Chemin de vie 18. Konec

26. října 2010 v 18:10 | Saline A. |  Chemin de vie
Saline A.
Je to tu, nastal čas rozloučit se s jednou z mých nejmilejších povídek a obrátit se čelem k další, která už velmi brzy spatří světlo tohoto malého ateliéru. Ale bližší podrobnosti až později :)
Teď si užijte poslední díl, já doufám, že si ho užijete :)
Děkuji za podporu, vážím si jí a mám vás, všechny čtenáře moc ráda :) ♥

Když jsme se druhý den s Billem vraceli z kanceláře, nechápavě jsem se dívala k Maxovým dveřím, ve kterých stál s Tomem a vesele se smál. Když zahlédli naše překvapené tváře, rozesmáli se ještě víc a pošťuchujíce se nám zamávali.
"Co to kruci…" zamračila jsem se, ale okamžitě jsem zmlkla, když jsem si před naším domem všimla auta s nápisem Psychiatrická léčebna. Okamžitě mi došlo, co se děje, proč se spolu zrovna oni dva tak vesele bavili… Najednou mi to všechno dávalo smysl. "Bille!" kuňkla jsem a okamžitě se přitiskla k jeho překvapením ztuhlému tělu.
"Nemůžou mi Tě přeci takhle vzít, ne znovu!" zabořil obličej do mých vlasů.
"Můžou, Billy, můžou… Můj bratr má známosti úplně všude," vzlykla jsem.
"Slečna Schmitzerová?" ozvalo se, kdesi zamnou a já se s trhanými vzlyky otočila směrem k těm lidem, kteří mě chtěli znovu odvést. Bylo to tu znovu. Znovu mi někdo ničil štěstí. Znovu mě někdo pohřbíval zaživa.
"Ano, to jsem já," zamumlala jsem.
"Pojďte prosím s námi. Na doporučení Vašeho blízkého příbuzného Vás odvezeme do psychiatrické léčebny, kde podstoupíte několik protialkoholních sezení," pokynul mi hlavou postarší muž.
"A mé věci?"
"Jsem si jistý, že Váš přítel Vám všechno milerád pošle."
Kývla jsem hlavou a znovu se otočila k Billovi. "Miluju Tě, Bille."
"Brzy budeme zase spolu, to Ti slibuju," zavrčel a prudce mě políbil, smáčejíc mé rty svými slzami.

*O.o*

Uběhlo několik dní, možná týdnů, co jsem byla zavřená v psychiatrické léčebně. Většinu času, co jsem tu strávila, jsem malovala nebo pila. Ano, pila. Od jednoho chlapce, který se zřejmě snažil upoutat mou pozornost, jsem zjistila, že v pokojích nejsou nainstalovány žádné kamery, jak jsem si myslela, a jelikož jsem na pokoji byla sama, plně jsem toho využívala.
Každému tu bylo v podstatě jedno, kdo co tu dělá, hlavně že za nás dostávali peníze, ale přesto jsem si mé každodenní potěšení nechávala na večer, když už všichni byli zalezlí ve svých pokojích. Nechtěla jsem, aby někdo z těch lidí věděl, že jsem tak moc slabá, osamělá bez Billa a neschopná zbavit se stesku po něm jinak, než alkoholem.
Jediné štěstí pro mě bylo, že onoho chlapce pravidelně kdosi zásoboval a on se semnou ochotně dělil, párkrát jsem mu ze samého vděku dovolila přidat se k mé večerní soukromé párty, ale moc často se to nestávalo.
Pohledem jsem vyprovodila nového ošetřovatele, který měl hlídat nás blázny, potulující se v rozlehlých zahradách a se zachmuřelým výrazem se vrátila ke svému obrazu. Už několik dní jsem měla rozdělaný portrét Billa, na kterém jsem si dávala maximálně záležet. Chtěl jsem, aby byl vystižený každý detail jeho dokonalosti.
Zrovna jsem se snažila vybavit si i ten nejmenší detail jeho očí, když mi někdo zakryl ta mé jemnými dlaněmi. "Hádej, kdo jsem" zašeptal vábivě. Věděla jsem přesně, komu patří ten hlas i ty ruce, ale chtěla jsem si trochu hrát.
"Ach, Roberte, to jsi ty?" zasmála jsem se naoko.
"Nejsem žádný Robert!" rozdurdil se.
"Tak to se nechám poddat, nikdo jiný mě nenapadá…"
"V tom případě Tě ale budu muset potrestat," odkryl mi oči a vlezl do mého zorného pole, neméně dokonalý, než kdy jindy.
"To bych si nechala líbit," zamumlala jsem do jeho rty, když mě konečně políbil.
"Vlastně jsem Ti přišel něco říct," zářivě se usmál.
"Vážně? Copak?"
"Budeš mít nového spolubydlícího…"

