Stopy v písku II. 8.

31. července 2010 v 10:15 | Saline A. |  Stopy v písku II.

Nezavolala jsem. Od našeho polibku uběhly dva týdny a já ještě nenašla odvahu zavolat mu. Prohlídka u lékařky se blížila a já se modlila, aby tam Sebastian nebyl.
Jednak proto, že Tom nevěděl nic o mně a Sebastianovi a také proto, že jsem netušila, co bych mu řekla.
Samozřejmě, mohla jsem mu říct pravdu o mém vztahu k Billovi, co se veřejnosti týče, ale bála jsem se, že by to nepochopil, přestože jsem věděla, jak moc chápavý je.
"Viky, dnes večer nebudu doma," vlezl mi do pokoje Tom hned po ránu.
"Jdeš k Sam?" usmála jsem se.

"Ano, chceme si udělat hezký večer," stulil se do klubíčka a hlavu si položil na mé bříško. "Zvládneš to sama?"
"Samozřejmě! Jen si to hezky užij," pohladila jsem ho po vlasech.
"Jestli chceš, můžu zavolat Billovi."
"V pořádku, já to zvládnu," usmála jsem se a pohled upřela na fotku, která mi visela na zdi. Na té zůstaneme s Billem navždy šťastní.
o.O * O.o
"Už jdu," křikla jsem směrem k hlavním dveřím, na které někdo zuřivě zvonil.
"Ahoj lásko!" vrhl se na mě Bill a začal mě líbat. "Omlouvám se, ztratil jsem klíče," téměř křičel.
"Co to tu předvádíš?" sykla jsem na něj.
"Je tu novinář, je schovaný v křoví na protější ulici, volal mi to Tom, než odjel na rande," naléhavě šeptal.
"Kruci," zasténala jsem. "Jak zjistili, kde bydlím?"
"Mají špehy všude," znovu mě naléhavě políbil. "Měli by jsme jít dovnitř," zamumlal mi do rtů. Pevně jsem se k němu přitiskla, rukou mu zajela do vlasů a druhou rukou za námi zavřela dveře. Sotva za námi dveře zaklaply, od Billa jsem se s lapáním po dechu odtrhla.
"Co budeme dělat?" vyděšeně jsem vyhrkla.
"To vážně nevím," zašeptal a opřel se vyčerpaně o zeď. "Uvidíme podle toho, kolik novinářů tu bude zítra. Přinejhorším se sem budu muset nastěhovat."
Prudce jsem vydechla a zapřela se o botník.
"Je mi to líto," zašeptal.
"Za to ty nemůžeš. Mělo mě napadnout, že mě najdou. Jen jsem nečekala, že to bude tak brzo," poplácala jsem ho po rameni. "Máš hlad?"
"Něco bych si dal, díky," coural se za mnou do kuchyně. Těsně předtím, než vstoupil do kuchyně, jsem stihla schovat zelenkavé tričko, které mi Tom donesl pro miminko. Strčila jsem ho do mrazáku a zároveň vytáhl pizzu.
"Mám jen pizzu, nestihla jsem uvařit, nevadí?" omluvně jsem pizzu dala péct.
"Vůbec ne, díky Viky. Ani si to nezasloužím."
"Nejsem z těch, kteří by nechali člověka vyhladovět," usmála jsem se.
"To Tě šlechtí," oplatil mi úsměv a pohodlně se usadil.
o.O * O.o
"Sebastiane, co tu děláš?" vyděšeně jsem na něj zírala, když se mi zjevil před dveřmi.
"Neměl jsem co dělat a chtěl jsem Tě vidět," zářivě se usmíval.
"Dnes se mi to moc nehodí."
"Proč jsi mi nezavolala? Čekal jsem na to!"
"Sebe omlouvám se, ale dnes jdeš vážně nevhod, protože…" ztuhla jsem. Okolo pasu se mi obmotaly studené ruce a na krk mi přiletěl jemný polibek.
"Děje se něco, lásko?" zašeptal Bill a usmál se na Sebastiana.
