Chemin de vie 5.

23. srpna 2010 v 10:02 | Saline A. |  Chemin de vie
Saline A.
"Ahoj, Dito," usmála jsem se na vedoucí našeho útulku.
"Ahoj, Di! Poslyš, před nějakou chvílí nám dovezli asi sedm štěňat Bernského salašníka. Všechny štěňata už si návštěvníci rozebrali, ale jedno tu zůstalo…"
"Psy? Vždyť jsme kočičí útulek."
"Byla to má známá. Ale jde o to jedno štěně, ptala jsem se všech zaměstnanců, ale nikdo si ho nechce vzít, protože na rozdíl od všech štěňat pořád spí. Myslela jsem, že když ty žiješ sama…" takticky se odmlčela.

"Mně by to problém nedělalo, ale musí počkat, než mi skončí pracovní doba."
"Dám Ti volno! A dvacetiprocentní slevu do obchodu, mám tam pár známých," zářivě se usmála a vedla mě do menšího kumbálku.
"Ahoj, ty trubko. Tak Tebe nikdo nechce?" podrbala jsem za ouškem rozespalého pejska. "Už to mám, budu Ti říkat Trubka!" zářivě jsem se usmála.


*O.o*

"Trubko, poběž!" se smíchem jsem s ní běhala po zahradě. Házela jsem jí míček, přičemž jí to bylo úplně jedno. Běhala jen za mnou, míček jí vůbec nezajímal.
Unaveně jsem se svalila na zem a dovolila Trubce, aby po mně divoce skákala a vesele mi olizovala obličej.
"Co tu vyvádíte?" připlížil se ke mně Bill a lehce mě políbil na tvář.
"Snažila jsem se o výcvik, ale Trubku to nezajímá," pošimrala jsem jí na bříšku.
"Nedivím se, co taky s výcvikem, že, Trubko?" se smíchem jí chtěl prstem pošimrat, ale trubka se mu odvděčila kousnutím do onoho prstíku. "Teda, ty jsi ale nevděčnice!"
"To musela odkoukat ode mě," se smíchem jsem se s ní začala mazlit.
"Co jsi vůbec potřebovala?"
"Pomoc. Trubku nemám dlouho a není ještě zvyklá na chování v domě. Dneska jsem dostala dovolenou, ale zítra už do práce musím. Myslela jsem, že bys třeba zůstal u mě a pár věcí ji naučil, přeci jen s tím máš od Scottyho praxi."
"Jsi si jistá, že chceš Trubku naučit domů? Přeci jen bude hodně velká."
"Chci, alespoň tam nebudu tak sama, je to přeci jen velký dům, alespoň to tam někdo zaplní, ticho mi zmizí, bude mi tam dobře," usmála jsem se.
"Jak myslíš, záleží to jen na Tobě," oplatil mi úsměv.


*O.o*

"Ahoj, Trubičko," s úsměvem jsem odložila tašky na zem a začala se s ní mazlit. "Kdepak jsi nechala Billa?" rozešla jsem se směrem k obýváku - v jedné ruce Trubku a ve druhé tašky. "Vy jste tu tak řádili, až Bill usnul, jo?" pustila jsem ji na zem.
Vesele si odťapkala k Billovi a po několika neúspěšných výskocích se jí přeci jen podařilo vyskočit na gauč, tudíž se mohla uvelebit těsně vedle jeho hlavy. Vzala jsem jednu větší deku a oba je přikryla, trubka se mi odvděčila spokojeným odfouknutím.
Vzala jsem všechny tašky plné jídla a pomalu je začala vykládat. Oběd jsem měla navařený od minulého dne, tudíž vaření jsem si alespoň jednou mohla odpustit.
"Už jsi doma?" ozval se za mnou rozespalý šepot.
"Promiň, vzbudila jsem Tě?" otočila jsem se na něj a na stůl položila mísu s ovocem.
"Ne, v pořádku. Jen Trubka mě začala olizovat, asi mi chtěla oznámit, že jsi doma."
"Aha… Nezlobila Tě moc?"
"Byla moc hodná, dokonce jsem ji naučil sednout!" pyšně se nadmul.
"Vážně? Tak to jsi moc šikovný! Co jsem Ti dlužná?"
"Ale prosím Tě! Já to nedělal pro peníze, ale pro radost. Doma není co dělat, akorát bych se tam nudil."
"To neznamená, že u mě otročit zadarmo, Bille!"
"Vždyť neotročím," zasmál se.
"Bille…"
"Nech to být, Di. Zítra zase přijdu!" se smíchem mě políbil na čelo a odešel dřív, než jsem stihla cokoli říct.


