Trivio 12.

1. února 2010 v 19:49 | Saline A. |  Trivio
Hezké počteníčko :)

Praha, Česká republika
"Kdyby se cokoliv dělo, okamžitě se mi ozvi Tadeáši a já poletím domů!" přesvědčovala jsem ho, zatímco jsem čekala, až mi zkontrolují letenku a pas.
"Karin, nemusíš se bát. Tobias právě snídá mou omeletu a zatím žije. No není to skvělé znamení?!" zasmál se rozjařeně.
"Dobrá. Ale vážně, kdyby…"
"Sis to tam pořádně neužila, tak se snad ani nevracej domů," pronesl otráveně.
"Mám vás ráda. Dávejte na sebe pozor," usmála jsem se a sedla si na své místo.
"My tebe taky. Vrať se nám celá, pa," poslal mi polibek a hovor ukončil.
Opřela jsem se o opěradlo a s každým pohlédnutím z okénka jsem měla větší a větší chuť vystoupit, utíkat domů a uvařit jim nějaké vynikající oběd.
"Karin?" vydechl vedle mě nevěřícný hlas. Otočila jsem se za ním a nechápavě se dívala do nádherně modrých očí sympatického blonďatého muže.

"No samozřejmě, jsi to ty! Nemůžu uvěřit, že Tě potkám v jednom letadle, natož že budu sedět vedle tebe! To jsem já, Patrik Mucha! Seděli jsme spolu v sedmičce!"
"Ach, no jistě. Věčně zvrhlý Patrik. Ahoj," usmála jsem se a pevně ho objala. "letíš na dovolenou?"
"Ne, ne, za rodinou. Před dvěma lety jsme se rozhodli, že je čas na změnu prostředí. Neuvěřitelně nám to prospělo, potřebovali jsme to jako sůl."
"Ano, to věřím. Je to krásná země."
"A ty? Letíš na dovolenou?"
"Bohužel, takové štěstí nemám. Letí za prací, stará známá pořádá několik charitativních přehlídek a požádala mě, zda bych jí nešla za modelku," usmála jsem se.
"Jo, tak to se s tvojí postavou vůbec nedivím. Stejně dokonalá, jako tenkrát."
"Děkuji."
"A koukám, že máš úplně jiný slovník a celkově. Bývala jsi pořádná divoška."
"Ano, poznala jsem ty správné lidi. Vysvětlili mi, jak se chovám a jak bych se chovat měla, vzhledem k mému věku. Došlo mi, že taková, jaká jsem nyní, chci být a že dětské vrtochy nechám uzavřené pod velmi silným zámkem.
"A to je velmi dobré rozhodnutí. Chci říct, tenkrát ses chovala spíš jako kluk."
"Ano. Díky bohu, že ty časy už jsou dávno pryč," trpce jsem se pousmála nad vzpomínkami a pohlédla z okénka.
"Co bylo, bylo. Netřeba vracet se k minulosti, že?" pohladil mě po koleni.
"Svatá pravda," odsunula jsem jeho ruku a pousmála jsem se s lehce ironickým nádechem.
oOo * oOo
Martin, Slovenská republika
Seděli jsme v malém salónku, většina "modelek" stále v šatech od předních českých a slovenských návrhářů a povídali si o právě proběhlé přehlídce s přítomnými návrháři.
Konverzace byla uvolněná, příjemná a plná radosti a smíchu. Přehlídka měla nevídaný úspěch a pro nadaci se podařilo vybrat více než 5 milionů.
"Karin?" otočil se na mě "můj" návrhář.
"Ano?" usmála jsem se a korzet si lehce povytáhla.
"Přál bych si, abyste si ty šaty nechala."
"Ale to přeci nejde!" zaskočeně jsem vstala a popošla k němu.
"Chtěl bych, abyste právě mé šaty oblékla, až se budete jednou vdávat za dokonalého prince. Chci, aby to byla nádherná svatba."
"Vždyť ty šaty mají nedozírnou hodnotu!" pohladila jsem vzorek šatů.
"A já bych si přál, aby měly čestné místo právě ve Vaší šatně. Karin prosím, udělejte mi tu radost," chytl mě za ruku a otočil mě. "Jsem si jist, že na nikom jiném by ty šaty takhle krásně netančily."
"Tak dobrá. Ale budete sedět v první řadě," zasmála jsem se. "Pokud se tedy někdy vdám."
"Pokud se do dvou let nevdáte, sám si pro Vás přijdu a vezmu si Vás."
"V tom případě Vás beru za slovo," usmála jsem se a políbila ho na tvář. "Sejdeme se za dva roky."
"Zatím na shledanou," políbil mě na ruku a pomalu odcházel podlouhlou chodbou, jež vedla ze salónku.
