Stopy v písku 10.

17. května 2010 v 21:00 | Saline A. |  Stopy v písku
Prosím, prohlédněte si Obrazovou přílohu, jsou v ní zapsány nějaké nové postavy + obrázky nového prostředí, ve kterém se bude Viktorie pohybovat :) Přeji krásné počteníčko :) ♥
"Dostala jsem zakázku," zašeptala jsem jednou večer, když jsme se usadili před televizí.
"Vždyť to je skvělé, proč jsi tedy tak skleslá?" udiveně mě pohladil po noze.
"Je to v Americe," neodcházela jsem od šepotu. "Na tři měsíce."
"Aha," zasekl se. "Ale já teď nemůžu, ukončujeme práci na novém CD, budeme vybírat ty nejlepší texty a…" zacpala jsem mu pusu rukou.
"Já vím."
"Přijala jsi to?" vylekaně se na mě otočil.

"Ano."
"Aha. Tak to nevadí, domluvím se s klukama, nějak to vymyslíme, abych mohl s Tebou."
"Bille," odmlčela jsem se.
"Já nejedu?" vyjekl zděšeně. "Proč?!"
"Musíš zůstat tady, s klukama, pracovat na novém CD. Nemůžeme odjet oba a nechat stavbu domu bez dozoru. Musí to někdo chodit kontrolovat a navíc… Ta nabídka je pro mě," zašeptala jsem a pevně ho chytila za ruku, ve které mu začalo cukat a jemně jsem ho po ní hladila. J8 Tě nepustím," změnil tóninu hlasu z vyděšeného na panovačný.
"Ale já se Tě neptám," přešla jsem i já z jemné tóniny hlasu na drzý. "Když ty můžeš jezdit na čtvrt roku na celosvětové tour, já můžu na čtvrt roku do Ameriky, Bille. Já nebudu sedět na zadku doma a čekat, než dostanu nějaké místo tady!" pustila jsem mu ruku a lehce se odsunula.
"V tom případě jedu s Tebou," nekompromisně pronesl.
"Nejedeš a odlétám zítra v sedm ráno,"pronesla jsem nekompromisně i já.
"Kdy si budeš balit?"
"Už mám dva týdny sbaleno. Kufr mám ve skříni. Kdybys byl pozornější, zajisté by sis toho všiml."
"Proč jsi mi to neřekla dřív?"
"Nebylo kdy a bála jsem se Tvé reakce."
"Mohli jsme si o tom promluvit."
"Ale tady není o čem, miláčku. Je to pro mě obrovská příležitost, budu předělávat celý dům! Nebudu ho stavět, ale předělávat. Je to poprvé, co mi někdo něco takového nabídl. Hrozně se na to těším!"
"To se Ti nebude stýskat?"
"Ale samozřejmě, že bude!" sedla jsem si na něj a jemně ho hladila po tvářích a vlasech. "Bude se mi po Tobě stýskat už ve chvíli, kdy si sednu do letadla!"
"Odjíždíš zrovna teď…"
"Budeme si pravidelně volat!" políbila jsem ho a nechala se vášnivě laskat.
o.O * O.o
Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu v Long Beach. Obtěžkána několika kufry jsem vyrazila naproti postaršímu elegantnímu pánovi, který na mě čekal u auta.
"Slečna Forestová?" vlídně se usmál a jemně mi políbil ruku na přivítanou. "Jsem Nicolas Aniston, řidič pana Russella. Dostal jsem za úkol vyzvednout Vás a poté dovést do naší residence. Jaký jste měla let?"
"Děkuji, velmi dobrý," přepnula jsem v mozku na angličtinu a lehce se usmála. "pracujete u pana Russella již dlouho?" posadila jsem se do auta.
"Již dlouhých sedmnáct let, slečno," poupravil si čepici. "Lepšího šéfa jsem si nemohl přát. Pan Russell je velmi dobrý člověk, zařídil mi v jejich residenci krásný byt, ve kterém mohu žít i se svou ženou a sedmiletým synem. Vždy mi vyjde vstříc. Je to velmi milý muž, jsem si jistý, že s ním budete vycházet."
"Ano, také si myslím. Již po telefonu jsme si velmi rozuměli, je to charismatický muž."
"Má sedmnáctiletého syna a devítiletou dcerku, zdálo by se, že budou po otci, ale bohužel zdědili spíše povahu své temperamentní matky. Jsou to zlaté děti, ale umí velmi dobře vystrčit drápky a co je nejhorší - když zlobí, drží spolu ještě více, než když jsou hodné!" zasmál se. "Nemůžeme jim nic vyčítat, snaží se upoutat pozornost rodičů, kteří bývají často pryč. Člověk by řekl, že Daniel už bude na některé vylomeniny dospělý, ale čím je starší, tím víc potřebuje mužskou ruku. Snažím se mu to alespoň trochu nahradit, ale je to těžké. Proto, aby si nějak odčinil svou nepřítomnost, koupil pan Russell starší dům a nechává ho zrekonstruovat, aby ho mohl dát Danielovi k osmnáctým narozeninám. On chce bydlet sám. Ten dům je nedaleko naší residence, tudíž nad ním bude stále dodržovat dohled. Ale umí se chovat, rodiče mu plně důvěřují a mají proč. Je to zatvrzelý abstinent, cigaretu nikdy nevzal do úst. Je to vzorný syn," ukončil svůj sáhodlouhý proslov a vřele se usmál.
"Takže to bude pro sedmnáctiletého chlapce? To ho budu muset lépe poznat, myslela jsem, že to bude pro dospělého muže s rodinou, ne pro dospívajícího syna. Doufám, že v tom nebude nějaký problém."
"Nebojte se, slečno. Pan Russell Vám velmi rád pomůže, slevil od své práce a bude Vám plně nápomocen," usmál se a začal zpomalovat. "Jsme tady, slečno," zastavil, a zatímco já se nemohla vynadívat na naprosto dokonalou residenci, přispěchal k mým dveřím a pomohl mi vylézt.
"Slečno Forestová! Jsem tak rád, že Vás vidím!" vyběhl ze dveří pan Russell a začal mě vítat. "Nicolasi, zvládneš odnést slečně Viktorii kufry do pokoje pro hosty sám, nebo Ti mám zavolat někoho na pomoc?"
"Děkuji, zvládnu to sám. Slečna nemá tolik zavazadel," usmál se. Pan Russell mě vzal kolem ramen a vedl do domu.
"Jakou jste měla cestu?"
"Skvělou, děkuji. Pan Aniston mi vyprávěl o Vaší rodině, je to skvělý vypravěč."
"Vůbec mu nevěřte, rád si věci přikresluje," zasmál se.
"Jak chcete, ale musím říct, že o Vaší rodině mluvil velmi hezky," ušklíbla jsem se a při cestě do mého pokoje sledovala prostory domu.
"V tom případě mu věřte," znovu se zasmál a zastavil se před dveřmi. "Nic a nikoho nemiluji víc, než svou rodinu a služebnictvo, ze kterého většina tu byla už v době, kdy jsem vyrůstal. Jsou téměř všichni starší lidé."
"Tak by to mělo být, v domě mají panovat dobré vztahy."
"Ano, to ano. Jsem velmi rád, že tu veškeré služebnictvo zůstalo po smrti mého otce. Všechno se to lépe zvládá. No, tady je Váš pokoj," otevřel mi dveře do luxusní ložnice. "Máte tu i menší koupelnu s toaletou, abyste se nemusela vláčet až na druhý konec chodby. Byl bych velmi rád, kdybyste se k nám připojila u večeře, rád bych Vás seznámil se zbytkem rodiny."
"Budu jedině ráda, děkuji za pozvání," usmála jsem se.
"Dobrá, budeme Vás tedy očekávat v sedm hodin v jídelně. Je u nás zvykem oblékat se v neděli při večeři formálně, tak bych Vás chtěl požádat, zda byste si oblékla nějaké kratší šaty, někam po kolena."
"Samozřejmě, to není absolutně žádný problém, v zavazadlech jich mám několik," usmála jsem se a uhnula mu z cesty.
"Je mi líto, už musím jít, povinnosti volají. Uvidíme se při večeři. Zatím nashledanou, slečno Forestová," políbil mě na ruku a spěšně odběhl, aniž by čekal na mou odpověď.
"Děkuji, Nicolasi," usmála jsem se na řidiče, který mi právě donesl kufry.
"Není zač," usmál se i on a také se chvatně otočil a zmizel v hale. Zavřela jsem za nimi dveře a posadila se na rozlehlou postel.
Na pohádky nevěřím, ale kdyby ano - tohle by byla ona.
 


