Consolador 10.

19. prosince 2010 v 17:54 | Saline A. |  Consolador
"Těším se domů, Tomi," přitiskl jsem se k němu a spojil s ním ruku na řadící páce,
"Až tam budeme, tak se nelekni, ano?"
"Proč?" nechápavě jsem nakrčil obočí.
"Trochu jsem to zrekonstruoval, abychom měli větší soukromí a nikdo se nám tam nedostal," rychle mě políbil, a poté se obrátil znovu k silnici.
"Znamená to, že se budeme moct milovat zase pod stromem?" rukou jsem mu stisknul klín.
"Když budeš chtít, tak jedině rád," zasmál se. "Ale tu ruku dej stranou, miláčku. Chci Tě domů dovést celého, bez úhony. Doma Ti to vynahradím, neboj," pevně sevřel mou ruku ve své.
"Změnil ses, Tomi," zamumlal jsem a hlavu odvrátil k okénku.

"Proč myslíš?"
"Pozor, vjede Ti tam," ukázala jsem na černé BMW. "Dříve jsi byl více spontánní, bezstarostný. Teď jsi hodně opatrný."
"Změnil jsi mě, Bille," vjel za vysokou zeď kolem našeho domu a zaparkoval před garáží a pátravě se na mě podíval. "Okolnosti, které jsou kolem našeho života, mě nutí být opatrnější. Dříve jsem byl nerozvážný, jelikož jsem nevěděl, co je to láska. Teď, když už to vím, moje priority se změnily. Ale proč to řešíš?"
"Myslím, že jsem se zamiloval do všech Tvých osobností," pohladil jsem ho na týle a rovnou si ho přitáhl k sobě, abychom naše rty mohli spojit k sobě, jako dva pudlíky do sebe zapadající.

* ♥ *

"Panebože," nevrle jsem povzdychl, když jsem zapomněl namačkat číselný kód a domem se rozezněl nepříjemně hlasitý alarm. "TOME!" naštvaně jsem zakřičel.
"Co?" překvapeně vykouknul z kuchyně s pusou od nutelly.
"Vypni tu hrůzu, mám plné ruce!" zavrčel jsem a rychlým krokem odkráčel do kuchyně, abych mohl vyndat jídlo z nákupních tašek. "A laskavě si utři pusu, vypadáš jako Sára," hodil jsem po něm hadr.
"Jsi zase vstával levou nohou nebo co? Koukám, že máš skvělou náladu," zabručel.
"No, to teda mám, tak mě laskavě neprovokuj!" okřikl jsem ho.
"Buď tak hodný a neřvi na mě, nic jsem Ti neprovedl!" vztekle odhodil utěrku a opřel se o kuchyňskou linku. Zíral na mě a z očí mu šlehaly blesky, jsem si jistý, že kdyby ten pohled uměl zabíjet, tak já už dávno ležím v obrovské kaluži krve.
"Nainstaloval jsi sem ten pitomý alarm! Celou noc tu pípá na celý dům, v noci jsem se vůbec nevyspal!"
"Všechno to dělám pro Tvojí bezpečnost, Bille!"
"V tom případě jsi hloupý, protože celý život mi k bezpečnosti stačila Tvá společnost."
"Nedokážu se jim ubránit!" bezmocně rozhodil rukama.
"Tak zahoď své ego a utečme!"
"S tím rozhodně nepočítej," sykl a s nutellou v ruce uraženě odešel do obýváku k televizi.

* ♥ *

Seděli jsme u stolu proti sobě, nemluvili spolu a tupě jedli oběd.
"Tak dost, tohle už mě nebaví," odložil jsem vidličku, kterou jsem se dosud snažil nabrat bramboru a pohled zapíchl do Toma. Absolutně mě ignoroval a dál ujídal ze své porce.
Naštvaně jsem vstal, talíře sebral, hodil do dřezu a drze si sedl přímo před něj, na stůl.
"Co je?" vzdychnul a pohodlně se opřel o židli, zatímco příbory putovaly za talíři do dřezu. "Chtěl jsem si to dojíst!"
"Nelži, nípal ses v tom. Nechutnalo Ti to," nohy jsem si zapřel o jeho židli a nepokrytě na něj zpod přivřených očí zíral.
"Tak o co jde naší princezně tentokrát?"
"O nás! O nic jiného, než o nás mi nejde, Tome, copak to nechápeš?! Nechci mít neustále strach o to, jestli se nepohádáme nebo jestli se u našich dveří náhodou neobjeví David! Chci, aby z našeho života jednou provždy zmizel!"
"Je tu jedna možnost," zamumlal a zrak sklopil k zemi.
"Jaká?"
"Zajít na policii."

