Vzpomínka na budoucnost 9.

1. května 2011 v 19:29 | Saline A. & AngeliQue |  Vzpomínka na budoucnost
Tak tady máte prvomájový díl, který teda... :D No, moc se na první máj, lásky čas ani nehodí. :D Hezké počtení ;)

(Z pohledu Natalie)
"Dobře, uvidíme se později," s úsměvem jsem se loučila s Caroline, ale hbitě jsem se otočila zpátky. "Mimochodem, dnes večer Ti bude volat Paul a bude chtít Tvé rozhodnutí. Opět," ušklíbla jsem se. Caroline pouze protočila oči a s lehkým mávnutím zmizela mezi dveřmi svého pokoje, přičemž já zaplula do toho svého.

"Natalie?" ozval se za mnou rozechvělý šepot dřív, než jsem stihla zavřít dveře. Překvapeně jsem se tím směrem otočila, přičemž jsem měla brilantní šanci dívat se do Billových smutných očí.

"Pojď dovnitř, Bille," pousmála jsem se a pomalu šla do kuchyně, ve které jsem postavila vodu na čaj. Pravé poledne už zmizelo dávno a slunce se zatáhlo mraky, tudíž se ovzduší nelítostivě ochladilo.
"Musím s Tebou mluvit," naléhavě mě chytil za ruku. Nechápavě jsem k němu vzhlédla a čekala, s čím přijde. "Odjíždíme."
"Cože? Ale vždyť…" opřela jsem se o linku. "Kdy?" zamumlala jsem.
"Zítra ráno," zašeptal.

Mezi námi se rozhostilo dusivé ticho, které narušovalo jen vření vody v konvici. Po několika nekonečných vteřinách jsme se na sebe vášnivě vrhli. Naše rty spolu bojovaly, zatímco jsme ze sebe strhávali oblečení, směřujíce do ložnice. Naše dotyky byly naléhavé, zoufale jsme se k sobě tiskli a snažili se co nejvíce urychlit chvíli, kdy do mě konečně vstoupí. Když se tak stalo, z očí mi vyhrkly slzy a Bill je všechny něžně slíbal.
"Neplač, ma chérie," láskyplně mě políbil.
"Jen mlč, prosím," vzlykla jsem a pevně se k němu přitiskla, zatímco do mě naléhavě přirážel. Trvalo to jen pár chvil, než Bill vyvrcholil a dopadl do peřin vedle mě.
Sotva si všiml, že mé slzy stále neuschnuly, něžně se ke mně přivinul a zasypal mě drobnými polibky.
"Jsi nádherná," zašeptal.
"A ty už brzy tak daleko," znovu jsem hlasitě vzlykla a schovala se v jeho objetí.

-_-

"Dej mi na sebe nějaký kontakt, prosím," opřel si Bill čelo o to mé a něžně mě hladil v pase.
"Nech to být, Bille. Nech to osudu," povzbudivě jsem se usmála.
"Cože?" nechápavě nakrčil obočí.
"Věř mi. A teď jdi, ať to nemáme těžší ještě víc, Bille," pohladila jsem ho po tváři a naposledy ho políbila, než jsem za ním zavřela dveře.

Ve chvíli, kdy cvakly zámky, jsem se odploužila do ložnice a posadila se na postel, na které jsem mezi prsty sevřela peřiny, v nichž jsem ještě před pár okamžiky ležela s Billem.
Myslela jsem na to, kolikrát ho ještě uvidím odcházet, než konečně budeme moci být spolu, ale nedokázala jsem to spočítat vzhledem k tomu, že pokaždé, když jsem viděla jeho záda mezi dveřmi, chtělo se mi plakat. Bylo zvláštní, že i když jsem věděla, že jednou budeme spolu, ať už to bude kdykoli, nebyla jsem schopná přijmout fakt, že odjíždí. Bolelo to, jak kdyby mi dal někdo pěstí do břicha a počkal, než se mi tam udělá modřina, a poté mě začal bít znovu.
Chtělo se mi zvracet kvůli tomu, že jsem se s ním takhle vyspala, ale zároveň jsem byla štěstím bez sebe, že jsem konečně cítila jeho dotyky. Líbal mě po celém těle a já věděla, že je všechno tak, jak má být, ale nikdo z nás už nemyslel na budoucnost. Kdo ví, co se mohlo stát? Já tedy ne.

