Haus für ungewollt 3.

20. ledna 2012 v 14:01 | Saline A. |  Haus für ungewollt
Celý roztřesený jsem se snažil Bushidovi pohledu vyhýbat, díval jsem se všude kolem, ale když ani po několika minutách neodešel, vzdal jsem to a pomalu k němu vzhlédl.
"Doufám, že košík a notebook sis nakonec vzal," ušklíbl se.
"Určitě by to někdo potřeboval víc!" hbitě jsem napsal.
"V tom případě mu obstarám jeho vlastní. O tohle se nemusíš starat. Vím, že jsi na takovou péči byl zvyklý."
"To neznamená, že bez toho nemůžu žít! A navíc, jak to, že toho o mně tolik víte?" zamračil jsem se.
"Bille, já o tomhle městě vím téměř všechno. Nehledě na to, že se velmi dobře znám s tvými rodiči. Bylo od nich vážně ošklivé, jak se k tobě zachovali," laskavě mě pohladil po rameni.


"Do toho vám ale nic není. Tohle je moje soukromá věc. Nemáte právo o tom vědět!"
"V tom případě se omlouvám. Počkám si, až se mi s tím budeš chtít svěřit sám."
Hbitě jsem mu napsal: "To se nikdy nestane," papírek vytrhl a bez jakéhokoli dalšího kontaktu vyrazil do svého pokoje. Cítil jsem Bushidovi oči pronásledující mé tělo, dokud jsem nezahnul za roh a nevklouzl za dveře svého pokoje, kde jsem si okamžitě sedl na postel a zíral na Tomovu fotku, kterou jsem vylovil z kabelky. Únava z celého dne na mě dopadala neuvěřitelnou měrou a já netoužil po ničem jiném, než po dlouhém a tvrdém spánku, proto jsem se svlékl a spolu s Tomovou fotkou se stulil pod nadýchané peřiny. Doufal jsem, že se ráno vzbudím a zjistím, že tohle všechno byl jen hloupý sen.


