Vzpomínka na budoucnost 3.

29. listopadu 2010 v 21:48 | Saline A. & AQFee |  Vzpomínka na budoucnost
Omlouvám se, o víkend mi nešel blog. Hezké počtení :)

(Z pohledu Natalie)

"Už jste klidnější?" zasmála jsem se, když jsem vystoupila z letadla a za mnou na vratkých nohou i Caroline.
"O moc, jen…" pomalu se rozhlédla a zamířila k lavičce "Bude chvíli trvat, než se vzpamatuju. Ten grog byl trochu silný."
"V pořádku, kufry nám dovezou do hotelu, pro nás pošlou samostatné auto," s úlevou jsem dosela vedle ní.
"Jak to?"
"Nejste jediná, kdo má známé a určitá privilej, Caroline," zářivě jsem se usmála a prstem ukázala na mladého služebníčka z našeho hotelu. "Ten čeká na nás. Není k zahození, že?"
"Ehm, nevím, já…"
"To, že Vás někdo požádal o ruku, neznamená, že se nemůžete ohlédnout za pěkným chlapcem. A navíc jste mu ani neodpověděla," ušklíbla jsem se a dřív, než Caroline došlo, jak to vím, jsem se vydala k služebnému.



-_-

Když jsme dorazily do luxusního hotelu a každá se odebrala do svého pokoje, automaticky jsem se vydala na menší balkonek, jelikož prostory tohoto pokoje jsem znala víc, než dobře. Věci, které se v něm odehrají, stoprocentně zamíchají mými kartami, jen moc dobře nevím, jak.
Posadila jsem se do křesílka a dívala se dolů na ulici, po které chodily desítky lidí. Připomínalo mi to rodnou Prahu, do které jsem se už několik let neměla šanci podívat.
S tichým vzdychem jsem v kapse nahmatala zapalovač, přestože jsem nikdy nekouřila.
"Dobrý den, nemáte náhodou zapalovač, slečno?" ozval se za mnou tichý chraplavý hlas a já přivřela oči. To, na co jsem roky čekala, ON.
"čirou náhodou mám, ale kde mám jistotu, že právě tahle cigareta Vás nezabije?" s úsměvem jsem se otočila a zírala do těch nejúžasnějších očí. "To by byla škoda."
"Vážně? To si nemyslím, ale děkuji," oplatil mi úsměv.
"Stejně si už dnes nezapálíte," zasmála jsem se.
"Proč myslíte?" opřel se o zábradlí svého balkonu a vyzývavě na mě zíral.
"Protože jsem Vám natolik imponovala, že nade mnou budete celou dobu přemýšlet, což Vám nedovolí si tu cigaretu zapálit. Ale ten zapalovač Vám dám," s úsměvem jsem mu ho vložila do dlaně. "Když budete mít chuť, můžete si zapálit. Nashle," se smíchem jsem mu zamávala a nechala ho tam stát, s šibalským úsměvem na rtech.

-_-

"Natalie, proč jsme se tak šňořily?" zamumlala Caroline a poupravila si škrabošku, ladící k šatům, na očích.
"Pořádá se tu ples na téma "Utajené smysly". Chtějí dosáhnout toho, že lidé se budou řídit hlavně vnímáním a ne zrakem, proto ty škrabošky - lidé nemají šanci spatřit celou tvář," upřímně jsem se usmála a v rukou pevně svírajíc část šatů sebejistě vkročila do rozlehlého sálu oplývajícího lidmi.
Pohledem jsem vyhledávala jedinou osobu, s modročernou škraboškou nataženou přes krásné lesklé vlasy. Když jsem ho konečně našla, se zářivým úsměvem jsem zaznamenala, že cigaretu nedrží.
Od číšníka jsem přijala sklenku se šampaňským a pomalým krokem se rozešla k tomu muži. Ale úsměv a pohyb nohou se zastavil, když se k němu přitočila jakási žena a vášnivě ho políbila na rty.
Sklenka mi vypadla z ruky, roztříštila se na desítky střepů a po střetnutí s Jeho pohledem jsem věděla, že nejsem jediná, kdo nechápe, co se tu děje.

