Haus für ungewollt 1. Úvod

4. ledna 2012 v 15:14 | Saline A. |  Haus für ungewollt
Vítám vás u mé další povídky, tentokrát absolutní novoty, protože jsem se vrhla do pro mne ještě ne zcela probádaného koutu, ale zatím se mi v něm docela líbí a doufám, že se bude líbit i vám a my se tak budeme moci scházet dál u této povídky. :) Přeji krásné počtení! :)



Bylo úterý, šestnáctého srpna, když se mladý hnědooký chlapec s vlasy černými jako noc, procházel Berlínskými postranními ulicemi a snažil se splynout s okolními domy. Slunce svými jasnými paprsky dopadalo na jeho hlavu v marné snaze vyloudit na jeho tváři alespoň náznak úsměvu, ale ač se snažilo, jak chtělo, bylo to zbytečné. Billova tvář sice působila nezvykle křehce a něžně, ale byla zužována úzkostí a smutkem, který se mu tam usadil před několika týdny, v červenci. Ten večer totiž Bill své rodině oznámil, že z jeho strany se vnoučat díky jeho orientaci nedočkají, tudíž že se budou muset spolehnout na jeho o deset minut staršího bratra, což způsobilo značnou vlnu nevole, protože Tom byl sice starší, ale o mnoho nerozvážnější, než Bill. Už odmalička jednal velmi spontánně, užíval si života a nepomýšlel na následky, tudíž skutečnost, že se stane otcem, byla víc než pravděpodobná, přičemž nikdo by se nedivil, kdyby už se mu po světě nějaké to dítě pohybovalo. Nicméně když Bill rodině konečně po utajování přiznal svou homosexualitu, téměř okamžitě mu byl zastaven přístup ke kreditní kartě a zakázán vstup do domu. Jen narychlo si do jedné z největších kabel sbalil co nejvíce svých věcí, vzal si své úspory a po rychlém rozloučení s Tomem, protkaném srdceryvnými slzami, utekl do ulic, které se mu staly domovem. Samozřejmě, že v prvních chvílích zkoušel obvolat všechny své přátele, ale ukázalo se, že když jeho kreditka zeje prázdnotou, přátelé se ztratili záhadnou rychlostí. Zpráva o jeho vydědění obletěla město rychleji, než čekal. Ze dne na den se tedy stal bezdomovcem, protože se rozhodl peníze uschovat především na jídlo, než na ubytování, jelikož jich moc neměl. Nebyl sice zvyklý týdně utrácet statisíce, ale přeci jen je něco jiného žít s kreditní kartou beze dna, než když máte v kapse pár stovek.
Z upovídaného Billa se najednou stal uzavřený mladý muž skoupý na slovo, zrada rodičů ho nesmírně bolela a bohužel to nezmírnila ani skutečnost, že Tom se Billa nevzdal a stále se s ním setkával. V těch chvílích Bill chodil "domů", když tam rodiče nebyli, aby se v rychlosti osprchoval a za pomoci Toma získal alespoň na chvíli pocit, že ho má na světě ještě někdo rád.
.
Ani dnešní den nebyl výjimkou. Když se před ním objevila Tomova láskyplná tvář, okamžitě se mu vrhnul do hřejivého objetí.
"Stýskalo se mi," zašeptal Tom do Billových vlasů. "Pojď, určitě chceš do sprchy," objal ho kolem ramen a za Billova nesmělého kývnutí ho doprovodil až k jeho soukromé koupelně.
Zatímco Bill se oddával slastné sprše, která laskala jeho ulicí zničené a rozbolavělé tělo, Tom rychle zasunul do Billovy kabely další ruličku bankovek, ostatně jako pokaždé, když Bill přišel. Byla to jejich nepsaná tajná dohoda, malé veřejné tajemství, o kterém ani jeden z nich nechtěl mluvit. Bill moc dobře věděl, že bankovky v jeho tašce s každou návštěvou přibývaly, ale po první nepovedené konverzaci, při které se Tomovi snažil domluvit a zároveň poděkovat, to raději jen mlčky přijímal a snažil se Tomovi odvděčit tím, že se snažil co nejvíce ušetřit, přičemž si pokaždé napsal přijatou částku, aby věděl, kolik mu má jednou, až se na něj usměje štěstí, vrátit.
.
"Nepotřebuješ vyprat?" starostlivě vzhlédl od svého stolu Tom poté, co do pokoje vešel Bill.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Byl jsem v prádelně, děkuju," zašeptal po dlouhém přemlouvání sebe sama, aby znovu použil svůj hlas. "Jak se máš, Tomi?"
"Jde to," pokrčil rameny. "Co ty?"
"Na to, že žiju na ulici, dobře," jemně se pousmál Bill a okamžitě přešel k Tomovi, láskyplně otvírajícímu náruč, do které se Bill už podruhé toho dne ochotně stulil. Tom čechral jeho vlasy, které zoufale volaly po rukou kadeřníka, ale i přesto byly jemné stejně jako před měsícem; hebkost byla vždy jejich silnou stránkou.
