Stopy v písku 2.

7. dubna 2010 v 20:36 | Saline A. |  Stopy v písku
Chtěla jsem mít rezervu dvou dílů, ale... neodolala jsem a musím vám sem dát druhý díl! :) Krásné počtení :)

"A co s tím hodláš dělat?" usmála jsem se.
"Zatím nic, jelikož si myslím, že je ještě příliš brzo na nějaké další roky. Ale rozhodně bych tu cestu nechtěl opouštět," pohladil mě po tváři.
"Také bych ji nechtěla opustit."
"Ale je moc brzy."
"Je moc brzy," povzdechla jsem si. Bill mě zlehka objal kolem pasu a na čelo vtiskl jemný polibek.
"Kdo říká, že už zítra nebude včas?" usmál se.

o.O * O.o
"Ahoj Viky, máš dneska čas?" ozval se líbezný hlas z telefonu.
"Ahoj, Bille. Víš, dnes potřebuju udělat pár plánů do práce," zamumlala jsem, zatímco jsem si přenášela tužky a papíry.
"Aha… Nemohl bych Ti nějak pomoct? Nebo alespoň se dívat, jak pracuješ. Prosím, chtěl bych Tě vidět," žadonil.
"No dobrá, ani by to nemělo trvat dlouho, pak bychom si mohli někam zajít, co říkáš?"
"To by bylo skvělé! Tak, nechceš mi otevřít?" zasmál se. Udiveně jsem vykoukla z okna a viděla Billa, sedícího na lavičce přímo pod oknem.
"Blázne," zasmála jsem se a čekala, než vyběhne schody. Nechala jsem otevřené dveře a šla do obýváku, kde jsem pomalu začala pracovat na plánech vily, o který mě požádal jeden z nejlepších a nejvěrnějších zákazníků. "Jestli máš hlad, v lednici by nějaké jídlo být mělo, jestli máš žízeň, kafe a čaj jsou na lince, alkohol je tady v baru," korigovala jsem jeho kroky.
"Nějaké ovoce a džus nemáš?"
"Džus je v lednici a vezmi si nůž a misku, ovoce je tady," křikla jsem a dál rýsovala.
"Ahoj," políbil mě na tvář a z ošatky na ovoce si vzal mango. "Děkuju, doma nic není, po Tomovi nemůžu nic chtít a já… radši bych to neriskoval," zasmál se a začal si mango loupat.
"Jestli chceš, tak až to dodělám, můžeme zajít do krámu a já Ti pomůžu nakoupit. Nějaké ovoce, zeleninu, pečivo a tak. Něco, abyste neumřeli hlady s Tomem. Na pizzách nemůžete žít."
"Zas tak beznadějní nejsme… umím špagety s výbornou omáčkou!" hrdě napjal ramena a dál obdivně hladil rám malířského stojanu. "Smím?" jemně pozvedl tužku.
"Samozřejmě, alespoň se nebudeš nudit," usmála jsem se a ponořila se do rýsování.
Každý z nás se ponořil do své práce a čas najednou utíkal závratnou rychlostí. Z minut se bleskově stávaly hodiny a tak se stalo, že jsme si v pět hodin večer, když už jsme oba měli hotovo, uvědomili, kolik vlastně je.
"Pojď sem, něco jsem Ti nakreslil," usmál se zničehonic a napřáhl ruku.
Postavila jsem se na zdřevěnělé nohy a pomalým krokem jsem k němu došla. Na plátně byl nakreslený nádherný portrét mě, jak pracuji a vedle mě stál Bill, s rukou položenou na mém rameni. Nad tím byl napsaný malým písmem text z jejich písně: "Kdekoliv jsi, budu po tvém boku."
"Je to nádherné, Bille. Děkuji," políbila jsem ho na tvář a pevně ho objala.
"Není zač, Viky. To máš jako poděkování za to, že semnou budeš muset strávit několik dalších dní," pohladil mě po tváři.
"A kdo řekl, že je s Tebou strávím?" odtáhla jsem se.
"Počkej, ty…" zděšeně na mě zíral.
"Dělám si srandu!" zasmála jsem se. "Samozřejmě, že s Tebou budu ráda."
"To je moc dobře," zašeptal a začal se ke mně přibližovat. "Protože já jsem moc rád ve Tvé společnosti," zamumlal a spojil své rty s mými do jemného polibku.
o.O * O.o
"Skoro se neznáme, Bille," šeptala jsem, zatímco mě jemně líbal.
"A tohle je nejlepší způsob, jak se navzájem poznat."
"Bille, ráno toho budeme litovat," snažila jsem se ho odstrčit.
"Já teda rozhodně ne," snažil se mi dostat pod tričko.
"Ale já ano!" dala jsem jeho ruce pryč. "Vzpamatuj se, tohle přeci nejsi ty!"
"A co když jsem?" naštvaně založil ruce v bok. "Co když jsem ten nenapravitelný dokař?" křičel na mě.
"V tom případě si vezmi věci a odejdi si za nějakou děvkou, která ti dá na první schůzce, protože já Ti nedám ani na druhé. Já děvka nejsem. Ještě včera jsi říkal, že je moc brzy. Tak si uvědom, co jsi vypustil z pusy. Buď tak laskav," otevřela jsem dveře na délku paže a čekala, dokud pan naštvaný neodešel.
Když přešel práh, prudce jsem za ním bouchla dveřmi a sedla si do křesla.
Skončilo to teda dost brzo.
o.O * O.o
Po včerejší hádce s Billem jsem se natolik zabrala do práce, že jsem dnes z domu vycházela zcela nevyspalá, ale zato jsem v ruce držela dva plány vilek, které mohu odevzdat. Teď už je jen na klientovi, který z nich si vybere.
"Dobrý den, pane Liame. Jsem ráda, Vás vidím," potřásla jsem mu rukou a posadila se proti němu do příjemného křesla.
"Já Vás také, Viktorie. Nečekal jsem, že to bude tak rychlé."
"Přišla výborná inspirace," usmála jsem se a na stůl položila plán. "A dokonce hned dvě," položila jsem na stůl i druhý plán. "Je jen na Vás, jaký si vyberete. Rozměrově jsou oba velké tak, jak jste si přál, ale u jednoho je vedená terasa kolem celého domu a je tvořena z dubového dřeva, také je tam v bazéně vedený menší vodopád, zatímco ten druhý je spíše klasický, jen ložnice je to obloukovitého tvaru," rozložila jsem mu na stole oba plány a názorně vše ukazovala.
"Oba plány jsou nádherné, Viktorie. Vaše fantazie je obdivuhodná! Myslíte, že bych si mohl vzít oba návrhy?" rozkošně na mě zamrkal.
"Ale samozřejmě! Udělala jsem je pro Vás," usmála jsem se.
"Zaplatím Vám každopádně oba," vytahoval šekovou knížku.
"To není nutné, pane Liame. Bohatě vystačí smluvená částka!"
"To nepřichází v úvahu. Dostanete dvojnásobek," podal mi šek.
"Ale vždyť je to hrozně moc peněz!" bezmocně jsem se bránila.
"Vy si je zasloužíte, Viktorie. No, já budu muset jít, ještě jednou Vám hrozně děkuji a až budete něco potřebovat, ozvěte se. Máte to u mě za tu rychlost," pevně mi stiskl dlaň a i s plány chvatně odešel, jen šek mi zůstal na stole.
o.O * O.o
Po tom, co jsem si peníze z šeku vložila na účet, jsem si zašla do menšího designérského krámku, kde jsem už delší dobu měla vyhlídnutých pár doplňků do bytu, jen nikdy nebylo dost odvahy na to, abych si je koupila.
Ovšem proč nevyužít toho, že je dostatek peněz? Někam už to naaranžuju.
"Viky?" ozvalo se mi za zády. Nevěřícně jsem se otočila od regálu a dívala se Billovi do tváře.
Sotva udělal pár kroků blíž ke mně, otočila jsem se zpátky k regálům a dělala, že tam není.
"No tak Viky, nedělej, že mě neznáš," pevně mě zachytil za paži.
"Už sis vybyl svojí sexuální nadrženost na nějaké štětce?" zpupně jsem se mu podívala do očí a jeho ruku od sebe odstrčila.
"Nemyslel jsem to tak, omlouvám se," chtěl mě pohladit po tváři, ale já uhnula. "Prosím, odpusť mi to. Vždyť víš, že takový nejsem," jemně mě políbil.
"Doufám, že jsi dobře maskovaný," odtáhla jsem se. "Nestojím o skandál," pousmála jsem se a znovu spojila rty v polibku.
 


