Diagnóza

21. května 2011 v 19:15 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou


Přeji krásný večer těm, kteří tyhle žblepty alespoň zběžně čtou.
Tenhle blog jsem si kdysi zakládala s tím, že to bude můj deník, který mi bude pomáhat uzdravit se. Ze začátku to bylo dobré, fungovalo to. První rok a půl. Chodilo sem jen pár lidí, ale byli to lidé, kterým nebyly mé problémy lhostejné a přispívali svými radami do hrnečku, který jsem si vytahovala, když mi bylo nejhůř, hledala jsem si útěchu. Ale pak, z mně neznámého důvodu, tito lidé odešli a z původních čtenářů, kteří to komentují, když mají čas, mám jen AngeliQue, která je teď zatížená maturitou (myslím na Tebe, drahoušku! ♥), tudíž já jí rozhodně nechci přidělávat starosti ještě tím, že nejsem spokojená a najednou už tu není téměř nikdo, koho by ještě zajímalo, co se semnou děje. Psávala jsem články, protože jsem konečně měla s kým mluvit o mých zážitcích, když doma se mi naslouchání nesmělo dostávat, pokud byl v bytě i otec. Dnes je to na té samé úrovni, možná ještě horší, jelikož si nemůžu ani trochu postěžovat na to, jak se ke mně chová, jelikož mamka se staví na jeho stranu a sestra je příliš daleko...
Ale, zvykla jsem si, víceméně. Musela jsem.

Ve středu jsem byla venku s M., kamarádem ze základky a byli jsme se projít k rybníku. Byla to hodinová vycházka, ale mně bylo moc fajn, konečně jsem si měla s kým povídat a mlčet. M. nikdy nebyl z těch lidí, co nezavřel pusu, ale tentokrát se rozpovídal a když jsme pak chvilku mlčeli, bylo to vážně úžasné.
Bohužel pro mě, jeho maminka pracuje s mým otcem a jsou přátelé. Druhý den spolu měli rozhovor, jak je M. špatný a co všechno jí provádí a já to samozřejmě měla ještě za tepla na stříbrném podnose. Můj otec udělal to, co uměl vždycky ze všeho nejlépe - naboural do dalšího začínajícího vztahu. Vždycky zničil má přátelství, každý vztah, který se mi podařil pracně vybudovat, skončil pod jeho rukama.
Má maminka mi řekla, že to dělá ze strachu, aby mě M. nestáhnul ke dnu s sebou. Hrubě jsem odsekla, že je moje věc, s kým se bavím, že jemu do toho nic není a že nejsem hloupá, abych se nechala stáhnout. Tím ta diskuze skončila, do dneška, kdy to všechno vytáhli i před sestrou. Ta se k tomu raději nevyjadřovala, ale já už jsem vztekle vyjela, že si za všechno může maminka M. sama s její volnomyšlenkářskou výchovou, a také tím, že už od čtrnácti odjížděla na dlouhé služební cesty do zahraničí a jeho nechávala samotného doma. Čekala snad, že synáčka najde na stejném místě, na které ho posadila nebo že se bude pilně učit?!

Když jsme dojeli domů, začala jsem přemýšlet. Zjistila jsem, že mé dny se skládají z naprostého stereotypu. Ráno vstanu, jdu do školy (práce), přijedu domů, nakoupím, uklidím, naučím se, možná stihnu napsat kousek povídky, vysprchuju se a jdu spát.
Naneštěstí si na to mí velkolepí rodiče zvykli a jakmile něco z tohoto normálu vybočí, například, že chci jít ven, nebo chci zůstat déle v Praze, je z toho obrovský humbuk, zjišťují naprosté informace o plánované akci, i ty nejméně podstatné detaily a jakmile se jim jedna jediná maličkost nelíbí, zatrhnou to.
A já se vážně těším, až z toho stereotypu budu moci vypadnout, až budu žít a ne jen přežívat. Protože to mě vážně nebaví.

Saline A.
 


