Doppelleben 34.

26. září 2011 v 15:23 | Saline A. |  Doppelleben
S košilí ledabyle navlečenou na má ramena tak, že mi na jedné straně úplně sklouzávala dolů, jsem seděl na posteli s otevřeným notebookem ve snaze najít na internetu něco, co by mě alespoň trochu zaujalo jako dekorace k novému nábytku. Všechno, co včera přivezli, jsme si rovnou nechali postavit na místo, abychom se s tím nemuseli tahat my s Tomem, a zároveň jsme si od mamky přivezli všechny věci, co nám zbyly, a vzhledem k tomu, že toho moc nezbylo, musel jsem ještě Toma přinutit k nakoupení nového oblečení, což by neměl být zas až tak velký problém. Mnohem větší problém jsem viděl v tom, co jsem si pomyslel, když jsem se prohlížel v zrcadle. Od toho incidentu na záchodech jsem o sobě vážně pochyboval, což zapříčinilo i to, že jsem s Tomem včera nechtěl spát. V hlavě mi strašily tisíce myšlenek a já jim pomalu podléhal. Jsem ošklivý a vypadám jako žena! Jsem ošklivá žena!


"Dobré ráno," něžně mě políbil na odhalené rameno Tom, když se ke mně doplazil.
"Ahoj," zašeptal jsem.
"Už je Ti lépe?"
"Tomi, vypadám jako žena?" vyhrkl jsem, ignorujíc jeho předchozí otázku.
"Co Tě to napadá, Bille?" něžně mě objal kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno. "Jsi ten nekrásnější muž, kterého znám, ano? Jsi výjimečný a originální, a proto Tě já a celý svět milujeme, hm?"
"Ale ty nejsi gay, přeci."
"Ptal ses mě někdy, jaké orientace jsem?" ušklíbl se.
"Ne, ale… Jaké?"
"Jsme dvojčata, tak hádej, miláčku," pousmál se. "Nikdy jsem Ti to neřekl, jelikož jsem to nepovažoval za nějakou důležitou věc, vždyť je to jen orientace. Ale myslím, že kdyby se mi nelíbili kluci, kvůli Tobě by se mi určité typy líbit začaly."
"Jaké?" pípnul jsem nesměle.
"Neskonale krásné a dokonalé," zašeptal mi do ucha. Hbitě jsem se otočil a velmi pevně ho objal, aby věděl, jak moc si jeho slov vážím. "V tom byl včera zakopaný pes?"
"Potkal jsem na záchodech v tom centru chlápka, co si myslel, že jsem žena," tiše jsem přiznal.
"Proč jsi mi to neřekl? Mohl jsem mu spláchnout hlavu."
"Nečekal jsem, že mě to tak vezme, a když se to stalo, doufal jsem, že se z toho vyspím. Netušil jsem, že teď, po tolika letech to ve mně vyvolá vůbec nějaké pocity. A já vím, že ten chlápek byl idiot, ale najednou jsem v mém slovníku nenašel jinou odpověď, než aby si nechal vyšetřit oči. Teď bych ho poslal minimálně tam, kam slunce nesvítí, ale prostě… Já nevím," povzdechl jsem si.
"Příště Tě nenechám jít samotného."
"Tomi, jen jsem se chtěl upravit, byla to náhoda."
"Tenkrát ses chtěl taky jen upravit," posmutněle zamumlal. "Pamatuješ?"

FLASHBACK
"Dobrý večer, slečno," ozval se za mými zády drsný hlas. Odvrátil jsem hlavu od svého zrcátka a otočil se směrem k muži, jež a mě promluvil.
"Nejsem dívka."
"Oh, tím lépe pro mě, ne?" zvrhle se usmál, přičemž popošel o pár kroků ke mně.
"Měl bych jít, čeká na mě můj bratr," zamumlal jsem, ale když jsem kolem něj chtěl projít, drsně mě přirazil na zeď a přitiskl se na mé tělo. "Pusťte mě!" zoufale jsem vykřikl.
"No tak, je páteční večer, noc jak dělaná pro to, abychom si užili!" rukama mi sjel na zadek.
"Dejte mi pokoj!" snažil jsem se ho odstrčit, ale to už se mi sápal na rty, které si bral. Když jsem ho nepustil ani za bránu mých zubů, rukou mi stiskl rozkrok tak, až jsem bolestí vykřikl, čehož on využil, aby se dostal do útrob mé pusy. Cítil jsem, jak mi svůj jazyk strká hluboko do krku a chtělo se mi zvracet, místo toho jsem ale nechal téct slzy. Bylo úplně marné snažit se bránit, protože ten chlápek měl neuvěřitelnou sílu, jen jsem se děsil, že bude chtít víc, což mi mohlo dojít, že bude chtít.
"Bille, nemohl bys prosím Tebe…" vtrhnul dovnitř znuděný Tom, ale sotva viděl můj vyděšený výraz a ruce chlápka, jak mi bloudí pod tričkem, vrhnul se na něj a odhodil ho na protější zeď. "Táhni od mýho bratra!" zuřivě do něj mlátil pěstmi a kopal tak dlouho, dokud neměl jistotu, že se minimálně čtvrt hodiny nepohne ani o milimetr.
"Jsi v pořádku?" opatrně mě chytil za obličej.
"J-jo," vykoktal jsem a udělal k němu malý roztřesený krok. Tom pochopil a okamžitě mě schoval do své náruče.
"Pojďme domů," zašeptal mi do vlasů.
KONEC FLASHBACKU

