Doppelleben 13.

2. května 2011 v 17:51 | Saline A. |  Doppelleben


"Mhm," unaveně jsem se přitulil k Chrisovi a slastně vydechl. "Bylo to úžasný, broučku."
"No, to teda bylo," rozněžněle mě políbil. "Bylo to víc, než to."
"Děkuju," prsty jsem mu jemně masíroval hrudník. "Nikdy jsem Tě neviděl tak rozvášněného!"
"A já Tě nikdy neslyšel tak křičet," krátce se zasmál.
"No, asi jsi neslyšel můj zpěv."
"Tohle bylo asi tak tisíckrát lepší," dlouze mě políbil. Nechávali jsme se unášet tělem toho druhého, oddávali se něžným polibkům, když do mého pokoje vtrhl Tom.


"Bože můj, Tome! Neumíš klepat?!" naštvaně jsem vykřikl a bleskově přikryl moje a Chrisovy nejcitlivější partie.
"Musím s Tebou mluvit. Hned!"
"Víš, Tome. Možná bych Tě měl upozornit, že právě teď není zrovna ta nejvhodnější doba na rozhovor. Možná jindy," zasyčel jsem.
"Musím s Tebou mluvit!"
"VYPADNI!" hlasitě jsem zakřičel a hodil po něm polštář. Naštvaně ho po mně hodil zpátky a spakoval se. "Promiň," otočil jsem se na Chrise a omluvně ho políbil.
"Nic se nestalo."

***

"Ty blbče jeden! Kdo si vůbec myslíš, že jsi, abys mi vtrhnul do pokoje, když tam mám přítele? Úplně jsi mě znemožnil!" naštvaně jsem přecházel po tichém pokoji a křičel na Toma. "Vypadal jsem jako malé dítě!"
"Vypadal jsi vtipně," uchechtl se.
"IDIOTE!" hodil jsem po něm polštář a vztekle se posadil do křesla.
"Uklidni se!" výhružně se ohnal. "Pořád mám co mluvit do Tvého života!"
"Proč bys měl mít tohle právo? Řekni mi jediný rozumný důvod, proč bys měl mít oprávnění soustavně mi ničit život!"
"Protože jsme spolu několik let spali, Bille!"
"Ale to vůbec nic neznamená," zasyčel jsem. "Neustále jsi mi opakoval, že city v tom nemají co dělat, což tak taky bylo. A do svého života nechávám mluvit jen lidi, se kterými mě pojí nějaké city, Tome!"
"Jsem Tvůj bratr!"
"Ne, nejsi," postavil jsem se a přešel přímo k němu. "V mých očích jsi pouze můj bývalý milenec," zavrčel jsem.

Tomovi se nebezpečně blýsklo v očích, ale dřív, než jsem stihl couvnout, mi od něj na tvář přiletěla facka. Vyděšeně jsem se zakymácel a okamžitě ucítil slzy, které mi stékaly po horké tváři.

"Bille, promiň!" okamžitě se omlouval.
"Nech mě být," zamumlal jsem a vyběhl z toho proklatého pokoje.
"Bille, no tak! Jsme jenom kluci, prali jsme se přeci už jako malí! Nic to není, je to jen další klučičí potyčka! Bille, prosím," zoufale za mnou křičel, ale já ho neposlouchal.

Běžel jsem pryč z domu, rovnou ke svému autu. Nebral jsem si bundu, mobil, nic. Jen v džínech a tričku jsem nasedl do auta a rozjel se neznámo kam. Hlavně daleko odsud, od Toma.

***

Rozhořčeně jsem zabouchl dveře auta a zadíval se na menší domek v zapadlé vesničce. Uběhlo už hodně času od doby, kdy jsem tu byl naposledy, tudíž nezbývalo než doufat, že dveře mi nejsou uzavřeny tak, jak vyhlížejí.
Pomalými kroky jsem se přibližoval po úzkém chodníku blíž k tomu, po kom se mi zoufale stýskalo, až jsem stanul před prahem a prst přidržoval na zvonku.

"Panenko skákavá," prudce vydechl mužský hlas, když se otevřely dveře. Nesměle jsem přešlápl a zdvihl k němu pohled, do té doby zabodnutý do země.
"Ehm, ahoj," zašeptal jsem a pousmál se.
"Pojď sem a obejmi mě, Bille!" srdečně rozevřel náruč a já neváhal ani vteřinu.
"Rád Tě vidím, Andreasi."
"To já Tebe taky, Bille," pevně mě objímal. "Pojď dovnitř, povíš mi, co se stalo," vlídně se usmál a vedl mě dovnitř svého domu. Snažil jsem se rozpoznat něco povědomého a mně známého, ale jediný známý byl Andy a jeho osobitý styl, který na mě dýchal z každého rohu.
"Stýskalo se mi," ledabyle jsem pokrčil rameny a poskládal se do křesla v obýváku, do kterého mě zavedl.
"Proto ty slzy?"

