Vzpomínka na budoucnost 6.

2. ledna 2011 v 16:49 | Saline A. & AQFee |  Vzpomínka na budoucnost

(Z pohledu Caroline)


Rychle jsem zmizela ve svém pokoji a jediné, co jsem si přála, bylo dát si horký čaj, sednout si na terasu a přemýšlet.

Ani jsem pořádně nevěděla nad čím. Prostě jsem jen potřebovala trošku klidu. Uvařila jsem si čaj a odnesla ho na verandu, kde jsem se posadila do příjemného křesílka, nechala na svou kůži dopadat sluneční paprsky pomalu končícího dne. Vstřebávala jsem všechno to teplo, dokonce jsem zavřela oči a tvář přímo nastavila sluníčku.

"Hej, jak dopadla Vaše schůzka?" trhla jsem sebou, když se kousek ode mě ozval známý hlas. Trochu jsem se polila čajem.



"Pan bože!" vyskočila jsem a hrneček položila na menší stolík. "Vy jste mě vyděsil, co tady děláte?" utírala jsem si z kalhot čaj, který se nestihl vpít do látky.

"Ehm… vlastně tu bydlím…" podrbal se na hlavě a rozhlédl se po své verandě.

"Logicky…" zasmála jsem se. "jinak schůzka dopadla dobře, Karl Lagerfeld vše pochopil a nakonec se tomu nedorozumění i zasmál…" posadila jsem se zpátky do křesílka.

"Tak to jsem rád, omlouvám se za to nedorozumění, vaše přítelkyně ale vypadala celkem naštvaně, jak to dopadlo s ní? Nerad bych byl příčinou nějakých sporů nebo hádek…" opřel se zády o zábradlí.

"Bude to v pořádku. Šla jen do pokoje…" ukázala jsem směrem do svého pokoje, protože Nataliin pokoj byl přímo naproti tomu mému. "Mám pocit, že ji něco trápí, ovšem neznáme se tak dlouho, abych se jí na něco takového mohla zeptat…" odevzdaně jsem se pousmála a zadívala jsem se na město. "Je tady ale opravdu nádherný výhled…" pokusila jsem se uhnout od tématu.

"To ano…" podíval se přes rameno. "Mám podobný problém s bratrem… Poslední dobou se chová zvláštně. Je pravda, že je to asi také tím, že má přítelkyni a tak se svěřuje i jí, proto mě tolik nepotřebuje. Ale jen chci říct, že i když jsme bratři, poslední dobou mám pocit, jako bych ho skoro neznal…" smutně se pousmál a podíval se na mě zrovna v okamžik, když jsem se podívala i já na něj. Okamžitě jsem svůj pohled odvrátila.

"To je mi líto…" zašeptala jsem.

"To nemusí!" znovu se usmál mým směrem. "Vy za to přeci nemůžete! Ale víte, něco mě napadlo…"

"Moment…" přerušila jsem ho v polovině věty, jelikož jsem zaslechla vyzvánění svého telefonu. "Omluvte mě na okamžik, Tome…" zvedla jsem se a vběhla jsem do pokoje, zuřivě se rozhlížejíce po svém telefonu. Po chvíli se mi podařilo ho najít a první, čeho jsem si všimla, když jsem ho vzala do ruky bylo Paulovo jméno na display.

"Bonjur ma chérie!" (Ahoj miláčku) zvedla jsem telefon.

"Ach Caroline! Comment allez-vous?" (Jak se máš?) slyšela jsem jeho úsměv.

"Très bien et vous? Quelles images?" (Fajn a jak ty? Co obrazy?) pomalu jsem se vydala zpátky na verandu, ale Tom už na té své nebyl.

O_o

"Ahoj podruhé…" znovu jsem se lekla při zvuku hlubokého, ale i tak příjemného hlasu, který vycházel z vedlejší verandy, když jsem už pár minut stála jen tak opřená lokty o zábradlí verandy a pozorovala jsem slunce, pomalu zapadající za obzor nad městem.

"Ahoj… a znovu jste mě vylekal!" neotočila jsem se. Jen periferním viděním jsem pozorovala, jak se opřel stejně jako já o zábradlí.

"Znovu se omlouvám…" měl pobavený hlas. "Volal přítel?" zeptal se, stále pozorujíc město.

"Ano… ale jakpak to víte? Snad jste neposlouchal?" usmála jsem se, trochu smutně. Paul zase naléhal s odpovědí na svou žádost. Otočila jsem pohled k Tomovi a přitom si, stejně jako odpoledne, nevědomky pohrávala s prstýnkem na svém krku.

"To bych si nedovolil…" také se na mě podíval a na okamžik se odmlčel. "Možná trochu, ale já za to nemůžu, když jste šla telefonovat na verandu, musíte hold počítat s tím, že vás někdo uslyší… Ale nebojte se, stejně jsem většině nerozuměl…" pokrčil rameny. "Snad jen, že je malíř…"

"Ve Francii má své jméno…" navázala jsem na jeho konverzaci. Vlastně a co, tak poslouchal!

"Vážně? Tak jsem ještě všecko nezapomněl!" usmál se.

"To bych vám ani neodpustila. Francouzština je krásný jazyk!" usmála jsem se také a podívala se zpátky na město. "Víte, než jsem odjela, požádal mě o ruku, to vám došlo již dole v baru… Nevím, jestli se cítím na to, abych mu řekla ano. Proto nosím ten prsten na krku a ne na prsteníčku. Trval na tom, abych si ho nechala, ale nemůžu ho nosit, když jsem neřekla ano…" můj pohled zase sklouzl k němu. "Určitě vás musím nudit!" zasmála jsem se své vlastní pošetilosti.

