Doppelleben 21.

27. června 2011 v 20:56 | Saline A. |  Doppelleben

"Dostali jste i jiné nabídky, než na focení?" rozmrzele zabručel Gustav, když si procházel námi přijaté nabídky.
"Neboj, pár jich je jen pro mě a Billa," věnoval Tom Gustavovi uklidňující úsměv. "Ale ještě jsme neprošli všechno, byli jsme unavení a brzy usnuli."
"Jo, to je vidět," hlasitě se rozesmál Georg a prstem ukázal na mě, ležícího v Tomově klíně a ospale mžourajícího do blízkého okolí.
Přesně, jak Tom slíbil, vzal si mě úplně všude, dokonce i na Gustavových bicích, které jsme museli důkladně očistit a promilovali jsme celou noc. Vzhledem k tomu, že jsme schůzku s rukama měli domluvenou na dopolední hodinu, jsme ani neměli moc času se vyspat, tudíž jsem naprosto vůbec nechápal, kde se v Tomovi bere tolik energie.

"Zkus se vyspat na tomhle gauči a pak něco říkej," odsekl jsem a zazíval do Tomova stehna. "Tomi, drbej mě," hodil jsem po něm smutnýma očkama a šťastně zavrněl, když prostrčil ruku pod mé tričko a začal mě nehty škrabkat.
"Párkrát už jsem tu čest měl," protočil očima a zakroutil hlavou.
"V tom případě neotravuj, Georgu a dej si na mě bacha, protože je tu Andreas a mluvil o Tobě," zavrčel jsem, zatímco Tom se hlasitě rozesmál.
"Bille, panebože, dej pokoj. Nevím, co se to s Tebou děje, ale jen se na sebe podívej! Chováš se jako malé dítě, schováváš se za Andyho, tady se vrtíš v Tomově klíně! Nedivil bych se, kdybys s ním spal v jedné posteli!" vztekle brblal Georg. Cítil jsem, že Tomovy ruce mi zabloudily na týl, ve snaze klidnit mě před hysterickým záchvatem.
"Když je mi smutno, tak jo!" odsekl jsem rozzuřeně. "Co Tě ksakru žere, Georgu? Víš moc dobře, že jsme se takhle s Tomem chovali vždycky! Žárlíš nebo co?"
"Víš ty co, Bille? Jdi do prdele!" vstal a měl se k odchodu.

"Sedni si zpátky na zadek a klid, oba dva!" okřiknul nás Tom. "Nejsme tu kvůli tomu, abyste se hádali, ale kvůli kapele, jasný?"
"Hm," vzpurně se posadil zpátky do křesla a pohled zapíchl do země. Gustav nechápavě kmital pohledem mezi mnou a Georgem, načež to zakončil zakroucením hlavy a hlasitým uchechtnutím. Chtěl jsem se ohradit, že mi to moc vtipný nepřišlo, ale raději jsem mlčel, jelikož Tom se na mě dosti výhružně mračil. Odfrkl jsem si a otočil se zády všem, ve snaze uniknout před jejich pohledy.
"Nezlob, miláčku, nebo nedostaneš dárek," zašeptal mi Tom do ucha a vtiskl na něj nenápadný polibek.
"Nech mě, Tomi," zamumlal jsem, stále nepatrně uražený. Ale zvědavý, co je to za dárek.
"Dobře," tiše se zasmál a odtáhl se.

Povzdechl jsem si do jeho břicha a zoufale se snažil usnout. Všechny mé snahy byly zmařeny, když k nám vtrhnul David. S plnou pusou vzteklých nadávek na stůl hodil štos novin a vrhl výhružný pohled na mě a Toma.
"Tak hele, vy dva!" spustil a já čekal, co dodá. "To, že jsem byl určitou dobu, mimo civilizaci neznamená, že se ke mně ty noviny nedostanou! Nechodil jsi náhodou před třemi měsíci s … Amandou nebo jak se jmenovala?" mrsknul po mně několik časopisů. Cítil jsem, jak sebou Tom cuknul, když spatřil úvodní fotografie.
"Rozešli jsme se," zamumlal jsem a okamžitě zamezil veškerým pohledům na fotografie, jelikož jsem se narval do koše. Všechny.
"A tohle má být jako co?" zamával mi před obličejem fotkou, kde se líbám s Chrisem.
"Můj přítel," zašeptal jsem, vnímaje Tomův bolestný pohled a zastavení pohybu jeho dlaně na mých zádech. "Nerozmazávej to, Davide."
"Jsou toho plné noviny po celém světě!" vztekle zachrčel.
"Mám z toho ostudu já, ne ty, Davide! Nech to být, všechno si to vyřídím já! Je to moje věc, nechci, abys do toho šťoural a jestli se Ti to nelíbí, můžeš klidně jít!" rozkřičel jsem se i já a vzpurně pohodil hlavou, usazujíc se na gauči.
"To jsem zvědavý, jak to chceš zvládnout!"
"Úplně normálně!"
"Nechte těch hádek, už toho mám dost!" rozkřikl se Tom. "Ty ho nech být, je to jeho věc a ty," otočil se na mě. "Ty přestaň být tak výbušný!"
Otevřel jsem pusu naprázdno a němě zíral na jeho záda, jak mi mizí z dohledu.