"Pohádali jsme se s Tomem," připustil jsem. "Uhodil mě a první, kdo mě napadl pro útěchu, jsi byl ty."
"Vážně Tě uhodil?" překvapeně si sedl na opěrku mého křesla. Dvěma prsty mi chytil bradu a natočil mi hlavu tak, aby viděl poškozenou tvář. "To je vůl. Když jste se hádali, bylo to něco ohledně té vaší věci?"
"Všechno," zašeptal jsem. Nebál jsem se mluvit, Andy věděl všechno, ale najednou jsem nevěděl, co říct. "Tom se teď chová nějak divně. Od té doby, co jsem si našel přítele, mě hlídá na každém kroku. Je vzteklý, když se objeví Christian a včera byl dokonce tak drzý, že mi vlezl do pokoje, když jsme s Christianem byli po a vůbec nic si z toho nedělal! Hádáme se teď hodně často, ale teď to bylo poprvé, co mě uhodil. Vzal jsem si jen peněženku, klíče od auta a odjel jsem. Nebral jsem si ani bundu, v jakém jsem byl šoku a citovém rozpoložení. Nikdo neví, kde jsem," tiše jsem vyprávěl a vnímal Andreasovu dlaň, která mě konejšivě hladila po zádech.
"Kdybych neznal Toma, řekl bych, že žárlí."
"Nemá na co, my jsme spolu jen spali, co na tom, že chci mít plnohodnotný vztah bez lží?! Ukončil jsem to s ním teprve v pátek oficiálně, protože do té doby… Zdálo se být všechno fajn, byl milý a pozorný, ale pak se vrátila Carrie od matky a mně všechno došlo. Potřeboval jsem změnu, odpoutat se od něj, nechal jsem se ostříhat. Pak jsem zavolal Chrise, abych nebyl sám, no a… Pak už to znáš."
"Nedivím se Ti, Billy. Asi bych udělal to samé, být na Tvém místě, což samozřejmě nejsem, ale Tom neměl žádné právo Tě uhodit."
"Byl jsem zlý. Řekl jsem, že ho neberu jako bratra, ale jen jako bývalého milence."
"Mohl jsi říct cokoliv, ale nic mu nedává oprávnění zbít Tě, Bille! Násilím se přeci vůbec nic neřeší! Jsme v dvacátém prvním století a už dávno se nemusíme bít."
"Tohle bys asi neměl vysvětlovat mně," povzdechl jsem si a unaveně se opřel o jeho tělo. Nepřestával mě hladit, několikrát mi obdivně projel vlasy rukou.

"Chceš tu zůstat přes noc?"
"Směl bych?" překvapeně jsem vzhlédl.
"Samozřejmě!" zářivě se usmál.
"Jen bych měl napsat Chrisovi…"
"V kuchyni mám telefon, vyřiď si, co potřebuješ," podrbal mě ve vlasech. Líně jsem ho políbil na tvář a s tichými díky křičícími z očí jsem šel napsat Chrisovi.
 


Anketa

Čtu Doppelleben

Ano

Komentáře

1 Borůvková | Web | 2. května 2011 v 19:04 | Reagovat

Hrozně se mi líbí, jak se umíš vžít to postav... :))

2 Borůvková | Web | 2. května 2011 v 19:04 | Reagovat

hrozně se mi líbí, jak se umíš vžít do role postav.. :D

3 Saline A. | E-mail | Web | 2. května 2011 v 19:09 | Reagovat

[2]: Oh, děkuji! ^^ Ale upřímně, někdy je to vážně namáhavé. :)

4 tenshi88 | 2. května 2011 v 20:02 | Reagovat

Další skvělý díl...já se hrozně těším, jak to Tom bude žehlit a že bejt Billem mu to dám sežrat. Ale upřímně to, co mu řek bylo fakt hnusný...ti dva to sami se sebou nemaj jednoduchý. :D :D

5 Saline A. | E-mail | Web | 2. května 2011 v 20:34 | Reagovat

[4]: Jéé ty mi vždycky uděláš obrovskou radost každým komentářem, který přidáš, ty jo, děkuju! ^^ Já se zase hrozně těším, jak budeš reagovat, až budou přibývat další a další díly! ^^ A ano, Bill byl neuvěřitelně ošklivý. :D

6 ada | 4. května 2011 v 18:36 | Reagovat

Prosím kto je Andy? som lenivá čítať späne, aby som to zistila

7 Saline A. | E-mail | Web | 4. května 2011 v 18:48 | Reagovat

[6]: Andreas je Billův a Tomův nejlepší kamarád.

8 ada | 5. května 2011 v 18:11 | Reagovat

ďakujem

9 carrousel | Web | 7. května 2011 v 11:11 | Reagovat

wow, skvělá povídka x)

10 Saline A. | E-mail | Web | 7. května 2011 v 11:51 | Reagovat

[9]: Děkuji! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.