Dovolenkové šílenství

29. července 2010 v 11:26 | Saline A. |  myšlenkám dávám zelenou
Po čtyřech hodinách cesty, po vypití točené kofoly a po risknutí pokousání od ochranitelské labutě jen abych získala fotku, nás nálada "lehce" opouštěla.
Pár minut před cílem jsme naneštěstí špatně odbočili a cesta náhle změnila spád. Srandičky a veselá konverzace se daly na ústup a naštvané brblání na sebe nenechaly dlouho čekat. Během několika okamžiků se hádal každý s každým, na nikom nezůstala nitka suchá a poté, co jsme cestu k chatě konečně nalezli, nálada se po jistém zjištění nahoru absolutně nezvedla, spíše se ještě o kus posunula dolů.
Chata naše očekávání rozdrtila mezi ostrými zuby, majitel naše rozdrcené naděje ještě vesele pošlapal a smál se nám do očí. Dvacet čtyři hodin nad námi měl kontrolu díky "Chatce" postavené necelých 50 m od nás a denně nás "ctil" svými návštěvami, jelikož přes část pozemku měl věcné břemeno.
Když si po několika dnech na pozemek, jenž tvořil část námi pronajatého pozemku přivedl návštěvu čítající sedm slintajících dědků, moc nás to nepřekvapilo, přestože naše nervy to počechralo na maximum a my si během čtvrt hodiny sbalili všechno a druhý den jsme spokojeně odjížděli na Slovensko.
Slovensko.
Něco,co pro mě vždycky znamenalo útěchu, uklidnění, znovuobnovení dětských přátelství, ovšem letos... To nepřipomínalo. Tedy, první dva dny ano, ale později... Po tom, co jsme s rodiči prolezli Martin, začalo pršet.
Dívala jsem se na dávného přítele, jak si z krátkých vlasů vytřepává miniaturní kapičky deště a dívá se do našich oken a opětuje můj pohled.
Díval se na mě a nedokázal, možná nechtěl uvěřit tomu, co viděl, ale brzy se obrátil a zašel domů. Když se šel do kuchyně, jenž byla přímo proti naší, napít a ani se neotočil, došlo mi, že naše dětské přátelství za sebou zanechalo pouhý matný stín a že jen vzpomínky nám na něj zůstaly.
Druhý den jsme za deště odjížděli na strejdovu chatu, na Oravu, ale že by nám to náladu z deště vylepšilo, to ne. Na chytě byla příšerná zima a já, zvyklá i v létě nosit slabou mikinu, pokud nebylo více než 35°, jsem tam neuvěřitelně trpěla, přestože jsem na to nebyla sama. Maminka trpěla též a když se dozvěděla, že se nás snaží ubytovat v chatě, ve které není elektřina, naštvala se. I když, bez té bychom to přežily, ovšem fakt, že tam není ani tekoucí voda, jsme nesly velmi těžce.
Vyslechly jsme si přednášku o tom, že jsme čekaly luxus.
Vážně je v 21. století tekoucí voda luxus?
Maminka to první den oplakala, jelikož to, jak se o nás za zády její bratr vyjadřoval a my si to nedopatření vyslechli, ji velmi zklamalo a pevným hlasem prohlásila, že je to naposledy, co jsme tam jeli a my s tatínkem jí to věřili.
V dešti, vichru a blbých narážkách jsme vydrželi tři dny, než jsme se naštvaně sbalili a odjeli. Ovšem při loučení jsem si neodpustila strejdovi do ucha zašeptat, aby na sebe dával pozor. Je mu přes sedmdesát, srdce mu už dávno neslouží tak, jako dřív a... on na sebe pozor dávat nikdy neuměl, musela jsem mu přeci připomenout, že je tu někdo, kdo ho má stále rád, i když on si to vůbec nepřipouští.
Cesta, která nás čekala, se ukázala jako "sladký bonbonek" za naší dovolenou,
Naše původní trasa na Makov byla zablokována kamionem, jenž se převrátil pře silnici. Otočili jsme se a jeli směrem na Bumbálku, druhý a zároveň jediný možný přejezd přes hranice .
Další chyba.
Kdyby jsme tušili, co nás čeká, klidně bychom tam ty údajné tři až čtyři hodiny počkali.
Díky rozkopané silnici a cca 5 km dlouhé koloně, odkud jsme se všemožně snažili vymotat a přesto jsme se stále vraceli zpět do ní, i když o kus cesty dál, kolona tam stále byla.
Z Oravy jsme vyjeli v deset a v šest hodin se stále drželi těsně u hranic.
Osm hodin jsme se točili do kola, nikam jsme nedojeli.
Až poté, co nás na pumpě milá slečna upozornila, že ví kudy jet, spokojeně jsme si vydechli. Kolonu jsme objeli a konečně se vymotali. DÍKY BOHU ZA OCHOTNÉ LIDI a milé slečně ještě jednou díky. Nebýt jí, HODNĚ dlouho by jsme v koloně ještě stáli.
Jeli jsme spokojeně další asi čtyři hodiny, ale poté to začalo znovu. Začali jsme bloudit, jelikož cesty nebyly označené a přestože my je znali, tři roky jsme tam nebyli a spousta věcí se změnila, tudíž by se dostali někam až úplně do... Tramtárie.
Po velmi dlouhém bloudění, po vypití minimálně čtyř kafí, jsme v půl třetí konečně dorazili domů. Cesta, která nám obvykle trvá asi osm hodin se nám tedy protáhla na necelých sedmnáct.
Co z tohoto článku plyne? Že jsem vážně ráda doma a že se na dovolenou minimálně rok už nechystám.
Saline A.