Komentáře

1 Shadow... | Web | 21. května 2011 v 19:43 | Reagovat

Tak jo, chvíli jsem se rozhodovala, zda napsat komentář, ale jo, napíšu. Chodím sem už docela dlouho, ale nekomentovala jsem, protože jsem se nechtěla nějak vtírat. Vždycky mi to tu přišlo jako zaběhnuté doupátko, které má své pravidelné návštěvníky, kteří jsou Tvými přáteli, a tak jsem nechtěla rušit kruh, i když jsem občas měla podobný názor nebo podobnou zkušenost.
No... k tomuhle článku... myslím, že máme celkem dost podobné otce. Stačí to, že s ním nevycházíš ( jestli jsem to pochopila dobře). Na to jsou nejlepší právě přátelé, anebo hudba. :) Hodně štěstí v překonání vzteku.

2 Calwen | Web | 21. května 2011 v 19:54 | Reagovat

No... tak ti ani nevím, co k tomu říct. Víš, že já věci jako jsou rodičovský zákazy neberu moc vážně. V tomhle jsme se nikdy moc neshodly, co?
Ale i možná kvůli tomu jsem v životě udělala už pár pořádnejch kopanců. Někdo je nestihne za celej život, mě na ně stačily necelý tři roky. Vždycky jsem si holt šla podle svýho, někdy to bylo fajn, někdy jsem se plácala v blátě.
Z toho největšího srabu mě vlastně vytáhla až moje (teď už) snoubenka. ha. Vtipný, viď? Já, která tvrdila, že láska neexistuje. No, co naděláš.

Ale proč tohle vlastně píšu... Jdi si za svym. Čím častěji ten stereotyp porušíš, tím víc si na to zvyknou. Už nejsi malá holka a když něco chceš, musíš se o to porvat. Funguje to. Per se, neukazuj slabost a ber život s nadhledem. Brečet můžeš vždycky tajně do polštáře, až se nikdo nebude koukat.

Vždyť kdy jindy bys měla žít, když ne právě teď? Pamatuješ ještě na to úplně první, maličkatý CD od TH? Z německýho časáku? A pamatuješ, co na něm bylo za song? Leb die Sekunde, Wonds, Evil, Žabičko. Leb die Sekunde.

3 Saline A. | E-mail | Web | 21. května 2011 v 20:58 | Reagovat

[1]: Och, ale zlatíčko! Možná to je zaběhnuté doupátko, ale v žádném případě to neznamená, že máme uzavřené dveře před novými členy! Jsem hrozně ráda, když se ukáže někdo nový, kdo přispěje svou troškou do vína, protože to je dobré pro obě strany, takže se příště prosím rozhodně ničeho neboj! :) Budu jedině ráda, když se ozveš. ♥
Co se týče otce, ano, rozhodně s ním nevycházím. Samozřejmě, jsou světlé chvilky, ale čím více se ohrazuji, tím méně světlých chvilek je a já už se i přestávám snažit vyhledávat ty chvilky, zvlášť po tom, co mi bylo oznámeno, že "moje teorie nikoho nezajímají". Takže až se odstěhuji do Německa, rozhodně budou vědět, proč to je. :) A děkuji! ♥

[2]: Ano, tohle je věc, která mezi námi vždy dělala alespoň částečné rozbroje, ale musím uznat, že když naše přátelství bylo nejsilnější, pořád se ve mně našla malá dušička, která vzdorovala. Už jen naše přátelství byl obrovský vzdor, když si tak vzpomenu. :D

Sice jsi tvrdila, že láska neexistuje, ale já jsem si jistá, že někde hluboko v Tobě se skrýval jistota, že existuje a někde je pro Tebe schovaná a já jsem neuvěřitelně ráda, že to zažíváš. :)

Bohužel musím říct, že i já, jak jsem si na ten stereotyp zvykla, je mi až divné, když z něj mám vybočit. Připadám si lehce ztracená a chci se vrátit zpátky do toho stereotypu, tudíž pro mě bude složité zvykat si na to, že i já můžu žít tak, jak chci a kdy chci, musím se to všechno naučit znovu, od úplného začátku...

Oh bože, Tvůj komentář mi normálně vehnal slzy od očí! Hlavou mi proběhla směsice obrazců chvil, které jsme spolu prožily - pamatuješ, jak jsme běhaly v silné bouřce a zpívaly si DDM? ^^ Kéž byty časy šly vrátit... Občas se mi po tom bezstarostném flákání venku a vzdorování všem a všemu doopravdy zasteskne...

