Doppelleben 15.

16. května 2011 v 18:00 | Saline A. |  Doppelleben

Ne se všemi díly jsem spokojená... :D

"Bille!" vesele mě objal Chris, když jsem se ukázal na prahu jeho dveří. "Bože, ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi zpátky," okamžitě mě políbil.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem s Tebou, miláčku," usmál jsem se a nechal se vtáhnout do bytu.
"Jsi v pořádku?" starostlivě mě prohledával a hledal sebemenší náznaky Tomových rukou na mém těle. "Není Ti nic?"
"Už je všechno dobré," pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Tolik se mi po Tobě stýskalo."
"Myslel jsem, že zešílím strachy," jemně vsál můj spodní ret do jeho a vzápětí si mě vhoupl do náručí. "Nejraději bych si Tě vzal teď a tady," táhle zasténal, když se o sebe otřely naše klíny.
"Můžeš."

"Ne, dnes ne. Dnes zažiješ nejněžnější sex svého života, lásko," zašeptal a pomalu mě nesl do své ložnice. Jemně mě položil na postel, zatímco rty nepřestával líbat můj krk. Svlékal mě pomalu, jemnými krouživými pohyby masíroval mé tělo. Když byl u mého srdce, lehce na něj položil hlavu a tiše poslouchal. "Nikdy jsem neslyšel nic tak krásného," labužnicky vydechl.
"A já nikdy neslyšel nic tak úžasného od někoho, do koho jsem se zamiloval," s úsměvem jsem si ho přitáhl ke svému obličeji. "Známe se už tři týdny a ještě krásnější tři týdny jsme spolu, Chrisi. Nikdy nepřestanu být vděčný za to, že's byl tak drzý a vlezl do mého boxu," jemně jsem ho políbil na roztřesené rty.
"Nikdy nepřestanu být vděčný za to, že jsem byl pod vlivem alkoholu, jelikož bez panáka vodky bych si tam sednout asi nedokázal."
"Děkuju za to, že jsi."
"Pro mě je odměnou to, že jsi semnou."

**

Ten čtvrteční večer jsme se milovali líně, pomalu a něžně. Bylo to protkáno nejčistšími city, které mezi námi panovaly, každou chvíli jsme se líbali a já si přál, aby to nikdy neskončilo. Ale stejně, jako je v každé pohádce konec, nebylo to jinak ani u nás dvou nezbývalo nám tedy nic jiného, než se unaveně stulit v náručí toho druhému a oddávat se dojetí předešlých chvil.

Právě tak, jako jsme včera usnuli, jsme se dnes ráno i vzbudili, přestože stisk Christianových paží kolem mého těla byl o něco silnější, než večer.

"Miláčku, nespi," prstem jsem ho šimral na nose, ve snaze vzbudit ho z komatu, do kterého upadl vždy, když usnul.
"Proč?" zabručel neochotně.
"Páni, můj rekord v probouzení!" rozesmál jsem se a kousl ho do rtu. "Krásné ráno," mělce jsem zašeptal a políbil ho na rozpraskané rty.
"Ahoj," pousmál se a polibek mi opětoval. "Jak ses vyspal?"
"Já? Naprosto nádherně. Jak jinak, když jsem spal s Tebou?" zářivě jsem se usmál. "Jak ty?"
"Úplně stejně, jako ty."
"To je dobře," zašeptal jsem a dál zůstával v jeho hřejivé náruči, která poskytovala bezpečný úkryt před světem.

Nechával jsem jeho dlaně, aby putovaly po mých zádech, které od včerejšího večera zůstávaly nahé jako zbytek těla a jeho rty, aby jemně masírovaly ty mé. Na nic jsme nespěchali, nechávali jsme čas plout rychlostí, kterou sám požadoval. Nám to bylo jedno, důležité bylo, že jsme spolu.