"Ale vůbec ne!" usmál se a sklonil hlavu.

"Asi si zajdu do města na večeři a jen tak se projít…" změnila jsem téma a rozhlédla se po okolí.

"Vadil by vám doprovod?" nabídl se. Podívala jsem se na něj a narovnala se. Také se narovnal a nevinně pokrčil rameny.

"Vlastně nevadil…"

O_o

"Pane bože Tome, vy mě zničíte!" znovu jsem se začala hrozně smát nějakému jeho vtipu.

"To snad ne! Řekl bych, že za to ani tak nemůžu já, jako spíš to víno, které pijete…" smál se se mnou.

"Už bych měla přestat! Kolikáté vůbec mám?" znovu jsem si podala sklenku a napila jsem se.

"Hádám, že asi tak páté. Jedno v té restauraci a zbytek tady…" rozhlédl se po baru, kam jsme zamířili poté.

"Můj ty bože, jestli nepřestanu, začnu mluvit francouzsky a ty budeš mít smůlu!" odmlčela jsem se a pak mi to došlo. "Vy! Proboha, já se omlouvám!" přikryla jsem si ústa dlaní.

"To je v pořádku, Caroline!" chytil mě za ruku a sundal mi ji z úst. "Vlastně… by mi vůbec nevadilo si s vámi tykat… Co ty na to?" probodl mě svýma, dokonale hnědýma očima.

"To nejde, jsem opilá!" usmála jsem se na něj. "A také zasnoubená…" nechala jsem si čas na pomlku. "Tady… skoro!"

"Nejde o sex, Caroline. Je to jen tykání!" začal se smát, a já se k němu nemohla nepřidat i přes to, že při slově sex mi po zádech přejelo mrazení. Řekl to tak zvláštně, tak automaticky…

"To nevadí…" smála jsem se. "A vůbec, měla bych se vrátit na pokoj!" stoupla jsem si, ale zamotaly se mi nohy, tudíž jsem poklesla. Tom byl ovšem okamžitě u mě a držel mě pevně kolem pasu.

"V pořádku?" zeptal se a opatrně mě posadil zpátky na barovou židli.

"Děkuji Tome… Měla bych už opravdu jít, nebo to špatně dopadne!" usmála jsem se a podívala se mu hluboce do očí.

"Zavolám auto, přijedou pro nás…" vyndal z kapsy telefon. "Ale to tykání vám nezapomenu!" usmál se, než mu to na druhé straně někdo zvedl.
 


Komentáře

1 AngeliQue | 4. ledna 2011 v 22:47 | Reagovat

Vůbec nevadí že to nikdo nečte :D:D ale jako zrovna taková dobrá povídka, budeme to někam posílat :D:D

2 MiMi Madison H. | Web | 4. ledna 2011 v 22:50 | Reagovat

[1]: já to čtu!!!!!

3 MiMi Madison H. | Web | 4. ledna 2011 v 22:52 | Reagovat

jenom mi nešlo napsat komentář, nevím proč, ale nešlo to napsat na více blogů, ale přece mě znáte holky, tuhle povídku jsem si zamilovala...a když jsem to dneska odpoledne četla, chtěla jsem napsat, že se mi zdá, že to ještě mezi Caroline a Tomem bude jiskřit..jenom to sem nechtělo dát...ale čtu to..a miluji povídku, stejně jako vás dvě ;) <3

4 AngeliQue | 4. ledna 2011 v 23:18 | Reagovat

Juuuuuuuuuuuuuu :D:D Mimi nezklamala děkujeme zlatíčkoo :) <3

5 AngeliQue | 4. ledna 2011 v 23:19 | Reagovat

Mimochodem mě to taky nešlo, neboj :))

6 Saline A. | E-mail | Web | 5. ledna 2011 v 6:22 | Reagovat

Íp :DD Mimi je doopravdy zlatíčko, jak sis dovolila o ní pochybovat?! :D TAky Tě milujem, Mimi! :D ♥
Jinak Kačí - kam bys to chtěla posílat? :D stejně nikde nikdo nekomentuje :D

7 MiMi Madison H. | Web | 5. ledna 2011 v 10:33 | Reagovat

no já bych bez vašich povídek nepřežila..musím se přiznat, že jsou moje droga a často i inspirace, když už nevím, jak formulovat věty, tak se posilním vaší povídkou...né že bych kopírovala celé věty, jenom se snažím vymakat styl psaní na takovou úroveň jako je ta vaše..aby jsme si rozumněli...holky, zlobíte se moc, že u mě pořád nepřichází pokračování povídky?...jsem téměř u konce a inspirace mě opustila...ještě mě čekají dvě zkoušky, tak možná po nich se dokopu a sepíšu je...včera jsem si četla prvních patnáct částí deníku Jane z první řady...a pořád mě to nutilo přemýšlet nad tím, kam utekl ten styl psaní, který jsem tam měla..jednoznačně jsem pochopila, že dát si za cíl napsat tři řady byl nesmysl a že jsem to pokazila někde v půlce druhé..ale už s tím nic nenadělám, jenom to dodělám a pak budu tiše truchlit nad tím, že jsem nechtěla, aby se to zvrtlo takhle...ale stejně jsem ráda, že to čtete holky, díky moc ♥ ♥

8 AngeliQue | Web | 5. ledna 2011 v 12:09 | Reagovat

Jéé já se určitě těším na další díl :) ale piš jen když máš nápad, nenuť se do toho :)

9 Saline A. | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

-- já nebudu říkat víc, než Katie, jelikož souhlasím :)) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.