"Gratulujeme k zásnubám. Lepší partii jsi nemohla najít," zasmály se dívky a pozvedly skleničky k přípitku.
"Děkuji," zasmála jsem se s nimi a vesele se napila červeného vína. Myslím, že v dnešním večeru bude potřeba těch skleniček více, pokud si chci uzavřít dveře ke svým myšlenkám. "Jdu se převléknout, nerada bych ty šaty polila."
oOo * oOo
Most, Česká republika
S prvními jarními kvítky se přes veškerá očekávání Tobiášův stav rapidně zlepšoval. Přestože lékaři tvrdili, že na svou levou nohu nikdy pořádně nedošlápne, on už si chvílemi vesele tančil po bytě a na nohu došlapoval jako profesionální tanečník. Sice poté dobrou půl hodinu minimálně skuhral, jelikož špatně došlápnu, ale brzy to bylo zase v pořádku. Lékaři nad jeho případem jen úsměvně kroutili hlavou.
Stejně jako Tobiášův stav, také vztah mezi ním a Tadeášem se rychle změnil. Chrlí na sebe úsměvy, škádlí se a dokáží spolu komunikovat. Bylo krásné svolat v neděli oběd s tím, že se z obýváku vyřítí dvě přerostlé děti s temperami ve vlasech a na tvářích.
"Kluci, běžte se umýt, jinak nic nebude!" pohrozila jsem jim vařečkou, ale to už jsem jen viděla, jak se přetlačují ve dveřích koupelny.
"Karin, jsi jako jejich máma," stáhl si mě na klín Dominik. "Víš, tak jsem přemýšlel," odmlčel se a rty mi mazlivě přejel po krku, jako by tam hledal nápovědu. "Přál bych si založit rodinu," zašeptal a jemně mi rukou zašmátral po břiše. "S tebou," políbil mě, ale já ztuhla, jakmile mi ta slova došla.
"Já, já…" zvedla jsem se pod záminkou zamíchat omáčku a děkovala jsem bohu, že chlapci vtrhli do pokoje červení až za ušima, jak se usilovně drhli všemi možnými druhy kartáčů.
"Dobrou chuť, rozdávala jsem obědy a záměrně se pohledem zcela vyhýbala Dominikovi.
Jednou jsem vrhla vražedný pohled na Tadeáše, jelikož kopl Tobiase a to zapříčinilo, že část omáčky skončila na dlaždičkách.
Podruhé to byla kroketa, nebezpečně houpající se na Tedově vidličce, potřetí zase mrkev letící vzduchem.
"začínám toho mít poměrně dost," broukla jsem a do pusy si úplně v klidu vložila část krokety. "Jestli se do tří vteřin neuklidníte, do konce týdne ode mě neuvidíte ani jednu porci jídla."
A najednou jako když utne. Chlapci seděli zařezaní a s uctivým výrazem v očích hltali jídlo.
"Děkuji," usmála jsem se a dál v klidu obědvala.
"Co kdybychom si zahráli Twister?" váhavě se na mě podíval Tobias.
"Pokud Tě nic nebolí, tak nemám nic proti. Ale já se bohužel nezúčastním, nějak mě pobolívají žebra," pomalu jsem sklízela ze stolu.
"Né, nebolí," zabroukal a pohled zapíchl do skleničky s džusem. "Dominiku, zahraješ si s náma?"
"Rád," pousmál se, a zatímco já začala umývat nádobí, chlapci se odebrali do obýváku.
Ozývaly se střídavě radostné pokřiky s utrápenými povzdechy, jak vymýšleli krkolomné polohy.
"Tobiáši uhni, asi za chvíli spadnu," ozval se namáhavý výdech a vzápětí rána.
Lehkým krokem jsem tam došla a pozorovala ty dva překvapené chlapce, jenž na sebe udiveně zírali, zatímco rty měli přitisknuté k sobě. Ani jeden z nich nevěděl, co dělat, co říct a tak dál strnule zůstávali ve stejné poloze.
S tichým pousmáním jsem odešla do své ložnice s Dominikem za zády.
Věděla jsem, že vyhýbat se nemůžu věčně.
"Nedořešili jsme to," opřel se o dveře a nespouštěl ze mě oči.
"Není co," šeptla jsem a urovnávala jsem už tak dokonale urovnaný přehoz přes postel.
"Proč nechceš budoucnost? Děti?!" přešel ke mně.
"To je moje věc."
"Jsme spolu už dlouho a já bych s tebou rodinu chtěl. Miluješ děti!"
"Ale nemůžu je mít!" křikla jsem a s pořádným bouchnutím dveří odešla z ložnice.
 