*O.o*

"Bille, panebože, dávej pozor, nesmí nás tu chytit," se smíchem jsem ho přidržovala, když naboural do vozíčku s čímsi a noční chodbičkou se rozezněl zvuk cinkajících příborů.
"Neboj," škytl a pohotově mě strčil do otevřených dveří, když se chodbičkou rozezněly kroky.
"Bože, jsem tak ráda, že jsi tady," vzdychla jsem do jeho rtů a jazykem prozkoumávala nejhlubší zákoutí jeho úst.
"Jsem tak rád, že jsem s Tebou, že se ráno můžu probouzet vedle Tebe…"
"Miluju Tě!"
Ve chvíli, kdy se otevřely dveře a dovnitř vstoupil jeden z hlídačů, z Billových úst vyšlo zastřené "Vezmi si mě," a já ztuhla.
Když mě ten hlídač odtrhával od Billova těla, s úsměvem jsem se k němu otočila a zašeptala: "Dobře, vezmu si Tě, Bille. Znovu."
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 18:21 | Reagovat

holka, ty jsi blázen :D a to se jako vemou a budou spolu šťastně žít a pít na psychiatrii a také mu Dí porodí alespoň pět dětí, které tam budou bydlet s nima?...jako zvláštní konec, ale stejně hezký...nesnáším Maxe :D

2 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 18:24 | Reagovat

[1]: ='DDDD Teď jsi to zabila zlato =DD
Nechala jsem tomu volný konec - samozřejmě se z psychiatrické léčebny po nějaké době dostanou, jako každý - stačí trochu zaplatit a já si myslím, že Bill je natolik šílený, že zaplatí dříve či později, aby si Di konečně mohl znovu vzít :D :)
Co se týče dětí, myslím, že Di na to má odmítavý názor - ona miluje svou svobodu, kterou má kdykoli když se napije a s dítětem na krku by se té svobody musela vzdát, tudíž si myslím, že děti vážně odmítne ;)

3 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 18:29 | Reagovat

[2]: no, tak to jsi mě uklidnila...:D jenom aby jim v té léčebně nepřeskočilo na tolik, že až vylezou, tak pozabíjej všechny nepřejníky, tedy Maxe, Toma a dotěrnou sousedku, tú paní, co všechny šmíruje :D:D:D

4 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 18:34 | Reagovat

[3]: ='DDDD Jednou mě zabiješ, MiMi =DD
Co ty víš, třeba se odstěhují? ;))

5 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 18:36 | Reagovat

[4]: nemám v plánu tě zabít, kdo by mi tu pak psal povídky ? hehe <3
...odstěhují?...Tom je Billovo dvojče, ten ho najde i na konci světa, to pouto ho k němu bude táhnout..a on sebou bude táhnout i Maxe...a o všem bude do novin psát ta sousedka :D

6 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 18:50 | Reagovat

[5]: Koukám, že to máš všechno promyšlené mnohem lépe, než já :D Jestli chceš, můžeš napsat druhou řadu ;DD

7 Goddy | 26. října 2010 v 21:50 | Reagovat

Ironický konec.. ironicky láskyplný.
Tenhle konec sem chtěla. Tenhle konec vyhovuje mé duši, která nemá ráda ,žili šťastně až do smrti', ale ani ,ona umřela, on se zabil'..
:*
Zvládla si to, Obojživelnice..

8 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 21:55 | Reagovat

[7]: Jsem MOC ráda, že jsem vyhověla zrovna Tvé nemálo náročné duši :D :) ♥
A doufám, že stejně dobře zvládnu i novou povídku, která ... řeknu Ti to narovinu, je pro Tebe :) ♥

9 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 22:08 | Reagovat

[6]: no, ale to po mě nemůžeš chtít, nedovolila bych si sahat na tvou povídku....jo a na tu novou se moc těším...akorát mám dotaz? kdy bude nějaká povídka i pro mě...moc bych byla ráda ;)

10 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 22:13 | Reagovat

[9]: Ále ;) :D
Povídka pro Tebe? No, asi až budu stoprocentně vědět, že by se Ti to mohlo líbit :D Nevím totiž, jak zareaguješ na téma, které mám v plánu rozepisovat ;)

11 AngeliQue | 26. října 2010 v 22:22 | Reagovat

Nemám slov :D
uplně odešli! :D
Pryč..! Čekala jsem, věděla konec, ale ty jsi to napsala tak dokonale :)

12 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 22:23 | Reagovat

[11]: Niniiii ♥ Děkuju! ♥

13 Suzzy | 27. října 2010 v 10:13 | Reagovat

Tak to je naprosto šílený konec :D ale naprosto dokonalý! :D :)
Ale jako jako... už ted je mi smutno, že tu už nikdy neuvidím článek s titulkem Chemin de vie :( ♥ ale tak.. no snad to přežiju, když tu bude nová :)
Krásnéé! :) ♥

14 Saline A. | Web | 27. října 2010 v 10:21 | Reagovat

[13]: :DD Děkuji za podporu, vážím si toho a doufám, že novou povídku si oblíbíš stejně jako Chemin de vie :) ♥

15 Suzzy | 27. října 2010 v 11:12 | Reagovat

O to se vůbec nebojím! :) ♥
Nemáš zač :)

16 MiMi Madison H. | Web | 27. října 2010 v 18:07 | Reagovat

[10]: to bys mi nejdřív musela říct, co je to za téma :D hehe

17 Saline A. | Web | 27. října 2010 v 18:27 | Reagovat

[16]: Noo... Uvidíš :D Brzo :DD

18 aninka-kvetinka | 26. května 2011 v 21:32 | Reagovat

Ahojky máš moc pěkný styl psaní a líbila se mi tahle povídka:)

19 Saline A. | E-mail | Web | 26. května 2011 v 21:44 | Reagovat

[18]: Zdravím a moc děkuji! :))

20 Boyan | E-mail | Web | 13. října 2011 v 4:12 | Reagovat

Info jsem vstřebal - Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.