4 Borůvková | Web | 22. května 2011 v 11:12 | Reagovat

Oh, stereotyp? Znám, znám, poslední dobou se snažím "žít jinak".. Já rodiče a jejich zákazy moc vážně neberu.. ale jo, někdy se prostě musim přizpůsobit.

5 Saline A. | E-mail | Web | 22. května 2011 v 13:40 | Reagovat

[4]: Tak já ty zákazy vážně beru, jsem vychovávána v respektu k dospělým a řídím se tím, tudíž je to zase o něčem jiném, no.. .)

6 Shadow... | Web | 22. května 2011 v 14:37 | Reagovat

[3]: Ou, děkuju. :) A nemáš zač. Ono občas stačí i naznačení toho, že to, co říkáme, není důležitý a člověk má hned pocit stáhnutí se a uzavření se.

7 Saline A. | E-mail | Web | 22. května 2011 v 16:06 | Reagovat

[6]: Samozřejmě, já to tak mám také, jakmile vidím jen nepatrný náznak toho, že jsem nechtěná, stáhnu se do klubíčka a víckrát už se ani nepokouším prosadit svůj názor, nesnažím se pomoci. Mám v hlavě výstražnou ceduli, která mi říká, že je to marné a já velmi nerada riskuji neúspěch znovu. :)

8 Trista | Web | 23. května 2011 v 10:33 | Reagovat

Zlato, rodiče jsou zvláštní...a otcové nejvíc, hlavně pokud jde o dceru...můj táta mě a ségru taky hlídal až moc...segru ještě pořád, ale ta mu dáva sama o sobě zabrat a někdy normálně zírám jak se táta snaží udržet ruce při těle, aby jí jednu nevlepil, protože někdy se chová tak, že by si zasloužila...chápu jak to asi máš doma těžké, víš přece že mě je 22 a pořád sedím doma u našich, a vážně mě pustí ven, i když říkají že je to moje věc, jsem prý dospělá a stejně se musím ptát, jestli můžu s kámoškou do města, nebo jestli můžu jít o víkendu k Maťkovi...je to hrůza, ale rodiče máme jenom jedny, a nemůžeme si vybírat jiné...jenom vydržet s těma, které máme...a po škole přijede vytoužená sloboda, ale věř tomu, že kamkoliv půjdeš, stejně se ti po nich bude stískat...život je už takový a i když jsou rodiče přísní a křičí, nebo zakazují, oni jenom mají strach...moje maminka pořád používá stejný argument "Počkej, až budeš mít vlastní dítě!"...pak prý poznám, co je to mít strach, jestli se mi dítě ještě domů vrátí, když ho pustím na diskotéku, nebo na víkend pryč...pořád jim sice říkám, že by mi měli věřit, ale jak se říká "důvěřuj ale prověřuj" a rodiče se toho drží jako mucha lepu
ale doufám, že to doma ještě vydržíš...a snad ten M. naní až tak špatný, jak říkala jeho maminka...možná je na něj jenom nazlobená,...nebo se v hlouby duše zlobí sama na sebe...možná uvnitř sebe ví, že udělala chybu ve výchově, ale málokterý rodič si takové selhání přizná...raději bude vinit jiné
(hug) budu na tebe myslet zlato, aby ses měla dobře :-* <3

9 Hannah | Web | 24. května 2011 v 21:30 | Reagovat

Mě rodiče hlídají pořád. Jedna kámoška si může jít klidně v jedenáct v noci ven a nikdo jí nebrání. Já musim pokaždý říct kam jdu, s kým a kdy se vrátím a když je zima, tak pro ně neexistuje, abych šla po tmě ven.

