Stopy v písku 19.

22. června 2010 v 14:40 | Saline A. |  Stopy v písku
Přeji pěkné počteníčko :)
"Tome?" zaklepala jsem na dveře jeho ložnice. Doma jsme byli už dva týdny a Bill pořád někam mizel, tudíž jsem spoustu času trávila s Tomem. Užívali jsme si spoustu legrace a já v těch chvílích zapomínala na to, že semnou Bill není.
"Hm? Copak?" zářivě se usmál a zavázal si tkaničku kraťasů. "Už zase zmizel?"
"Co myslíš?" pousmála jsem se. Sedla jsem si k němu na postel a pomáhala mu svázat jeho neposedné dredy do gumičky. "Zmizel hned nad ránem, ani se nerozloučil," povzdechla jsem si. "Tome, co když někoho má?"

"Snad nevěříš tomu, že můj, až po uši zamilovaný bratr, by Tě dokázal podvést! To je ta největší hloupost, kterou jsem kdy slyšel! Viky, on to odsuzuje u jiných, naskakují mu pupínky až na zadku, když o nevěře slyší, natož aby nevěrný byl. Ne, tomu prostě nevěřím," rázně zakroutil hlavou a dosedl do křesla přímo naproti mně.
"Asi jsem paranoidní,"zašeptala jsem.
"O tom nepochybuju. Uvidíš, určitě to bude jen nějaká hloupá maličkost. Třeba má focení, dabuje, nebo tak něco."
"Ale proč by mi to neřekl?"
"Je to starej sklerotik," pokrčil rameny a zasmál se, přestože já nehnula brvou. Přišlo mi to vážně zvláštní a hlodal ve mně nepříjemný pocit, že se něco děje. "No tak klid, Viky. Vážně to bude jen nějaká banalita," sedl si vedle mě a pevně mě objal kolem ramen. "Věř jemu i mně."
"Věřím vám, jako nikomu na světě," pousmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno. "Nikdy jsem k nikomu neměla tolik důvěry."
"To je dobře. Nám můžeš věřit."
"Já vím," pousmála jsem se.
"Čau lidi!" ozval se ode dveří Billův veselý hlas. "Co vy tu děláte?" usmál se, když nás viděl stále v objetí.
"Stěžuju si na Tebe," jemně jsem ho políbila a stáhla ho na postel k nám. "Kdepak jsi byl?"
"Na procházce," zamumlal a majetnicky si mě stáhl k sobě. Jemnými, láskyplnými polibky se snažil zamaskovat svou lež.
Znala jsem ho, věděla jsem, že mi lže a jemně šťouchání z Tomovy strany do mého pasu mi to jen potvrzovalo.
"Na co sis stěžovala?" odtáhl se ode mě.
"Na to, co se Ty nikdy nedozvíš," zasmál se Tom a jemně ho pěstí bouchl do ramene.
"To vám teda pěkně děkuju," ušklíbl se.
o.O * O.o
"Ještě se nevrátil?" vlezl mi do pokoje Tom, když jsem se ještě v jedenáct odpoledne vyvalovala v peřinách a čekala, než se Bill vrátí.
"Ne," zašeptala jsem a pohledem vyzývala mobil, aby začal zvonit. "Odešel včera v pět po tom, co mu někdo volal a ještě se nevrátil."
"Viky…" posadil se vedle mě a hladil mě po vlasech. "On se vrátí."
"A co když ne? Co když se mu někde zalíbilo víc, než tady," dovolila jsem několika slzám, aby vyklouzly z mých očí a hlavu sklonila do dlaní.
"Viktorko, neplakej," hladil mě po vlasech.
"Jak jsi mi to řekl?" zasmála jsem se.
"Viktorko," nechápavě se pousmál. "Proč?"
"Takhle mi říkal táta, když jsem byla malinká," usmála jsem se.
"Konečně se usmíváš," pevně mě objal.
"Díky," pohladila jsem ho po tváři a zamířila ke skříni.
"Kam jdeš?"
"Jdeme na procházku," usmála jsem se a vytáhla si oblečení.
o.O * O.o
"Tu máš," podal mi zmrzlinu. "Kokosová," usmál se.
"Skvěle, tu mám ráda," oplatila jsem mu úsměv. "Kam půjdeme teď?"
"Nevím. Mám pocit, že už jsme prošli celý Hamburg."
"Ani bych se nedivila," zasmála jsem se. "Myslíš, že už budeme doma?"
"Myslím, že ne," zašeptal.
"Tak domu ještě nejdeme," zatáhla jsem ho do postranní uličky vedoucí do menšího parku.
Procházeli jsme se další dvě hodiny, Prošli jsme nejrůznějšími parky, nejrozlehlejšími zahradami i nejtemnějšími uličkami.
Slunce nám svítilo na cestu, na obloze nebyl ani mráček a já si nemohla na Tomovu společnost stěžovat. Výborně jsme se bavili a skvěle si popovídali. Probrali jsme Billovu osobnost a společně došli k tomu názoru, že by nikdy nebyl schopný být nevěrný. On by to prostě nedokázal…
"Jsem mrtvý," dosedl na nejbližší lavičku Tom a zmoženě vydechl.
"Ale, přece bys nám neodpadl," sedla jsem si vedle něj a začala se smát.
"No jo, jen se směj," zabručel. "Ale mě vážně bolí nohy! A navíc, ani nevím, v které části Hamburgu jsme," zafňukal.
"Jsme necelých pět minut ode mě, Tome," znovu jsem se začala smát.
"Cože? Tak proč tu sedíme?!" vyskočil na nohy a rázně si to šinul.
"To nevím, ale sedl sis Ty. A Tome?" skousla jsem si rty.
"Jo?" zastavil se a otočil se na mě.
"Jdeš špatným směrem," ukázala jsem rukou směr, kterým jsme měli jít.
Tom si unaveně povzdechl a o poznání pomalejším krokem se vydal správným směrem.
o.O * O.o
"Běž si odpočinout, já zatím uvařím," popostrčila jsem ho k obýváku a odešla do kuchyně. Zatímco Tom se šel natáhnout na gauč, já začala dělat tvarohové knedlíky.
"Už jste doma?" přitočil se ke mně zničehonic Bill.
"Neměla bych se na tohle ptát spíš já Tebe?" zavrčela jsem.
"Stalo se něco?" otočil si mě čelem k sobě.
"Nic, jen to, že jsi včera beze slova odešel, byl pryč celou noc a ani ses neozval!"
"Omlouvám se, někam jsem musel něco zařídit."
"NA celou noc a další den?" ironicky jsem se usmála a otočila se zpět ke knedlíkům. "Podívej se, Bille, jestli chceš odejít, nebo se mezi námi něco děje, tak mi to řekni, ale nechoď pryč z domu, kdy se Ti zachce, a nevracej se druhý den! Nechci čekat, až se jednou nevrátíš!"
"Víky, co Tě to napadá?" znovu si mě k sobě otočil a pevně mě chytil za boky.
"A co si asi mám myslet, když pořád někam mizíš?!"
"Ty jsi hlupáček. Miluji jen Tebe, Viktorie!"
"Moc to tak nevypadá," zašeptala jsem.
"Ale je to tak," zlehka mě políbil.
 


