Vztah k povídkám

26. prosince 2011 v 13:40 | Saline A. |  na téma

"Pro spisovatele existuje jen jediná záchrana: psát."

Raymont Chandler

Šestá třída, usilovné přemýšlení o výběru volitelného předmětu. Vybrat si konverzaci v angličtinu, kterou nesnáším či literární výchovu, která mě nikdy nebavilo? Slovo dalo slovo a já za týden od výběru seděla na Literární výchově. Ze začátku mě to absolutně nebavilo, protože psát na téma (které obsahovalo jedno jediné slovo) pro mě není to pravé ořechové ani teď, natož v šesté třídě, kdy mnou cloumala puberta a snaha se bouřit. Pak ale jednou jsme dostali soutěžní téma "Vzdělání kráčí ruku v ruce s kulturou" a drahá paní učitelka mou práci vybrala jako soutěžní. Nijak jsem to nehrotila, nenervovala se, ale když za mnou jednou uprostřed hodiny přišel ředitel s tím, že by mi velmi rád předal diplom za 3. místo z regionálního kola, nevěřícně jsem na něj zírala a když odešel, nevěřícně jsem zírala na ten diplom. Nevím, jestli ve mně lásku k psaní rozpoutalo už tohle ocenění nebo až ocenění z rukou našeho starosty, ale najednou mi někdo z vyšších sfér řekl, že jsem dobrá, že píšu skvěle a mě to nějak popohnalo.
Začala jsem si psát nejprve do šuplíku, ale když jsem našla stránku blogu s tím, že si můžu vytvořit svůj, začala jsem to psát sem. Psala jsem jednu povídku za druhou, spoustu jsem jich ani nedokončila, ale pořád jsem nechápala, co pro mě povídky znamenají.
Až jednou, po velmi ošklivém rozchodu, kdy jsem týden doma chodila jako bez duše, jsem si sedla k čistému papíru a psala, psala a psala. Napsala jsem dopis, při kterém jsem vyplakala snad všechny slzy v těle, ale s poslední tečkou dopadla i poslední slza a já se cítila lépe. V tu chvíli mi došlo, co všechno pro mne psaní znamená.
Vzdala jsem se hloupých puberťáckých povídek na pokračování a začala jsem psát krátké jednodílné povídky. Staly se mou útěchu při špatné náladě, při další hádce s otcem nebo naopak jsem se toužila podělit o svou radost. Povídky se pro mne staly vším, psala jsem pořád - před školou, po škole, ve škole, po večerech, dávala jsem přednost povídkám před pobíháním venku.
V dnešní době, kdy už mám přeci jen vyspělejší názor, pro mne znamenají realizaci mých myšlenek, mých přání, mých tužeb a nástroj k poznání nových přátel, protože přiznejme si to - kolik z vás, drazí bych poznala, nebýt mých povídek? ;) (Převážně tedy DL. :))
K povídkám se budu vždycky ráda vracet, i když budu mít zaměstnání a kopu dětí, protože povídky jsou mým životem.

Za téma děkuji Chris* :))

 


Komentáře

1 Fee | Web | 26. prosince 2011 v 14:00 | Reagovat

Jé, ten první odstavec mě odzbrojil, tohle jsem o tobě vůbec nevěděla. :) Každý máme svoji vlastní unikátní cestu, jak jsme k tomu přišli, a ačkoliv to třeba není nic strhujícího... Psaní je svatost, až teprve díky němu jsem zjistila, jak moc může být život naplňující, a že aspoň něco za to stojí.
Ráda jsem se o tobě tohle dozvěděla. :) A za citát tisíc pusinek! :-*

2 Saline A. | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 14:03 | Reagovat

[1]: Nikdy jsem se mou počáteční averzí k psaní nijak nechlubila. :D
Přesně tak, psaní je svatost. :) Lépe bych to nenapsala :)*
A tisíc pusinek tobě za komentář! :))*

3 Aislin O'Callaghan | Web | 26. prosince 2011 v 16:15 | Reagovat

Tvůj blog jsem objevila asi před 4 dny, už ani nevím, přes koho. Zaujal a musela jsem si ho hned uložit do lišty oblíbených položek.
Moc se těším na nějakou tvou novou povídku, nebo jednoduše na cokoliv, co napíšeš.
Něco bych ale určitě měla napsat právě k tomuto článku.

Dost mne překvapilo, že zrovna přes školu jsi oběvila své pravé já. Chápu, že každý máme jiné cesty a každého v životě čeká něco jiného ale i tak ti gratuluji. Jak k tomu, že jsi v psaní našla kus sebe tak dávnému diplomu, který ti neustále musí připomínat, jak strašně jsi dobrá, i kdyby ti to nikdo deno denně neopakoval.

