Mám pocit, že upřímnost zabíjí.

31. října 2010 v 14:53 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou
Saline A.
Když jsem posledních čtrnáct dní zažívala pocit relativního štěstí, věděla jsem, že to nebude jen tak. Prostě muselo přijít něco, co to zničí. Znovu.

Když jsem byla na základní škole, do osmé třídy jsem žila zahalena ve lži, skrývala jsem se pod maskou, kterou jsem hrdě ukazovala světu. Lží jsem získávala přátele, lží jsem se mezi nimi udržovala. Lhala jsem dlouhé tři roky všem kolem sebe a ani mě nenapadlo, že bych tím mohla někomu ublížit.
Pak jsem ony přátele začala ztrácet. Potácela jsem se na hraně samoty, v ruce pevně svírajíc žiletku, která s úsměvem hladila mé zápěstí a světe div se, změnila jsem se.

Vytěsnila jsem lež ze svého života, lživou minulost jsem nechala za sebou a začala sekat latinu. Byla jsem upřímná, předem jsem se omlouvala, když jsem říkala něco, co by mohlo ublížit. Ale lidé mě tak brali. Získávala jsem si nové přátele. Nové přátele, před kterými jsem sundala svou masku a ukázala jim, kdo jsem.
Kdo jsem?
Jsem přílišně ochranitelská. Své přátele chci bránit před veškerým zlem, nechci aby jim někdo ublížil, přestože se to vždycky obrátí kolem mě.
Jsem ... upřímná. Bolí to, možná to někdy vyzní i tak, že jsem namyšlená a myslím jen na sebe. Ale věřte nebo ne, já jsem poslední ze zástupu přátel, na koho myslím.
Jsem samotářská. Nepotřebuju každý pátek vypadnout na diskotéku a opít se, vyspat se s kdejakým klukem a odejít. Radši si sednu doma s knížkou a jsem zalezlá, vyhýbám se malérům. Těch jsem měla už dost.
Jsem ta, které kdyby se někdo zeptal, koho ze svých přátel bych označila jako nejlepšího, řekla bych, že nejlepší není. Nemám nejlepšího kamaráda ani nejlepší kamarádku. Asi nikomu nedokážu říct všechno, aniž bych se bála jeho reakce. Neumím to a nikdy se to nenaučíš, tudíž počítám s tím, že nikdy nejlepšího přítele ani přítelkyni nenajdu.

Ale... Poslední dobou mi začíná být jasné, že i moje upřímnost zabíjí vztahy. Ale radši budu upřímná a ztratím pár přátel, než abych znovu lhala všem okolo a nakonec skončila s žiletkou přiloženou ke kůži.

"Láká i leká Tě pohled na zápěstí, víš co tě čeká, vždyť střepy nosí štěstí."
 


Komentáře

1 AngeliQue | 1. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

Třeba upřímná, hlavně svá! Miluju Tě takovou, jaká jsi <3

2 Saline A. | Web | 1. listopadu 2010 v 18:51 | Reagovat

[1]: Děkuju, princezno. Neuvěřitelně si toho vážím ♥

3 AngeliQue | 1. listopadu 2010 v 18:51 | Reagovat

<3

4 Saruška | Web | 2. listopadu 2010 v 19:08 | Reagovat

Jako kdyby jsem četla článek mé kamarádky. Akorát ona se ještě nedokázala převznést nad první fází- lhaní.. Snad si taky uvědomí, že ji to jenom škodí.

5 Saline A. | Web | 2. listopadu 2010 v 20:11 | Reagovat

[4]: Doufám, že si to brzy uvědomí, ale ... upřímně doufám, že to zjistí jinak a že se zachová jinak, než já... Nepřála bych to nikomu.

6 Goddy | 2. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

Jsou sny a mým snem je naučit se upřímnosti.. A snad jednou budu toho schopná. Hlavně sama k sobě..

7 Saline A. | Web | 2. listopadu 2010 v 21:12 | Reagovat

[6]: Je pravda, že vůči sama sobě jsem se toho také ještě nedočkala... Ale doufám, že alespoň ta upřímnost vůči druhým NĚJAK funguje..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.