Stopy v písku 20. Konec

24. června 2010 v 18:00 | Saline A. |  Stopy v písku
Konečný dílek :) Doufám, že s povídkou jste byli spokojeni, díky za veškerou přízeň, kterou jste mi projevili :) Mám Vás ráda. :) ♥

Zmizel. Dva dny se neukázal, nikdo o něm nic nevěděl. Obvolali jsme s Tomem absolutně všechny známé a stále jsme neměli jediný náznak toho, kde by Bill mohl být.
"Běž se vyspat," opatrně mě budil Tom, když mě snad posté našel schoulenou v křesle.
"Zůstanu tady, co kdyby přišel?" zamumlala jsem.
"Tak ho hned pošlu za Tebou," jemně mě z křesla zvedal a doprovázel do ložnice.
"Dobře," ospale jsem si položila hlavu na jeho hrudník a nechala se vést.

o.O * O.o
"Ty idiote! Můžeš mi říct, kde jsi byl?!" vzbudily mě tiché nadávky z obýváku.
"Neřvi tu na mě a uklidni se!"
"Uklidni se? Do háje, nebyl jsi tu tři dny! Ta holka málem zešílela strachy!" Tři dny? Znamená to, že jsem prospala celý den? Musela jsem být hodně unavená.
Opatrně jsem vstala a potichu, abych je v hádce nevyrušila, jsem došla až ke dveřím obýváku, abych na ně i viděla.
Podlomily se mi kolena úlevou, když jsem zase viděla jeho dokonalý úsměv, tak jsem se musela pevně chytnout rámu dveří.
"Musel jsem něco zařídit."
"A to ses jí nemohl ani ozvat?"
"Zapomněl jsem."
"Na dívku, se kterou žiješ?" jízlivě se mu Tom vysmál. "Chováš se jako idiot, Bille. Vždycky jsi byl vzorný partner a teď tohle? Copak Ti Viky nestačí?"
"Miluju jí!"
"Asi ne dost," zašeptal Tom. Zklamaně jsem se otočila a loudavým krokem se vrátila do postele. Zachumlala jsem se do peřiny a zavřela vyčerpaně oči.
"Lásko?" ozval se ložnicí tichý šepot následovaným jemným našlapováním k posteli. "Spíš, miláčku?" lehl si za mě a s pevným objetím se ke mně přitiskl.
"Už jsi doma?" propletla jsem prsty s jeho.
"Omlouvám se, musel jsem něco zařídit," políbil mě na krk.
"Málem jsem zešílela strachy!"
"Promiň. Miluji Tě."
"Já Tebe taky," povzdechla jsem si a konečně se oddala spokojenému spánku, ve kterém se mi konečně nebude zdát o nejhrůznějších činech na Billovi.
o.O * O.o
"Miláčku, hezky se oblékni, půjdeme ven," přiběhl ke mně Bill nad snídaní.
"Kam?" ozvali jsme se s Tomem nechápavě.
"Na procházku. A ty se Tome neboj, ty půjdeš zítra s námi."
Nechápavě jsem se zvedla a šla do ložnice pro nějaké oblečení, které bych si na sebe mohla obléknout.
"Tak pojď," zářivě se usmál Bill a kolem očí mi uvázal hedvábný šátek. "Neboj, držím Tě," zašeptal mi do ucha když poznal, že se snažím protestovat.
"Tohle je špatný vtip, Bille," zamumlala jsem vztekle, když jsem ucítila, že se mě snaží posadit do auta.
"Uvidíš, bude se Ti to líbit," pohladil mě po ruce a spěšně vyrazil.
"Zatím Ti moc nevěřím."
"Copak nemáš ráda dobrodružství?" zastavil.
"Ne ty, při kterým mám zavřené oči!" odsekla jsem a s jeho pomocí vystoupila z auta. "Už si to můžu rozvázat?"
"Hm, ještě ne," táhl mě někam za ruku.
"Ale Bille."
"Nestěžuj si, ještě mi za to poděkuješ."
"Poděkuju Ti za to, že mi sundáš ten šátek, víc ode mě očekávat nemusíš," trucovitě jsem se zastavila.
"No tak netrucuj, lásko."
"Víš, že nesnáším překvapení!"
"V podstatě to překvapení není," zasmál se.
"Vůbec Tě nechápu, Bille."
"Tak se podívej," zašeptal a rozvázal mi šátek.
Dívala jsem se na dům, který jsem navrhla a nedokázala uvěřit tomu, že je to vážně skutečnost.
"To je náš dům! On už je hotový?!" nevěřícně jsem k němu nakročila. "Úplně jsem na něj v té Americe zapomněla!"
"Trochu jsem pozměnil Tvé návrhy, snad to nevadí," objal mě kolem pasu a vedl k domu.
"Samozřejmě, že ne!" usmála jsem se a rychlým krokem šla do domu. "Nemůžu uvěřit, že už je hotový! Šlo to nějak rychle."
"Zatahal jsem za nějaké nitky. Mám nějaké známé."
"Aha. Je to tu dokonalé!" políbila jsem ho, a aniž bych hleděla na to, kde je Bill, začala jsem procházet jednotlivé pokoje.
Nábytek, který vybral Bill místo mého byl dokonalý, nemohla jsem si na nic stěžovat.
Sotva jsem došla do ložnice, oněměla jsem úžasem. V pokoji bylo šero, všude byly rozestavěné zapálené svíčky a mezi nimi, na podlaze a na posteli byly rozházeny okvětné lístky růží.
"Líbí se Ti tu?" objal mě zezadu jemně Bill a políbil mě na krk.
"Je to dokonalé," usmála jsem se a naklonila hlavu, aby měl ke krku lepší přístup. "Bude se nám tu žít dokonale."
"Všechno je dokonalé, ale na Tebe nic nemá, lásko."
"Děkuju, za všechno."
"Říkal jsem to," začal se smát.
"Co?"
"Že mi budeš děkovat."
"A já Ti nevěřila," otočila jsem se čelem k němu a obtočila mu ruce kolem jeho krku.
"Takhle alespoň vidíš, že mi můžeš věřit," políbil mě na nos.
"Ale to já přeci vím," usmála jsem se. "Jsem ráda, že konečně máme kde bydlet, oficiálně."
"Taky kolik to dalo práce," s úsměvem si povzdechl.
"Škoda, že jsem nemohla být u toho."
"Měla jsi práci, já to chápu. teď už alespoň víš, proč jsem byl tak často pryč."
"Tys byl tady?" nakrčila jsem čelo.
"Samozřejmě, kde jinde bych byl?"
"Celou dobu jsem si myslela, že jsi mi nevěrný," povzdechla jsem si a omluvně ho pohladila po tváři.
"Nevěrný? Já? Ale prosím Tě!" zasmál se nervózně a začal mě líbat, aby to zamluvil.
KONEC
 


