Live like we're dying

23. června 2011 v 19:46 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou

Přeji krásný večer,
ozývám se s náladou melancholickou s několika málo prvky sarkasmu a pesimismu, ale doufám, že se to v čánku neprojeví, přestože budu psát o tom, díky čemuž se mi takovéto nálady dostalo. -_-'
Vzhledem k tomu, že škola příští týden končí a my se denně díváme jen na nějaké filmy, jichž jsem valnou většinu viděla (Dobře, zatím jsem viděla úplně všechny), mám spoustu času na psaní a přemýšlení, což není zrovna moc dobré, ne u mě.

Pamatujete na pana M.? Hmpf. Byli jsme tři měsíce bez kontaktu, na což jsem si špatně, ale přesto zvykla (ostatně jako pokaždé, když mě nechal vyšumět ze svého života a já se v jeho očích na ulicích stávám průhlednou, či co). Jenže, pak se začal ozývat. Ve chvíli, kdy už jsem byla smířená se situací, necítila jsem moc záště a byla jsem schopná podívat se na něj přes silnici, aniž bych měla chuť rozběhnout se proti němu a ukopnout mu hlavu (Což bych v životě nedokázala, ale minimálně facku bych mu asi dala). Zase. Asi bych si měla zvykat, že má umění objevit se v nejhorší dobu na nejhorším místě a veškeré moje sebeovládání a smířené myšlenky poslat do velmi hlubokého příkopu, ne-li odpadní roury.
Včera jsme si psali. Bylo to dobré, všechno fajn, než mi napsal, že mě má rád, a že se zase ozve. Do očí mi vhrkly slzy zlosti a všechno, co se ve mně dusilo celého čtvrt roku, jsem na něj vysypala stejně tak, jako bych mu do obličeje nejraději chrstla chilli omáčku, horkou. Bohužel pro mě, furt mi opakoval, jak mě má rád a bla bla bla bla, další miliarda keců, které mu po tom čtvrt roce sotva budu žrát (pardon za ten výraz, ale jinak to nejde). Ne, dobře. Vím, že mě má rád. Já ho mám také ráda, celých šest let, co ho znám. Prošla jsem si obdobím zachraňování jeho života, obdivu, bezmezného přátelství, hádek, ignorace, až jsme se dostali sem, ale vždycky jsem ho měla ráda, protože to byl člověk, který mě vždycky znal nejlépe, mohla jsem s ním probírat sny, aniž by se mi vysmál. Vždycky mě podporoval, fandil mým snům a přáním, pomáhal mi s jejich realizací. Nesmál se mému hudebnímu vkusu, podporoval mě. Byl to Přítel s velkým P. Ale teď...?
Ví stále, co je mým největším snem? Ví jakého autora mám nejraději? Ví jaká skupina proplouvá mým životem aniž by zmizela? Ví kdo je moje nejlepší přítelkyně? Ví proč se mi na tvářích objevují slzy?
Kde byl, když můj táta dostal mozkovou mrtvici a já zoufale potřebovala jeho objetí? Kde byl, když mi zemřela teta? Kde byl, když mi zemřela kamarádka? Kde byl, když jsem měla nepřekonatelné problémy ve třídě a psychicky jsem se hroutila? Pryč.
A já se bojím, že jednou už se nevrátí. Bojím se, že jednou tu budu sama a jen marně budu vzhlížet k jeho domu s nadějí, že ho zahlédnu. Bojím se, že jednou už se na mě nebude usmívat. Bojím se, že už mě nikdy neobejme, neusuší mi slzy a neřekne, že všechno bude v pořádku. Bojím se, že už tu pro mě nebude. Mám takový neuvěřitelný strach! A bojím se, že tenhle strach nikdy nezmizí, protože nemám jistotu, že tu semnou zůstane. Kdysi jsem věřila, že tu pro mě bude, ať se stane cokoli. Ale poslední dobou tu víru ztrácím...

Fajn, tak jsem to ze sebe vypsala. Teď bych si měla zalézt pod peřinu a nechat tiše stékat slzy po polštářích, protože to ze sebe potřebuju dostat ven, ale mnohem víc bych si přála, kdybych se mohla vyplakat v jeho uklidňujícím objetí.

Saline A.

PS: Pokud sis to přečetl, M., tak prosím, jen... mi nic nevyčítej.

PS2: Design je nový, jak jse si všimli a je od Syhrael, tak jí pěkně poděkujte a pochvalte jí, potvůrku, protože se jí to povedlo. ;) ♥
 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 24. června 2011 v 2:57 | Reagovat

design je nádherný. To na začátek :)
Dále asi nebudu tak vstřícná. Bojím se o Tebe. Tohle přesně mi "něco" nebo spíš "někoho" připomíná. Ozvat se jen kdy je to dobré pro něj, a držet si Tě u sebe slovíčkama, která ví že se tě dotknou. Buť opatrná, protože těško říct zda to myslí vážně.
Mezi námi, kdyby myslel, dávno by nechal tu svou krávu a něco udělal! Nechce tě ztratit, to je evidentní, ale má to cenu když ti to ubližuje? Někdy je přímá zlomenina lepší, než nějaké to nalomení, jak to bylo ve Stmívání. Podle mě by byl nejlepší přímý řez. Chvíli to bude bolet, ale mnohem lépe se to uzdraví. Takhle se totiž můžeš trápit taky donekonečna.
P.s.: Až mu budeš chtít dát tu facku, napiš a já mu přijdu ukopnout tu hlavu :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 24. června 2011 v 13:07 | Reagovat