"Bille, chci Ti pomoci."
"Já vím, Tomi. Ale nemůžu to přijmout, protože kdyby se rodiče dozvěděli, že jsi semnou v kontaktu nebo, že mi dokonce nějak pomáháš, byl bys v maléru i ty, a to nechci, ano? Je to v pořádku, nějak si poradím." Ale už ve chvíli, kdy slova opustila Billovy rty, věděl, že svému bratrovi lže a oba to moc dobře věděli. "Budu muset jít, matka se brzy vrátí z masáží," zašeptal.
"Zůstaň."
.
Ani tiché prosby nezabránily Billovi, aby se zvedl a rychlým krokem opustil dům, hned po políbení Toma na čelo, způsob, jak vyjadřoval svou lásku k němu. Hned jak zabočil za roh ulice, věděl, že je něco jinak, špatně. Když se otočil, aby zkontroloval situaci, dva urostlí muži za ním upřely své pohledy na jeho vyhublé tělo. Ve snaze utéct jim zrychlil, ale nebyl sám, kdo přidal do kroku. Po několika sekundách, které mu připadaly jako hodiny, donutil své unavené tělo, aby se dalo do zběsilého úprku. Zdejší ulice znal, vyrostl v nich, takže věděl, kterými uličkami prokličkovat, aby doběhl až ke staré a opuštěné budově, kdysi sloužící jako sklad pro nedalekou školu. Aniž by se zdlouhavě rozmýšlel, po ztrouchnivělých dřevěných přepravkách vylezl těsně pod střechu, kde velké trámy umožňovaly bezpečný úkryt, nejen díky neprostupné tmě. Přesně jak předpokládal, muži byli v neznámém prostředí protkaném temnotou bezmocní, rozrušeně tápali kolem sebe, přičemž předem věděli, že dnešní lov byl zbytečný.
"Bushido nás zabije," zabručel jeden z mužů, ten vyšší.
"Ale ne, jen nás sem zítra pošle znovu. Ale nedivím se mu, ten kluk je výstavní kousek, jen co je pravda. Kdybych mohl, vzal bych ho k sobě pod střechu, o tom žádná. S ním se člověk určitě nenudí," krátce se zasmál menší z mužů.
"Vol slova, kdyby se to dozvěděl Bushido, letěl bys jak namydlenej blesk a ještě by ses zblízka seznámil s jeho pěstí. Víš, že na svý svěřence nenechá sáhnout, chová si je jako oko v hlavě."
"Já vím. Tak jdeme, ať máme to oznámení už za sebou," zamumlal skrze pevně sevřené rty muž, který přes svou vypracovanou muskulaturu měl stále laskavý pohled. Oba dva muži se nakonec lehce rozladění, ale veselí, znovu vydali na cestu městem, zatímco Bill zůstal jejich směrem zírat s otevřenou pusou. Kdo je kruci Bushido a proč by zrovna on měl patřit k jeho svěřencům?
Několik minut poté, co muži odešli, se Bill pomalu plazil dolů po přepravkách hrozících spadnutím každou vteřinou. Moc dobře věděl, že by se to doopravdy stalo, kdyby se na ně ještě někdy jen pokusil postavit - už teď mu bolestí sténaly pod nohama. Zároveň ale moc dobře věděl, že ti muži, ať už to byli kdokoli, se ho jen tak nevzdají, dokud ho nedostanou. A on nikdy nepatřil k nejsilnějším bojovníkům. On totiž nepatřil ani k těm slabým.
.
*
.
"Děláte si ze mě srandu? Jak vám mohl utéct devatenáctiletý kluk, který váží patnáct kilo i s postelí?!" hlasitě zaburácel Bushido, když před ním dva svalnatí muži vyslovili fakt, že nesplnili zadaný úkol. Toho chlapce svěřil těmto dvěma mužům jen kvůli tomu, že oni NIKDY nezklamali. V den, kdy dostali úkol, ho také splnili, a právě z toho důvodu se mu nechtělo věřit, že tentokrát zklamali.
"Divil byste se, jak je mrštnej, šéfe. Sice vypadá, jak kdyby ho roky nikdo nekrmil, ale v nohou má takový rychlosti!" odfrkl si Michael.
"To mě nezajímá," zavrčel Bushido. "Pokud ho zítra večer nebudu mít v domě, končíte, pánové. Nedovolím, aby se někdo jako on trmácel na ulici. A teď vypadněte," unaveně mávnul rukou, zklamán jejich výsledkem. Posadil se na kraj stolu, pohodlně pokrčil nohu a vyhlédl ven z okna. Právě odcházel Mathius, který si během pár týdnů zajistil slušnou práci a bydlení, Bushido byl pyšný, že se dokázal postavit na vlastní nohy tak rychle, protože u sebe měl chlapce, kteří práci nesehnali ani po měsících. Ale Bushidovi to nevadilo, považoval to za své poslání a chlapci mu to vraceli pomocí v kuchyni, při úklidu nebo jiných činnostech, na které jinak najímal profesionály.
Osobnost Billa Kaulitze mu v domě ale chyběla. Na ulicích sice vždy sbírá jen skvosty něčím výjimečné, ale tenhle chlapec… ten byl největším skvostem mezi ostatními a on ho chtěl u sebe doma. A to nejen kvůli jeho uhrančivým očím.
 