PS: Děkuji za komentáře, udělaly mi radost :)
PS2: Tu píseň mám od Víly :) ♥
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. | Web | 29. července 2010 v 12:33 | Reagovat

lolky :D jsem nevěděla, že prožít dovolenou na Slovensku je tak hodně těžké :D...já tu žiju celý svůj život, mě to vše přijede normální...jak sou to cesty (ne)označené, jak jsou tu někteří lidé sporstí...a tak dále...mrzí mě, žes měla tak špatnou dovolenou, ale těším se s tebou, že jsi ráda, že jsi doma :p :)

2 Saline A. | Web | 29. července 2010 v 12:45 | Reagovat

[1]: To už bylo v Čechách, neoznačený cesty, na Slovensku to bylo absolutně bez problémů.. To jenom Čechy! :D Nejezdi sem, ztratíš se :D:D:D

3 AngeliQue | 29. července 2010 v 22:25 | Reagovat

Tak hlavně že jste v pořádku dorazili <3 To je nejhlavnější .. :)
Někdy prostě nevycházejí věci tak, jak si je člověk naplánuje, ruka osudu je nevypytatalná, vždyť to znáš. Píšeš.. :)
Písnička je dokonalá <3 stále a stále .. :)

4 S. | E-mail | Web | 29. července 2010 v 23:39 | Reagovat

Žabko, to mě mrzí, ta tvoje dovolená, ale hlavně, že jste se vrátili a všechno bude zas dobrý. Máš aspoň zážitek a poučení do budoucna s dovolenými, viď ;) :-* Jo a ten design ... tak to si ŠKAREDĚ :D rozmyslim! :D :P

5 S. | E-mail | Web | 29. července 2010 v 23:45 | Reagovat

máš u mě teda odpověď, no :D:D :-*

6 Saline A. | Web | 29. července 2010 v 23:50 | Reagovat

[3]: ZNám, znám a děkuji:) ♥

[5]: Hade, já tě zbožňuji ^^ :D Hned zítra.. ne, už Ti píšu :D

7 MiMi Madison H. | Web | 30. července 2010 v 0:55 | Reagovat

[2]: rozkaz!!!, beru ne vědomí, půjdu vlakem, nebo letadlem :D...ne, letadlem ne, páč z košich do prahy létají jakési vrtulové letadla, a bála bych se, že to nepřežije ten hodinový let :D:D, ale díky za upozornění :p

8 Saline A. | Web | 30. července 2010 v 10:00 | Reagovat

[7]: Doporučuju ten vlak :D

9 Obchůdek ;) | Web | 30. července 2010 v 10:31 | Reagovat

Ahojky mám obchůdek s všelijakými věcmi pokud budeš chtít můžeš se tam i podívat a snad se ti tam i něco zalíbí ;)

10 MiMi Madison H. | Web | 30. července 2010 v 11:59 | Reagovat

[8]: OK...beru na vědomí, jestli jednou pocestuju do ČR, tak jenom vlakem :p

11 Saline A. | Web | 30. července 2010 v 12:24 | Reagovat

[10]: To rozhodně :D a bude to i rychlejší a levnější :D

12 MiMi Madison H. | Web | 30. července 2010 v 16:46 | Reagovat

[11]: no, já mám slevu na cestování vlakem :D

13 Saline A. | Web | 30. července 2010 v 20:18 | Reagovat

[12]: Další plus cestování vlakem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.