem neměl náladu bavit se," opřel jsem se o něj, přičemž jsem mu položil ruku na koleno. "A co ty? Nemáš práci nebo tak, že se tu semnou můžeš jenom tak poflakovat?" pousmál jsem se.
"O to právě jde, Bille, kvůli tomu jsem přišel," povzdechl si. "Musím bohužel do pátku odjet, vyskytly se problémy se smlouvou."
"Až do pátku? Ale v pátek máš narozeniny," vydechl jsem zklamaně. "Myslel jsem, že budeme spolu."
"Já vím, miláčku a vážně mě to moc mrzí," něžně mě políbil do vlasů. "Ale mluvil jsem s Davidem, ráno tě vyzvedne a odveze ke mně domů, jestli chceš, můžeš tam počkat, než se vrátím, abychom se už v ten pátek viděli a v sobotu nebo v neděli, to už je fuk, tě odvezu zpátky."
"Tak dobře," pousmál jsem se. "Jen mi musíš slíbit, že budeš opatrný."
"Slibuju," s něžným pohlazením tváře mě políbil.
"Někdo nás uvidí," sklopil jsem stydlivě hlavu.
"Vždyť je to jedno," se smíchem se na mě vrhnul a dravě mě líbal. "Vypadáš nádherně, když se stydíš," zamumlal mi do krku, zatímco jsem si na něj obkročmo sedal. "Ještě víc se mi ale líbí, jak se znenadání dokážeš změnit na dravou šelmu," zasténal poté, co jsem si h zřetelně označkoval na krku, to jen kdyby si někdo myslel, že je volný. Není. Nehledě na to, že já mám také označkovaný celý krk.
"Mně se líbí tvá něžná stránka absolutně kontrastující s tvým tvrdým vzhledem," znovu jsem ho vášnivě políbil. Slunce zapadlo a my, kromě pár chlapců cosi hrajících, na zahradě osaměli. Líbali jsme se dlouho, užívali jsme si poslední společně strávené chvíle, až dokud nevyšly první hvězdy. To už mě Anis odváděl do pokoje s tím, že se uvidíme v pátek.
*
Bylo jediné, co bych mohl říct k době po Anisově odjezdu: čas umí kráčet milimetrovými krůčky v tu nejnevhodnější dobu. Spoustu času jsem strávil s Adrienem, ale stejně převažovaly chvíle, které jsem strávil sám, což nebylo zrovna dobré. Víceméně jsem se potácel v depresích, protože jsem neustále přemýšlel o Tomovi a o tom, co bude, zda se k němu nastěhuju nebo ne. Přišlo mi, že se toho po mně žádá příliš. Den mého rozhodnutí se ale blížil a já musel chtě nechtě přiznat, že své rozhodnutí už znám.
"Pane Kaulitzi?" ozval se za mnou tichý hlas, ale nečekal jsem ho, a tak jsem polekaně vypískl.
"Ano?" otočil jsem se a s úlevou vydechl, když jsem muži poznal Davida, Anisova řidiče.
"Pan Ferchichi mi řekl, abych vás vyzvedl a odvezl k němu domů, tak jsem tady."
"Oh, jistě. Jen si vezmu kabelku a přijdu za vámi, ano?" letmo jsem se pousmál a počkal, než odejde a teprve až pak jsem si rychle hodil všechno důležité do kabelky a vydal se za ním. Z toho muže jsem neměl dobrý pocit.
Po několika málo minutách jsme už konečně zastavili před Anisovým domem, a zatímco mi David otvíral, s úsměvem jsem zaznamenal, že Pralinka mě hlasitě vítá svým štěkotem.
"Mám vám vzkázat, že se tu máte chovat jako doma. Pan Ferchichi by měl dorazit kolem páté," zamumlal neochotně vzkaz pro mě, a poté bez dalších zbytečných slov odjel. Nesměle jsem vlezl do zahrady, abych se s Pralinkou přivítal, ale zřejmě byl zalezlý ve své ohradě, tak jsem se otočil a šel zpět do Anisova domu. Byla teprve jedna hodina, tudíž do příjezdu Anise zbývalo ještě několik hodin a já nevěděl, co dělat. Bylo sice krásné, že jsem měl umožněný volný pohyb po celém domě, ale lépe se řekne, než udělá. Přišlo mi více, než nepatřičné, abych chodil po domě a cokoli dělal. Ať říká Ani co chce, stále jsem byl hostem a hodlal jsem se tak chovat.
