Nejsem si tak docela jistá, jestli jsem připravená dát sbohem všemu, čím jsme byli

31. března 2011 v 19:30 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou



Přeji pěkný čtvrteční večer,
který nás poctil po půlce krásného slunečného týdne a zpříjemnil nám tak poslední březnové dny.
Nevím jak u vás, ale u mně se o to zřejmě jen pokoušel s tím, že když mu to nevyšlo napoprvé, napodruhé už to zkoušet nehodlal. Nepovedlo. Ti z vás, které mám v přátelích na FB mi teď můžou oporovat, že jsem včera měla skvělou náladu - měla. Ale také jsem se od rána dopovala takovým množstvím cukru, že bych se bála o své zdraví, kdybych nebyla maximálně vysmátá a navštěvovala bych veškeré lékaře, aby zjistili, co se semnou děje..

Každopádně, dnes jsem, stejně jako včera, jela do Prahy do malého dejvického parčíku obklopeného ze všech stran budovami a výpary z autobusů a aut, abych načerpala pozitivní energii a přečetla si kousek z právě rozečtené knihy. Něco z knihy jsem si přečetla, ale moc pozitivní energie jsem nenačerpala. Načerpala jsem akorát bolesti žaludku z všudypřítomného kouře z cigaret, na který se stávám alergická, a pokaždé, když vidím někoho s cigaretou, vykazuji ho z mého dosahu na minimálně dva metry. Nemám to ráda. Nesnáším to. A M. kouří. Co dělat?

Co se jeho, týče... Hm. Viděla jsem ho. Několikrát. Ale jsem v takovém stádiu, že jsem se otočila a dělala, že tam nejsem, protože nemám sílu se mu podívat do očí. Chci ještě nějakou dobu zůstat silná a k tomu potřebuji, abych s ním byla v co nejmenším kontaktu, nejlépe žádném. A vypadá to, že díky jeho "dokonalé" přítelkyni se mi to povede. Asi jí přeci jen budu moci být za něco vděčná, i když nerada.
Jen těžko se loučím s pevným přátelstvím, které jsem s ním měla, ale vím, že je to pro mé dobro a chci to vydržet...

Což mi připomíná, jak děsně sama jsem se v tom dejvickém parku cítila. Všude kolem mě se to hemžilo šťastnými páry, veselými přáteli a já vážně nenáviděla skutečnost, že tam sedím sama, zakaboněná a nad knížkou. V tu chvíli jsem to všechno nesnášela a měla jsem chuť zalézt pod peřinu a nevylézt, dokud se všechno nevrátí do starých kolejí.

Končím, je to dlouhé a nikdo to nebude číst, stejně jako Doppelleben, ale měla jsem zoufalou potřebu se vypsat a alespoň z části se mi to podařilo.

Krásný večer a zítra se nenechte napálit.
Saline A.
 


Komentáře

1 Psycho Candy | Web | 31. března 2011 v 20:05 | Reagovat

Já taky kouřím. Celé moje okolí kouří.
Je to zvyk, potřeba..
Hmm... někdy si taky připadám sama, když sedim na sluníčku sama na lavičce vypaluju se a můj mobil celý den mlčí.
Hmm.. přežene se to, zase se najde někdo o koho se budeme moct opřít.
A na chlapy fakt ser, nestojí za to.

2 AngeliQue | Web | 31. března 2011 v 20:50 | Reagovat

Em.. Taky pozoruji páry, a nějak na to přestávám mít energii.. Ani náladu!
Drž se <3

3 Saline A. | E-mail | Web | 1. dubna 2011 v 15:09 | Reagovat

[2]: Asi nám vyrobím kouzelné brýle, přes které je neuvidíme!
Ty se drž, princezno. Jsem tu pro Tebe. ♥

4 AngeliQue | Web | 5. dubna 2011 v 18:52 | Reagovat

[3]: <3 pytel na hlavu :)

5 Saline A. | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 18:53 | Reagovat

[4]: Joo! A nakreslíme si na ně obličeje! :D ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.