Komentáře

1 AngeliQue | 17. května 2010 v 21:17 | Reagovat

jéé to je hezké akorát :D
"Aha. Tak to nevadí, domluvím se s rukama,
"Musíš zůstat tady, s rukama, pracovat na novém CD.
tam asi mělo být klukama :D

2 Saline A. | Web | 17. května 2010 v 21:21 | Reagovat

[1]: Asi určitě :D Moje kočička ve Wordu si ze mě prostě dělá srandu :D

3 Niky. | 17. května 2010 v 21:31 | Reagovat

Nádherné. <3
Dožaduji se pokračování a co nejdřív!

4 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 17. května 2010 v 21:51 | Reagovat

super...když jsem četla, že to chce víc řad, přemýšlela jsem o tom, co sem dáš, aby to bylo delší..a hezky si to vymyslela :) těším se na další díl :p

5 Tenami | Web | 18. května 2010 v 1:51 | Reagovat

Krásné, krásné, tak jako vždy ^^ Mimochodem velmi pěkná obrázková příloha, hlavně ten sedmnáctiletý pohledný mladík, který určitě nebude takovým svatouškem jak ho popisuješ :D
Takovouto pohádku bych si taky nechala líbit :)

6 Saline A. | Web | 18. května 2010 v 16:30 | Reagovat

[3]: Pracuje se na něm :) Děkuji ♥

[4]: Co se týče Ameriky, je to pro mě událost na několik kapitol, ale rozhodně mám v plánu ještě hodně událostí :)

[5]: Moc děkuji! :) Daniel doopravdy JE takovým svatouškem, jakým ho popisuji, přestože umí zazlobit :D Ale jen málokdy :)

7 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 18. května 2010 v 17:48 | Reagovat

[6]: stejně je to supr :p hehe..a jak jsem koukala na tu obrázkovou přílohu..hezké, moc hezké :p

8 Saline A. | Web | 18. května 2010 v 19:38 | Reagovat

[7]: Jsem ráda, že se líbí :)

9 MiMi Madison H. | Web | 20. května 2010 v 21:39 | Reagovat

..jéé..díky *červená se* :) za komenta k povídce

10 Saline A. | Web | 21. května 2010 v 19:36 | Reagovat

[9]: Není zač! :)

11 MiMi Madison H. | Web | 23. května 2010 v 21:05 | Reagovat

dáváš Jane hezké rady :p hehe

12 MiMi Madison H. | Web | 23. května 2010 v 21:20 | Reagovat

no, neřeknu..ať více napínám :p

13 MiMi Madison H. | Web | 23. května 2010 v 22:04 | Reagovat

vážně není zač..a já se kdy dočkám další kapitolky?? :p

14 MiMi Madison H. | Web | 23. května 2010 v 22:49 | Reagovat

tak to doufám :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.