Neříkej sbohem, tohle ještě není konec

25. března 2011 v 17:13 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou



Každý, kdo dnešní ráno pohlédl do mých očí, měl skvělou možnost pokochat se mými slzami. Od pondělního odpoledne silná touha a potřeba se vyplakat, se mi splnila na sedadle autobusu a jediný, kdo mohl mé slzy usušit pouhým objetím, mi zamával jen pár minut předtím, odjížděje domů.

Vlastně jsem ani nevěděla, proč mi slané slzy stékají po tvářích a dopadají na kabát. Bylo důvodů tolik a zároveň tak málo.

Toužila jsem znovu stanout v Jeho náručí, dýchat Jeho vůni a poslouchat tichý dech, vycházející z Jeho rtů.
Potřebovala jsem obejmout od toho, kdo s nejvyšší pravděpodobností může za mé slzy, ale možná také ne. Nevím.

Náladu mi nezlepšily ani písně vycházející z mých sluchátek, protože to byla jedna melancholie za druhou a texty vyvolávaly akorát tak další slzy, přesto jsem neměla sílu to vypnout. Když už plakat, tak pořádně.

Saline A.
 


Komentáře

1 Psycho Candy | Web | 25. března 2011 v 19:30 | Reagovat

...uf, asi je dobře se jednou za čas vybrečet, myslím.
Já sem třeba brečela v úterý ráno. ..to mě rozplakal otec teda,
...no joo, když všechny holky řvou jen kůli chlapům. Já ne teda. Vim že mi za to nestojí.
...nestydíš se plakat mezi lidma?

2 AngeliQue | Web | 25. března 2011 v 20:24 | Reagovat

Co říct..
Slova útěchy nemám..
Pláču každý den už od středy...
prostě jen <3

3 Saline A. | E-mail | Web | 25. března 2011 v 20:34 | Reagovat

[2]: ♥♥♥

4 Trista | 26. března 2011 v 12:40 | Reagovat

...nevím...možná je někdy nezbytné plakat...prostě to pomáhá nechat některé pocity vyprchat... ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.