Stopy v písku 5.

14. dubna 2010 v 20:44 | Saline A. |  Stopy v písku
Na nátlak nejmenované osoby (Kačenka!!!! :D) jsem to přepsala, tak krásné počtení :)

"Ahoj, Adrianko!" radostně jsem rozevřela náruč, do které mi vyskočila má téměř tříletá neteř. Pevně jsme se objaly a já teprve potom přivítala i bratra. "Ahoj Sebastiane," políbila jsem ho na tvář. "To je dost, že jste se taky ukázali. Neviděla jsem vás celou věčnost! Adrianko, máš v obýváku nachystané hračky, půjdeš si hrát? My za Tebou za chvilinku přijdeme, ano?" položila jsem malou na zem a s úsměvem sledovala, jak radostně běží do obýváku.
"Jak se máš?" vesele se usmál Seb a objal mě kolem pasu.
"Já? Celkem dobře. Našla jsem si přítele, šetřím na dům… Co u vás?" postavila jsem vodu na čaj.
"Jsem rád, že se Ti daří, sestřičko. Už bylo na čase," pevně mě objal. "U nás je to pořád to samé, Lily je pořád na mateřské s Adrianou, roste jako z vody. A… znovu čeká miminko. Měla by to být zase holčička, ale kdo ví," usmál se.