Bohužel, stejně, jako se mi nepodařilo pohledem zastavit Adriena před odchodem, ani klidná noc a milé probuzení mi nebyly souzeny. Celou noc mě pronásledovaly sny plné Bushida. Zdály se mi nejrozmanitější situaci, v nichž Bushido byl účastněn plnou měrou, od násilných až po erotické, takže já se ráno probudil celý zpocený od hlavy až k patě, přičemž mi v živé paměti zůstal obraz, kdy si mě tvrdě bere u něj v kanceláři.
Vyděšený vlastní představivostí jsem rychle zaběhl do koupelny a strčil hlavu pod studenou sprchu, abych se vzpamatoval, jinak bych nemohl vylézt na oči veřejnosti. Po krátké sprše jsem se slabě nalíčil a učesal a vydal se směrem k jídelně s jasným cílem pomoci Gretě s vařením.
"Dobré ráno, drahoušku!" srdečně se usmála, když jsem se před ní postavil s nesmělým úsměvem.
"Dobrý den," naškrábal jsem rychle. "Chtěl bych vám dnes pomoci s vařením."
"Vážně? To je milé. Ale než začneš, pan Bushido mi tu pro tebe nechal malý dárek," předala mi malou omyvatelnou tabulku s fixou, převázané mašlí. Nechápavě jsem nakrčil obočí, ale po strhnutí mašle napsal, že mu večer poděkuju, aby si Greta nemyslela, že jsem špatně vychovaný.
"Můžeš mu poděkovat už odpoledne, kolem druhé s tebou chce mluvit."
"To je zvláštní. Ale zajdu za ním. Co budeme vařit?"
"Špagety, ale s mojí speciální omáčkou. Budeš první ze zdejších svěřenců, kdo se ten recept dozví."
"Jak to?" překvapeně jsem vzhlédl.
"Protože jsi rozkošný a já si tě zamilovala během chvíle," se srdečným úsměvem mě políbila do vlasů, načež odcupitala zapnout vodu a pro veškeré ingredience. Stál jsem tam a sledoval, jak nosí všechno potřebné s úsměvem na rtech. V hloubi duše jsem byl vyděšený z toho, že se ke mně chová tak mile, ale zároveň jsem cítil jakousi radost, ukojení alespoň z části potřeb, o které se vždy staral Tom.
TOM. To jméno mi myslí proběhlo s obrovským vykřičníkem. Měl bych se mu ozvat, stoprocentně má o mě strach, ale prostě mě nenapadala správná slova, kterými bych popsal svou situaci a zároveň ho nevyděsil ještě víc. Jak mu to podat tím správným způsobem?
"Můžeš nakrájet ta rajčata, drahoušku? Na čtvrtky, prosím."
S lehkým úsměvem jsem si převzal několik kilo rajčat, pod jejichž tíhou jsem se málem skácel k zemi, a nůž, abych mohl začít krájet.
Práce odsýpala, čas plynule ubíhal a nebylo ani půl dvanácté, když už jsme měli oběd uvařený a já měl jen jednu řeznou ránu, což byl na mě úspěch. Pravda, byla přes celou dlaň, ale pořád jen jedna!
"Výborně, Bille. Jsi šikovný," něžně mi zavázala slabě krvácející dlaň a kývla hlavou k rajčatům.
"Jsme dobrý tým," usmál jsem se.
"Tak, teď si naber, kolik chceš a běž se najíst, ať se pak můžeš jít dát do pořádku, než půjde k Bushidovi," podala mi talíř s příborem a popostrčila mě, abych jen tak nestál. S plným talířem jsem se posadil ke stejnému stolu, jako předešlý den a čekal, než se začnou trousit ostatní.
"Bille! Kde's byl celý den? Nikde jsem tě neviděl," hlasitě ke mně přisedl Adrien a nezapomněl mě plácnout po zádech, takže já se málem udusil.
"Pomáhal jsem vařit Gretě, zabralo to celé dopoledne," omluvně jsem se pousmál.
"Aha. Tak alespoň vím, kde tě mám hledat příště," vesele se zazubil. "Dneska jsem nešel do školy, nebylo mi dobře, tak jsem si chtěl s klukama a tebou zahrát karty, ale ty's nikde nebyl, tak jsme museli hrát bez tebe. Ale stejně mi přálo štěstí a já vyhrával jednu hru za druhou. Byla to sranda, příště musíš hrát taky."
"Tak někdy večer, až se nebudeš muset učit, můžeš přijít."
"Můžu přijít dneska?" nadšeně si poposedl.
"Nevím, protože mě chce vidět Bushido. Nevím, co po mně chce. Mimochodem, ty's mu říkal o té omyvatelné tabulce?"
"Možná jsem se malinko prokecl, když za mnou večer přišel a ptal se na tebe," zahanbeně se přikrčil.
"ON SE NA MĚ PTAL?! CO'S MU ŘEKL?" bleskově jsem naškrábal, zatímco jsem měl zoufalou chuť rozkřičet se na něj vzteky.
"No, víš, že nejsem zrovna typ, co by dokázal mlčet, viď?"
"Právě proto se ptám, co jsi mu řekl, Adriene. Nechci, aby o mně něco věděl."
"Ptal se, jestli jsme se spřátelili, tak jsem mu řekl, že ano, a pak se ptal jen na to, co říkáš na dům a tak, tak jsem mu řekl to, co ty mně. Přísahám, moc jsem mu toho neřekl," zvedl ruce v obranné pozici.
"To doufám," složil jsem hlavu do dlaní. Skutečnost, že Bushido se na mě ptal zrovna Adriena, pro mě nebyla zrovna výhodná, protože jak jsem během těch pár dnů sám zjistil, Adrien mlčet NEUMÍ. Možná bych si měl pro příště pamatovat, že ať je rozkošný sebevíc, nemůžu mu říkat všechno, což znamená, že se budu muset na něco vymluvit, abych mu nemohl nic psát.
"Promiň, Bille, fakt mě to moc mrzí, ale nezdálo se, že by byl rozčílený, spíš… nadšený."
"Cože byl?" překvapeně jsem vzhlédl.
"No, nadšený," nesměle zašeptal. "Měl takový ten… jak se tomu říká?" pohlédl na mě, abych mu pomohl, ale já jen otráveně zakroutil očima a zavrtěl hlavou. "Blažený! Jo, to je ono, blažený úsměv," vítězoslavně se zašklebil.
"Tohle musíš skončit."
"Co?"
"Až s ním dnes budu mluvit, oznámím mu, že odcházím," pomalu jsem k němu vzhlédl.
"Počkej, to nemůžeš, Bille!"
"Ne? Tak sleduj," spěšně jsem odkráčel, zanechávaje za sebou zmateného Adriena i s tou zpropadenou tabulkou, ať si to všechno přebere, jak chce.
 


