Haus für ungewollt 6.

12. února 2012 v 10:11 | Saline A. |  Haus für ungewollt
Krásně si počtěte, já se právě teď s největší pravděpodobností kočkuju s Kubíčkem, nebo umírám, protož už jsem najela na druhý level Jillian. ;D ♥



Nikdy bych si nemyslel, že Bushido může být jedním z těch starostlivých "manžílků", ale poté, co jsem ho poslední tři dny pozoroval, mi došlo, že přesně takový je. Od našeho polibku už uplynul skoro týden a já se Bushidovi zatím stále úspěšně vyhýbal. Vždy jsme se jen míjeli a na víc, než na pohled očí se nedostalo. Až před třemi dny jsem si všiml něčeho v jeho pohledu, co mě absolutně omráčilo překvapením. Už se na mě nedíval rezervovaný, ale laskavý Bushido. Díval se na mě muž s očividným strachem, zda něco nepokazil. Samozřejmě, jeho nesrazitelné ego, určitá povrchnost a arogance tam byly také, ale poprvé od mého pobytu, utlačená ve vzdáleném rohu a já nedokázal uvěřit, že jsem tu jeho masku prolomil právě já. Muselo za tím být něco jiného, mnou to nemohlo být.
"Bille?" ozval se za mnou hrubý hlas a já se zastavil v půlce pohybu. Teď už nemám kam utéct.


