Vzpomínka na budoucnost 7.

7. ledna 2011 v 10:39 | Saline A. & AQFee |  Vzpomínka na budoucnost
(Z pohledu Natalie)
"Proč tohle děláme, Bille?" kousek jsme se od něj odtáhla.
"Něco nás k sobě táhne, něco nadpřirozeného. Proč to neposlechnout?" pohladil mě po tváři.
"Myslím, že všechny důvody, nebo alespoň část jsem Vám přiblížila."
"Budeme si stále vykat?" dlouze mi pohlédl do očí. Beze slova jsem krátce kývla a odvrátila od něj zrak.
"Nechci si k Vám vytvořit ještě hlubší vztah."
"Co tím myslíte?" nechápavě nakrčil obočí.

"Myslím, že by bylo lepší to, co jsem právě řekla nechat spát, Bille."
"Jednou mi to ale řeknete, že ano?"
"Musím jít," prudce jsem vstala a rychlým krokem vyšla z pokoje a vydala se do menšího klubu nedaleko hotelu, který jsem kdysi viděla v mlhavé vzpomínce.

***

"Dobrý den, Bruno," přívětivě jsem se usmála na barmana.
"My se známe?" pátravě se na mě podíval.
"Já…" zasekla jsem se. Co mu teď řeknu? "Vyprávěla mi o Vás jedna známá," rychle jsem vyhrkla. "Prý děláte nejlepší vanilkové latté v celém Německu."
"No, tak to by měla být pravda, že?" krátce se zasmál. "Co zapíjíte?"
"Budoucnost," zamumlala jsem.
"Byla jste u kartářky, že víte, jaká vás čeká budoucnost?" zvědavě se opřel o pult a podali mi mé latté.
"Něco takového, ano."
"A co jste se dozvěděla?"
"To, co je proti všem mým pravidlům a já to stejně udělám," hystericky jsem se rozesmála, až se po mně ohlédlo několik dalších hostů. "Promiňte, já se někam odklidím, abych tu nedělala ostudu," rychle jsem se zvedla k odchodu, ale tvrdý mužský hlas mě zastavil v půli pohybu.
"Natalie?"
"Panebože," vydechla jsem, ale s úsměvem na tváři se vrhla Adamovi kolem krku. "Věděla jsem, že to bude tady, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude tak brzy!"
"Já ano," hrdelně se rozesmál.
"Jak jinak, vždyť ty jsi chodící kalendář!" se smíchem jsem ho praštila do ramene.
"Pojď, sedneme si," vyrval mi z ruky latté a vedl mě k menšímu stolku. Adam je člověk, se kterým mě pojí dlouholeté přátelství a spousta tajemství, mezi něž patří i naše schopnosti. Jediný rozdíl mezi námi je, že já vidím na sebe nenávazné obrazy z budoucnosti, zatímco Adam vidí datum, čas a místo, ale nic bližšího. Před nedávnem jsem se od něj dozvěděla, že zná na světě ještě spoustu lidí, kteří jsou nebo byli na tom stejně jako my, a to neví o všech.
Přemýšleli jsme o tom, že se pokusíme zapátrat po nich, ale bohužel, nám oběma do toho něco vlezlo.
"Jak pokračuješ s Billem?" zašeptal, když jsme se pohodlně posadili a naklonil se ke mně.
"No… Už jsme se trochu sblížili, ale pořád jsou ve mně určité zábrany, přes které nejsem schopná jít. Nevím, kdy se prolomí a celkem se bojím, že neprolomí."
"Nat, budete spolu mít dítě!"
"Nevím, jestli s ní, jen jsem viděla, že budu těhotná!"
"Nikdy bys nikoho nepodvedla," zamručel.
"Ani bych nerozbila něčí vztah kvůli sobě, že?" odsekla jsem a usrkla si z kávy.
"Máš pravdu, promiň. Neuvědomuju si, jak to musíš mít těžké, chodit proti svým zásadám. Já to mám podstatně jednodušší, já se prostě jen dostavím na určité místo a něco tam udělám, ale když nechci, tak nemusím. Ty musíš."
"Doufám, že jsem našla klíč k prolomení toho všeho, neskutečně mě to vyčerpává. Potřebuju si odpočinout," smířlivě jsem zamumlala.
"Myslím, že dovolenou nedostaneš," ironicky se rozesmál.

