Consolador 9.

16. prosince 2010 v 12:25 | Saline A. |  Consolador
Oh, zbožňuju poslední odstavec :DD ♥ Krásné počtení ;)

"Je škoda, že se ten sníh neudržel," zamumlal Tom, zírajíc na pole plné dětí, které si se svými rodiči pouštěli pestrobarevné draky.
"Napadne nový, uvidíš. Letos bude tuhá zima, bude spousta sněhu," usmál jsem se a táhl ho z dosahu létajících draků, dýchala z toho příliš silná nostalgie, což se k naší hravé náladě moc nehodilo.
Pomalu jsme šlapali cestu, která nás měla zavést na vrchol nenavštěvované "hory". Když jsme byli z dosahu všech lidí, jemně jsme s Tomem propletli prsty.
"Jsem rád, že jsme mohli na chvíli odjet z města," pevně mi Tom stiskl ruku a zářivě se usmál. "Myslím, že nám to tu prospěje!"

"To každopádně," oplatil jsem mu úsměv. "Mám od všech pokoj, nikdo nás tu nebude otravovat a ta chata, co jsme si pronajali, ta je dokonalá!"
"A všiml sis té vířivky, co je na terase?" kousnul mě do krku, a poté to místo jemně sál. "Budou se tam dít HODNĚ zakázané věci," zasténal mi do ucha.
"Když to tak říkáš, tak bych se nejraději otočil a běžel rovnou k ní," přivinul jsem se k němu a políbil ho.
"Kdo říká, že si nemůžeme užít i tady?" stisknul můj zadek a natlačil mě na blízký strom.
"Tomi!" zasmál jsem se, ale ochotně mu dovolil natěsnat se mezi má stehna, když si mě vyzvedl do své náruče, abych si kolem něj mohl obmotat své dlouhé nohy.
"Chtěl sis hezky užívat dovolenou," ušklíbl se, zatímco útočil na mé rty.
"Nemůžu si stěžovat," zasténal jsem ve chvíli, když své rty přesunul na můj krk.
"Co když nás někdo uvidí?" se smíchem se odtáhl.
"Nikdo tu není!" přitáhl jsem si ho zpět k sobě a vášnivě ho políbil.


* ♥ *

"Tomi?" odlepil jsem hlavu od plotny a pomalu se na ěj otočil.
"Co se děje?" pousmál se.
"Líbí se mi tu," zašeptal jsem.
"To mě také, ale… co mi tím chceš říct?!"
"Zůstaňme tu."
"Bille, jsme tu už druhý týden, musíme domů. Lukas u nás nemůže být neustále!"
"Myslel jsem to jinak," s povzdechem jsem se vrátil zpátky k vaření omáčky. "Chtěl bych tu zůstat. Napořád."
"Bille, už jsem Ti to jednou vysvětloval. Já před Davidem utíkat nebudu, nenechám ho vyhrát," zatvrdil se jeho hlas i výraz.
"Já před ním utéct chci!"
"Nebudeme o tom diskutovat, zítra prostě jedeme domů."
"Tak si jeď sám, já nikam nejedu!" zasyčel jsem, omáčku nechal omáčkou a vztekle odkráčel do ložnice, kde jsem se i zamkl.

* ♥ *

Celou noc jsem strávil v zamknutém pokoji sám, tudíž předpokládám, že Tom spal na tom starém, rozvrzaném gauči dole v obýváku. Několikrát se sice pokoušel dostat se ke mně, ale vždy, když přišel, jsem ho odpálkoval takovým způsobem, že počítám, že mi to bude vytýkat při každé hádce.
"Bille?" ozvalo se jemné zaťukání. "Vím, že mi nechceš otevřít, ale už musím jít, tak jsem se chtěl rozloučit."
"Už?" přiběhl jsem ke dveřím, rychlým pohybem odemkl a poulil na něj svá očka.
"Potřebuju být v jedenáct v Berlíně," pomalu přikývl a pohladil mě po tváři. "Myslel jsem, že nakonec pojedeš semnou."
"A já doufal, že zůstaneš tady."
"Musím do Berlína, Billy, mám tam důležitou schůzku."
"Promiň, Tomi," krátce jsem se k němu přitulil. "Nepojedu, bojím se."
"Miluju Tě. Vrátím se pro Tebe," políbil mě.
"Dávej na sebe pozor," pevně jsem se k němu přitiskl, a poté ho, s těžkým srdcem nechal jít.