"Vážně? Tak to gratuluji! Já budu mít další neteř, to je výborné!" podala jsem mu hrnek s bílým čajem a pomalu šla do obýváku za Adriankou, která si hrála s legem. "Už o tom ví?"
"Zatím ne, čekáme na tu správnou příležitost, aby všechno správně pochopila a aby nežárlila. Ona je sice hrozně chápavá a přátelská vůči ostatním dětem, ale ty nejsou u nás doma a mimčo bude vyžadovat veškerou naší pozornost, bojíme se, jak zareaguje, až se to dozví."
"Jsem si jistá, že to pochopí, a kdyby byl přeci jen nějaký problém, můžu si jí vzít k sobě na nějakou dobu. Není problém," usmála jsem se. "Chtěla jsem se zeptat, dáváte jí doma kousek mořských ryb? Chtěla jsem nějakou uvařit, tak jestli jí mám vymyslet náhradní jídlo."
"Když je dobře prohlídneš, aby v nich nebyly kosti, tak můžeš, ale jen trošku. Uvidíš, jak jí bude chutnat, ale radši dej větší část přílohy, zeleninu miluje. Asi bude po Tobě," mrkl na mě a já se zasmála, jelikož Adrianka právě z šatiček sklepala miniaturní smítko. Pamatuji se, jak jsem jako dítě běhala po domě s prachovkou a div neometala i lidi.
"Do kdy mi jí tu necháš?" usmála jsem se.
"Myslel jsem, že jen na víkend, ale jak chceš. Nám vadit nebude, když si ji tu necháš o chvíli déle. Lily je trošku nevrlá od doby, co začala přibírat," protočil oči.
"To se dalo čekat, víš, jaksi vždycky hlídala váhu, tak jí moc nepruď. Musíš na ní být milý!"
"Viky, já vím. Je těhotná podruhé, pokud to nevíš," vyplázl na mě jazyk. "No a kdy ty plánuješ dítě?"
"Nevím. První bych chtěla mít postavený dům, aby nepřišlo sem, ale do pevného zázemí, aby tam mohlo vyrůst."
"A co partner? Myslíš, že by Tvůj současný partner dokázal zabezpečit Tebe i rodinu?"
"O peníze nemám starost, vydělává dost, je dobře zajištěný. Ale problém je v tom, že jsem ho ještě nikdy neviděla s dítětem, nevím, jaký má vztah k dětem."
"No, máš tu Adrianku na nějakou dobu, tak už můžeš zjišťovat. A kdo je Tvůj přítel? Znám ho?"
"Pravděpodobně znáš, je to Bill Kaulitz."
"Takže moje malá sestřička sbalila slavného zpěváka?" zasmál se.
"Vypadá to, že ano. Ale nejsem s ním kvůli slávě. Mám ho vážně ráda…"
"Já vím, Viky. Nejsi typ člověka, který by dokázal být s někým jen kvůli slávě," pevně mě objal. "Doufám, že ho brzy poznám."
"To já také."
o.O * O.o
"Strejdo Bille, pojď sem!" křikla Adrianka na Billa zrovna ve chvíli, kdy jsme se začali líbat. Omluvně se ode mě odtrhl.
"Jen jdi, připravím něco k jídlu," ještě jsem ho rychle políbila a otočila se k lednici. Z obýváku jsem zaslechla radostné výsknutí, když Bill konečně dorazil k Adriance.
Z lednice jsem vybrala nějaké jogurty, ovoce, ledovou čokoládu a džus. Dala jsem to na tác a pomalu to odnesla do obýváku - nevěděla jsem, odkud vyběhne to šídlo.
"Mluvil jsem s Tomem, na víkend má nějaký plán, nebude doma, což znamená, že jsem k dispozici," usmál se na mě Bill, sotva jsem dorazila do obýváku. Adrianka si hověla v klíně Billa a společně skládali kostky.
"Jů, teto, že tu může strejda zůstat s námi? Hodila na mě Adrianka odzbrojující pohled spojený s úsměvem.
"Samozřejmě," políbila jsem ji na čelo a do ručičky jí vložila banán.
"Děkuju!"
"A pro mě máš co?" zacukroval Bill.
"Na," vrazila jsem mu do dlaně tři kostičky ledové čokolády.
"Děkuju," zlehka mě políbil a já si k nim přisedla. Uzobávala jsem mango s ananasem a pomáhala jim stavět přepychovou vilu z lega.
"A strejdo, přečteš mi večer pohádku?"
"To víš, že jo, zlatíčko," pocuchal jí vlásky.
Dívala jsem se na ně a nemohla uvěřit tomu, jak se Ti dva k sobě hodí, jak spolu splynuli během chvíle.
Bill patří k dětem a děti patří k němu. Věděla jsem, že s ním chci vychovávat rodinu v mém vysněném domě.
"Této, mamince roste bříško," přelezla z Billova klína do mého. "Maminka se s tatínkem jednou bavila o miminku. Myslím, že jí vlezlo do bříška, stejně jako já."
"Vážně? A ty bys chtěla, aby tam to miminko bylo?"
"Moc! Chtěla bych mít doma miminko!"
"No, tak se zeptej maminky, třeba tam to miminko doopravdy je," usmála jsem se a uhladila jí rozježené vlásky.
"Tak jo!" objala mě a přesunula se zpátky k Billovi. Bill se na mě povzbudivě usmíval.
"Miluju Tě," zašeptal, když se Adrianka shýbla pro kostičku.
"Stejně, jako já Tebe," usmála jsem se.
"Potřebuju čůrat," ozvala se najednou Adrianka, zahrabala se hlouběji do Billova klína a Bill v tu chvíli ztuhl.
"Tak pojď, honem, honem, jdeme čůrat," vyskočila jsem na nohy, zvedla jsem Adrianku a běžela s ní na záchod.
"Děkuju," vesele zatleskala, když jsem ji posadila na mísu a ona začala čůrat. "Málem jsem počůrala strejdu Billa," rozesmála se a vesele si zatleskala.
"To je dobře, že jsme to stihli. To by strejdu moc nepotěšilo," usmála jsem se. "umýt ručičky," vyzvedla jsem ji k umyvadlu a pustila vodu. "Copak bys chtěla dělat?"
"Půjdeme do zoo! Že jo, že půjdeme do zoo?" tahala mě za ruku a dovedla mě až do obýváku.
"Zeptej se strejdy, jestli půjdeme do zoo," mrkla jsem na ní a na Billa se usmála.
"Strejdo?"
"No, eventuelně bychom mohli," usmál se a Adrianku pevně objal, jelikož se mu vrhla kolem krku.
"To bude sranda!"
 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 14. dubna 2010 v 20:54 | Reagovat

ííííííííííííííííííííííííííííí♥ nemám slova a proto se budu opakovat - dokonalé :)

2 Saline A. | Web | 14. dubna 2010 v 20:56 | Reagovat

[1]: Ghíííí ^^ Děkujů ♥

3 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 14. dubna 2010 v 22:41 | Reagovat

chcem byť malá a ísť do zoo..a dala by som si banán :D..krásne pokračovanie :)

4 *EMOgirlEMO* | Web | 16. dubna 2010 v 21:13 | Reagovat

krásné :-)

5 Tenami | Web | 17. dubna 2010 v 18:20 | Reagovat

Nádherné a dokonalé, tvoje povídky se vždy čtou jedna bíseň :) Jen si teď nejsem jistá, kdo jí více rozkošný... jestli Adrianka nebo strejda Bill :D Už aby bylo další pokračování ^^

6 Saline A. | Web | 17. dubna 2010 v 20:29 | Reagovat

[3]: Ach, nemusíš být malá, aby sis návštěvu zoo mohla užít :)A děkuji :)

[4]: Děkuji! :)

[5]: Páni, jsem moc ráda, že je tu někdo další, komu se mé patlaninky líbí! Ani nevíš, jak jsem za to vděčná a slibuji, že další díl přidám co nejdříve :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.