Anketa

Četl(a) jsem Stopy v Písku

Klik (Pouze 1x prosím!)

Komentáře

1 AngeliQue | 24. června 2010 v 18:17 | Reagovat

jak jako nervozně? Takže byl jo? :D cooo že tě kousnu :D:D

2 Saline A. | Web | 24. června 2010 v 18:27 | Reagovat

[1]: Jako, neřeknu :D Všechno se dozvíš v druhý řadě :D První díl přidám 6.7. v 10.15 :D

3 Yokarai | Web | 24. června 2010 v 19:17 | Reagovat

[2]: Až 6.7.?? :D Ach jaká dlouhá to jest doba... Každopádně krásné, překrásné, brilantní! Závěr první řady se ti povedl dokonale, a o to víc se teď těším na tu druhou :)
No, alespoň mám teď příležitost přečíst si další tvé povídky ^^

4 AngeliQue | 24. června 2010 v 19:25 | Reagovat

[2]: 6.7.? Hmm tak to budu asi pryč :D a pak ještě dalších 14 dní .. !

5 Saline A. | Web | 24. června 2010 v 19:35 | Reagovat

[3]: Jsem moc ráda, že se Ti to líbí :)
No, konkrétně 6.7. navečír přidám obrázkovou přílohu a druhý den v 10.15 přidám nový díl, jelikož 6.4 jsem začala psát Stopy v písku 1, tak aby to bylo nějak v řádu :))

[4]: Jooo za to já nemůžu :D:D:D

6 MiMi Madison H. | Web | 24. června 2010 v 21:25 | Reagovat

to jako že jí byl fakt nevěrný??...mám ho kousnout? :D
ale měla jsem pravdu...hahaaa, dobře mi to dneska ráno dopálilo :p...uhodla jsem juchuuu..hezký dílek, už chci dalšíííí :P

7 MiMi Madison H. | 24. června 2010 v 21:26 | Reagovat

[2]: ... 6.7.??? (O.O) to je dlouhá doba!! :D

8 Saline A. | Web | 24. června 2010 v 21:43 | Reagovat

[6]: Uvidíš :D
A 6.7 je čtvrt roční výročí SvP :D

9 MiMi Madison H. | 24. června 2010 v 21:50 | Reagovat

[8]:stejně je to dlouho :D

10 Niky. | 25. června 2010 v 6:55 | Reagovat

Jako! Až 6.7.?! :D
Ale je to naprosto dokonalé. ♥ :)

11 Saline A. | Web | 25. června 2010 v 14:05 | Reagovat

[9]: Alespoň se budete víc těšit :D

[10]: Ano, až :D
A děkuji :) ♥

12 Suzzy | 6. září 2010 v 19:50 | Reagovat

Tak to je další naprosto dokonalá povídka :) ...ale jako, jak jako nervozně?? :D sem zvědavá cos z toho udělala v 2. řadě :D..hned zítra se na to musím vrhnout :D :)
Jiank vážně krásný :-*

13 Saline A. | Web | 6. září 2010 v 20:10 | Reagovat

[12]: Áá :D Děkuji, děkuji hrozně moc, Barunko! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.