"Sebe, vysvětlím ti to!" stihla jsem zasípat, ale bez úspěchu. Sebastiánovy záda se vzdalovala k autu zuřivým krokem a Bill mě tlačil zpět do domu.
Dveře se ani pořádně nezavřely a já už ze sebe Billovy ruce strhávala.
"Děje se něco?" zopakoval svou předchozí otázku.
"Ano, děje!" vztekle jsem se zastavila na schodech. "Jsi populární, to se děje! Nemůžeme se ani rozejít, aby toho nebyly plné noviny a ty nepřišel o svou slávu!"
"Můj nápad to nebyl!"
"Jsi snad nesvéprávný?! David nemůže rozhodovat o tvém životě, Bille!"
"A co mám asi dělat?!"
"Zkus se postavit na vlastní nohy," zašeptala jsem a znovu se rozešla ke svému pokoji. Dveře jsem za sebou pevně zavřela a podívala jsem se na skříňku pro miminko. Byla téměř plná, chtěli jsme s tomem pořizovat novou. Byla jsem šťastná, že jsme ještě nezačali zařizovat pokoj, všechno by se hůř tajilo.
"Viky?" nakoukl ke mně do pokoje bill.
"Hm?" otočila jsem se na něj.
"Omlouvám se. Uspořádám tiskovou konferenci."
"Já tohle nechci, Bille," sedla jsem si na postel. "Nemohli bychom to prostě neřešit? Rozejít se a nechat to být?"
"Je to opravdu to, co chceš?" pohladil mě po tváři. Při tom doteku jsem přivřela oči a na jeho ruku se přitiskla.
"Ano, opravdu to chci," s šeptem jsem hlavu sklonila a cítila, jak ruka spadla vedle mé. "Omlouvám se."
o.O * O.o
"Dobrý den, paní doktorko," pousmála jsem se méně sebejistě, než kdy jindy. Kdyby mě Tom nedržel kolem ramen a netlačil mě směrem k lehátku, myslím, že bych stála jako solný sloup u dveří.
"Dobrý, Viktorie," usmála se. "Tak jak Vám je? Už přešly ty nevolnosti?"
"Víceméně ano, ale stále čas od času přijdou. Ale jen málokdy, jsem mnohem opatrnější v tom, co jím."
"To je dobře, hlavně si hlídejte, abyste nehubla, nebylo by to dobré ani pro miminko, ani pro Vás, oba potřebujete živiny."
"Já vím, snažím se jíst co nejvíc ovoce a zeleniny, po kterém nezvracím."
"Skvělý přístup. Tak se na to zlobidlo podíváme," pousmála se a bříško mi pomazala gelem. "Podívejte, jsou dobře patrné prstíky na všech končetinách a začínají se rýsovat pohlavní orgány, v příštím měsíci Vám budu moct říct pohlaví."
"To je skvělé," usmála jsem se. "Paní doktorko, jak se má Sebastian? Zlobí se na mě?" vyhrkla jsem konečně to, co mě na jazyku pálilo už od rána.
"Obávám se, že ano, Viktorie," utřela mi gel. "Zkuste mu zavolat."
"Nezvedá mi to!"
"Tak za ním zajděte, tady je adresa. Dnes trénuje děti s koňmi," podávala mi papírek s adresou.
"Děkuju."
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. | Web | 1. srpna 2010 v 18:45 | Reagovat

hezký dílek..ale mě tam ten Sebastian jaksi vadí :D:D heh..už se těším na další díl :p

2 Saline A. | Web | 1. srpna 2010 v 19:03 | Reagovat

[1]: Muhehe :D Tobě taky? :D

3 MiMi Madison H. | Web | 1. srpna 2010 v 23:43 | Reagovat

[2]: proč? je snad ještě někdo jiný, komu tam vadí? :D kromě Billa a Toma :D:D:D

4 Saline A. | Web | 1. srpna 2010 v 23:59 | Reagovat

[3]: MNĚ!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.