* ♥ *

Když Tom odjížděl, bylo pondělí. Dnes je čtvrtek a poslední kontakt jsem s ním měl včera, když mi psal, že tu chatu odkoupil, tudíž tam mohu zůstat, jak dlouho chci a od té doby se neozval. Nebo možná ozval, ale já neměl žádnou možnost to zjistit, jelikož mobil se mi vybil a pitomou nabíječku jsem si zapomněl doma. Bylo mi jasné, že Tom musel být naštvaný, ale nemohl jsem tušit, že mi nabíječka zůstane doma. Navíc jsem si ani nemohl zavolat taxíka, jelikož původní majitel žil asi v pravěku, jinak si nedokážu představit, proč sem kruci nenechal zavést pevnou linku!
Seděl jsem na terase na zábradlí a zíral na déšť, který dopadal do okruhu naší chaty a lesa. Vzduch voněl čistotou, nádherně se dýchalo. Kdybych v tu chvíli chtěl zpívat, bylo by na to ideální prostředí, ale kvůli bolesti v krku jsem to raději vynechal a teplý svetr si přitáhl blíže k tělu. Vítr byl vynalézavý a skulinku si našel všude.
Když slunce začalo lehce prosvítat mezi temnými mraky, spokojeně jsem se usmál - začala se tvořit obrovská duha, která svítila nejkrásnějšími barvami. Povzdechl jsem si, bylo mi líto, že tu semnou není Tom.
Nějakou dobu mi prostě nezbývalo nic jiného, než čekat, kdy Tomovi dojde, že se z té propadené díry nemám jak dostat.

* ♥ *

Ufňukaně jsem nakrčil nos, když mě na něm něco pošimralo a přetočil se na druhou stranu, ve snaze dál spát. Když mě ale něco pošimralo i na noze, vztekle jsem vykopnul a prudce se posadil.
"No, ahoj," zabručel Tom, s rukou přitisknutou na puse, tudíž jsem okamžitě poznal, kam moje dobře mířená rána dopadla.
"Tomi, promiň. Jsi v pořádku?" vlezl jsem si před něj a jemně mu ruku odsunul. "Promiň, byl jsem rozespalý a nevěděl jsem, kdo to je," pohladil jsem ho po rtech. "Dobrý?"
"Dobrý, ty můj karatisto," zvlnily se mu rty do úsměvu a přitiskl si mě na sebe. "Stýskalo se mi," zabručel.
"Jel bych domů už mnohem dřív, ale bohužel se mi vybil mobil a nabíječka zůstala doma na stolku," ukázal jsem telefon ležící v rohu místnosti, kam jsem ho ze vzteku hodil.
"Já vím, viděl jsem jí tam."
"Tak proč jsi nepřijel dřív?!" dotčeně jsem ho štípnul.
"Měl jsem nějakou práci a tys tu přeci chtěl zůstat," ušklíbl se.
"Tomi!" naštvaně jsem ho praštil do ruky. "Chyběl jsi mi," fňuknul jsem.
"Ty mně přeci taky," usmál se.
"Bože, tak už mě polib!" frustrovaně jsem zafuněl a přisál se na jeho rty. Pevně mě k sobě tlačil za zadek a vášnivě mě líbal. Jazykem tančil s mým, zatímco rukou mi zajížděl pod tričko na spaní.
Prudce mě natlačil pod sebe do postele a tričko mi strhl.
"Nemůžu uvěřit, že jsem vydržel tak dlouho bez Tvého těla," silně mi skousnul bradavku a já vykřikl slastí.
"Jak dlouho, Tomi?"
"Týden!"
"Páni, náš rekord," zasmál jsem se a vzápětí se slastí prohnul v zádech, když rty přejel přes hvězdu na mém boku a jazykem přesně obkresloval její tvar.
"Už to nikdy nebudeme opakovat, že ne?" prosebně mě políbil.
"Doufám, že ne," usmál jsem se a pomalu z něj stáhnul tričko.
"Miluju Tě, Billy," zabořil prsty do mých vlasů.
"Já Tebe taky, Tomi," překulil jsem se přes něj a usadil se v jeho klíně. "Vypadáš takhle vážně skvostně, zlato."
"Víš, že Tobě to nahoře taky sluší?" ušklíbl se a pevně mi stiskl zadek.
"Chci Tě v sobě, Tomi. Velkýho, tvrdýho a dravýho," sykl jsem mu do ucha. "Chci, aby sis mě vzal, tvrdě. Tak, jak to umíš jen TY," rychle jsem nám svlékl kalhoty.
"Zabiješ mě, Bille," zasténal, ale hbitě mě shodil pod sebe, na bříško a pevně se na mě přitiskl. "Vrazím ho do Tebe a budu divoký, Billy. HODNĚ DIVOKÝ," kousnul mě do krku a pomalu do mě vstupoval.
"Nečekej, Tomi!" prudce jsem se na něj přirazil a vykřikl slastí a bolestí zároveň.
"Panebože, Billy!" silně sevřel oči a vydýchával se z toho šoku.
"Šukej mě, Tome!" zasténal jsem mu do ucha a nechal ho do mě tvrdě přirážet.
 


Komentáře

1 AQ | 16. prosince 2010 v 18:48 | Reagovat

Ty vole :-D cože? :-D ses nějak rozjela :-D jako jsem v šoku :-D

2 Saline A. | Web | 16. prosince 2010 v 19:03 | Reagovat

[1]: Muhehehe :DD To si počkej na 15. kapitolu :D To teprve bude... :DD

3 Salliene | Web | 18. prosince 2010 v 17:20 | Reagovat

Joo..poslední odstavec! :D Miluju to. Vážně, úžasný. pamatuju si, když jsem si tenkrát přečetla první díl.. A nepřestala jsem to milovat. :D

4 Saline A. | Web | 18. prosince 2010 v 20:03 | Reagovat

[3]: A já si toho nepřestala vážit! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.