10 Saline A. | E-mail | Web | 24. května 2011 v 21:44 | Reagovat

[8]: To já samozřejmě vím, ale zase je to o něčem jiném, ty si můžeš dupnout, že prostě jdeš, to já třeba nemůžu a myslím, že bych k tomu ani nenašla odvahu- ;)
A co se M. týče... No, je to hajzl Upřímně řečeno chlastá, propadá ve škole atp., ale to mně je jedno, když není semnou, ať si dělá, co chce. :)
A děkuji. ♥

[9]: Do jedenácti v noci ven? :D Há! :D To jsem byla jen jednou, v Praze a potají. :D A to jsem přišla domů až v pět ráno, ale pšt. :D
Ale jinak, moje večerka je kolem deváté. Nejpozději. ;D

11 Trista | 25. května 2011 v 0:25 | Reagovat

[10]: ja to chápu, ale jde asi o věk, čím míň nám je, tím víc nas rodiče hlídají...to už tak chodí
ale snad se to umoudří...stejně nejlíp ti bude, až budeš moci konečně dupnout a dělat si po svým...to je to nejlepší, ale taky se k tomu třeba propracovat...stojí to ale hodně námahy...a když jsem byla mladší, chtěla jsem aby mi rodiče dovolili delší večerku, než do osmé, a pak jsem si našla kluka, stalo se z toho "večerka do desáte" a pak jsem zrazu měla 19 a bylo to do 23:00 :D:D:D a když je mi teď víc, tak jsem doma v osum :D protože se mi nechce být tak dlouho venku a nesnáším, když se musím po tmě vracet sama domů...v osum je to tak akorát :D už jsem si zvykla a nevadí mi to :D doma si můžu vyložit nohy na stůl, sednout si k pc, pít kafe nebo čaj a nemusím přemýšlet, jak u toho vypadám, kdežto venku se musím pořád hlídat :D
ale to je zase o jiném, každopádně čím jsme starší, tím je náš pohled na svět a na volný čas jiný, alespoň u mě to tak fungovalo...když jsem byla mladší, chtěla jsem pokoj od našich a zábavu s přáteli, pak jsem zjistila, že žádné opravdové kamarády nemám a promarnila jsem čas na ty, pro které jsem neznamenala nic...a když jsem teď starší, chci si v klidu pokecat s našima..a jsem ráda za každou chvíli, kterou je táta doma, protože je doma jenom na pár hodin o víkendu, jinak přes týden pracuje v jiném městě
ale ja to jaksi ten tvůj problém pořád řeším z pohledu starší osoby...připadám si jako starostlivá máma, nebo co :D...ježiši, asi to jde fakt s věkem
a s tím M....moje ségra ma takových přátel asi pět...a někdy přijede domů hrozně divná...mám někdy pocit, že i když není zvyklá pít, nebo skoušet zvláštní věci...že na ni ti její kamarádi mají špatný vlyv, i když ona tvrdí že né...ale já se na ní koukám a vidím, kdy je normální a kdy se chová "nenormálně", tedy vymyká se normálu, který je u ní běžný...ale pokud se M. v tvé přítomnosti chová jinak, než když se zjíždí ve svém volném času, tak to snad na tebe nebude mít špatný vlyv ;)
...no a už asi budu mlčet, protože se nedá po mě číst...mám hodně moc rodičovských řečí...když ti to bude vadit, klidně řekni...už nebudu mít takové řeči, akorát pročtu článek a budu mlčet ;)

12 Saline A. | E-mail | Web | 25. května 2011 v 18:16 | Reagovat

[11]: Jako, mně ani nejde tak o delší večerku, protože ani j nestojím o tom někde se flákat do dvanácti do večera, neudělat vůbec nic, ale třeba když chci jít ven, chtěla bych, abych neměla určenou hranici, měli by vědět, že přijdu včas a že se nikde povalovat nebudu, myslím, že za poslední dva roky jsem jim dokázala, že fakt nejsem na to, chodit každý týden na diskotéky, pít, kouřit a podobné zbytečnosti. Jednak mám respekt z Policie, nechci si lajznout nějaký průšvih a jednak mám svojí hrdost. Když se napiju, dám si jen skleničku nebo něco, musí to být, abych si dala něco ostřejšího a napila se víc.