Komentáře

1 Fee | Web | 20. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

Ňuf ňuf, ten Anis je tu takovej brouček. ^^ Miluju ho v týhle roli, protože je to pro něj tak typický, bejt plyšáček (mám na mysli jeho reálnou osobu). V Billshido povídkách je na něj podle mě až příliš zanevřeno jako na násilníka a mafiána. Samozřejmě, ten nádhernej kontrast mezi ním a Billem je hlavní věc, proč se nám jejich pár tak líbí, ovšem proto ještě nemusí být Anis všude za agresivního. Já osobně jsem s ním takovou povídku nikdy nenapsala a ani nenapíšu.
Už jsem se ti o tom zmiňovala tehdy, ale zírala jsem, když jsem už v tomhle díle našla zmínku o Billově erotickém snění o Anisovi, když do té doby pouze jednou uznal, že je to takříkajíc fešák. :D A kéž by už s ním konečně začal mluvit a říkat mu jeho jménem místo přezdívkou, to jsou dvě věci, co mi schází ke spokojenosti. :P

2 Turmawenne | 20. ledna 2012 v 19:32 | Reagovat

Opět jsem ani nedýchala.. Hrozně jsem se na tento díl těšila, stejně tak jako se už těším na další :)
Jsem zvědavá, co Bill řekne Bushidovi. Podle všeho už skutečně řekne, což bude ještě zajímavější.
Adrien je skutečně pořádná mluvka. Přijde mi jako malé rozkošné dítě, které neumí udržet pusu na zámek :D

3 Izabelle | Web | 21. ledna 2012 v 13:31 | Reagovat

Úžasné, že jsem tenhle příběh objevila, protože je naprosto dokonalý! Z tohohle dílu jsem docela zmatená a hlavně nevím co si mám myslet o Bushidovi)styl, kterým píšeš je krásný) strašně těším na další kapitolu*

4 beepinka | 22. ledna 2012 v 17:53 | Reagovat

Bushido je tak hodnej a jak je vidět,o Billa se dost zajímá :o)! Je mi líto Billa. On je z Anisova chování zmatený a celá ta situace mu přijde divná,proto chce odejít. Přeci jenom...člověk,kterej poskytuje střechu na hlavou,jídlo,školu-pomáhá jim,dává jim ne zrovna levné dárky=to se jen tak nevidí. Je to zvláštní a ....krásné. Kdybych byla na Billově místě,tak bych z toho byla pořádně vykulená =D no a + ten Anisův zájem o jeho osobu...:D Jo Bille,nedivim se ti. Jsem zvědavá,jestli Bill odejde....jestli mu to Anis dovolí :D :D :D Jinak ta tabulka je hezkej dárek :)!!!  Bill má Toma hodně rád. To je hezké. No a ty jeho sny :D :D wau :D :D!!!!!!
Jinak ten Adrien...tomu se fakt nedá s ničim svěřit :D No a líbí se mi ta Greta:)
Moc se těšim na další díl.

5 Saline A. | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

Děkuji všem za krásné komentáře, moc si jich vážím! ♥ Doufám, že vás nezklamu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.