-_-

Druhý den ráno jsem se vzbudila rozlámaná a nevyspalá, ale smířená s nastalou situací. V noci jsem zvládla prolít několik slz na polštář, přičemž jsem nezapomněla na pár neslušných slov směřujících na můj život.
S vědomím, že už brzy Caroline přijde velmi zajímavá nabídka, díky které se budeme muset na čas usadit v Hamburgu, a tudíž budu v blízkosti Billa, jsem vylezla z postele jen v dlouhém tričku a šla si do kuchyně udělat kávu.

Vyděšeně jsem vykřikla, když jsem na svých bocích ucítila něčí ruce a prudce se otočila.
"Co tu děláš?" překvapeně jsem zírala do dvou hnědých očí, jež se na mě smutně dívaly.
"Polib mě, Natalie," pevně mě přitiskl ke zdi.
"Prosím, ne!" odvrátila jsem od něj pohled.
"Nemůžu odjet bez Tebe!" prudce mě políbil a silně mě objímal kolem pasu. Položila jsem se do toho naprosto zoufalého polibku, než jsem si uvědomila, že právě zničil všechno mé smíření.
"Budeš muset," odtrhla jsem se od něj se sklopenou hlavou. Cítila jsem, že jeho ruce z mého pasu pomalu sklouzávají, až zůstal překvapeně stát přede mnou.
"Myslíš to vážně?" tiše vydechl. Kývla jsem a zvedla k němu svůj uslzený pohled, neschopná bránit jakýmkoli projevům citů, jež jsou ve mně příliš dlouho na to, abych je mohla skrývat.
"Známe se jen krátce…"
"Ale mě to nezajímá! Natalie, slyšela jsi, co jsem Ti předevčírem říkal?! Měl jsem sny! Sny o Tobě a měl jsem jich spoustu! Já Tě přeci znám!" naléhavě mě chytil za tváře ve snaze udržet můj pohled v jeho očích.
"Bille, já se nemůžu jen tak sebrat a odjet do neznáma s někým, koho znám jen z médií, které nikdy neříkají pravdu, i když bych tak moc chtěla, zkus mě pochopit, prosím. Poslední dny jsou pro mě neuvěřitelně těžké a já vážně nechápu, že nevidíš slzy v mých očích, když mi tohle všechno říkáš! Neslyšel jsi můj pláč, když jsme se včera milovali? Myslíš, že je mi naprosto lhostejné, že odjíždíš?!" vyhrkla jsem téměř na jeden dech. Ze všech sil jsem se snažila zadržet slzy, které se mi tlačily z očí, abych neudělala hysterickou scénu, ve které bych ho prosila, aby neodjížděl. Věděla jsem, že nesmím.
"Natalie…"
"Jeď, prosím. Odjeď prosím dřív, než si to rozmyslím, vím, že by to byla obrovská chyba," zašeptala jsem.
"Ale tím to všechno skončí."
"Neskončí. Já vím, že neskončí, zkus tomu věřit i ty," s náznakem úsměvu jsem ho pohladila po tváři. Opřel se do toho dotyku s přivřenýma očima.
"Mám strach."
"Zase se uvidíme," přislíbila jsem a něžně přitiskla své rty na jeho. Laskala jsem ty dva plné polštářky tak, jako by to mělo být naposledy a cítila jsem, že Bill je na tom úplně stejně. Stejně zoufalý, jako já.
Když jsme se od sebe odtrhli, hluboce se mi zadíval do očí, ze kterých jsem četla vše, co mi nedokázal říct, všechny prosby i výkřiky, načež se ode mě rychle odstrčil a odešel dřív, než by ztratil veškerou sílu to udělat.