Po krátké úvaze, co bych mohl dělat, jsem se rozhodl, že bych se mohl zkrášlit, vzhledem k tomu, co jsem měl na večer v plánu. Pomalu jsem vystoupal do patra, kde už jsem měl tu čest seznámit se s koupelnou. Svlékl jsem se a vlezl do vany, do které jsem si pustil spoustu horké vody, abych se uvolnil. Počítal jsem se všemi možnostmi, jak by se večer mohl vyvíjet a chtěl jsem být dobře naladěný, uklidněný a odpočatý. Zatímco voda narážela do mého těla, já si potichu prozpěvoval nejrůznější písně, od Britney Spears až po Aerosmith, abych alespoň nějak zahnal volné minuty. Drze jsem si ukradl z Anisových sprchových gelů a potěšeně jsem zaznamenal, že koupil můj oblíbený, kokosový. Namydlil jsem se od hlavy k patě a nezapomněl si ani umýt vlasy, abych měl svůj oblíbený načechraný účes.
Po zjištění, že vlasy už mám téměř suché, jsem si vytáhl fén Anisovy maminky a vyfoukal si vlasy do objemu. Poté jsem si oholil důležitá místa, abych někde neškrábal. Při pohledu do zrcadla jsem nemohl jinak, než konstatovat, že jsem neuvěřitelně sexy. Naprosto spokojený jsem se vydal do ložnice, kde jsem z kabelky vyndal všechny potřebné věci, které jsem v průběhu týdne pořídil. Jako dárek jsem Anisovi pořídil pět čokoládových per na tělo a sobě si koupil obrovskou dárkovou mašli, kterou jsem si omotal kolem pasu. S pohledem na hodiny jsem nadšeně zjistil, že mi zbývá necelá hodina. Abych zkrátil čas, lehl jsem si do postele, kde jsem si jednoduše válel šunky a ulevoval tak svým, kdoví proč, rozbolavělým zádům.
Polehával jsem snad už dvě hodiny, bylo půl sedmé a po Anisovi stále nebylo ani stopy. Byl jsem trochu unavený a rozmrzelý. Nevěděl jsem, kdy přijde, tak jsem si přes boky přehodil přikrývku a na chvíli zavřel oči, aby si trochu odpočinuly.
Zavrtěl jsem se, když mě cosi polechtalo na zádech, ale ani po několikátém zavrcení se to nepřestalo, proto jsem neochotně otevřel oči a ohlédl se po příčině problému. Jaké bylo mé překvapení, když jsem místo problému viděl usmívajícího se Anise.
"Jdeš pozdě," zamumlal jsem a chtěl se otočit na záda, ale okamžitě mě zastavila jeho dlaň.
"Neotáčej se, zničíš tu mašli," pousmál se. "Já vím, že jdu pozdě a omlouvám se. Byla zácpa."
"Tak si rozbal svůj dárek, abych se mohl otočit a políbit tě," věnoval jsem mu zářivý úsměv, zatímco jeho prsty jemně tančily po stuze ve snaze rozvázat ji. Když stuha konečně odletěla stranou, pomalu jsem se otočil a Anise si přitáhl k sobě. "Stýskalo se mi," zašeptal jsem těsně před tím, než se naše rty setkaly a zasloužil si tak hluboký polibek.
"Mně taky, miláčku," políbil mě na krk.
"Všechno nejlepší," hmátl jsem vedle sebe a podal mu čokoládové tužky. "Dělej, co se ti zlíbí."
"To rád slyším," spokojeně zabručel. S úsměvem jsem pozoroval, jak pera odkládá na noční stolek a prudce si strhává kravatu.
"Ukaž, pomůžu ti," něžně jsem mu odstrčil ruce a posadil se, abych k němu měl lepší přístup. Pomalu jsem mu rozepínal knoflíčky na tmavě modré košili, dokud jsem nedošel k poslednímu. Pak jsem mu vsunul ruce pod košili a nechal ji sklouznout z jeho ramen, tudíž se mi naskytl pohled na Anisovo dokonalé snědé tělo. Omámeně jsem ho líbal na pažích, prsou a krku, dokud jsem se nedostal k jeho rtům, protože to už se na mě vrhl a vášnivě pronikal jazykem do mých úst. Zatímco se mě Anis snažil co nejvíce namáčknout k sobě, já mu stále drobnými pohyby unikal.
"Neutíkej mi," zavrčel a povalil mě do postele, přičemž mi ruce pevně držel za hlavou.
"Jen klid, miláčku," vysmekl jsem se mu jednou rukou a pohladil ho po tváři, šel z něj strach. "Nikam nejdu," přitáhl jsem si ho pro polibek, ale Anis byl tak prudký, že mi prokousl ret. "Anisi!" vykřikl jsem, utíraje si ret, ze kterého mi tekla krev. "Uklidni se, protože ať se stalo cokoli, teď jsi se mnou a všechno je dobré, ano? Na nic nemysli, na všechno jsme teď dva," něžně jsem ho hladil a díval se mu do očí, které se začaly lesknout. "Užijeme si hezký večer, hm?"
