Nelze tvořit budoucnost,když v přítomnosti zpytuješ o minulosti

23. ledna 2012 v 21:55 | Saline A. |  na téma

"Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost růžovější, než bude."

Marcel Pagnol

Strach. Úzkost. Nadšení. Zklamání. Nejistota.
Když zavřu oči a zamyslím se nad mými sny, vidím obrovské město, Berlín, Paříž, Prahu. Dívám se na něj z okna, v němž sedím s horkým čajem v ruce, sešitem položeným na kolenou a tužkou v druhé ruce, něco zamyšleně škrábajíc. Za zády si prozpěvuje jedna z mých kamarádek nejnovější hitovku z rádia a život je krásný. Pak ale otevřu oči a... jsem zpátky tady.
Už odmala jsem si přála mít velikou rodinu, žít ve velkém městě, přestože mám panickou hrůzu z davu lidí, být spisovatelkou a žít (nebo mít blízko sebe) všechny své nejlepší přátele. Byla jsem dítě s hlavou v oblacích, až mě to děsí. Teď, když se řekne budoucnost, chlupy na celém těle mi vstávají hrůzou - co se mnou kruci bude? Kde v dnešní době seženu práci? Zrovna včera mi utekla dokonalá příležitost - kdybych měla maturitu, mohla bych okamžitě nastoupit do SlanTour jako cestovní agentka, což by pro mě bylo naprosto dokonalé zaměstnání. Měla bych možnost využít jazyk, mohla bych cestovat a ještě by mi za to platili. Bože, dej ať je stejná nabídka i příští rok!
Dostanu se někdy na vysokou? Budu mít někdy tak velkou rodinu, jak bych si přála? Budu mít možnost ukázat mé mamince vnoučata? Budu mít možnost za dvacet let jít si sednou na kávu s mojí sestrou a vzpomínat na to, jak krásné jsme měly dětství? Panebože, budu za dvacet let žít?
Ruka osudu je nevyzpytatelná. Nikdo z nás neví, jestli se nám rozhodne zablokovat cestu za hodinu, týden, rok nebo 30 let. Co když zrovna moje cesta skončí zítra a já nestihnu ani jeden z mých snů?
Těším se. Neuvěřitelně se těším na to, jaký budu mít život poté, co vyjdu školu a najdu si přítele. Zároveň se ale hrozně bojím. Ale nebojím se to přiznat.

Jak se těšíte vy, na vaší budoucnost? Jaké máte plány? A jaké sny?

Za téma děkuji Jeffě :)


 


Komentáře

1 Aislin O'Callaghan | Web | 24. ledna 2012 v 22:24 | Reagovat

Nad budoucností raději nepřemýšlím, i když je pravdou, že někdy své myšlenky prostě na uzdě neudržím. Bohužel je opravdu lepší nad ničím nepřemýšlet tak dlouho dopředu, protože (hlavně v mém případě) by se to všechno pokazilo a mě by zůstaly jen oči plné slziček.

Ale tak jeden plán do budoucnosti bych snad zveřejnit mohla. Moc si přeji udělat za rok maturitu. Opravdu si to moc přeji a v tuto chvíli mě nebude zajímat nic jiného než škola a psaní. Prostě nesmí mě nic svést na špatnou cestu, i když osudu člověk prostě neporučí.

Mé sny jsou úžasné, fantastické, napřirozené a hlavně - nereálné. Něco z nich by se ale našlo a dalo by se zařadit, do našeho světa. Tak třeba: chtěla bych být designérkou bytů - ach jak já bych tuto práci milovala.

P.S.: Omlouvám se, jestli jsou v textu nějaké chyby.

2 Saline A. | E-mail | Web | 27. ledna 2012 v 20:42 | Reagovat

[1]: Já se většinu času držím v minulosti, ale často jí prolínám právě s budoucností. :) Sice z toho mám strach, ale miluje ten pohled. ;)

No, to mám naprosto stejně přání - momentálně je to na mém seznamu číslo 1 (protože pevně věřím, že letos udělám řidičák bez problémů :D)

Co ty víš, třeba designérkou jednou budeš, hm? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.