Svezla jsem se po zdi až k zemi a znovu si přehrávala poslední okamžiky. Všechno mé smíření s Billovým odchodem bylo pryč v nenávratnu a já si přála rozběhnout se za ním a souhlasit s tím, že s ním pojedu pryč, kamkoli jen to bude, hlavně, že budu s ním.

-_-

"Ahoj, Caroline," pousmála jsem se na drobnou černovlásku sedící za stolem v jídelně a nepřítomně zírajíc před sebe. Zdvihla ke mně pohled a krátce kývla. "Stalo se něco?" starostlivě jsem zamumlala a posadila se naproti ní.
"Bill a Tom odjeli, víš to, viď?" zašeptala. Když jsem kývala hlavou na srozuměnou, všimla jsem si, že pozorně sleduje mé reakce, jako kdybych se měla každou chvílí sesypat.
"Byla jsem s ním v noci i dnes ráno," přitakala jsem neochotně.
"Jak to zvládáš?"
"Špatně, ale musím si zvykat. Takových odchodů bude ještě spousta."
 


Komentáře

1 brunetka11 | Web | 1. května 2011 v 19:32 | Reagovat

"vzpomínka na budoucnost" nemozne ale pekne :DDD

2 *Diamondka* | Web | 1. května 2011 v 19:32 | Reagovat

Máš krááásnej blog ^^ =o))

3 Lady Vampire :* | Web | 1. května 2011 v 19:33 | Reagovat

U mě na blogu je přihláška do VGS. Nemáš zájem? :)) Pokuď ně,ignoruj tuhle zprávu ;)

4 drizzydrake | Web | 1. května 2011 v 19:37 | Reagovat

mas pekny blog :)..

5 Katie | E-mail | Web | 1. května 2011 v 19:38 | Reagovat

Krásný příběh, napíšeš mi až napíšeš pokračování?
Neměla bys zájem přečíst si i můj příběh? ;)

6 AngeliQue | Web | 1. května 2011 v 20:01 | Reagovat

áááááááááááá to je dokonalý já se musím učit a chci psát sakra :D:D:D

7 Saline A. | E-mail | Web | 1. května 2011 v 20:16 | Reagovat

[6]: :D :D :D Piš na záchodě a v koupelně :D :D do mobilu! :D A děkuju. ♥

8 Borůvková | Web | 1. května 2011 v 20:19 | Reagovat

Je to krásný.. máš hrozně hezký "styl psaní"... ;) :)

9 Saline A. | E-mail | Web | 1. května 2011 v 20:27 | Reagovat

[8]: Jéé děkujůůů! :))

10 AngeliQue | Web | 1. května 2011 v 20:37 | Reagovat

[7]: já už ted budu tři týdny doma a jen se učit tak nemusím na záchodě a v koupelně.. nebo myslíš jako že "když se nebudu učit" :D:D to já se učim i na záchodě když na to přijde :D:D

11 Saline A. | E-mail | Web | 1. května 2011 v 20:47 | Reagovat

[10]: No já to myslela právě když se nebudeš učit. :D ... Býváš na tom záchodě hodně dlouho? :DDD

12 AngeliQue | Web | 1. května 2011 v 21:07 | Reagovat

Ne :D ale asi budu psát v přestávkách mezi učením :) :D nejdřív ale vůbec musím dodělat otázky aby bylo z čeho se učit :D

13 Saline A. | E-mail | Web | 1. května 2011 v 21:16 | Reagovat

[12]: To dáš, jsi šikovná! :D Ten díl nám neuteče, času dost. :)) ♥

14 AngeliQue | Web | 1. května 2011 v 22:13 | Reagovat

Já vím, ale ..! :D

15 Saline A. | E-mail | Web | 2. května 2011 v 17:25 | Reagovat

[14]: Já vím. :D ♥

16 Trista | Web | 19. května 2011 v 19:01 | Reagovat

no páni, nechtěla bych takhle znát vše co jednou přijde, raději žiju ze dne na den ;)
ale kapitolka moc hezká

17 aninka-kvetinka | Web | 25. května 2011 v 22:27 | Reagovat

Ahojky máš moc krásný blog a hlavně povídky budu ráda když se třeba podíváš na můj blog pa anička:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.