S první hvězdou 1.

29. ledna 2012 v 16:14 | Saline A. |  S první hvězdou
Vítám vás u nové povídky. :)) Mám jí tu na skladě už hodně dlouho, nevím proč jsem otálela. Možná kvůli jiným rozepsaným povídkám. ;) Každopádně, akutně se mi zastesklo po zužitkování obrázků oblečení, tak proč toho nevyužít? Díly asi nebudou nijak extra často, ale jednou za čas přeci jen. :) snad se vám to bude líbit. ;)

Seděla jsem na menším balkonu lehce zchátralého plážového domu a dívala se na vlny, mezi kterými se proháněli dva delfíni. Byli na sebe vzájemně naladění a mezi vlnami jen lehce proplouvali.
Sotva zmizeli pod vodou, můj zrak upoutalo něco jiného.
Na surfařském prkně se proháněl muž, který do noční krajiny přesně zapadal, snad ještě lépe, než Ti delfíni.
Když ho vlny vyplavily na břeh, prkno odložil stranou a z kratších černých vlasů si vyklepával vodu.
Slabý svetr jsem si přitáhla blíže k tělu a pozorovala, jak ten člověk bere do ruky své prkno a ledabylým krokem opouští pláž. Nechal za sebou pouhý stín na setmělé a opuštěné pláži.

---
"Ehm, ahoj, omlouvám se, v celé kavárně je narváno a ty jsi jediný, kdo má u sebe volné místo. Jsem úplně promoklá, hledání prázdnější kavárny bych už asi nepřežila. Směla bych se k Tobě posadit?" drkotala jsem zuby nad malým stolkem a pohlížela do očí chlapci, který se mi zdál odněkud povědomý. Ale odkud?
"Jasně, klidně si sedni," sundal batoh ze židle.
"Díky! Jsi můj zachránce," vydechla jsem pokojně a u servírky si objednala horký čaj. Z ramen jsem si okamžitě sundala absolutně promočený svetr a dlaněmi si začala zahřívat paže.
Neušlo mi, že mě ten kluk pátravě pozoruje, studuje detaily mé tváře, a zatímco jsem pomalu, ale jistě červenala, pod tím spalujícím pohledem, očima jsem bloudila po přeplněné kavárně.
"Je Ti zima?" zamumlal, sotva jsem se vrhla po hrnku s brusinkovým čajem, který přinesla servírka.
"Mrznu! Voda v moři ještě není prohřátá a pár lidí si usmyslelo, že je zřejmě velmi zábavné strčit do ní někoho a dívat se, jak se bezmocně plácá mezi vlnami, zatímco ho voda svým chladem nepříjemně řeže do všech částí těla, přestože má na sobě tunu oblečení," ušklíbla jsem se a při té vzpomínce mi na těle naskočila nová husí kůže.
"Proč jsi nešla domů?" zvědavě naklonil hlavu.
"Je na druhém konci města," třela jsem si paže.
"Chceš půjčit svetr?"
"Vážně bys mi ho půjčil?" překvapeně jsem vykulila oči. "Nebude Ti zima?"
"Na rozdíl od Tebe jsem zahřátý a navíc… rychle se přizpůsobuju," podával mi tmavě hnědý pletený svetr a já si ho okamžitě přetáhla přes hlavu. Do nosu mě udeřila květinová vůně a já, opojená její jemností ještě jednou zhluboka nasála.
"Děkuju," pousmála jsem se. "Krásně voní."
"Vážně? Tak to jsi první, kdo mi to říká. Všichni ostatní tvrdí, že na mě je moc jemná, že jako surfař bych měl použít něco ostřejšího, ale na to já nejsem."
"Neposlouchej je, voní to nádherně. Nesnáším kolínské, které Tě praští do nosu, přestože jsi vzdálen deset metrů. V tu chvíli mi vždycky dojde, že je to jedna z těch levných cetek, kterých si na sebe majitelé vylijí litry, jelikož si myslí, že jinak je nikdo nezaznamená."
"Hm, zajímavé vysvětlení," obdivně zakýval hlavou. "Máš i jiné teorie?"
"Jaké máš na mysli?"
"O čem teoretizuješ ve své hlavě teď?" zvědavě se ke mně naklonil.
Hlouběji jsem se zachumlala do jeho svetru a dívala se do jeho očí. V hlavě se mi rojilo tisícero myšlenek, kterou z nich vybrat, aby si nemyslel, že jsem úplný blázen, což bezpochyby jsem?
"Přemýšlela jsem o tom, proč v ruce stále pevně svíráš ten sešit, aniž bys ho na chvíli odložil," zamumlala jsem nakonec.
"Vážně? A co Tě napadá?" zadíval se mi do očí s pátravým úšklebkem na rtech, ale sevření sešitu povolil.
"Že je to Tvůj deník."
"A dál?"
"Že sis tam psal zážitky o tom, co jsi minulou noc prožil, jak sis užíval někde na baru s nějakou slečnou a sklenkou alkoholu."
"Tak to jsi ale úplně vedle," zasmál se. "Tedy, z části. Deník to opravdu je, ale nikde jsem pařit nebyl. Vlastně jsem psal o tom, jak včerejší vlny vzadu za domy na kraji města byly studené, ale že jinak krásně klouzaly pod prknem," usmál se při vzpomínce.
"Moment! Jaká část města?"
"Za Wilde Street, proč?"
"Ten surfař," zašeptala jsem si pro sebe a s hlubokým vydechnutím se opřela do ratanového křesílka. Otáčela jsem prstýnkem na prostředníčku a vybavovala si detaily včerejší noci. Mladík, který kolem jedenácté v noci surfoval po vlnách, jak odcházel… Proto mi byl tak povědomý. Tvar těla, obrys obličeje.
"Hej, ty tam, v pohodě?" luskl mi před očima.
"Co?" cukla jsem sebou. "Viděla jsem Tě. Na těch vlnách."
"Dívka z balkonu?" nevěřícně přimhouřil oči.
"Jak o mně víš?"
"Nejsem slepý. A navíc, měla jsi za sebou rozsvíceno v pokoji," zasmál se a deník položil na stůl, nepřestávajíc hypnotizovat ho očima.
---
"Zdá se, že už je Ti tepleji."
"Ano, už je to lepší, díky. Ale…" nervózně jsem si skousla ret. "Smím si ten svetr ještě nechat? Alespoň než dojdu domů! Ten můj je ještě mokrý…"
S jemným úsměvem kývl a my dál našlapovali chladným pískem, který nám klouzal mezi prsty u nohou.
"Podívej!" obdivně jsem zírala na delfíny, kteří stejně jako každý večer lebedili ve vlnách. "To díky nim jsem si Tě ve vlnách všimla. Pozorovala jsem je snad hodinu! Kdyby nezmizeli, patrně bych o Tobě neměla ani potuchy."
"Ale měla. Dnes bych mě poznala v kavárně, vzpomínáš?"
"Možná ano, možná také ne. Třeba by měly události jiný spád," drobně jsem se usmála a vyšla pár schodů na verandu domu. "Díky za příjemně strávené odpoledne."
"Nemáš zač. Doufám, že se znovu uvidíme," pohodil si s deníkem a s typickým frajerským úsměvem odešel.
Dívala jsem se za jeho postavou mizící v dáli, jak opatrně našlapuje pískem, aby se mu do bot nedostalo moc písku, a teprve až když zmizel za rohem posledního domu, jsem si uvědomila, že jsem si drze přivlastnila jeho svetr a navíc…
V mé paměti jsme ho mohla jmenovat pouze jeho Bezejmenného.
---
Uplynulo několik dní, co pro mě Bezejmenný zůstával naprostou záhadou.
Hnědý svetr se nečinně rozvaloval v proutěném křesle v mé ložnici, a přestože jsem ho chtěla vyprat, abych ho později mohla vrátit čistý, neodvážila jsem se. Nedokázala jsem zabít tu dokonalou vůni obyčejnou aviváží a pracím práškem, na to byla až moc jedinečná.
Zrovna jsem si zalívala čaj, když se domem rozezněl zvonek. Úlekem jsem cukla rukou, tudíž několik kapek horké vody skončilo na mé kůži.
"Kruci," zamumlala jsem a cestou ke dveřím si ruku třela.
"Ahoj!" usmíval se na mě Bezejmenný. "Omlouvám se, ale minule jsem si u Tebe zapomněl svetr a dřív jsem se sem nedostal a…"
"Já vím, pamatuju si to. Pojď dál, skočím pro něj," pootevřela jsem dveře na délku paže, a zatímco on se rozhlížel předsíní, já vyběhla schody a do náručí popadla svetr. Naposledy jsem vdechla jeho vůni, než jsem ho předala do rukou majitele. "Chtěla jsem ho vyprat, ale tak krásně to v ložnici vonělo!" usmála jsem se.
"Příteli to nevadilo?" nechápavě nadzvedl obočí.
"Já…" otočila jsem se k němu zády a natočila si vodu do sklenky. "Nemám přítele. Máš žízeň?"
"Ne, díky. Vlastně… přišel jsem si jen pro ten svetr, jsem ve městě jen na skok, a jestli nechci jít domů pěšky, měl bych hejbnout," trochu nervózně couval ke dveřím. "Ale rád bych Tě zase někdy viděl!" zastavil se mezi dveřmi.
"Můžeš se kdykoli stavit," pousmála jsem se.
"Jo a ještě něco!" zastavil se po několika krocích.
"Co?"
"Jak se jmenuješ?"
"Zoe. A ty?"
"To Ti řeknu až příště, abys měla jistotu, že se ukážu. Ahoj!" se smíchem se vydal zpět na svou cestu.
 


