Andílek v bouři

30. srpna 2010 v 21:35 | Saline A. |  Jednorázové sny
Je to něco, co mě napadlo před několika týdny, ovšem s jedním problémem - jak to zatraceně ukončit? Nerada píšu jednodílné povídky, jelikož... nemám tolik prostoru pro rozepsání situace, pro rozepsání vztahů, pro komplikace, pro slučování... Ale tahle povídka... Nevím, představovala jsem si ji v hlavě naprosto jinak a nebýt pochmurného počasí, asi bych ji ani nikdy nedopsala a v počítači by mi tkvěla jako asi další miliarda povídek, ale... Proč ji nezveřejnit? Alespoň vám zkrátím čekání na Chemin de vie :)
Hezké počtení!

PS: Neptejte se mě, proč jsem se ji rozhodla zařadit mezi články na Téma týdne :D

.
Ticho.
Ticho bylo jediné, co mě doprovázelo ve chvílích, když jsem se osaměle potuloval po vycházejícím sluncem osvětlené pláži.
Nad mořem se snášela hejna racků, kteří po noci sháněli potravu, a já oněměle sledoval, jak se snášejí nad vodou. Záviděl jsem jim volnost, se kterou létali nad mou hlavou, záviděl jsem jim křídla, která umožňovala dívat se na svět z obdivuhodné výšky.
Posadil jsem se do teplého písku a odhodil prošlapané žabky několik metrů od sebe. Už dlouho jsem si nenašel chvilku volného času, díky které bych si mohl užít uvolňující procházky po pláži.
Celé dny jsem pobíhal po domě a snažil se, aby vše bylo dokonalé. Aby bylo perfektně navařeno, perfektně uklizeno, aby já byl perfektní, alespoň na malou chvíli. Aby alespoň něco v mém životě bylo perfektní.
Hluboce jsem si povzdechl, když slunce zmizelo za mraky.
"Zdáš se mi, andílku?" ozval se za mnou nevěřícný šepot a já se vyděšeně otočil oním směrem.
"Pane bože," vydechl jsem a rychle se postavil na nohy.
"Odpověz, je tohle jen sen?" došel za mnou modrooký blonďáček a lehce přejel jedním prstem přes mou tvář. Bál se, že při použití celé dlaně jeho anděl zmizí.
"Přál bych si říct, že není," zašeptal jsem.
"Takže se mi to zdá?" zklamaně stáhl svou ruku zpět.
"Dominiku!" napomenul jsem onoho blonďáčka a jeho ruku si žádostivě přitáhl zpět ke svému tělu. Potřeboval jsem cítit jeho doteky, potřeboval jsem cítit, že tu stále stojí.
"Co?" vzhlédl ke mně.
"Přál bych si říct, že to není sen," zašeptal jsem znovu, ale honem jsem pokračoval dál, když Dominik sklopil oči k zemi. "Ale já sám doufám, že není. Ale já nevím, jestli je! Je to až příliš dokonalé, aby to byla skutečnost."
"Pověz, proč tedy cítím Tvou kůži? Proč vnímám Tvou omamnou vůni? Proč tolik toužím…" přejel prsty po mých roztřesených rtech. "…Políbit Tě?"
"Udělej to," vydechl jsem prudce. "Prosím, udělej to. Jestli je to jen sen, tak ať je o to víc dokonalý!"
"Bojím se, že se rozplyneš," zašeptal, avšak po milimetrech se ke mně přibližoval.
Stál ode mě tak daleko, že kdyby se jen o kousek pohnul, nosem by se otřel o mou tvář.
Zrychleně dýchal, toužil a zároveň se bál, že jeho anděl prostě… zmizí.
*
Uběhlo několik vteřin, než jsem na rtech ucítil jeho dech. Ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly mých, rozpoutala se kolem nás zuřivá bouřka. Žádostivě jsme se líbali, naše jazyky se proplétaly a já cítil, že mě svým tělem lehce tlačí do písku.
Nechal jsem ho, aby jeho ruce klouzaly pod mým tričkem, aby žádostivě masírovaly mé tělo.
Když se z Gabrielových úst vydral sten, kdesi v mracích se ozvalo zuřivé zahřmění a Dominik věděl, že to patří jemu.
"Prší, Gabrieli," zamumlal do mých úst, ale vzápětí mi strhnul tričko.
"Není to poprvé."
"Ale je to poprvé, co o nás ví."
"Nedovol, aby to skončilo teď!" zasténal jsem a nechal ho, aby ze mě strhnul i zbytek oblečení a uvěznil mě pod svým tělem.
"Nechci, aby Ti ublížili, andílku!"
"Ublíží mi jen Tvá ztráta."
"Mě nikdy neztratíš," vášnivě mě políbil a poté do mě s hlubokým povzdechem vstoupil.


Obloha se rozzářila blesky, doprovázenými hromy, což naznačovalo jediné. Oni vědí, že se znovu setkali ti, kteří to měli zakázané. Setkali se ti, jimž měly být provždy odepřeny polibky, pohlazení, láska.


Když se z jejich úst vydral poslední sten, když z jejich očí ukápla poslední slza, bouře skončila.
Věděl, že andílka zachrání. Ale nevěděl, že jedině jeho prokázaná láska, dokáže překonat i tu nejsilnější bouři.
 


Komentáře

1 Dee | Web | 31. srpna 2010 v 14:15 | Reagovat

úžasné. dokonalé. není slov.

2 Saline A. | Web | 31. srpna 2010 v 15:31 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.