Komentáře

1 J.<3 | Web | 2. února 2010 v 14:19 | Reagovat

aaw ♥ to je tak dokonalé! ♥ už se těším na další díl! ^^

2 Saline A. | Web | 2. února 2010 v 14:21 | Reagovat

[1]: Děkuji! ♥

3 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 2. února 2010 v 15:16 | Reagovat

krásné...chudák Karin...snad to nějak bude, těším se na další dílek :)

4 Saline A. | Web | 2. února 2010 v 15:47 | Reagovat

[3]: Děkuji ♥ Na dalším už pracuji :)

5 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 2. února 2010 v 21:14 | Reagovat

[4]: se těším jak malé dítě :p hehe
jinak, ty šaty, svatební, co dostala Karin jsou nádherní....woow :)
a to jako, ještě, když jsem uviděla tu fotku toho kluka :D..mě prvně napadlo, jestli ho viděla přesně takhle...i s košili takhle rozpenutou :D

6 Saline A. | Web | 2. února 2010 v 21:23 | Reagovat

[5]: Samozřejmě, Patrik vždy dával najevo svou... krásnou stránku osobnosti :D Hrozně rád se ukazuje a moc na tom nemění fakt, že na něj doma čekala manželka a miminko ;) Snad se někdy srovná :)
A ano, y šaty jsou dokonalé. Přála bych si mít velmi podobné ^^

7 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 3. února 2010 v 0:02 | Reagovat

[6]: hehe..tak on má miminko i manželku?...a proč pak chytal Karin za stehno? :D...jsem teď mimo :p
jj ty šaty jsou úžasný :p

8 Saline A. | Web | 3. února 2010 v 10:24 | Reagovat

Protože Patrik je starý prase :D Je to typickej manžel záletník :D Ale Karin je chytrá :D

9 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 3. února 2010 v 22:57 | Reagovat

[8]: být Patrikova manželka..vykopnu ho a vyždímám tak, že mu zůstanou jenom spotky :D heh...nenávidím tyhle typy mužů

10 Saline A. | Web | 3. února 2010 v 23:05 | Reagovat

[9]: Když jeho žena... (Patricie, pozn.aut.) ona je do něj a jejich dcery šíleně zamilovaná... A u Patrika přehlíží veškeré chyby, jen aby u ní zůstal.. =/

11 AngeliQue | 3. února 2010 v 23:37 | Reagovat

♥♥♥ nemám slov

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.