Komentáře

1 Aislin O'Callaghan | Web | 4. ledna 2012 v 16:24 | Reagovat

Jsem bez dechu!

Nechápu Billovu rodinu, vždyť není nic hrozného, že je homosexuál, ale tak každý má pochod mentality poněkud jiný, chápu! Alespoň, že Tom se na něj nevykašlal!

Už aby tu byl druhý díl, jinak zešílím :D

2 Elza | Web | 4. ledna 2012 v 17:51 | Reagovat

Německý nadpis! Už tím si mě navnadila, takže až bude víkend, určitě si to přečtu a napíšu svou reakci. Těším se, těším.

3 Jezinka | 4. ledna 2012 v 17:56 | Reagovat

Ach, ach... bylo by to tak poutavé a hezké, ale.
Není to Tvá chyba, píšeš opravdu velmi dobře (vždyť mám mnoho let tu čest sledovat Tvou tvorbu), ale přála bych si, kdyby se to dílo netýkalo TH. Vsuktku. Ráda bych se těšila na další díly, ale přiznávám, že je číst nebudu a to z tohoto prostého důvodu. Stejně jako jsem kdysi fanfikce vyhledávala, tak mě už teď neoslovují.

Nicméně přeji hodně zdaru, určitě potěšíš mnoho lidí, i sebe a prožiješ přes písmenka mnoho krásných příběhů.

4 Saline A. | E-mail | Web | 4. ledna 2012 v 18:04 | Reagovat

[1]: Wow, děkuji! :D Ono to dále bude vysvětlené ještě trochu víc, mám v plánu vyprávěcí díl. :)

[2]: Muhehe, jsem ráda, že navnazuji právě ně němčinu! ^^ Já se zase těším na tvou reakci, děkuji! :))

[3]: Však já tě chápu. :) Je to pro tebe něco, co pro mě ve většině případů znamenají povídky bez TH. Já se raději uchyluji k tomu, co je mi známé a co je známější čtenářům, jinak rozepsané slashe mám, ale... Ale.
Ale moc děkuji za vlídná slova, vážím si jich. ♥