"Tolik jsi mi chyběl," zašeptal, než mě znovu políbil, tentokráte však o poznání jemněji, přičemž nezapomněl jazykem ošetřovat poraněné místečko. Sice jsem byl zvědavý, co ho rozčílilo, ale rozhodl jsem se ho vyléčit stejným způsobem, jako on mě, fyzickým kontaktem. Zatímco jsme se dál líbali, rukama jsem sjel k jeho bokům a pomalu ho začal vysvlékat z kalhot. Netrvalo mi dlouho, než jsme oba byli nazí. Překulil jsem se na Anise a okamžitě se k němu pevně přitiskl, zasténal jsem, když mě pevně chytil za zadek.
"Vezmi si svůj dárek, Bushido," zasténal jsem mu do ucha, které jsem následovně jemně skousnul. Pokorně jsem se nechal povalit zpět do peřin, tentokráte však na bříško. Nervózně jsem mezi prsty sevřel přikrývku, jakmile Anis svými rty zamířil k mému zadečku. Sotva si mé nervozity všiml, vylezl zpět nahoru ke mně, chytil mě za ruku a políbil na krk.
"Uklidni se, maličký. Nic ti neudělám," zabroukal tiše.
"Věřím ti," přikývl jsem, ale sevřel jeho dlaň. Aby mě Anis uklidnil úplně, jemně mě líbal po celé páteři, zatímco prstem pomalu pronikal do mého těla. Počáteční nepříjemný pocit a vzpomínky jsem okamžitě uzamknul a soustředil se na to, že to Anisovy rty mě líbají, že jeho prsty mě uspokojují, a že mě má rád, že to nedělá jen pro uspokojení. Když do mě Anis strčil už třetí prst, prudce jsem sebou trhl. Srdce se mi zastavilo, tělo ztuhlo v náhlém návalu rozkoše. Anisovi okamžitě došlo, na co narazil, proto svůj nájezd zopakoval.
"Anisi!" vykřikl jsem a prohnul se v zádech. Nadšeně mě políbil a otočil na záda. "Myslím, že už jsem připravený.
"Řekni stop a já přestanu, ano?" starostlivě mě pohladil v pase.
"Dárky stop neříkají, miláčku," znovu jsem ho políbil. Zatímco jsme se líbali, Anis do mě pomalu vstupoval. Potlačil jsem počáteční tlak a nepříjemný pocit, který mě obklopoval a soustředil se znovu jen na Anisovy rty, které mě horlivě líbaly. Vyděšeně jsem vyhekl, když ve mně byl Anis celý, nadoraz. Připadalo mi, že mě musel celého potrhat, aby se do mě vešel, ale přesto jsem vnímal ten opojný pocit z toho, že jsme spolu propojeni a to mi pomohlo, abych se trochu uvolnil. Po několika málo chvílích jsem byl uvolněný natolik, abych kolem Anise mohl obtočit nohu a přinutit ho tak lehce se pohnout.
Tiše jsem zasténal. Při jediném jemném pohybu, který udělal, se mi okamžitě otřel o to citlivé místo. Chtělo se mi brečet pod tíhou toho pocitu. Anis mi cosi šeptal do ucha, ale já slyšel jen neurčitý šum. Nedokázal jsem rozluštit jednotlivá slova ani jejich smysl, jen jsem omámeně vycházel vstříc jeho tělu a hlasitě sténal, zarýval mu nehty hluboko do zad.
"Jsi tak úzký, maličký," zabručel spokojeně a jednou rukou se prodral mezi naše těla, kde mě okamžitě začal uspokojovat.
"Rychleji," zamumlal jsem mu do rtů, se kterými jsem se spojil pro polibek. Nebyl to náš obvyklý polibek. Bylo tam tolik lásky, jako jsem ještě nikdy z ničeho a nikoho necítil. Pod jeho dotyky jsem roztával a zapomínal na všechno zlé. Bylo mi jasné, že z obyčejného zakoukání se můj vztah k němu změnil na zamilování. Měl jsem ho víc, než jen rád.
Zatímco Anis se lehce zasmál mé horlivosti, znatelně přidal na tempu. Téměř okamžitě mi došlo, že to bylo vše, co celou dobu chtěl, jen mě o to nechtěl žádat, protože mu z úst uniklo slastné zamručení. Naše těla po sobě naléhavě klouzala, tiskli jsme se k sobě, jako by to byl náš poslední den. Naproti tomu, naše polibky byly neuvěřitelně jemné.
Jakmile Anis přivedl na vrchol mě, hlasitě jsem vykřikl a v strhující slasti se úplně stáhl kolem jeho penisu, díky čemuž netrvalo dlouho a Anis mě do ráje následoval. Když ze mě vystoupil, cítil jsem se tak prázdný, že jsem se k němu naléhavě přitulil s rukama obmotávajícíma kolem jeho pasu.
"Děkuju," zašeptal jsem mu do ucha, které jsem následně políbil.
"Byl jsi ten nejkrásnější, nejúžasnější a nejdokonalejší dárek, který jsem kdy dostal. Já děkuju tobě, miláčku," s úsměvem mě něžně políbil. "Už nikdy nechci jiný dárek, od teď chci jen tebe."
"Máš mě mít. Dárky se nikdy neberou zpět."
 