Ono právě když je semnou, tak je hrozně milej, starostlivej a dobře se s ním povídá, nehledě na to, že prostě bych se nenechala stáhnout ke dnu, abych začala zase kouřit a později  i pít. MYslím, že vůči tomuhle mám dost razantní postoj, stojím si za názorem, že bavit se dá i bez jakýchkoliv návykových látek. ;)

Nevadí mi to, naopak! ;) Jsem ráda za Tvé vyjádření, protože s Tebou ve spoustě věcí souhlasím, na to, kolik mi je, mám taky spoustu takových "rodičovských" myšlenek. :D

13 Trista | Web | 25. května 2011 v 20:55 | Reagovat

[12]: Zlato, já bych tě chtěla za dceru...vážně mít tak vzorné dítě, to je můj sen...jenom teď nechápu proč ti rodiče nedají alespoň kouskek volnosti, když jsi tak vzorná...ale trochu z vlastní zkušenosti vím, že vyžádat si od rodičů (a hlavně když jsou přísní a moc se strachují a starají) trochu víc volnosti je dlouhá bitva...ale na její konci může přijít vítězství, akorát, že to není jako vyhrát celou vojnu, je to jenom bitva a takových je s rodiči hodně

Máš správní postoj, co se zábavy bez návykových látek týče...uznáváááááám ;) a mrkám na tebe :P ...vážně, já si taky zkusila zábavu s trochou alkoholu a přineslo to problémy, místo zábavy a žaludek vzhůru nohama :D
No a ten M. se zdá být celkem hodný, ale být na tvým místě, byla bych možná v pokušení něco si s ním začít, když je v tvé přítomnosti fajn, ale musela bych myslet na důsledky takového vztahu...jeho už nepřevychováš a s jeho návyky by to bylo hodně stresujíci, hodně trápení, bolesti, hádek, slz...a za to ani ten nejlepší kluk nestojí...já jsem prostě za tu nejjednoduchší cestu, chci mít po svém boku kluka, který je raději tichý a vyhýbá se extrémům, problémům a návykovým látkám :D...jsem blázen, co víc k tomu dodat..a to jsem se již nejednou pochlubila, že z klukem který pil a kouřil a miloval bujarou zábavu a rvačky jsem už vztah měla...a bylo to o hádkách a rozchodech a nových začátcím...třískaní dvěřma, slzy a odchody na autobus samotná v noci a pěšky....bylo to děsný...dusila jsem se...ale chci říct jenom tolik, že za kamaráda bych toho M. brala, ale měla bych pocit, že ho chci i jako víc a to by byla chyba...kamarád, který mi rozumí jo, ale jako partner na dlouhá léta, tak to ne...alespoň kdybych byla tebou :)
...někdy mám pocit, že jsem moc mladá na to, abych měla rodičovské myšlenky a kruci, vypadá to, že ty myšlenky si to nemyslí...;)

14 Saline A. | E-mail | Web | 25. května 2011 v 21:56 | Reagovat

[13]: Ááá :D Tak přesně tohle prosím vysvětli mému tatínkovi. :D Děkuju. :D
Ono jako... Když něco chci, tak po dlouhém boji svolí a je pravda, že jsem se ještě ani neodvážila třeba požádat o svolení jít na diskotéku nebo tak (jak jsem řekla, ani mě to neláká), takže vlastně ani nevím, jak by reagovali, ale jde i o to, že normálně když chci jít večer na procházku, tak jsou to boje. ;)

Já hlavně víš co, já se bojím, že kdybych začala pít, že bych si to vůbec nepamatovala, důležité okamžiky a tak a jako.. :D Sledovat, jak jsou všichni okolo namol, se mi dost hnusí. O_O

Samozřejmě! Co se M. týče, popravdě řečeno jsem ani o nějakém hlubším vztahu nepřemýšlela, spíš jen o takovém zpestření, protože právě jak říkáš, jeho už nevychovám.
Měla jsem vztah s klukem, který měl blízko i k trávě, a přestože M. k tomu nijak netáhne, ten alkohol je tomu dost podobný a já se bojím, že by se to všechno akorát opakovalo. :)
Jo, takovýho chci taky, protože přesně taková jsem i já! :D
Mám na to stejný názor jako ty, M. potřebuje slečnu, která má kladný vztah k alkoholu i cigaretám, nevadí jí denně sedět ve skateparku (tím už jsem si také kdysi prošla -_-') a je ráda ve středu pozornosti. A nějakou, která nemá ráda knihy. :D

Jooo, já si to myslím taky. :D Ale kolik že Ti je? :D 22? :D Pokud ano, tak jsi stejně stará jako moje sestra a ta v srpnu rodí, tak bacha. :D

