Chemin de vie 3.

15. srpna 2010 v 3:26 | Saline A. |  Chemin de vie
Saline A.
Tak, s dnešním dnem přestává pravidelnost :) Tedy, chci říct. Se dny to bude stejné, bude to pořád každé čtyři dny, ale čas už bude odlišný, tak si to hlídejte :)
Hezké počtení! :) ♥
"Do háje," zamumlala jsem. "Nevíš o nějaký tajný skrýši?" přisunula jsem se k němu a zezadu ho objala. "Prosím!" zašeptala jsem mu do ucha.
"Vím, u doktora v léčebně!"
"Ale fuj," začala jsem ho líbat na krk.
"Co to děláš, Di?" pootočil ke mně hlavu.
"Líbám Tě," přisála jsem se mu na rty a stáhla ho na sebe.
"Jsi opilá," odtrhl se a opřel se o ruce.

"Před dvěma hodinami možná ano, ale teď už ne," znovu jsem ho políbila.
"Ale ten alkohol tu smrdí vážně příšerně! Až vystřízlivíš, ozvi se," letmo mě políbil a poté spěšně odešel.
"Kruci!" zasténala jsem.


* O.o *

Stála jsem před Billovým domem a sbírala veškerou odvahu, abych přišla až ke dveřím a zazvonila. Pochodovala jsem tam jako idiot, až jsem se prostě zhluboka nadechla a… uviděla Toma, jak stojí těsně přede mnou a nechápavě na mě zírá.
"Ahoj," vykoktala jsem a nadhodila zářivý úsměv.
"Diana?" nevěřícně zašeptal.
"Ano, jsem to já, copak jsem se tolik změnila?"
"Nenáviděla jsi své kudrnaté vlasy! To je poprvé, co Tě s nimi vidím!"
"A rozhodně ne naposledy, spíš jsi mě naposledy viděl s rovnýma," usmála jsem se.
"Okamžitě mě obejmi, princezno," s úsměvem mě pevně objal. "Stýskalo se mi! Doufám, že se budeme vídat častěji," políbil mě na čelo.
"Bydlím zase ve městě, takže… Taky se mi stýskalo!" pevněji jsem se k němu přitiskla.
"Vážně? Tak to bude to, o čem semnou chtěl Bill mluvit!"
"Vážně? V tom případě půjdu domů," začala jsem couvat.
"Ne, ne. Viděl jsem Tě, jak tady pochoduješ, půjdeš hezky semnou," chytil mě kolem ramen a vedl k domu.
"Tome, nejsem si jistá, že je to správný nápad. Včera jsme spolu mluvili a… nějak to nevyšlo."
"Ideální příležitost, abyste si to vyříkali," usmál se a udělal to, k čemu jsem se celou dobu odhodlávala. Zazvonil.
"Kde se flákáš?" vylezl polonahý Bill a sotva mě spatřil, zasekl se.
"Nesu dárek!" se smíchem mě před sebe strčil tak, že jsem rukama zabrzdila až o Billovo na kost vyhublé břicho.
"Ahoj," pokusila jsem se o úsměv.
"Ahoj," zamumlal a uhnul Tomovi z cesty, ale mé ruce si na svém těle přidržel.
"Jsi tak strašně hubený," zašeptala jsem, když zavřel dveře a prsty jsem mu jemně objela obrysy jednotlivých kostí.
"Proč jsi tady, Di?"
"Chtěla jsem se omluvit za ten včerejšek, nevím, co to do mě vjelo."
"Alkohol."
"Jestli Ti to bylo nějak nepříjemné, tak se…" zastavil mě. Svými rty se prudce přisál na ty mé, pevně držel mou hlavu, zatímco já se opírala o jeho tělo.
"Stačí Ti tahle odpověď?" zamumlal, v těsném dosahu mých rtů.
"Moc jsem Ti nerozuměla," se smíchem jsem ho objala kolem krku a dál ho líbala.


* O.o *

"Idiote," začala jsem se oblékat.
"Děvko!" křiknul z postele.
"Vykuř si," vrazila jsem mu facku a rychlejším krokem vyšla z jeho pokoje, čímž jsem způsobila kolizi s Tomem. "Promiň."
"Hej, počkej," pevně mě chytil za ramena. "Co se stalo?"
"Zeptal se mě, jestli jsem po rozvodu s někým byla. Tak jsem mu odpověděla."
"To je vůl. On si hraje na svatouška?"
"Počkej, cože?" uvolnila jsem se z jeho sevření.
"Střídal to jako ponožky. On Ti to neřekl?" nakrčil obočí.
"MNĚ ŘÍKÁŠ, ŽE JSEM DĚVKA?" vrátila jsem se do jeho pokoje. "JÁ, KTERÁ JSEM MĚLA TŘI PARTNERY ZA CELOU DOBU?! To TY jsi děvka, Bille Kaulitzi!"
"Nemáš právo mě soudit!" stoupl si těsně přede mě.
"Ale ty taky ne! Proč mě soudíš za to, že jsem zkusila zapomenout v náručí tří mužů, když ty jsi měl každý týden jinou? Jak si to vůbec můžeš dovolit?"
"Vypadni," zavrčel.
"S radostí!"