°Oo°

"Co tu děláš?" překvapeně jsem zírala do dvou hnědých očí.
"Polib mě, Natalie," pevně mě přitiskl ke zdi.
"Prosím, ne!" odvrátila jsem od něj pohled.
"Nemůžu odjet bez Tebe!" prudce mě políbil a silně objímal.
"Budeš muset," odtrhla jsem se od něj.

°Oo°

"Čo to má byť? Tie spomienky... Čo sa tu deje?" mrmlala jsem si pod nos slovenštinou, se kterou jsem se setkávala jen u maminky, u mého anděla. "Nemôžem zničiť lásku!" vztekle jsem se opřela o zábradlí.
"Natalie?" ozvalo se mi za zády a já se překvapeně otočila.
"Caroline? Quo faites - vous? Courá pour le plaisir!" (Co tu děláte? Utíkejte se bavit!)
"J'ai remarqué quo quelque chose nällait pas. Pourquoi ne pas parler l'allemand?" (Všimla jsem si, že se něco stalo. Proč nemluvíme německy?) nechápavě nakrčila obočí.
"Même les murs ont des oreilles. Ce sont mes souvenirs. Ils disent quelque chose, je ne veux pas les moyens," opřela jsem se o křeslo a zírala na nedopitý šálek kávy. "Je ne m'attendais pas si compliqué." (Jedná se o mé vzpomínky. Říkají něco, co nechci dovolit. Nečekala jsem, že se to tolik zkomplikuje.)
"Qu'est-il arrivé à Natalie?" (Co se stalo, Natalie?)
"Il a une copine!" (On má přítelkyni!) vyděšeně jsem si přes pusu položila dlaň a rychle vzlykla. Neudělám to, i kdyby to mělo znamenat mé vítězství. Nezničím mu to.

-_-

Druhé ráno mě vzbudila nepředstavitelná bolest hlavy. Vzpomínky se v mé hlavě bily jedna přes druhou, nutily mě přijmout pravdu, přijmout mou budoucnost, byla nevyhnutelná.
"Fajn!" vykřikla jsem do vzduchu a zoufale v dlaních sevřela své vlasy. "Přijímám to," vzdychla jsem.
Bolest jako na povel ustala. Upsala jsem se ďáblu a jen kvůli mým zoufalým potřebám zbavit se toho všeho. Ale co když to zase selže?
Mátožně jsem se vypotácela z postele a rovnou zamířila k baru. Pokud tohle chci udělat, musím se posilnit.

-_-

Nervózně jsem si překontrolovala líčení a perfektní sednutí trička, které odhalovalo mnohem víc, než jsem vlastně chtěla, ale mělo splnit svůj účel.
"Caroline, za dvě hodiny máte v baru schůzku s jedním mladíkem, jsem si jistá, že ho poznáte!" rychle jsem křikla a dřív, než se začala vyptávat, jsem za sebou zabouchla dveřmi, a tak rychlým krokem, jakým mi mé boty dovolovaly jít, jsem cupitala do hotelového parku.
Viděla jsem ho sem jít, přeci tu musí někde být!
Z ruky mi vypadla kabelka, když se mi zjevila nová vzpomínka.

°Oo°

"Lhala jsi mi! Celou dobu jsi mi lhala!" v slzách na mě křičel.
"A co jsem asi měla dělat? Copak bys mi věřil?!"
"Jistěže ano!"
"Teď lžeš ty mně," zamumlala jsem.
"Chtěl jsem si Tě vzít, Natalie!"

°Oo°

"Slečno?" objaly můj pas mužské ruce a já vyděšeně zírala do Jeho očí.
 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 29. listopadu 2010 v 22:03 | Reagovat

zajímalo by mě jak budu pokračovat :D:D:D ale hezké ♥ :-* kásné :)

2 Saline A. | Web | 29. listopadu 2010 v 22:05 | Reagovat

[1]: Budeš pokračovat moc moc hezky :D
Děkuju ♥

3 MiMi Madison H. | Web | 29. listopadu 2010 v 23:12 | Reagovat

wooow...wooow...ty šaty, dokonalost, to triko, dokonalost, samotná kapitola, dokonalost, no a ty vzpomínky z budoucna...normálně snad nebudu spát, už chci další dílek holky, jen tak dál :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.