"Jsem unavený," zašeptal jsem.
"Můžu jenom na chvíli dovnitř?" prosebně mě pohladil po ruce.
"Dobře," povzdechl jsem si. "Pojďte," jemně jsem otevřel dveře. Jak ale bylo Bushidovým zvykem, dřív než jsem stačil byť je o krůček od něj odstoupit, už mě držel za ruku a snažil se vyžádat mou pozornost.
"Bille, já nejsem zvyklý někoho prosit," zabručel unaveně.
"Potom nechápu, proč jste tady," vzhlédl jsem k němu s pozvednutým obočím. "Nehledě na to, že já nepotřebuju, abyste tu byl."
"Přestaneš mi už konečně vykat?" vykřikl, až jsem se mu polekaně vyškubl a poodstoupil.
"Jestli tu mám žít, tak nechci, abyste … abys na mě byl hrubý. Jak jsi sám řekl, toho už jsem si užil dost."
"Promiň. Já jen, že jsem vážně frustrovaný. Políbili jsme se a ty se mi pak vyhýbáš, tak co si mám myslet?"
"Ty jsi mě políbil."
"Ale ty ses přidal, Bille, takže v tom nejsem sám. Tohle mi nevymluvíš, jasně jsem cítil, že ses nebránil a spolupracoval jsi!"
Prudce jsem se k němu otočil zády a přitiskl si dlaně na uši, abych neslyšel, co dalšího říká. Nechtěl jsem ho poslouchat a už vůbec jsem nechtěl, aby byl přítomný v mém pokoji, protože jsem měl chuť schoulit se do peřin a nechat se někým objímat, kýmkoli. Přesně z toho důvodu jsem chtěl, aby odešel, jinak jsem neměl šanci odolat, odmítnout.
"Nedělej, že mě neslyšíš. Vím moc dobře, že mě pozorně vnímáš, Bille," něžně mě chytil za ruce a spustil mi je podél těla, zatímco je svými dlaněmi jemně sevřel. "Neobalamutíš mě."
"Nejsem zas tak mizerný herec, jak si myslíš. Skvěle jsem se naučil předstírat, žil jsem dlouho v rodině odmítající homosexuály," povzdechl jsem si.
"Podívej se na mě," zašeptal. Bez zbytečných slov jsem ho poslechl a znovu se mu podíval do čokoládových očí, které mě vyloženě hypnotizovaly. Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme se na sebe dívali a čerpali tělesné teplo z toho druhého. Až pak, po několika dlouhých vteřinách, se naše rty spojily v motýlím polibku, jako by se Bushido bál, abych se nerozpadl. Když mi rukama boky stisknul o něco pevněji, vydechl jsem a umožnil mu tak, aby se do polibku skutečně opřel. Najednou jsem cítil, jak mi jazykem opatrně proniká do úst, pomalu, aby mě nevyplašil.
Líně jsem se dlaněmi opřel o jeho hrudník a do polibku se zapojil. Z postupných něžných polibků se stávaly vášnivější, razantnější a mně nezbývalo, než táhle zasténat, když si mě za pas pevně přitiskl na své silné tělo.
"Bojím se," zašeptal jsem mu do rtů, zatímco jsem ho objal kolem krku.
"Se mnou se bát nemusíš."
"S tebou se právě bojím," lehce jsem se odtáhl. "Jsi o dost starší než já, všude kolem je spousta chlapců, nehledě na to, že vůbec nevím, co od tebe očekávat, Bushido. A už vůbec nehledě na to, že jsem si prožil dost a prostě se bojím."
"Zatím nad ničím nepřemýšlej a nech to prostě plynout, hm?" s úsměvem mě znovu políbil. "Ono se to nějak vyvrbí."
"Měl bych jít spát, dnes jsem celý den pomáhal Gretě," zamumlal jsem.
"Smím zůstat, než usneš?"
Překvapeně jsem se na něj podíval a stále konsternovaný tou otázkou lehce přikývl. Bez dalších slov mě odvedl k posteli, v níž jsem se rychle svlékl jen do boxerek a trička a zachumlal se do peřin. Mezitím, Bushido si sedl na okraj postele a přitáhl si mě k sobě, abych se mohl opřít o jeho hrudník.
"Hezky se vyspi," lehce mě políbil.
"Uvidíme se zítra," zamumlal jsem a hlouběji se zavrtal do jeho hřejivého náručí.
*
Když jsem ráno rozlepil oči, jen neochotně jsem si připouštěl skutečnost, že Bushido vážně odešel hned, jak jsem usnul. I když mě to mrzelo, během několika minut jsem se bleskově osprchoval a zkontrolovat emaily, abych se mohl postavit před zrcadlo a po dlouhé době ozdobit svou tvář silným nánosem líčidel. Oči jsem orámoval tužkou a kouřovými stíny, které zvýraznily víc než kdy jindy mé hnědé oči a na rty jsem nanesl slabou vrstvu lesku. Ve chvíli, kdy jsem doupravil poslední detail mého líčení, vlasy jsem si vyžehlil a lehce natupíroval, aby dostaly plného objemu. Po oblečení svého těla jsem se zvedl se značně pozvednutým sebevědomím, že jsem dnes prostě neodolatelný a vydal jsem se rovnou k jídelně, ze které už vonělo čerstvé pečivo, kakao a nejrůznější čaje a káva.
Vesele jsem si vzal dva croissanty, máslo a kávu s mlékem a dosedl naproti Adrienovi, sedícímu u stolu samotnému.
"Ahoj," usmál jsem se. Cítil jsem se jako vyměněný.
"Ty už nemáš tabulku! Takže je ti lépe?"
"Ano, včera jsme to s…" zasekl jsem se. Můžu o Bushidovi mluvit? "Včera jsem to vyřešil," rozhodl jsem se nakonec, že to nechám být a zatím budu mlčet.
"Vážně? To jsem fakt rád, celou dobu jsi totiž chodil jako tělo bez duše, nehledě na to, že jsi byl pořád s Gretou v kuchyni a na mě jsi vůbec neměl čas," zabručel uraženě.
"Promiň, neměl jsem dobrou náladu a nechtěl jsem tě rozrušovat v době školy."
"Takže teď už se mnou někam půjdeš ven? A vysvětlíš mi, kdo byl ten obrovský chlap, co tě tu hlídal?"
"Byla to ochranka, Bushido se bál, abych neutekl, tak mi radši pořídil jeho, aby měl jistotu, že zůstanu," zakroutil jsem očima.
"Páni, ty mu asi vážně ležíš v žaludku."
"Cože?"
"Zdravíčko, pánové," zvesela k nám dosel právě Bushido, přičemž mi pod stolem nezapomněl stisknout koleno.
"My o vlku a vlk za dveřmi," letmo jsem se usmál.
"Nějaké zajímavé drby o mně?"
"Probírali jsme váš šílený nápad nasadit mi ochranku. Právě jsme se dostali k tomu, že to bylo naprosto zbytečné, protože copak bych mohl opustit toho mého moulu?" se smíchem jsem Adrienovi počechral vlasy. "Stýskalo by se mi po něm."
"A já bych ho na ulici našel a přitáhl zpátky, takže… to bylo vážně zbytečné," rozesmál se Adrien. "Odejít ho nenechám."
"To jsem rád, protože vážně nechci, aby ode mě někdo odcházel dřív, než venku bude mít zajištěný život. No, teď budu muset jít, stav se pak za mnou, Bille, ano?"
Mlčky jsem přikývl, a zatímco jsem sledoval Bushida, jak odchází, zřetelně jsem vyzvídajícímu Adrienovi řekl, že nevím, co po mně Bushido chce. Doufal jsem ale, že chce pusu, protože jsem po něm od rána nechtěl nic jiného. Hned jak jsem se totiž ráno vzbudil, okamžitě jsem cítil prázdno na svých rtech a neměl jsem ho čím zaplnit. Nikdy bych neřekl, že polibky můžou být tak vysoce návykové.
 


Anketa

Mám raději...

Billshido 33.8% (26)
Hetero 15.6% (12)
Slash 13% (10)
Twincest 37.7% (29)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.