***

"Dneska je venku nádherně," pousmál jsem se, když jsme se oblékali. Domluvil jsem se s Andreasem, že je dnes odpoledne seznámím, ale s podmínkou, že uvařím já sám, tudíž bylo na čase, abychom rychle vyrazili.
"Dobré znamení," objal mě kolem ramen a pomalu vyšel. Obmotal jsem paže kolem jeho pasu ve snaze přiblížit se k němu ještě víc. "Ještě štěstí, že to od sebe nemáme daleko, myslím, že bych nedošel daleko, jsem úplně unavený," na důkaz svých slov hlasitě zívnul.
"On Tě Andreas probudí, nemusíš se bát," zasmál jsem se a vtiskl mu rychlý polibek.
"O to se nebojím. Co se vůbec dělo od pondělí u vás doma?"
"Vlastně nic," překvapeně jsem nakrčil obočí, když jsem se nad tím zamyslel. "S Tomem jsem, i přes jeho snahy, vůbec nekomunikoval. Byl jsem pořád s Andym, doháněli jsme ztracený čas, hodně jsme si povídali a vzpomínali na minulost," pousmál jsem se při vzpomínce na zmrzlinový den v posteli - jedli jsme od rána do večera nejrůznější druhy zmrzlin, pouštěli si filmy, povídali si a já se hřál v jeho náruči. Bylo to fajn. "Víš, nejsem si jistý, jestli jsem Ti pořádně vysvětloval vztah mezi mnou a Andy, ale měl bys vědět, že jsme si vážně hodně blízcí a není pro nás nic neobvyklého dát si pusu, nebo tak něco, ano?"
"Bille, klid. Já Ti věřím," lehce mě políbil a já se nervózně usmál. Jasně, proč by mi neměl věřit, že?
"Akorát včas," úlevně jsem si oddechl, když jsem mezi dveřmi našeho domu spatřil zářivé platinově blond vlasy a veselý úsměv. "Je přesný jako hodinky."

"Konečně jste tu!" rozjařeně vykřikl a hnal se nám naproti. "Rád Tě poznávám, hodně jsem toho o Tobě slyšel!"
"Tak to jsme na tom úplně stejně. Zdá se, že Bill je dobrý vypravěč," zasmál se Chris a srdečně se s Andym přivítal.
"Pojďte si povídat dovnitř, kluci, jinak ze slibovaného obědu bude brzká večeře," ušklíbl jsem se a oba je zatáhl dovnitř tichého domu. "Tom je kde?" zvědavě jsem se otočil na Andyho.
"Ve studiu, už dvě hodiny si tam něco brnká," zakroutil znuděně očima.
"Alespoň bude klid," zamumlal jsem a z lednice si začal vytahovat věci na přípravu slibovaného lososa se sýrem na smetaně.

***

"Nemůžu uvěřit, že jsi celému týmu nasypal projímadlo do jídla, Bille!" rozesmál se Chris.
"To byl nápad Andrease, ne můj!" se smíchem jsem se ohradil a šťouchnul do Andyho vidličkou. "Říkej celou pravdu a ne jen půlku!" pokáral jsem ho.
Zatímco Chris pilně naslouchal Andreasovu výkladu o mé škodolibosti, jal jsem se uklízet nádobí, do čehož jsem se nějakou dobu neměl.
"Řekni Chrisovi o Georgově zelených vlasech, to je bezpochyby naše nejlepší rošťárna!" ušklíbl jsem se, ale znovu si nadšeně ten příběh vyslechl.
"Co je to tu za kravál?" ozvalo se trpce ode dveří, tudíž všechny radostné hlasy překvapeně ztichly.
Tiše jsem se na něj otočil a pozoroval jeho drzý úšklebek, pohrávající mu na tváři.
"Přátelský oběd," odsekl Andy a znovu se obrátil k Chrisovi, pokračujíc v načaté konverzaci.
"Já nejsem zvaný?" zasmál se Tom a postavil se těsně přede mě. Zřetelně jsem mohl cítit silný odér vodky.
"Tohle není alkoholový dýchánek, Tome!"
"Bu bu bu! Uklidni se, Bille. Jsem úúplně střízlivý!"zamumlal popleteným jazykem a hlasitě se rozesmál vlastní ubohosti.
"Běž pryč, Tome. Prosím."
"Pod jednou podmínkou," zašeptal. "Dej mi ještě jednu šanci," zaprosil.
"Jsi opilý. Promluvíme si zítra."
"Slibuješ?"
"Slibuju," vzdychl jsem a odtáhl se od něj.
"Dobrou," pousmál se a zlomeně odcházel do svého pokoje, doprovázen pohledem nás všech.
 


Anketa

Čtu Doppelleben

Ano

Komentáře

1 Fee | 16. května 2011 v 18:28 | Reagovat

A prooč, co Ti na něm vadí? Mně se zdá být naprosto perfektní! :D
Und ehm... asi bych měla dočíst dva předešlé díly, které jsem přeskočila. :D

2 Saline A. | Web | 16. května 2011 v 18:40 | Reagovat

[1]: Protože ten první odstavec mě dost rozsekává i na to, jak romantické povahy jsem. :D
A jo, to bys teda měla, protože jinak Ti tam uniká zásadní věc! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.