***

Procházela jsem se nočním Berlínem, kde desítky lidí uháněli na nejrůznější párty a diskotéky. Nikdo si mě nevšímal a já byla vážně vděčná za chvíli mého soukromí, a přestože za každým rohem mohl číhat potencionální vrah, já se cítila v bezpečí, jako ještě nikdy. Netušila jsem proč, ale mlčky jsem si to užívala, byla jsem šťastná. Na chvíli jsme zapomněla, měla jsem klid jako už dlouho ne.

***

"TÁHNI!"
"Bille, prosím."
"Běž, nechci Tě vidět. Alespoň ne teď, Nat."
"Nedělej to…"
"TAK BĚŽ UŽ!"

***

Opřela jsem se o nejbližší lampu a popadala dech. Z očí se mi samovolně spustily slzy, padaly mi na tričko a zmáčely mi kůži.
Vběhla jsem mezi skupinu lidí a zmateně běžela k hotelu. Slzy jsem nechala téct, rozmazané líčení jsem nevnímala, toužila jsem jen dostat se na hotel, za dveře mého pokoje.
"Natalie?" pevně mě stiskla v náručí povědomá mužská postava. "Co se stalo, jste v pořádku?"
"Musím… Musím k sobě," hlasitě jsem vzlykala a zoufale pohlédla do jeho očí.
"Pojďte, odvedu Vás," ochranitelsky mě objal kolem pasu a vedl k výtahu.
Sotva se za námi zavřely dveře, vrhla jsem se mu kolem krku a dlouze ho políbila. Mlčky mi polibky opětoval a v našem patře mě hbitě dovedl do mého pokoje.
"Co se stalo, Natalie?" starostlivě mě pohladil po vlasech. Jen jsem zavrtěla hlavou a dál spočívala v jeho objetí. "Asi bych měl jít," s povzdechem zašeptal.
"Zůstaň!" okamžitě jsem vyhrkla a s žádostí křičící z očí k němu vzhlédla. "Prosím, já… Nechci teď být sama, chtěla bych, abys tu semnou zůstal," povysvětlila jsem, když na mě zíral s pootevřenou pusou
"Dobře," krátce kývnul a jemně mě políbil.
"Děkuju, Bille. Nevím, co bych dělala, kdybychom se nepotkali," připustila jsem.
"Stačí přijít naproti, když budete potřebovat," pousmál se.
"Už nemá cenu vykat si, Bille."
Zářivě se usmál a znovu mě políbil.

***

"Caroline? Bonjour, depuis longtemps sans voir!" (Carolie? Dobré ráno, dlouho jsme se neviděly!) usmála jsem se, když jsem jí spatřila, jak cupitá k pultu se snídaní. "Comment êtes-vous?" (Jak se máte?)
"Oh, bonjour! Ne dites pas que vous ne savez pas comment je," (Och, dobré ráno! Neříkejte, že nevíte, jak se mám) rozesmála se.
"J'avoue que je n'ai vraiment aucune idée." (Přiznávám, že vážně nemám ani ponětí.)
"Dans ce cas, bien, merci! Comment êtes-vous?" (V tom případě dobře, děkuji! Jak se máte Vy?)
"Il avait été meilleure, mais il peut," (Bylo už lépe, ale jde to) pousmála jsem se. "Que diriez-vous aller quelque part pour le thé?" (Co takhle zajít si někam na čaj?)
 


Komentáře

1 AngeliQue | 7. ledna 2011 v 14:07 | Reagovat

Jeeeee to se mi libi!! :) ninini<3 :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 14:21 | Reagovat

[1]: To jsem ráda! ♥♥

3 MiMi Madison H. | Web | 7. ledna 2011 v 16:18 | Reagovat

..pořád nechápu, jak to bude dál, ale to se asi dovím v té pravé chvíli, že ano?...ale jinak úžasná kapitola...♥

4 Saline A. | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 13:23 | Reagovat

[3]: Přesně tak, dozvíš se to v té pravé chvíli :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.