15 Trista | Web | 25. května 2011 v 23:22 | Reagovat

[14]: No, nezávidím ti ty boje...jako, ty mé už jsou za mnou, i když pořád nedokážu říct mámě věci na rovinu...víš jako, že chci jít o víkendu k Maťkovi, ale místo toho, abych řekla "Mami o víkendu se mnou nerátej, jedu k Maťkovi" já řeknu "Mami bude ti vadit, když půjdu o víkendu k Maťkovi? Víš, chtěla jsem jít v pátek a přijít v neděli, ale pokud nemůžu, tak nic no" ..a je mi 22 mám více než tří letý vztah a pořád neoznamuju věci, pouze se ptám, jestli je můžu udělat a když vidím, jak mám nabere naštvaný výraz ve tváři a nabrní spodní ret...vím, že přijede bouře "Proč zas na celý víkend, proč musíš chodit jenom ty tam a on sem ne, to jim tam budeš zase sedět na hlavě?"...atď...tohle mě vytáčí nejvíc..ale beru to tak, že ještě dva roky a pak budu chodit na návštěvu k našim, protože se konečně vdám a budu si řídit život sama :)

No, jako exscesy v mládí, to taky znám, vyzkoušet alkohol a tak...z mého setkání se stavem opilectví si pokaždé pamatuji všechno, akorát z poslední párty, na které jsem byla zcela opilá (pod obraz boží) jak se říká, co bylo před 4 lety, si nepamatuju jedinou věc...jak se mi k čertu dostali mé boty na nohy, když vím, že jsem si je nenazula, ale prý mě kámoška s mým klukem obuli :D alespoň, že jsem nedošla domů naboso...ale raději bych ten večer nebyla doma tak brzo, ve 23:00...ale na druhé straně to beru jako pozitivum, máma mě profackala a já přestala s alkoholem a můj život se rapidně změnil, začali mě zajímat jiné věci, jiní lidé...protože koukat se na to, jak jsou všichni kolem sjetí...to se nedalo vydržet a ještě se do mě naváželi, že prý jsem fajnovka a nechci si s nimi dát panáka...och
No, ale když si ten M. nájde takou holku, jaká by se k němu podle tebe hodila...dopadnou oba špatně... :( moc špatně...když se budou zjíždět...nepoberou toho moc do hlavy...nebudou si moci zadovážit nic...budou žít z drobáku a minou je na chlast...zní to moc ošklivě, jak jsem to teď napsala, ale vypadá to moc reálně

no, moje máma ve 22 měla mě a byl mi jeden rok :D a pořád se na to vymlouvá, když doma nepomůžu uklidit, nebo co :D:D:D

16 AngeliQue. | Web | 28. května 2011 v 19:50 | Reagovat

ach jo. Ty víš že jsem tu, ale .. vlastně tak jak jsi to napsala bylo to moc hezké a pravdivé :) ...
Mrzí mě to stále víc, to jak se k tobě chová táta (a že mamka se zastává spíš jeho) ... Nevím, jaká budu já jako maminka ale rozhodně mi přijde na hlavu ta kontrola každou hodinu. Vždyt to znám. stačí když jsi u nás spala a abychom náhodou někam nešly, musela ses ozývat každou hodinu...
my máme s tátou takové pravidlo že se mu ozvu a můžu jít kam chci a vrátit se kdy uznám za vhodné. Musí o tom ale vědět. On má důvěu ve mě a já v něj a tak si myslím že by to mělo být... A taková chci být i já... chci aby děti byli ke mě upřímné a ne se bt zeptat jestli můžou jít na hodinu ven..!

17 Saline A. | E-mail | Web | 28. května 2011 v 20:30 | Reagovat

[16]: Vím moc dobře, že jsi tu pro mě. :) Ale vážně - bylo toho na Tebe hrozně moc a to, že já zase jednou filozofuju nad mým životem, to tu budeme mít ještě určitě hodněkrát. ;)
...
Myslím, že ty se vůbec bát nemusíš, protože díky bohu, jak Tě tak pozoruju, jsi celá Tvůj tatínek, což hrozně moc obdivuju. Oba máte čistou duši a ta vaše důvěra? Bože můj! ♥ Vás dva neskonale zbožňuju, protože mi přijde, že jste Ti nejobětavější lidé, které znám a nevycházím kvůli tomu z úžasu. :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.