Trivio 14.

12. března 2010 v 21:46 | Saline A. |  Trivio
Omlouvám se za zpoždění. Krásné počteníčko :)

Praha, Česká republika
"Když mě Dominik požádal o ruku, věděla jsem, že je něco špatně. Místo, abych cítila neutichající štěstí, že bych konečně mohla uspořádat svatbu mých snů s mým princem, sevřelo se mi srdce a já měla zoufalou potřebu utéct. Když mi po měsíci nabídku zopakoval, nemohla jsem znovu žádat o odklad, tak jsem mlčela. Ale pak začal plánovat rodinu. A to už neměl sílu ani on, ani já. A po týdnu… jsem tady," pousmála jsem se.
Stejně, jako jsme včera zasedli, tak jsme se po velmi dlouhé debatě i dnes odpoledně probudili.
Čas pro nás přestal hrát roli. Jen jsme si povídali, pili čaj a spali. A právě to začínalo znovu, zase od začátku. Snad stokrát nám vyzváněly telefony, snad stokrát někdo klepal na dveře a my si stále jen… povídali.

"Vlastně jsem i rád, že se mu nepodařilo dostat Tě před oltář. Třeba se podaří mně dostat Tě tam," pousmál se a políbil mě na tvář.
"Možná," zasmála jsem se.
"Víš, když jsme se poznali, byl jsem hrozně lehkovážný. Říkal jsem věci, které často vůbec nebyly pravda, a bylo mi úplně jedno, zda tím někomu ublížím, nebo ne. Měl jsem svůj svět, ve kterém mi dívky padaly do náručí, pro mne neexistovalo ne. Ale ve chvíli, kdys mě začala odmítat, došlo mi, že svět není za každé situace krásný, dokonalý a plný přijímání, ale že může existovat i odmítnutí, zklamání a bolest. Začal jsem si postupně všímat věcí, které jsem dříve ignoroval, protože jsem na ně byl příliš sobecký a život mi dal najednou úplně jiný rozměr. Mí tehdejší přátelé mě odkopli, protože jsem odmítl obrážet snobské večírky, tudíž po večerech sedávám doma a čtu si, nebo fotografuji. Já jsem se vážně změnil, Karin."
"Já vím… změnilo se Tvé vyjadřování, Tvůj pohled najednou překypuje láskou a něhou. Jsi úplně jiný, Briane," usmála jsem se a políbila ho na jeho pootevřená ústa. "myslím, že tentokrát by nám to mohlo klapat," zašeptala jsem, zatímco mě v náručí odnášel do ložnice a tělo mi zahrnoval vroucnými polibky.
"To doufám," zašeptal, když mi sundával tričko a rty mi přitiskl na nahé rameno.
oOo * oOo
"Dobré ráno," zasypával jemnými polibky mé záda Brian.
"Nádherné," jemně jsem se zavrtěla. "Budu muset domů. Určitě už umírají hlady."
"Mám Tě tu tak krátce a ty už mi zase utíkáš?" podepřel se na lokti a špulil na mě rty.
"Také neříkám, že pojedu bez Tebe. Chlapci se na Tebe těší."
"Oni na mne nejsou naštvaní?" prstem mi objížděl konturu zad.
"Samozřejmě, že ne. Často o Tobě mluvili a snažili se, abych se Ti ozvala. Tadeáš sice párkrát měl temné chvíle, ale teď je vážně rád, že jsem se rozhodla jet za Tebou. Tobias za Tebou stál vždycky."
"Stále si nemohu zvyknout na ty Tvé zbrusu nové vlasy. Je to něco úplně jiného. Nikdy by mě nenapadlo, že se svých původních vlasů dokážeš vzdát. Tvé vlnky ve mně probouzely ochranitelské pudy."
"A ty rovné?" namátkou jsem si rukou vlasy prohrábla.
"Napovídají mi, že jsi mnohem samostatnější. Už nejsi má jemná a rozněžnělá Karin. Už jsi dospělá, samostatná a milující Karin."
"Milovat a být milována," zašeptala jsem a pevně se mu schoulila do náručí.
"Chci, abys věděla, že ne vždy to semnou bude takhle krásné. Dokážu být velmi náladový a panovačný."
"A já umím být hodně žárlivá fúrie," zasmála jsem se." Samozřejmě že vím, že ten vztah nebude vždy idylický. Ale musíme se o to snažit. Jedině tak můžeme dosáhnout toho, že se nám podaří zjistit všechny klady a zápory. Nic jiného nám nepomůže, tím, že se na sebe budeme dívat, si moc nepomůžeme. Musíme spolu MLUVIT. O všem."
"Tímto Ti slibuji upřímnost, věrnost a lásku na celý život."
"My se vlastně rovnou můžeme vzít," zasmála jsem se.
