Doppelleben 1.

8. února 2011 v 18:48 | Saline A. |  Doppelleben
Psychický nátlak! :DD Ale tak co, alespoň se máte zase na co těšit :D Pokračujeme v TWC, ale s úplně jiným, než minule, tak snad se to trochu uchytí ;) Krásné počtení :))
Obrázek k povídce vytvořila Nikie a součástí obrázku fotomontáž od Monicy. ;)

.
Nikie Black
.
"Je ještě něco, co rozhodně musíš vědět, miláčku," pevně jsem chytil Amy kolem pasu a postavil ji před mohutné dveře. "tohle je místnost mě a Toma. NIKDY tam nevkročil nikdo jiný než my dva a rozhodně nemáme v plánu to pravidlo měnit. Bude to pro Tebe zakázané území," ušklíbl jsem se.
"Zakázané ovoce ale nejlíp chutná," krátce se zasmála a skousla mi ušní lalůček.
"Tak to si, mladá dámo, nechte zajít chuť," prudce jsem zaútočil na její rty.
"Na pokoj nebo na Tebe?"
"Na pokoj, jelikož já nemám v plánu Tě jen tak pustit," s úsměvem jsem jí táhnul do ložnice, kde jsem ji okamžitě svalil na postel a prudce z ní strhával oblečení.
"Dnes na to jdeš nějak zhurta," zamumlala mi do rtů.
"Mlč!" rychle jsem ji okřiknul, a téměř okamžitě do ní vniknul.
.
***
.
Seděli jsme v obýváku, já, Amy, Tom a Carrie a dívali se na nějaký film, přičemž jediní, kdo se bavily, byla Amy a Carrie. My s Tomem jen znuděně zírali a modlili se, aby dali alespoň na chvíli nějakou reklamu.
Když se po několika minutách pořád nic nedělo, s krátkým oznámením jsem se zvedl a šel si uvařit kafe, abych udržel oči otevřené ještě alespoň hodinu, jinak další dvě hodiny budu od Amy poslouchat, jak jsem si vůbec mohl dovolit usnout u tak úžasného filmu!
"Je to celkem nuda, co?" ozval se mi za zády Tomův unavený hlas.
"To teda," otočil jsem se k němu čelem a kývnul. "Myslím, že je to naposledy, co vybíraly, na co se budeme dívat," ušklíbl jsem se.
"Ty myslíš?" krátce se zasmál a několika kroky přešel přímo přede mě. "Co takhle zajít v půl jedenácté k nám?"
"Ani nevíš, jak jsem se těšil, až to řekneš," šťastně jsem přivřel oči.
"Já vím," pohladil mě po vlasech, ale vzápětí vzal MOJE kafe a se zářivým úsměvem si to kráčel do obýváku, kde se usadil do křesla.
"Okamžitě jsem mu skočil na klín a se zuřivým pištěním do něj šťouchal a mlátil pěstmi.
"Co si vůbec dovoluješ krást mi mé kafe?!"
"Tak se nečil," se smíchem prsty párkrát přejel po mých žebrech, tudíž já se okamžitě svíjel v záchvatu smíchu.
"Á jdi do háje!" prudce jsem vykopnul a, světe div se, sejmul hrnek, který se svrhnul a z jeho útrob vytékala černá kapalina, ničící červený koberec. "ZA TO MŮŽEŠ TY!"vyhrknul jsem v zápětí.
"Samozřejmě, jak jinak taky, že jo?" zašklebil se a s posledním šťouchancem do žeber mě svalil na zem.
"Co to děláš?!" vypískl jsem.
"Já za to můžu, tak ty, milující bráška mi určitě pomůžeš, viď?"
"Samozřejmě," sykl jsem a dřív, než se Tom vzpamatoval, jsem sáhl po jeho tričku, které měl na sobě a všechno, co šlo z koberce utřít, jsem rychlostí blesku utřel.
"TY! Já Tě zabiju!" křičel na mě. "Bylo to moje oblíbené tričko!"
"Tomi, koupil jsem Ti ho už před třemi lety," zaúpěl jsem, ale okamžitě jsem zmlknul, když mě Tom zpražil zabijáckým pohledem. "Koupím Ti nový!" vyhrkl jsem a dřív, než se na mě stačil vrhnout, jsem skočil za Amy, na kterou jsem si náhodou vzpomněl.
Bude trvat, než si zvyknu, že tu bude žít s námi.
.
***
.
"Billy?" přitulila se ke mně Amber. Zatřásl jsem se pod tím oslovením a pootočil směrem k ní svou hlavu.