5 Fee | Web | 4. ledna 2012 v 22:45 | Reagovat

Víš, že to miluju nejvíc. I když mě teď mrzí, že už to z poloviny znám a tudíž mám za sebou všechny dojmy. Beztak to bude moje nejoblíbenější Billshido (přirozeně po mých vlastních povídkách :D). ♥
Doufám, že k tomu vznikne nějaká montáž - jsem ochotná ti s radostí přenechat nějaký Billshido obrázek z mojí rozsáhlý sbírky. :))

6 Saline A. | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 16:57 | Reagovat

[5]: Polovinu neznáš, všechno za pochodu měním. :D Děkuju moc ♥
wow, montáž bych brala, ale nemá mi jí kdo udělat. :D

7 Elza | Web | 6. ledna 2012 v 17:29 | Reagovat

Buďme upřímní. Na povídku jsem se těšila, je pravda, že je napínavě napsaná a četla se dost rychle. Nicméně každá věc má své ALE a tahle u mě nebude výjimka. Popravdě není to můj šálek čaje, nedokázala jsem se do děje moc vžít. Nemohla jsem sympatizovat ani s jednou osobou... Je mi líto, vážně jsem se tešila, ale čtení této (pro někoho jistě zajímavé) povídky by mi bylo proti srsti. Hodně čtenářů, Elza.

8 Saline A. | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 17:33 | Reagovat

[7]: Nezlobím se, jsem ráda za názor a objasnění co a jak. Děkuji ;)

9 beepinka | 9. ledna 2012 v 17:59 | Reagovat

Opravdu skvělé! Krásně píšeš. Komentovala jsem i na twc blogu,ale myslim,že vůbec nevadí,když hodim koment i sem,protože tahle povídka si to fakt zaslouží. Je to velmi zajímavé a jsem zvědavá,co nás všechno čeká. :)Moc se mi to líbí.

10 beepinka | 9. ledna 2012 v 18:03 | Reagovat

[9]: Jo a ještě jsem chtěla napsat,že jsem ráda,že jsem si tu povídku otevřela a přečetla..,protože já jsem přemýšlela,jestli to číst,jelikož to je Billshido. Miluju totiž twincest. Jsem prostě twincestní duše. Zbožňuju prostě pár Bill/Tom...,ale nakonec jsem fakt ráda,že jsem si to přečetla ,protože se mi to velmi líbí. Že bych si oblíbila i Billshido?..hm...uvidíme :D možná díky této povídce jo :D :)

11 Saline A. | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

[9]: Jsi zlatíčko, opravdu jsi hrozně moc hodná ♥
Wow, to jsem velmi, ale velmi ráda! :D Musím ale říct, že jak už jsem psala, já jsem v tom také úplný nováček, ale najednou je to prostě tak... O_O A já každou Billshido povídku hltám, protože ty kontrasty mezi Billem a Bushidem... Hmmmm ^^
Jinak, některé twincestní povídky tak mám, takže pokud chceš, můžeš zabrousit v archivu tady u mě, nebo na twc blogu :) Teď si bohužel vůbec nevybavuji, zda jsem viděla tvůj komentář u DL nebo ne, takže nevím... :D Pardon =/

12 beepinka | 9. ledna 2012 v 20:53 | Reagovat

[11]: :) ♥
Jn,to jsi vystihla...ty kontrasty jsou prostě síla ..to žeru! Začíná se mi to líbit.
DL jsem měla rozečtenou ,ale pak nějak nebyl čas a já jsem to mezitim zapomněla,takže se k tomu někdy vrátim. Skončila jsem asi u 7.dílu..nebo já nevim..,ale nejspíš na to někdy mrknu znovu. Docela mě to zajímá a už jak jsem to předtim četla,tak vim,že jsem si říkala,že je to zajímavé. A opravdu se mi líbí tvůj styl psaní. :)

13 Saline A. | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 21:05 | Reagovat

[12]: Jsem ráda, že jsem někoho navnadila na něco, v čem jsem  i já nová. :D :)
Wow, to jsi skončila hodně na začátku! :D Ale nezazlívám ti to, naopak to chápu. :) Čas je zrádce ;)
Děkuji moc, vážím si toho! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.