Chemin de vie 17.

21. října 2010 v 19:01 | Saline A. |  Chemin de vie
Saline A.
Velmi rychle se blížíme ke konci, tak si to užijte :))

"Dobré ráno," políbila jsem Billa na tvář, když jsem se konečně doklopýtala do kuchyně a pevně ho objala kolem krku. "Jak ses vyspal?"
"Skvěle," zářivě se usmál. "Co ty?"
"Hm, šlo to," pokrčila jsem rameny a jemně ho políbila. Bylo to, jako kdybych ho líbala poprvé. Vnímala jsem každý milimetr jeho úst, to, jak se jeho jazyk proplétal s mým, i pevný stisk, kterým si mě k sobě žádostivě tiskl.
"Dobré ráno," ozvalo se za námi. Polekaně jsem sebou trhla a omylem Billa kousla do rtu.
"Promiň," kuňkla jsem a prstem mu setřela kapičku krve.

"Ahoj Tome," zářivě se na něj Bill usmál. Zdá se, že má upřímnou radost z toho, že ho má zase na dosah. Nechala jsem je tam stát a klábosit a já si šla uvařit mátový čaj, po rozhovoru s Tomem mě ještě pořád bolela hlava.
"Jak dlouho tu máš zůstat?" zaslechla jsem Billa.
"Čtvrt roku," odpověděl s úsměvem Tom a já překvapením upustila hrnek, který se roztříštil na tisíce kousků. Když se po mně oba nechápavě podívali, beze slov jsem se otočila a dveřmi vedoucími na terasu vyběhla ven, nepořádek nechávajíc za sebou.

*O.o*

Bylo už poněkud pozdě večer, když jsem se prochladlá vracela domů. Zelo to tam prázdnotou, ale moc dobře jsem věděla, že prázdno tam není, ani kdybych chtěla.
Když jsem pomalým krokem šlapala ke koupelně, modlila jsem se, aby mě nikdo z nich neslyšel, ale sotva jsem na sebe pustila vodu, něco důvěrně známého se o mě otřelo.
"Měl jsem o Tebe strach," zašeptal mi do ucha Bill a pevně mě objal kolem pasu. "Nebrala jsi mi telefon!"
"Promiň, lásko, potřebovala jsem být chvíli sama," chytila jsem ho za ruce a propletla s ním prsty.
"Už je Ti lépe?"
"Trochu ano, ale… potrvá mi, než si na to, že tu je, zvyknu."
"Pomůžu Ti, spolu to zvládneme."
"Miluju Tě, Bille," otočila jsem se čelem k němu a vyhledala jeho pohled.
"Víš, že Tě taky miluju, Fialko. Na tom se nikdy nic nezmění."
"Nikdy od sebe nebudeme příliš daleko, že ne?"
"Vždy budu stát vedle Tebe a držet Tě za ruku," jemně mě políbil.
"Pojďme si lehnout, jsem unavená," stiskla jsem jeho paži a pevněji se k němu přitiskla.
"Vše, co si přeješ," políbil mě na čelo a vypnul sprchu.

*O.o*

Bylo kolem tří ráno, když jsem se potichu plížila do kuchyně pro hrnek horkého mléka. Zatímco Bill si v posteli spokojeně oddechoval, unášen říší snů, já se pouze bezcílně převalovala ve snaze usnout.
Jedna věc mě ale stále překvapovala - proč jsem nebyla schopná usnout? Ve stresu jsem přece byla ráno, tudíž už jsem byla dávno uklidněná, tak proč sakra…?
S povzdechem jsem sáhla pro krabici mléka a nalila si trochu do kastrůlku. Zatímco se mléko ohřívalo, automaticky jsem sáhla pro kakao a vysypala si jím půlku hrnku.
"Nespíš?" ozval se mi za zády chraplavý hlas. Tušila jsem, že se tu někdo objeví, jelikož nic nemůže být jednoduché, že?
"Vypadám snad jako někdo, kdo si užívá spánku?" povzdechla jsem si a zalila své kakao. "Proč nespíš ty?"
"Musel jsem dodělat pár věcí do práce."
"Aha. A už to máš hotové?" odstavila jsem hrnec z plotny.
"Ne, ještě mi pár věcí zbývá."
"Aha…" zamumlala jsem. Dívala jsem se na jeho tvář a nebyla schopna cokoli říct. Po všem, co se mezi námi v poslední době stalo, jsem prostě nedokázala najít námět k hovoru, aniž by z toho nevznikla další hádka. S povzdechem jsem znovu sklonila hlavu a dívala se do zeleného hrnečku.
"Di?"
"Jo?" s nadějí jsem se na něj podívala.
"Omlouvám se…"
"Na to už je pozdě, Tome," hlesla jsem. "Neměl jsi to dělat."
"Co?" nechápavě nakrčil obočí.
"Nic. Neměl jsi za mnou chodit a pak odletět, nebo ses neměl vracet…"
"Dostal jsem tu práci!"
"Neměl ses vracet za mnou."
"Co tím myslíš?"
"Dělá mi to hrozně těžké, Tome," začala jsem šeptat. "Nejdřív mě nutíš, abych se zamilovala do Billa, a poté se tu objevíš s tím, že mě pořád miluješ! Musíš si ujasnit, co vlastně chceš…"
"A co chceš ty?"
"To, co sis přál ty. Billa, miluju ho. On je tu pro mě a já ho neopustím, Tome. To nikdy nezapomeň."