Myslím, že zrovna ty, se ve světě pisálků, rozhodně neztratíš.

Jen tak dál

Aislin

4 Saline A. | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 16:29 | Reagovat

[3]: Jéé, tak to jsem moc ráda, že jsem takhle zaujala a vážím si toho! :))

Přestože na školu nerada vzpomínám, protože jsem tak prožila krušné časy, zrovna tahle věc je ve vzpomínkách silná a barevná, protože je to opravdu mé já. :)

Děkuji moc, těchto slov si velmi vážím. :))

5 Shadow. | Web | 26. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

Naprosto Tě chápu. Lásku k psaní jsem získala podobným způsobem. :)
Jsem moc ráda, že píšeš, protože i když jsem nečetla všechny povídky, těch pár jich stačilo, aby mě utvrdily v tom, že píšeš krásně a že máš talent. ;)

PS: Dřív, když jsem narazila na Tvůj starý blog, jsem se úplně zamilovala do pojmenování rubrik. :D Vždycky jsem si říkala, jak Tě to mohlo napadnout.

6 Saline A. | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 17:03 | Reagovat

[5]: Vážně? :) Jsem ráda, že v tom nejsem sama ;D
Děkuju vážně moc, i když já si to nemyslím ;D

Oh, vážně? :D A víš, že já také nevím? Prostě jsem tam něco hodila a nechala to být. :D

7 Syhrael | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 18:28 | Reagovat

Jsem ráda, Žábo, že to bereš takhle s nadšením, "sportovně" :D a něco to pro tebe znamená :o)) <3 tak by to mělo být :))

8 AngeliQue | Web | 26. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

ááááááááááách ten design !! ♥

9 Saline A. | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 23:19 | Reagovat

[7]: Mně nic jiného nezbývá :D A znamená to pro mě vážně hodně. :)

[8]: Krásnej, že jo, že jo? :D

10 AngeliQue | Web | 27. prosince 2011 v 0:00 | Reagovat

ty voho .. :D to není fér, vracím se na blog.cz a jdu ukecávat Syhy (a kopat, kousat...) :D

11 Saline A. | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 0:21 | Reagovat

[10]: :D :D  Muhehehe. :D To je trest za blogspot. :D

12 Chris.* | Web | 28. prosince 2011 v 20:17 | Reagovat

Dojala mě poslední věta! :D  Vážně mě to úplně chytlo.. je od tebe milé, že na to myslíš už teď! :D Doufám, že se tvůj názor ke psaní nezmění, a že nás budeš i nadále obdarovávat svými klenoty v podobě povídek! :)

13 Saline A. | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 21:41 | Reagovat

[12]: No, já hlavně věřím tomu, že budu mít kopu dětí a psaním si budu vydělávat, ale nemůžu to cpát úplně všem, že jo že jo. :D To bych přeci nešlo. :D
A neboj, nenechám nikoho, aby mi změnil názor na psaní, i kdyby mi řekl, že píšu sebehůř, vím, že přeci jen trochu umět psát musím, jinak by to ta trocha lidí nečetla. ;) A navíc se říká, že spisovatelé jsou nejlepší po smrti, tak umřu a vy koukejte vydělávat penízky pro moje děti! :D

14 Janiss | Web | 29. prosince 2011 v 10:13 | Reagovat

hmm výborně napsáno a teda se nedivím že jsi skončila v té literální výchově(mimochodem takový předmět slyším prvně) mě by třeba do konverzace aj už nikdy nikdo víckrát nedostal:Dty  3 roky mi stačily:-p

15 Saline A. | Web | 29. prosince 2011 v 17:58 | Reagovat

[14]: No u nás to byly volitelné předměty a to se tam prsklo první, co se zamanulo, později se to změnilo na mediální a to jsem už odešla ;) No, já právě na základce kategoricky aj odmítala. :D Kdybych jí na SŠ neměla povinnou, ani teď bych jí neměla. :D
A moc děkuji. :))

16 Jantárek | Web | 29. prosince 2011 v 22:30 | Reagovat

Úplně tě chápu! Když jsem si měla vybrat čím chci být, tak čeština to rozhodně nebyla..ovšem teprve teď, po několika letech, jsem přišla na svou opravdovou vášeň a touhu. Psaní. Básně. Texty písní. Je to jako droga, která mi dává pocit štěstí, seberealizace. Jedna z věcí, díky kterým se mohu odreagovat.
Moc ti to přeju, a těší mě tvůj úspěch:) Doufám, že tě psaní bude bavit i v budoucnu, a přinese ti tolik radosti jako do teď :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.