Komentáře

1 AngeliQue | Web | 7. dubna 2010 v 21:19 | Reagovat

Waw to je.. dokonalé, napjatě čekám na další díl ! :)))

2 Saline A. | Web | 7. dubna 2010 v 21:21 | Reagovat

[1]: a já na něm budu rychle pracovat :)

3 Saline A. | Web | 7. dubna 2010 v 21:21 | Reagovat

[1]: a děkuji! ♥

4 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 7. dubna 2010 v 23:21 | Reagovat

prostřední část téhle kapitolky mě jemně šokovala...ale je to krásné...těším se na další dílek :)♥♥♥

5 Saline A. | Web | 8. dubna 2010 v 17:06 | Reagovat

[4]: Co jiného by se také dalo čekat od dvou extravagantních osůbek? :)
Ale děkuji ♥

6 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 8. dubna 2010 v 19:27 | Reagovat

[5]: no, to je pravda..ale stejně mi přišel Bill až moc oplzlý, nebo jak bych to řekla..hned tak na ní tlačil..já bych mu plácla přes hubu :D a nz :)

7 Saline A. | Web | 9. dubna 2010 v 15:30 | Reagovat

[6]: Jo, každý má svoje trny :) :D

8 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 9. dubna 2010 v 18:04 | Reagovat

[7]: to má :P
uff...nic se mi nechce :D a už se ani tak moc netěším na zítřek...jenom na to, že budu s mým Maťulem :p hehe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.