*O.o*

Když jsem se ráno vzbudila, možnost rozvalit se v celé posteli mi potvrzovalo, že Bill se rozhodl zmizet. Vztekle jsem se převalila a zafuněla do polštáře, když jsem do něj překvapeně zabořila svůj obličej.
Myslím, že bych se takhle dokázala přemlouvat donekonečna, ale to bych nesměla zaslechnout Billův rozzuřený hlas. Shodila jsem nohy z postele a zachumlaná v Billově svetru jsem zvědavě našlapovala ze schodů.
Na posledním schodu už jsem zřetelně rozeznávala jednotlivá slova, proto jsem se přikrčila u zdi a opatrně se posadila.
"Co si kruci myslíš, Tome?!" zoufale vykřikl Bill.
"To stejné jako v době, kdy jste ještě byli manželé."
"Cože?" překvapeně se na Toma osočil a já nechápavě vydechla.
"Slyšel jsi dobře, už tenkrát jsem jí miloval. Kdo si myslíš, že krmil jejího otce všemi těmi žvásty?" posměšně si odfrkl.
"Pane bože, Tome!"
"Miloval jsem den, kdy podepsala ty rozvodový papíry, jenže pak se odstěhovala a já ztratil šanci. Ale když se tu znovu objevila, věděl jsem, že se nic nezměnilo, pořád jsem jí tak zoufale miloval! Doufal jsem, že do Ameriky poletí semnou."
"Ale já zůstala tady, s Billem," vylezla jsem ze své skrýše a uslzenýma očima se podívala do těch Tomových, které se okamžitě změnily pochopením, co se vlastně všechno stalo, když mě spatřil.
"Di, já…"
"Ty co, Tome, omlouváš se? Zase?" přešla jsem k Billovi. "Nejde tu o mě a o to, že táta umřel a já s ním byla rozhádaná, na tom už se nic nezmění," odmlčela jsem se a podívala se směrem k Billovi. "Ale jak jsi to mohl udělat Billovi, Tome? Musel jsi vědět, že ho to zničí, že ho to položí na dno!"
"Nechtěl jsem si připustit, že by se něco z toho mohlo stát. Omlouvám se," poraženecky sklopil hlavu.
"Já Ti to odpustím, Tome," zašeptal Bill. "Ale musíš mi slíbit, že odteď pro mě budeš pouze bratr, dvoje a ne konkurent v lásce," pevně mě objal kolem pasu.
"A když Diana bude sama chtít?" s nadějí se na mě podíval.
"Nebudu, Tome," zareagovala jsem dřív, než Bill stihl cokoli říct.
"V tom případě… slibuju," zamumlal. "Nechám vás tu, půjdu ven," vyděšeně vydechl, když viděl, jak se k sobě s Billem tulíme.
"Miluju Tě, lásko," něžně se mi otřel rty o ucho.
"A já Tebe," pousmála jsem se a políbila ho. "Jen my dva, nikdo jiný."
"Jen my dva," zářivě se usmál.
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. | Web | 22. října 2010 v 18:44 | Reagovat

uff, tohle bylo od Toma zákerné, ale jako, já ho chápu...miloval jí, ale neměl to dělat...štvát jejího otce proti Billovi a ní samotné...ach...ale stejně se na něj nemůžu zlobit...ale ne že ho necháš teď umřít, nebo něco...aby jim nestál v cestě, to bych se zlobila :D

2 Suzzy | 22. října 2010 v 20:07 | Reagovat

Dokonalé! Prostě.. nemám slov... říkám ti, že nepřežiju den, kdy napíše, že je konec! :( ale těším se na tu novou :) ♥

3 Goddy | 23. října 2010 v 0:34 | Reagovat

Toman je uplně blbej! Uplně nejvíc hloupoučký! >.<

4 Ťula | 23. října 2010 v 22:39 | Reagovat

:´( stále jsem čekala, že bude s Tomem. Itak je to krasná povídka.

5 Saline A. | 24. října 2010 v 11:09 | Reagovat

[1]: Hale, nejsem tak zlá, jaká se zdám být! :D

[2]: Huh... :D Asi by sis měla zajistit nějakého kardiochirurga :D ♥

[3]: Muheht :D ♥

[4]: Život neskáče podle toho, jak si my pískáme ;) Ale děkuji :))

6 MiMi Madison H. | Web | 24. října 2010 v 16:33 | Reagovat

[5]: jsi si jistá, že nejsi tak zlá? :P :D hehe

7 Saline A. | Web | 25. října 2010 v 6:10 | Reagovat

[6]: HElééé! :D

8 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 18:24 | Reagovat

[7]: jsi horší než zlá :D:D:D ;) <3

9 Saline A. | Web | 26. října 2010 v 18:26 | Reagovat

[8]: Děkuju pěkně! :D ♥

10 MiMi Madison H. | Web | 26. října 2010 v 18:35 | Reagovat

[9]: není zač ;)♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.