* O.o *

* Z POHLEDU MAXMILIENA*
Ve chvíli, kdy jsem dorazil před Dianin dům, bylo mi jasné, že je něco špatně. Zvonek nefungoval, a když jsem se v setmělém domě pokusil rozsvítit, došlo mi, že i tahle snaha je zbytečná.
"Di?" zavolal jsem do neobvykle tichého domu. Vždy jí tu vyhrávalo rádio, nebo alespoň televize, ale dnes? Jako kdyby se z toho domu vytratil veškerý život!
V kuchyni jsem zkusil zapnout vodu, ale odpověděla mi stejně, jako celý zbytek domu. Mlčením.
S povzdechem deroucím se z mého hrdla jsem začal prohledávat pokoje v přízemním patře. Kdyby měla v plánu někam odjet, určitě by se ozvala a práci… neměla žádnou.
V obýváku jsem našel obálky s dopisy, které mi zcela přesně vysvětlily, proč v tomhle domě absolutně nic nefunguje. Diana nezaplatila účty a tak jí to všechno vypnuli. Plyn, elektřinu, vodu.
Dopisy jsem hodil na stolek a odebral se do patra, ve kterém jsem nacházel alespoň nějaké známky života.
V úzké chodbičce se povalovala spousta prázdných lahví, což vytvářelo dokonalou cestičku k Dianinu pokoji.
"Di?" zašeptal jsem do setmělého pokoje. Odpovědi se mi nedostalo, ale díky tomu, že mé oči si začaly navykat na tmu, na posteli jsem zahlédl spící siluetu.
"Di?" znovu jsem zašeptal a rukou do ní lehce strčil. Z ruky jí vypadla další prázdná lahev, ale nic jiného se nestalo.
Zkusil jsem s ní prudce zatřepat, ale bez reakce.
"Do prdele!" zasténal jsem a okamžitě běžel k protějšímu domu, kde jsem začal zuřivě mlátit do dveří.
"Co se děje, hoří snad?" otevřel mi rozespalý a polonahý Bill.
"To sice ne, ale Diana je v bezvědomí. Zavolej rychle sanitku!" křičel jsem, zatímco jsem běžel zpátky k Di do ložnice.
"Panebože," vydechl zamnou Bill.
"Kdy jsi ji viděl naposledy?" vyhrkl jsem a Dianu snášel v náručí před dům.
"Předevčírem, něco vyhazovala z okna, a když mě viděla, něco na mě křičela, ale moc jsem jí nerozuměl. Mám pocit, že křičela, že jsem idiot a zničil jí život."
"Do hajzlu," zakňoural jsem.
"Je jí něco?"
"Je opilá do bezvědomí, ty idiote a zdá se, že předevčírem s někým naposledy komunikovala!" zabručel jsem zlomeně a Dianu předal lékařům, kteří právě přijeli. "jedeš semnou?" otočil jsem se na Billa a spěšně nasedl do auta.
"Proč jsi přišel pro mě?" dosedl vedle mě.
"Napadl jsi mě jako první," vyjel jsem za sanitkou.
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. | Web | 15. srpna 2010 v 17:13 | Reagovat

no, ale ta Di si dává do těla :D heh už se těším na další dílek, ale vážně si ten čas budu muset uhlídat :D

2 Yokarai | Web | 15. srpna 2010 v 22:57 | Reagovat

Tak tohle začíná být vážně, ale opravdu vážně zajímavé :D Alkoholička a anorektik, to je páreček :D Už aby byl další díl a pak další.. a další.. protože kam až se tahle povídka dostane mě fakt zajímá :)
Pecka. Teď tady budu přilepená každý den, abych mohla netrpělivě vyhlížet pokračování... Moc povedené :)

3 Saline A. | 15. srpna 2010 v 23:51 | Reagovat

[1]: Ona dokáže být velmi... náružná :D

[2]: Nemusíš tu sedět každý den, mělo by to být každý čtvrtý den :)) Ale když jsem ty postavy vybírala, bylo to... ne náhoda, ale osud, že jsem se setkala s dvěma tak dokonalými postavami na povídku a prostě... Nemůžu se jich nabažit, jen je mi líto, že jejich život se ubírá úplně jiným směrem, než bych si přála, protože... To co bych si přála, by bylo tak.. pohádakové! Ale nic není pohádka ;)

4 Dariesta | E-mail | Web | 12. října 2011 v 22:29 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.