Stopy v písku II. 6

22. července 2010 v 10:15 | Saline A. |  Stopy v písku II.
Líbal mě prudce, s veškerou vášní a zároveň naprostou něhou. Rukama jsem mu zajela do vlasů a do polibku se zapojila. Byli jsme na sebe těsně přitisknuti, tělo na tělo.
Slyšela jsem, jak se kolem nás seběhl tucet fotografů, a fotili každou vteřinu našeho polibku. To, jak mi Bill zvědavě prozkoumává tělo, jak mě vášnivě tiskne na zeď i to, jak sotva lapám po dechu, ale polibek neukončuji.

Bylo mi to úplně jedno, v tu chvíli pro mě existovaly pouze Billovy rty.
Oddálili jsme se od sebe, abychom načerpali novou dávku vzduchu, ale sotva jsem se podívala do těch dokonalých čokoládových očí, došly mi události posledních minut.
"Já, já…." Začala jsem se od něj vzdalovat. "Musím na záchod!" vyhrkla jsem a rychlým krokem šla k záchodům.
"Za 5 minut u WC," nacvakala jsem rychlou SMS Tomovi a zapadla na záchodky.
o.O * O.o
"Cože jsi?" zíral na mě s otevřenou pusou Tom.
"Líbala ho," zašeptala jsem.
"Cože jsi?"
"Panebože, líbali jsme se!" zvýšila jsem hlas. "A neříkej, že o tom nevíš, o té scéně mluví celý klub!"
"To jste byli tak vášniví?"
"Kdes byl, že o tom nic nevíš?"
"Venku," broukl, zatímco mu znachověly tváře.
"Oh bože, Tome, promiň! Běž, já Tě nebudu zdržovat!"
"Zvládneš to?"
"Samozřejmě!" zeširoka jsem se usmála.
"Fajn, Bill sedí na sedačce," s úsměvem odbíhal.
"To díky za upozornění," zabručela jsem. Jeho dokonalá střapatá hlava nejde přehlédnout.
Pomalým krokem jsem vyšla směrem k Billovi, který se vesele bavil s ostatními.
"Nic neříkej," utla jsem jeho otázky, kterých měl jistě mnoho, jelikož sotva mě viděl, už otevíral pusu, a sedla jsem si těsně k němu. "Mezi námi se nic nemění," zašeptala jsem.
"Budeme to muset zopakovat pro tisk," zklamaně odvětil.
"Takhle prudké to už nebude, už to budu kontrolovat, neboj…"
"Chci, abys věděla, že dnešku nelituju," objal mě kolem pasu.
"Na můj názor se mě prosím neptej," chytla jsem se za břicho, abych to vypadalo, jako když ho držím za ruku.
"Fotografové," zaúpěl smutně a s hraným úsměvem se ke mně naklonil, aby mě mohl políbit. Líbal mě pomalu, něžně a rukou mě jemně objímal kolem pasu.
Polibek jsem mu oplácela, nechávala jsem si skousávat ret, jemně ho okusoval a poté místa otisků jeho zubu opatrně ošetřoval svými rty.
"Jsou pryč," zabručel Gustav a já se od Billa pomalu odlepila.
o.O * O.o
Čekala jsem, než mi přijede taxi a odveze mě domů. Stála jsem u zadního východu, aby mě neviděli novináři, jelikož Bill zůstal uvnitř.
"Dnešní večer byl celkem dobrý, že?" ozval se mi za zády tichý hlas a na ramena mi dopadla kožená bunda.
"Ano, byl," přitáhla jsem si bundu blíže k tělu. "Děkuju," pousmála jsem se.
"Děkuju já Tobě."
"Za co?" nakrčila jsem obočí.
"Že jsi vydržela hrát to divadlo. Vím, že Ti bylo nepříjemné trávit semnou čas."
"O tom to není, Bille. Jen je to po tom rozchodu moc brzy, ještě… jsem si pořádně nezvykla, že spolu oficiálně nejsme."
"Oficiálně?"
"Když jsme se nastěhovali do domu, býval jsi semnou už velmi málo, nediv se, že jsem byla poměrně zvyklá na samotu. Ale stejně, jako tenkrát je tu pro mě Tom, aby mi se vším pomáhal."
"Omlouvám se. Znovu."
"Doufám, že pochopíš, že zatím nejsem schopná Ti odpustit. Já…"
"Mám tu auto, odvezu Tě domů!" vyhrkl najednou.
"Čekám na taxík."
"No tak, nebudeš přeci platit, když můžeš jet semnou!"
"Já…"
"Prosím!" zakňoural.
"Tak dobře," pousmála jsem se a přistoupila k němu. Šli jsme spolu mlčky, Bill mě lehce objímal kolem ramen.
Otevřel mi dveře na straně spolujezdce a pomáhal mi nastoupit.
"Děkuju," zašeptala jsem. Nepoznávala jsem změnu v jeho chování, najednou byl tak milý!
"Za málo," zářivě se usmál a nastartoval. Pomalu vyjel a nezapomněl zapnout potichu rádio. "Krásně jsi zpívala."
"Díky, to ty taky."
"Musíme takovou spolupráci zopakovat."
"Uvidíme," pousmála jsem se.
o.O * O.o
Od předávání cen uběhlo několik týdnu a my s Tomem za sebou měli druhou, úspěšnou prohlídku.
Děťátko krásně rostlo a všechno bylo v pořádku, Tom byl z dalších fotek z ultrazvuku úplně unešený, snad více, než já.
Před společností se nám naštěstí dařilo všechno tajit, přestože Tom nakupoval nejrůznější věci jako zběsilý. Nebylo týdne, kdy by k mým rodičům nepřišel balíček. Naštěstí byl opatrný, nenapadlo ho posílat to k nám domů.
To všechno způsobilo, že jsme u mě v ložnici měli skříňku plnou dětského oblečení, přičemž většina oblečení je pro miminka až od šestého měsíce, ale Tomovi tohle moc nevadilo.
"Měli bychom začít myslet na dostavbu pokojíčku, Viky," dosedl vedle mě Tom s miskou plnou jahod.
"Jsem teprve ve druhém měsíci, Tome. Zatím se můžeme jen rozhlížet," usmála jsem se a pár menších jahod si strčila do pusy. Okamžitě jsem toho ale hořce litovala, jelikož můj žaludek prudce stoupal a já doufala, že stihnu doběhnout na záchod.
Sotva jsem tam doběhla, přiklekla jsem k míse a začala zvracet.
"Viky, jsi v pořádku?" doběhl za mnou Tom a pohotově mi chytil vlasy.
"To miminko," zamumlala jsem vysíleně v pauze mezi zvracením.
"Co s ním je?"
"Nechutnají mu jahody," znovu jsem se nahnula nad mísu, přičemž jsem cítila, jak mi Tom po čele přejíždí mokrým hadříkem.
 


Komentáře

1 *Emmgirl* | Web | 22. července 2010 v 18:43 | Reagovat

Krásné. :)

2 Niky. | 23. července 2010 v 11:54 | Reagovat

No zbláznila se! Miminka jahody nesmí!! :D
Ale kráásný <3

3 MiMi Madison H. | Web | 25. července 2010 v 20:21 | Reagovat

to mimino je hezky vybíravé :p hehe krásna kapitolka, jdu na další :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.