* ♥ *

Vyděšeně jsem se od něj odtáhnul a nechápavě na něj zíral.
"Děláš si ze mě srandu?! Ty si myslíš, že si dokážu stoupnout před někoho cizího a převyprávět mu, jak mě celé roky znásilňoval můj bývalý přítel, když ani TY nevíš všechno?"
"Nevím?" překvapeně ke mně zvedl pohled.
"Samozřejmě, že ne! Jsou tu věci, na které se stydím pomyslet i já sám, natož abych je měl před někým ventilovat!"
"Mně to říct můžeš, Bille!" pevně mě chytil za ruku.
"Nemůžu, miláčku, nezvládl bys to. Ještě nejsi připravený na celou děsivou pravdu, která mě obklopuje. Až přijde ten čas, všechno Ti řeknu, to Ti slibuju, ale do té doby mi musíš slíbit, že David už nebude ničit náš vztah."
"Pojď sem," jemně se pousmál a stáhl si mě k sobě na klín. Přitulil jsem se do jeho náručí a nechal jeho ruce, aby laskaly mé tělo. Líbal mě do vlasů, bez sebemenšího náznaku nějakých postranních myšlenek.

* ♥ *

Druhý den večer, kolem deváté hodiny jsem seděl v autě a nervózně se rozhlížel tmavou ulicí. Zámky byly nekompromisně zamčené a já jen čekal, kdy se objeví Gustav, který zpoždění nemá pouze v případě naprosté nouze.
Jako každý páteční večer se lidé vydali za zábavou, nacházejíc ji v klubech pod oparem alkoholu a já byl s každým novým člověkem nervózní víc a víc. Kde se kruci zasekl?!
Vylekaně jsem vypískl, když se ozvalo zaklepání a zpoza okénka se na mě šklebil Gustav.
"Ty jsi vůl," zamumlal jsem, sotva dosedl do auta a znovu ho, pro jistotu, zamknul.
"Promiň," zasmálo se.
"Jestli jednou budu sedět ve vězení, tak za Tvojí vraždu!"
"Copak jsem něco provedl?" dál se chechtal a já měl obavy, že potkal jednoho ze svých starých známých, se kterými si dal občas jedno "brčko".
"Táhne Ti na třicítku, už bys měl mít rozum a ne děsit poctivé lidi!" káravě jsem mu před obličejem mával prstem. Nakonec jsem ale nevydržel dívat se na ten jeho obličej a se smíchem nastartoval. "Kam pojedeme?"
"Tam jako vždycky, mám informace, že dneska tam bude maximální soukromí."
"Od koho?"
"Potkal jsem Willa, šel tam odtud," jemně se usmál.
"Willa? Toho jsem už hodně dlouho neviděl. Jak se má?"
"Skvěle, bude se ženit! Za měsíc. Je to blázen. S tou holkou ještě není ani půl roku," nechápavě zakroutil hlavou. Jasně jsem mu mohl z očí vyčíst upřímný nesouhlas.
"Nejsi z něj šťastný?" zaparkoval jsem před restaurací a pomalým krokem vyšel ke vchodu.
"Samozřejmě, že jsem. Ale vážně mi přijde, že na svatbu je hrozně moc brzy," pokrčil rameny. Zatímco Gusti na sedačku unaveně přiskočil, já se pozorně rozhlížel, zda někde není NĚKDO, a až když jsem měl naprostou jistotu, že jsme tu téměř sami, jsem se pomalu posadil.
"Co jsi vlastně chtěl probrat?" otočil se na mě Gustav, když u číšníka objednal nějaké pití.
"Víš, je to hodně choulostivá věc, nejsem si jistý, jak to vezmeš," nervózně jsem si skousl ret.
"Můžeš povídat," povzbudivě se usmál.
"Myslím, že se Ti to líbit nebude, Gusti. Je to věc, která není zrovna obvyklá - vlastně mám pocit, že my s Tomem jsme jediní, kdo…" rychle jsem se rozhlédl. "My s Tomem spíme," zašeptal jsem na jeden nádech.
"Cože?"
"Jsme pár, Gustave. Miluju ho a byl bych rád, abys - v případě, že nás nebudeš respektovat - alespoň držel naše tajemství. Veřejnost by to nesnesla, Tobě jsem to řekl, protože jsi můj nejlepší přítel, věřím Ti a nechci před Tebou mít žádné tajemství."
 


Komentáře

1 AngeliQue | 19. prosince 2010 v 22:58 | Reagovat

uuuuu :D neřekne to že ne :D Gustí není takovej :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 19. prosince 2010 v 23:22 | Reagovat

[1]: :D:D Nebuď zvědavá :D:D:D

3 Salliene | Web | 22. prosince 2010 v 21:38 | Reagovat

..Mmm... :D
(Nemám slov. Nemám co vytknout. -Nádhera.)

4 Saline A. | E-mail | Web | 23. prosince 2010 v 14:33 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

5 Nto | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:44 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.