"To má čas, nech mi chvíli překvapení a romantiky," pronesl zcela vážně.
"Dobrá, ale chci jen malou svatbu, ano?"
"Jakou chceš, lásko. Jsme jen ty a já, my. Nikdo jiný," začal mě něžně líbat.
"Měli bychom jet," škrábala jsem se z postele a pomalu se začala oblékat.
"Půjčím si tričko, ano?" usmívala jsem se, zatímco jsem se hrabala v jeho skříni.
"Někde je tam Tvé tričko. Zapomněla sis ho u mě v pokoji, ještě v Anglii."
"A já se ho tolik nahledala!" přitiskla jsem si bílé tričko k tělu a bleskově si ho oblékla. "Ani mě nenapadlo, že by mohlo být u Tebe!"
"Diář jsi přeci měla také u mě."
"Srdce jsem si Tebe také zapomněla," sedla jsem si na okraj postel a vtiskla mu na hruď několik jemných polibků, které mi oplatil polibky na krk.
oOo * oOo
Most, Česká republika
"Miláčku, pojď tančit," tahal Tadeáš Tobiho na parket zaplněný tančícími lidmi, který se hýbali do rytů Lady Gagy. Byla to jedna z písní, kterou zde hráli velmi často, jelikož lidé po ní šíleli.
Tobias se vesele zvedl a držíc Teda za ruku, došli spolu do středu parketu.
"Říkala jsem Ti, že budou rádi, že se vracíš," ukázala jsem prstem na chlapce, kteří nám z parketu šťastně mávali.
"Jsem rád, že tu mohu být. A je milé, že mi Tadeáš půjčil tu košili. Skvěle mi padne," poodhrnul si košili, pod kterou se skrývalo upnuté bílé tílko.
"Líbilo by se mi na Tobě takové tyrkysové tričko, které jsem mu koupila loni k Vánocům. Možná se mi podaří ho ještě někde sehnat, kdybys chtěl. Ale tahle kombinace…" usmála jsem se a rukou mu zajela na hrudník. Oplatil mi to sladkým polibkem, naznačujícím, že až se vrátíme domů, bude to divoké. Z divokých, vášnivých polibků přecházel k jemným a vroucným a stále to střídal. Přesunul mě k sobě na klín a s polibky přestal až ve chvíli, kdy po nás Tobi s Tedem začali házet papírky. Nepřestávali ani ve chvíli, kdy jsme se od sebe se smíchem odtrhli.
"Karin, pojď tančit," zastavil Tadeáš spršku papírku a pomalu mě táhl na parket, který se z rozjařeného davu dostával do poklidného hloučku. "Jsem rád, že jsi dorazila i s Brianem. Nevím, jak bych reagoval, kdybys vešla bez něj. Myslím, že bych Ti nedokázal pomoci," obmotal ruce kolem mého pasu a pevně mě sevřel.
"V tu chvíli bych si musela pomoci já sama, Tede. Jsem strůjce problému a jako strůjce bych se s tím musela vypořádat. Svět by šel dál. Bez Briana, ale šel by. Musel by jít dál. Svět se po jednom rozchodu nezboří," usmála jsem se. "Ale samozřejmě jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Promluvili jsme si, opravdu dlouho jsme si povídali. Spousta věcí byl jinak, než jsme si oba mysleli."
"Znamená to, že se Ty nebo on stěhujete?" zašeptal tiše a já se zasekla.
"Tede, já… já nevím, o tomhle jsem nikdy nepřemýšlela. On nebude chtít opustit svůj byt a já nechci odejít od vás! Já… na to je ještě příliš brzy, než abychom o tom mohli uvažovat."
"Promiň," políbil mě na čelo, když z mých zběsilých slov pochopil nejistotu.
"Mám ho ráda, ale Tebe a Tobiho se nevzdám, Tede. To si pamatuj, Tadeáši. Za lásku vás nevyměním."
"Takhle bys neměla přemýšlet… Přeci nemůžeš vyměnit lásku za přátelství."
"Zatím naštěstí nemusím, ale kdybych si musela vybrat, vyberu si vás. A nikdo by mi to nerozmluvil."
oOo * oOo
"Ne, ne, ne! To nemůžeš myslet vážně, Briane!" zašeptala jsem zděšeně.
"Ale myslím, Karin. Jednou jsem Tě ztratil, chci Tě mít pojištěnou na příště. Vezmi si mě, Karin. Miluji Tě a chci s Tebou strávit krásný a dlouhý život."
"Jsi si tím naprosto jistý?"
"Naprosto," vstal z pokleku a pohladil mě po tváři. "Jako ještě nikdy ničím."
"V tom případě… Ano, vezmu si Tě," usmála jsem se a nechala se sevřít v drtivém objetí.
"Miluji Tě," zašeptal, když mi nasazoval nádherný prstýnek.
"A já Tebe," políbila jsem ho, zatímco z kuchyně doléhaly radostné výkřiky.
 