***

Seděl jsem ve svém pokoji, zíral z okna a čekal, než se Tom vrátí. Od té doby, co zmizel ve zkušebně, jsem o něm neměl žádné zprávy, krom té, že neví, kdy přijde a tu mi navíc neochotně vyřizovala Carrie. Bylo mi jasné, že je naštvaný nebo možná rozesmutnělý z těch fotografií v novinách, které nám David naservíroval na stříbrném podnose. Nebylo mi jasné, proč to udělal, když publicita je pro nás vždycky dobrá. Ať už ta dobrá nebo špatná, přičemž tohle si fanoušci zamilovali, vždycky byli šťastní, že mám přítele a ne přítelkyni, což pro mě bylo lehce nepochopitelné. Každopádně, Davidova reakce byla silně přehnaná.

S povzdechem jsem se postavil a přelezl do okenního výklenku, abych měl lepší výhled. Venku bylo krásně, děti si hrály na chodníku a vesele výskaly, přičemž rodiče si mezi sebou
uvolněně povídali o výchově svých ratolestí.
Pohled na ně mě naplnil pocitem rodinné soudržnosti, a také vědomím, že jsem dlouho nebyl za mamkou, určitě to s Tomem budeme muset brzy napravit.
"Bille?" ozval se tichý hlas ode dveří. Poplašeně jsem se ohlédl, s úlevou zjišťujíc, že je to Tom. Pomalu ke mně došel, ale velmi prudce mě políbil. "Promiň," zašeptal mi do rtů.
"Neomlouvej se, Tomi," opřel jsem se mu o rameno, když se posadil do výklenku těsně proti mně.
"Nebyl jsem připravený vidět ty fotky teď, když jsme spolu a musel jsem se s tím srovnat vzhledem k tomu, že teď o nás bude mediální zájem a budu to slýchávat ze všech stran," jemně mě objal kolem pasu.
"Promiň, že Ti ubližuju, Tomi. Potřebuji ještě chvíli, abych věděl, že mé rozhodnutí je správné."
"Dám Ti tolik času, kolik potřebuješ, Bille. Vím, že se rozhodneš správně," něžně se usmál a vtiskl mi polibek do koutku rtů.
"Děkuju. Jsi hodný."
"Zasloužíš si to. Zasloužíš si, aby se k Tobě každý choval jako k princi. Nikdo Ti nesmí ubližovat," mělce zašeptal, ruku boříc do mých vlasů.
"Já nejsem princ, Tomi. To ty. Ty jsi můj princ."
"V tom případě jsi má princezna," tiše se rozesmál. S úsměvem jsem kývnul a zabořil se do jeho hřejivého objetí. Nechal jsem se hladit po zádech, zatímco mi na krk vtiskával tisíce malinkých polibků. Vrněl jsem, pevně se k němu tisknul šťastný, že ho mám.
"Co dnes večer budeme dělat?"
"Co bys chtěl?"
"Válet se s Tebou v posteli," zamumlal jsem s úsměvem a nehtem přejel po vystouplé žíle jeho krku. "Později bychom mohli třeba vyzkoušet ta pouta."
"Ten nápad se mi moc líbí. Carrie pošlu za holkama."
"To budeš hodný."
"Já vím," zasmál se.

"Tomi?"
"Ano?"
"Miluju Tě," usmál jsem se.
"Já Tebe taky," zářivě se usmál a věnoval mi vášnivý polibek.
 


Anketa

Čtu Doppelleben

Ano

Komentáře

1 Andrea | Web | 27. června 2011 v 21:33 | Reagovat

Krásný díl - ostatně jako všechny :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 27. června 2011 v 21:41 | Reagovat

[1]: Děkuju! Vážně moc děkuju ♥

3 Fee | 28. června 2011 v 0:09 | Reagovat

Dneska to bylo kouzelný... mám hrozně v oblibě ty povídky, který se zaměřujou na jejich reálnej život, na kapelu... :)

4 Saline A. | E-mail | Web | 28. června 2011 v 13:33 | Reagovat

[3]: Vážně? :D A já si v tom zrovna moc nelibuji, protože mě ten jejich shon moc nebaví v povídkách. :D Ale děkuji. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.