*O.o*

"Dianko?" ozval se zahradou zvonivý hlas a já pod tím oslovením přivřela oči.
Položila jsem stranou konev, se kterou jsem zalévala květiny, jenž v ranních hodinách rozryla Trubka a vzápětí se otočila na zářivě usmívajícího Toma.
"Ráda Tě vidím, Tome," pevně jsem ho objala. "Dlouho jsem Tě ve městě neviděla, kde se tu bereš?"
"Jel jsem navštívit Billa, ale není doma, tak mě napadlo, že bych mohl navštívit Tebe. Popovídat si, zavzpomínat na staré časy…"
"Nemohli bychom minulost prosím vypustit?" kousla jsem se do rtu.
"Dobrá, tak jak Ti to jde s Billem?"
"Nemůžeme se vrátit k té minulosti?" nervózně jsem se zasmála.
"Tobě se prostě člověk nezavděčí!" se smíchem mi rukou rozcuchal vlasy.
"Díky, vážně díky moc," naoko jsem se nafoukla. "Ne, vážně. Proč jsi přišel?"
"Říkal jsem, Bill není doma," zamumlal.
"Tome, Bill má auto před domem a odsud slyším, jak si zpívá," nadzvedla jsem obočí a vrátila se zpátky k zalévání. Sotva jsem zalila tulipány, uznala jsem, že Trubka záhony zdevastovala jak nejvíc mohla, tudíž návštěva profesionála by byla na místě, jinak to všechno můžu vyhodit.
"Posloucháš mě?" drkl do mě Tom.
"Cože? Promiň, zamyslela jsem se."
"Nad čím? Nad těmi kdysi květinami?"
"Jsou příšerný, viď?"
"Naprosto," začal se smát.
"Fajn, zítra je vytrhám a zaseju tu trávu. Dneska už na to kašlu," povzdechla jsem si a posadila se na houpačku.
"Zítra? Nemůžeš to udělat jindy?" nervózně si skousl ret.
"Tak mluv, Tome. Hraješ tu nějakou zvláštní hru a vůbec Ti to nejde, víš?"
"Fajn!" přisedl si ke mně. "Víš, zítra je u nás párty a já bych byl hrozně rád, kdybys přišla."
"A kvůli tomu takové cavyky?" rozesmála jsem se.
"Ty se směješ?"
"Neměla bych? Jsi tu už dobrou půl hodinu a chováš se jak tele jen kvůli tomu, že se mě bojíš pozvat na večírek, který je u vás? Proboha proč?"
"Tobě to nevadí?"
"Ne, proč by mělo? Přijdu moc ráda," zářivě jsem se usmála.
"Páni, musíte mít s Billem mnohem lepší vztah, než jsem si myslel."
"Začínáme od začátku, Tome. Naše minulost je hodně poznamenaná, snažíme se zapomenout a začít s čistým štítem. Ono je to tak mnohem snazší, víš?"
"Nic neříkám, jen jsem se divil, že to bylo tak jednoduché," povzbudivě mě objal kolem ramen.
"Některé věci jsou mnohem lehčí, než se zdají být."
 


Komentáře

1 Yokarai | Web | 23. srpna 2010 v 12:17 | Reagovat

Trubičko! Ach, jako bych se slyšela volat na tu svou malou trubku... Sice se tak přímo nejmenuje, ale všichni ji tak s radostí oslovují :) Je milé, že Di nebude sama, pejsek je pro zahnání samoty ta téměř nejlepší možnost... I když Bill by ji v tom taky asi rád pohohl, co? :) Kdepak se vytratila ta jejich jízlivost a vzájemné hašteření? Na začátku to vypadalo, že by jeden druhého pohledem zabil a teď.. zase nám tady maluješ nějakou sladkou pohádku Saline? :D Ale kažodpádně pěkný dílek, šup sem s dalším ^^

2 Žabka | Web | 23. srpna 2010 v 12:48 | Reagovat

[1]: Pohádka.. Ach, jak ráda bych byla, kdyby to všechno bylo tak krásné, jako tady! Ovšem, jejich život to s nimi vůbec nemá v plánu, spousta věcí se zásadně změní, lidé se změní a máloco bude tak krásné, jako tady :)
Ale děkuji :))*

3 AngeliQue | 23. srpna 2010 v 21:48 | Reagovat

jéé Trubička :D
Miluju Bernský salašnický! Jsou to nejpřátelštější, nejvěrnější a nejdokonalejší psi na světě! :)

4 Saline A. | Web | 23. srpna 2010 v 21:51 | Reagovat

[3]: Jooo :D ♥ A tak krásně se s nimi tancuje! :D (Když nejsi zrovna ve střízlivým stavu a Ti psi jsou ochotní pro kousek salámu udělat cokoliv :D)

5 MiMi Madison H. | Web | 27. srpna 2010 v 0:18 | Reagovat

..Trubko...:D no, mě by nenapadlo vymyslet takovýhle jméno psovi...heh...možná zrovna kvůli tomu jménu neposlouchá moc na povel a ničí kytky :D...ale moc hezká kapča :p ;)

6 Saline A. | Web | 27. srpna 2010 v 12:03 | Reagovat

[5]: Já jsem vždycky chtěla, aby se jmenoval můj pejsek Trubka :D
Děkuji ;))

7 MiMi Madison H. | Web | 28. srpna 2010 v 16:10 | Reagovat

[6]: a jmenuje se tak?

8 Saline A. | Web | 28. srpna 2010 v 16:23 | Reagovat

[7]: Ne-é, pejska už nemáme ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.