Anketa

Mám raději...

Billshido 33.8% (26)
Hetero 15.6% (12)
Slash 13% (10)
Twincest 37.7% (29)

Komentáře

1 Turmawenne | 13. března 2012 v 9:14 | Reagovat

...ah bože.
Ani jsem nedýchala.. popsala jsi to naprosto dokonale.
Hrozně se mi líbí, jak je Bill nyní v rozpacích a neví, zda jít bydlet k Tomovi nebo zůstat u Anise. Je hrozně hezké vidět, jak se začínají projevovat jeho sílící city.. nádherné :)
A to jejich milování? Dokonalé :)) myslím, že lepší dáreček Anis nemohl ani dostat. I přesto, že to nebylo příliš rozepsané, tak to mělo něco do sebe.. skutečně jsem od toho nemohla odtrhnout oči.

Píšeš skvěle a to ti nikdo nikdy neodpáře! :) moc chválím a moc se těším na další díl :) <3

Mimochodem, bylo docela zajímavé číst tento díl, když mám ve škole hodinu informatiky a s otevřenou pusou tady hledím a zamyšleně čtu tyhle intimnosti :D

Děkuju za zpříjemnění dne.. mám zase o čem přemýšlet :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 15. března 2012 v 17:39 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že jsem vše vystihla dobře! :)
Ohledně podrobného rozepisování, já nemám moc ráda to "Olízl jsem jeho žalud a pak ho nechal vklouznout do mého otvoru", to se mi hrozně příčí, myslím, že sex by měl zůstat něčím čistým, co se nemusí nijak detailně pojmenovávat a tak. ;) Ale děkuji :))

Děkuji! ♥

Wooow, tak hlavně ať tě nechytne učitel/ka :D

Já děkuji tobě! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.