"Uh," zamumlal jsem. Tělem mi projel přesně ten stejný pocit, jako tenkrát, nevědomky jsem se otřásl. "Časy se mění."
"To ano, Bille. Ale k horšímu," něžně mě políbil na čelo.
"Já vím, ale tenkrát to bylo všechno jiné."
"Jo, tenkrát Tě chtělo znásilnit mnohem víc mužů," odsekl.
Znovu jsem se otřásl, přičemž jsem si všiml husí kůže, která se mi objevila na nohou. Nijak jsem Tomův výrok nekomentoval, věděl jsem, že to nemá cenu. Sem tam se mi hlavou mihnul obrázek nenechavých dlaní, které mě hladově a drsně "hladí" po těle a na rty, které mě zuřivě líbají. Na zeď, která mě škrábala do zad a na pistoli, kterou jsem cítil za opaskem toho muže. Tom měl spousty štěstí, že stihnul zaútočit, než si ho vůbec všiml, jinak tu Tom dnes vůbec nemusel být.
"Promiň," zamumlal.
"Nech to být," pousmál jsem se. "Jsou to jen… slova a vzpomínky. To nejhorší je snad za námi, už to bude jen dobré. Tak dlouho, jak budeme spolu, budeme v pořádku, okey?"
"Stejně o Tebe budu mít pořád strach."
"A já budu mít strach pokaždé, když se s někým budeš muset prát."
"Vždycky to dělám pro Tebe," tiše mi zamumlal do krku, na který mi vtiskl jemný polibek, zatímco ruce zabořil do mých vlasů.
"Já vím. Ale ne vždy můžeš vyjít jako vítěz, Tomi. Jsou lidi, kteří mají věci, co pouhé pěsti hravě zastaví, víš? Můžou Tě klidně zabít, zrovna tenkrát, možná jsem Ti to neřekl, ale ten muž měl u sebe pistoli, Tome. Nevím, co by se stalo, kdybys neměl na své straně moment překvapení."
"Nějak bych to zvládnul."
"Proti smrti nic nezmůžeme, Tomi. Musíš být opatrný, nepřežil bych to tu bez Tebe," něžně jsem zajal jeho rty mezi své.
"Stejně jako bych já nepřežil bez Tebe," oplatil mi polibek.
Naše jazyky se jemně proplétaly, zatímco Tomovy dlaně pevně držely můj pas.Vyzařovala z něj zoufalá snaha zastavit čas, abychom spolu mohli zůstat navždy, aby smrt zapomněla naše jména a tváře a nikdy nás nepovolala na druhou stranu, ať tam bylo cokoliv. Nevěděl jsem, co po smrti přijde, ale bylo by mi to úplně jedno, kdybych měl jistotu, že Tom tam bude semnou.
Mělce jsem zasténal, když mi Tom košili svlékl a něžně mě líbal v oblasti klíčních kostí. Moje erotogenní zóna byla zasažena, srdce mi zběsile tlouklo, až jsem se bál, že budu mít infarkt. Zoufale jsem se držel kolem Tomova krku a prosil, aby nepřestával, přestože jsem věděl, že to nemá v plánu.
"Nikdy mě nesmíš opustit, Billy."
"Já Tě nikdy nechci opustit. Chci s Tebou zůstat napořád," zašeptal jsem. V rychlosti jsem mu svlékl boxerky, ve kterých spal. Chtěl jsem cítit jeho tělo na svém beze všech zábran, chtěl jsem ho cítit v sobě. "Tomi!" zakňučel jsem, když mě stále pouze líbal na krku, ramenou a hrudníku.
"Tohle ještě není konec, Billy, nemusíš spěchat," jemně mě pohladil po tváři.
"Nemluv o konci. Žádný nepřijde, nesmí!" zoufale jsem ho políbil, zatímco jsem na něj, bez jakékoli předchozí přípravy opatrně dosedal. Nohy jsem si obtočil kolem jeho pasu, abych mu byl co nejblíže. Mlčky se na mě díval s veškerou něhou v očích i srdci, a ve chvíli, kdy jsem začal sám přirážet, mě Tom políbil tak, že se mi oči protočily vzhůru.
"Konec může přijít dřív, než si myslíš."
 


Anketa

Čtu Doppelleben

Ano

Komentáře

1 tenshi88 | 26. září 2011 v 15:36 | Reagovat

Krásný, tyhle poslední díly jsou takové...jiné. Víc zamyšlenější a vážnější. Jakoby přesně popisovaly i vývoj jejich vztahu, který se postupně vážnějším stal, přijde mi, že teď už to je o opravdovém vztahu. Akorát mě vždycky napne poslední věta, skoro u každého dílu. :) tak, že mě nutí se těšít na další. :)

2 Chris.* | Web | 26. září 2011 v 16:18 | Reagovat

Dneska jsem se na ten díl těšila celý den :) Opravdu úžasný dílek.. Pokaždé jsem zvědavá jak celá tahle povídka vůbec dopadne..Doufám, že dobře pro ty dva.. :) Každopádně, dílek byl povedený, a těším se na další :)

3 Danchen | 26. září 2011 v 16:55 | Reagovat

V tomhle je mi Billa líto, že se mu stalo něco takového, ale aspoň má vedle sebe takového hrdinu, který stojí vždy při něm :-)
Opravdu dobrý díl :-)
Nemůžu se dočkat dalšího pondělí :-)

4 Saline A. | E-mail | Web | 26. září 2011 v 18:05 | Reagovat

[1]: No a o to přeci jde, ne? :) Abych vás přinutila číst dál. :D Jsem ráda, že si všímáš toho vývoje. :))

[2]: Jsem moc ráda za tvé nadšení, vážím si toho. :)))

[3]: Jsem moc ráda za tvou chválu. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.