Já vím, vždyť je evidentní, že to, co jsi měla ty, mám teď já, akorát já nána blbá se prostě svýma radama držet nedokážu, ale to, cos napsala, je všechno pravda, já to vím. Jen je těžké opouštět to, to víš zase ty. ;)

PS: Tohle mě vážně pobavilo!!! :DD

3 Trista | 24. června 2011 v 18:35 | Reagovat

Design je skvělý, a uhodla jsem od koho je, bez toho,abych si to přečetla...její laye jsou vždycky originální ;)

A teď k článku...och, já nevím jak ti pomoci s tím...jenom mám pocit, že ten M. je tak trochu sobecký, neboli možná i cynický...prostě to není od něj hezké, když se objaví jenom tehdy, kdy to potřebuje zrovna on...a chápu jak se asi cítíš...lidé nám můžou říkat, že nás mají rádi, ale vždycky se chovají přesne opačně...ne podle toho, co nám říkají...řekla bych, že tvůj strach z toho, že se jednou stratí a pak se nevrátí je oprávnění...lepší by bylo se na něj znovu nevázat...lepší radu nemám...ačkoli tě to bude bolet ještě dlouho...ale věřím, že se z toho dostaneš, ty jsi silná osobnost...a po všem, co se ti stalo, se pořád držíš nad hladinou...prostě ti věřím, že to zmákneš a pořád máš tady nás...tvé kámošky ;)

4 Trista | 24. června 2011 v 18:37 | Reagovat

[1]: a [2]: ..k tomu ukopnutí hlavy a fackování bych se zcela ráda přidala? co bych mohla dělat? :D napište několik návrhů, něco si vyberu :D

5 Saline A. | E-mail | Web | 24. června 2011 v 21:19 | Reagovat

[3]: Ano, její laye jsou vždycky poznat na sto honů. :)

Já vím, nevázat se, ale copak to po šesti letech ještě jde? Ve chvíli, kdy jsme bez toho kontaktu, tak si nějak zvyknu, ale pak když se zase objeví, tak se chovám jako feťák, který touží po své droze. =X

Tak já nevím, můžeme zkusit třeba i.. já nevím. :D Něco si vymysli. :DD

6 Trista | 24. června 2011 v 23:04 | Reagovat

[5]: Děkujiiii, zlato vážně...hihi mě to potěšilo :P

No, tak jako nevím, co si vymyslet...hmn, a nemáš jeho fotku, já bych ho chtěla vidět, mail znáš, kdyby náhodou :P
Ale, jako já to znám...prostě už jsem zažila kdysi takové něco...byl v mém životě kluk, pro kterého jsem měla slabost, i když jsem byla zadaná...byl to kámoš mýho bývalýho a drželo mě to hodně dlouho, naštěstí, už mě to před dvěma lety pustilo...jinak bych si dokafrala vztah s mým miláčkem nadobro...ale prostě jsem se musela pozbírat, kašlat na to, co mě na něm přitahovalo..a podařilo se :P

7 Saline A. | E-mail | Web | 25. června 2011 v 10:19 | Reagovat

[6]: Omlouvám se, ale fotku rozesílat nebudu, abychom zanechaly alespoň nějakou tu anonymitu. ;)
Ne ono nejde o lásku, tady jde o přátelství, o silné přátelství, o nic víc... Už. To nejsilnější už mě pustilo, teď je to už vážně jen na bázi přátelství.

8 Trista | 25. června 2011 v 15:43 | Reagovat

[7]: Jo,. tak já chápu obojí...tak já jenom kdybys chtěla, když ne, tak ne...ještě že jsem natolik chápavá holka :P hihi
A jak jde víkend?

9 AngeliQue | Web | 25. června 2011 v 20:15 | Reagovat

No jo :D ... Ale kdyz se od toho oprostis tak je to ten nejlepší pocit.. :D a k někomu kdo ti hrozne ublizil cítit jen to co máš cítit(nechci psát nenavist protože mi to přijde jako silný slovo, ale.... :D) a zadnou lásku jeste lepší.. Chce to čas no :)

10 Borůvková | Web | 26. června 2011 v 12:35 | Reagovat

Hm... neměj strach. Strach umí zničit tolik věcí... vím to z vlastní zkušenosti. Takže ho odchoď a.. a.. běž si užívat, či co. ;)

11 Ligheua Ytchä | Web | 26. června 2011 v 13:20 | Reagovat

wow.. podobně se cítím. Po dosti dlouhé době jsem se ani nevím jak usmířila s bývalým přítelem a zároveň nejlepším kamarádem. Jenže.. bylo toho moc.. té bolesti.. chvíle, kdy jsem ho potřebovala a on místo toho objímal nějakou ****.. A to nasliboval modrý z nebe.

12 Saline A. | E-mail | Web | 26. června 2011 v 19:55 | Reagovat

[8]: Víkend? :D Ha, pila jsem! :D Napíšu o tom článek. :D

[9]: Já vím, já vím. :) Uvidíme, jak to nakonec dopadne. :)

[10]: Ale strach je součást života. ;)

[11]: Nemám moc v lásce ty vztahy z nejlepšíh přátelství do páru, protože už jsem několikrát byla svědkem, že to pak zničilo absolutně všechno.. =X

13 Trista | 27. června 2011 v 11:28 | Reagovat

[12]: Četla jsem! Ha :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.