Komentáře

1 Vílka | Web | 29. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

joo konečně zas něco hetero :D a ještě to má tak slibný začátek .. mmm :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 29. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

[1]: Jojo, po hodně dlouhé době. :D Zastesklo se mi po šatičkách a mazlení a ty mi Vzpomínku nedáš. :D

3 Vílka | 29. ledna 2012 v 21:52 | Reagovat

já vím, po zkouškách!! :D a je to s th nebo ne? :D

4 Saline A. | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

[3]: Dobře, počítám s tebou. :D
Tohle? :D Není. :D

5 Trista | 11. února 2012 v 23:04 | Reagovat

Yeeees, konečne poviedka z tvojej dielne, ktorú si naisto prečítam, takže dúfam v to, že sa tu čoskoro objaví nejaká ďalšia kapitola. Prosím, prosím. :)

6 Saline A. | E-mail | Web | 12. února 2012 v 16:28 | Reagovat

[5]: Noo, myslím že to bude hodně střídmé přidávání dílů :D :D

7 flixo | E-mail | 8. září 2012 v 23:31 | Reagovat

sem debil. máš tady kvanta dokončených povídek (což mě mimochodem neuvěřitelně překvapilo, prostě..pááni, nikdy jsem se ti tu moc nerozhlížela, poslušně jsem čekala na každou povídku na twc, ale teď skutečně zírám jak dlouho a jak pilně píšeš) a já si vyberu další nedokončenou. :D tak alespoň tě tu budu povzbuzovat v jejich dopsání. :)
a vůbec, jak mi vysvětlíš, že jsi povídku překřtila z tak pěkného názvu Unbekannt na takové klišé S první hvězdou? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.