"Neříkej mi tak, prosím," zašeptal jsem.
"Promiň, zapomněla jsem," krátce se pousmála, ale vzápětí zase zvážněla. "Dnes večer sis mě moc nevšímal," zamumlala.
"Bavil jsem se přeci s Tomem," nakrčil jsem obočí na znamení toho, že absolutně netuším, kam tím míří.
"Ano, já vím."
"Tak v čem je problém?"
"Dnes večer sis mě moc nevšímal," s povzdechem mi zopakovala fakt, který jsem si plně uvědomoval.
"Chceš snad naznačit, že si Tě mám všímat víc, než svého bratra?" posměšně jsem si odfrkl a posadil se na posteli zády k ní.
"Jsme pár, Bille!"
"A on je moje rodina!" tvrdě jsem jí pohlédl do očí. "Je zvláštní, že do teď Ti to nevadilo."
"Protože jsem netušila, jak moc často jste spolu."
"Jsme spolu pořád, Amber, na to si musíš zvyknout."
"Změní se to někdy? Protože jestli ne…" s povzdechem se mi podívala do očí.
"V tom případě si nemusíš vybalovat a můžeš zase jít," odsekl jsem. "S Tomem žiju už jednadvacet let, mohlo Tě napadnout, že dm přednost jemu. NIKDO pro mě nebude důležitější než on a na to jsem Tě upozorňoval, už když jsme si spolu začali, tedy před rokem. Sice Tě miluju, ale před Tomem Ti přednost nedám, ať budeš prosit sebevíc. Sbohem," otočil jsem se a pomalým krokem zamířil ke dveřím.
"Kam jdeš?" ubrečeně zvolala do vzduchu.
"Za Tomem," zamumlal jsem a zavřel za sebou dveře.
.
***
.
Leželi jsme na gauči, já v Tomově náručí. Nechal jsem se objímat a do ucha si šeptat slova útěchy, přestože mi nebylo tak hrozně, jak jsem si myslel.
"Moc dlouho vám to společné bydlení nevydrželo," pousmál se Tom ironicky.
"Hm," zabručel jsem.
"Vadí Ti to?"
"Měl jsem jí rád," zašeptal jsem.
"Víc než mě?"
"Samozřejmě, že ne!" okamžitě jsem vyhrkl a otočil se na něj. "Nic nemám radši, než Tebe, Tomi!" naléhavě jsem ho pohladil po tváři.
"Polib mě," žadonil a já mu jeho přání ochotně splnil.
Zaujal jsem SVOU pozici, kdy mé rty naprosto přesně zapadly do těch jeho. Pozici, které se nevyrovná nic, pokud to není s Tomim.
"Co dělá Carrie?" zamumlal jsem, když jsme oba obnovovali svou zásobu vzduchu.
"Spí. Konečně," zasmál se. "Dneska si chtěla pořád povídat."
"Aha."
"Copak?" políbil mě na čelo.
"Připadám si osamělý bez Amber," po dlouhém váhání jsem přiznal pravdu.
"Nikdy nemůžeš být osamělý, když jsem tu já."
"S Tebou se nemůžu probouzet," zašeptal jsem.
"Bille, na tomhle náš vztah nikdy nebyl založený."
"Neříkám, že bych si s Tebou špital slůvka lásky! Ale když se s někým vyspím, rád bych ho zase vedle sebe ráno našel!" vztekle jsem vstal.
"Billy…"
"Jdi do háje i ty," odsekl jsem a naštvaně za sebou bouchnul dveřmi.
 


Komentáře

1 Suzzy | 8. února 2011 v 19:01 | Reagovat

Oooh! Skvělé! Ale jako co to je s Billem? takový cholerik :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 8. února 2011 v 19:01 | Reagovat

[1]: Muchecheche :D Změní se to, neboj :D Za chvíli bude krotkej jak beránek :D
A děkuji ♥

3 Suzzy | 8. února 2011 v 19:05 | Reagovat

[2]: Výborně :D Těším se na pokráčko :) Řekla bych, že se to uchytí velmi rychle, stejně jako Consolador :))** alespon u mě jo :D

4 Saline A. | E-mail | Web | 8. února 2011 v 19:09 | Reagovat

[3]: Nini, to jsem ráda ♥ pokráčko zřejmě příští týden ;))

5 AngeliQue | Web | 8. února 2011 v 22:08 | Reagovat

joo tohle jsem ejště četla.. :D začíná to zajímavě :)

6 Saline A. | E-mail | Web | 9. února 2011 v 6:26 | Reagovat

[5]: Děkuji♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.