Komentáře

1 AngeliQue | 22. června 2010 v 19:37 | Reagovat

hej cooo :D kam chodí? :) chodí dodělávat ten baráček, ne ..? :)

2 Saline A. | Web | 22. června 2010 v 19:46 | Reagovat

[1]: Uvidíš :D

3 AngeliQue | 22. června 2010 v 20:48 | Reagovat

[2]: chodí za klukama :D:D

4 MiMi Madison H. | 22. června 2010 v 21:03 | Reagovat

by mě zajímalo, kam si to ten Bill po každé šine :D...já na místě Viky bych se urazila víc :D:D...ona je ještě moc klidná...jsem zvědavá, kam to chodí :D..snad jenom nechodí místo ní ke gynekologovi, nebo co :D:D:D už chci další dílek :D

5 Niky. | 22. června 2010 v 21:33 | Reagovat

Jako napadlo mě to, co Katie.
A přidávej to častěji!! ♥♥♥ :P

6 Saline A. | Web | 23. června 2010 v 15:07 | Reagovat

[3]: I to je možnost :D

[4]: Ježíííš :D:D:D:D Máš pravdu, Viky je hrozně klidná, ale ono ji to přejde, neboj :D

[5]: Častěji to zatím přidávat nebudu, mám první řadu naplánovanou do konce a druhou řadu už budu přidávat častěji, ta bude pokaždé po třech dnech :))

7 MiMi Madison H. | Web | 24. června 2010 v 16:35 | Reagovat

[6]:íííí...a já na něco přišla..dneska ráno mě to tak koplo, :D když jsem se probrala..že on chodí na tu stavbu, vždyť si stavají domeček...nebo ne? :D...no, se těším na další dílek, jestli mám pravdu, nebo ne :D:D

8 Saline A. | Web | 24. června 2010 v 16:40 | Reagovat

[7]: Hele, nechte se překvapit! :D

9 MiMi Madison H. | Web | 24. června 2010 v 17:18 | Reagovat

[8]:ale když ono třeba strašně dlouho čekat :D na to překvapení :P

10 Saline A. | Web | 24. června 2010 v 17:59 | Reagovat

[9]: Fajn, zveřejním to už dneska, ale pak budete čekat mnohem dýl na další díl, mám ho naplánovanej až na 6.7 :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.