Komentáře

1 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 12. března 2010 v 22:02 | Reagovat

pání..páni páni...konečněěě...tak dlouho jsem čekala..oplatilo se..musím říct, že jsem v tom měla malinkatý zmatek..na začátku..ale pak jsem se našla, že kde jsem :)...je to krásné..a páni, takže Karin si vezme Briana, to je mega supr...jsem ale zvědavá, zda to mezi nima nezaškřípe, když jsi říkala, že ještě zdaleka není konec, téhle povídky :)
a to triko je skvělé...líbí se mi
a na ten prstýnek, není co dodat...taky bych takový chtěla :) krása..vážně si mě moc hezky překvapila a taky že potešila...a zase jednou mám pocit, že ještě musím hodně pracovat, abych dokázala psát jako ty...ach

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 12. března 2010 v 22:32 | Reagovat

tak to se pak těším na pokráčko..jak koukám, ještě se tu toho zemele hodně
...nevím...nejsem si stoprocentně jistá, že píšu lépe...ale jako já se moc snažím...miluji tu povídku...chci aby byla dokonalá...moc se musím snažit...jen jsem smutná...právě jsem stratila Jasona...ach ne...ale muselo to přijít...

3 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 12. března 2010 v 22:52 | Reagovat

já..nechtěla jsem ho..jenom tak nějak odstranit..ale bylo to nezbitné..i když mě to moc bolí..žádnou z dalších klučičích postav v této povídce nemám ráda..ještě Marka..ten je celkem v pohodě..ale žádnou jinou..ach

4 AngeliQue | Web | 12. března 2010 v 23:16 | Reagovat

Ach <3 nemám slova .. která by vyjádřila .. :) muj obdiv .. vždy když čtu tyhle řádky, cítím se tak nicotně.. Moje povídky jsou o ničem.. ty je dokážeš tak dokonale podat! <3

5 Saline A, | Web | 12. března 2010 v 23:36 | Reagovat

[4]: A já bych to řekla naprosto naopak! :) ♥

6 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 14. března 2010 v 21:38 | Reagovat

[4]:a [5]: co pak mám ještě říct já?...mé povídky se nedají srovnávat s vašima..ale shrnula bych to asi takhle..všechny tři bychom měli být spisovatelkami :p...to jsem to pořešila hezky :p <3

7 AngeliQue | 16. března 2010 v 12:30 | Reagovat

[5]:a[6]: neštvěte mě holky! :D hej mě se líbí jak si to tu komentujeme jen my tři navzájem pořád :D

8 Saline A, | 16. března 2010 v 17:04 | Reagovat

[6]:a [7]: Vy dvě mě taky neštvěte! :D Budeme spisovatelky všechny, přesně jak řekla MiMi :D
No a je to hezký, že tu máme vždycky takovej chat, no :D

9 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 17. března 2010 v 15:36 | Reagovat

[7]:a [8]: hihi...tak alespoň někde si s vámi můžu psát..když už nám ten fb nejde...:)..jo a budeme :p hihi

10 Saline A. | Web | 17. března 2010 v 16:52 | Reagovat

[9]: To je pravda :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.